Obžaloba státní školy, Díl 8.: Syndrom podvodníka a patnáct ztracených let - zpět na článek

Po delší době a úmyslně vynechaných dílech této naivní směsice jsem nahlédl na další díl a konstatuji totéž : cca 30% dobrých myšlenek a postřehů je spolehlivě udušeno, převálcováno 70% hovadin.

Je mi dáno už řadu let dobývati chléb svůj v soukromém, průmyslovém podniku a všude ( od vrátnice po management ) je chronická snaha se zašívat, předstírat práci, hledat výmluvy místo řešení, atd. Nevím tam ani o jediném zaměstnanci, který by fungoval jako „dokonalý plnič zadání“. Zdá se tedy, že takové „roboty“ naše školství neprodukuje. Byť by to, na řadě pozic, bylo užitečné.
Ale rozhlédnu-li se, tak nevidím ani iniciativu, kreativitu, ani strojovou poslušnost, ani poctivost a serióznost.
Vše je spíše jako Potěmkinova vesnička a Kafkův zámek.