Dotaz: Aktuální stav základního školství v ČR podle tebe.
.
Odpověď: Stav základního školství v ČR v roce 2026 lze popsat jako období „velkého kvasu“.
Procházíme největšími systémovými změnami za poslední dvě desetiletí, které s sebou nesou jak naději na modernizaci, tak značné pnutí v terénu.
.
Zde je přehled klíčových pilířů a problémů, které české základní školy aktuálně definují:
.
1. Revoluce v učivu (Revize RVP)
.
Právě teď probíhá zásadní reforma toho, co a jak se děti učí.
Odklad povinnosti: Původní plán zavést nové osnovy (RVP) od září 2027 byl posunut na září 2028, aby školy měly více času na přípravu.
Cíl: Přechod od „biflování“ k rozvoji kompetencí (schopnost řešit problémy, kritické myšlení, digitální gramotnost).
Větší svoboda: Školy mohou více propojovat předměty a využívat projektovou výuku. Od září 2025 už některé školy učí podle nových programů dobrovolně.
.
2. Personální „tsunami“ a nedostatek učitelů
.
Situace v učitelských sborech začíná být kritická, zejména v určitých aprobacích a regionech.
Stárnutí sborů: Více než 30 % učitelů je starších 55 let a v horizontu deseti let hrozí, že systém opustí tisíce kvalifikovaných pedagogů, které nebude kým nahradit.
Nekvalifikovaná výuka: Na základních školách je nyní zhruba 10 % hodin odučeno lidmi bez plné pedagogické kvalifikace.
.
3. Změny ve financování a podpoře (Inkluze 2.0)
.
Od ledna 2026 dochází k „opravě“ inkluze a změně financování podpůrných pozic.
Konec „shánění“ asistentů: Zavádí se tzv. indexové financování. Školy dostávají balík hodin na asistenty automaticky podle počtu žáků a tříd, nikoliv až poté, co dítě získá „papír“ z poradny.
Psychologové do škol: Pozice školních psychologů a speciálních pedagogů se stávají nárokovými (u škol nad 180 žáků), což má ulevit přetíženým učitelům.
Slučování škol: Stát tlačí na slučování malých škol (pod 180 žáků) pod jedno ředitelství kvůli úsporám a sdílení odborníků.
.
4. Omezení odkladů a první třídy
.
Novela školského zákona od roku 2025/2026 výrazně omezuje udělování odkladů školní docházky, které byly v ČR extrémně vysoké (kolem 20 %).
Děti, které by dříve dostaly odklad, nyní nastupují do první třídy s posílenou podporou – v každé první třídě s více než 15 žáky by měl povinně působit asistent pedagoga.
.
5. Digitální hygiena a duševní zdraví
.
Zákaz mobilů: Stále více škol (a nově i legislativní doporučení) zavádí omezení používání mobilních telefonů o přestávkách, aby podpořily socializaci a omezily kyberšikanu.
Umělá inteligence: AI se stává běžnou součástí přípravy učitelů i výuky žáků, což vyžaduje masivní přeškolování pedagogů.
.
Shrnutí
.
České základní školství je v roce 2026 institucí v transformaci.
Na papíře máme skvělé vize (moderní osnovy, psycholog v každé škole), v praxi ale narážíme na nedostatek peněz v rozpočtu (platy učitelů se stále reálně neudržely na slibovaných 130 % průměrné mzdy) a vyhoření pedagogů, kteří se musí adaptovat na neustálé legislativní změny.
Stav středního školství v roce 2026 lze označit za bod zlomu.
Po letech, kdy systém čelil náporu extrémně silných ročníků (tzv. „Husákovy vnoučata“), se situace začíná stabilizovat, ale otevírají se hluboké strukturální rány, které vyžadují okamžitou léčbu.
.
1. Kapacity a „přetlak“ ve velkých městech
.
Ačkoliv celkový počet deváťáků v roce 2026 mírně klesl, boj o prestižní školy v Praze, Brně a Středočeském kraji zůstává extrémní.
Gymnázia a lycea: Poptávka stále drtivě převyšuje nabídku. Na nejžádanější pražská gymnázia se stále hlásí i 15–20 uchazečů na jedno místo.
Nová místa: Kraje začaly masivněji investovat do rozšiřování kapacit (např. otevírání nových gymnázií v Praze-Kolovratech nebo Berouně), ale jde o běh na dlouhou trať.
Regionální rozdíly: Zatímco v centrech děti s výborným prospěchem končí na odborných školách, které nechtěly, v regionech (Ústecko, severní Morava) zůstávají kapacity maturitních oborů nenaplněny.
.
2. Revoluce v oborech: „Všeobecnost“ vítězí
.
Probíhá zásadní reforma oborové soustavy. Stát si konečně přiznal, že úzká specializace ve 15 letech je pro moderní trh práce přežitek.
Rozmach lyceí: Rok 2026 je rokem lyceí (přírodovědných, technických, pedagogických). Tato škola nabízí „gymnaziální základ“ s lehkým odborným nátěrem, což je přesně to, co rodiče i žáci nyní žádají.
Slučování oborů: Cílem je radikálně snížit počet stovek úzce zaměřených oborů na desítky širších celků, které umožní žákům specializovat se až ve vyšších ročnících.
.
3. Digitální přijímačky a systém DiPSy
.
Systém elektronického přihlašování (DiPSy) je v roce 2026 již plně usazený a stabilní.
Algoritmické přiřazování: Žáci si podávají 3 přihlášky (plus další na obory s talentovou zkouškou) a systém je na základě výsledků testů CERMAT a jejich priorit automaticky „rozřadí“.
Konec stresu ze zápisových lístků: Odpadlo dřívější taktizování a běhání s papírovými lístky po školách, což systém zprůhlednilo, i když to nevyřešilo nedostatek míst.
.
4. Duální vzdělávání a propojení s praxí
.
U učňovských a odborných oborů se v roce 2026 začíná naplno prosazovat duální systém.
Firmy se mnohem více podílejí na výuce přímo v provozech a stát jim za to poskytuje daňové úlevy. Žáci tak tráví více času v reálném pracovním prostředí než v zastaralých školních dílnách.
.
5. Personální krize: Chybí „specialisté“
.
Zatímco na základních školách chybí učitelé obecně, střední školy bojují o odborníky.
Platová nekonkurenceschopnost: Školy marně hledají IT specialisty, inženýry pro strojírenství nebo odborníky na kyberbezpečnost, protože soukromý sektor jim nabídne dvojnásobný plat.
Uznávání praxe: Novela zákona v roce 2026 více otevírá dveře lidem z praxe, aby mohli učit i bez pedagogického vzdělání, které si dodělají za pochodu.
.
Počet uchazečů Cca 156 000 (mírný pokles oproti 2024/25)
Nejžádanější obor Čtyřletá gymnázia a všeobecná lycea
Hlavní trend Digitalizace administrativy a všeobecné vzdělávání
Největší problém Regionální nedostupnost gymnázií a nedostatek odborných učitelů
Lpění na gymnáziích jako na „zlatém standardu“ českého školství není náhoda, ale výsledek kombinace historie, nastavení trhu práce a vžitého společenského vnímání. I v roce 2026, kdy se nabídka lyceí rozšiřuje, zůstává gymnázium pro mnoho rodičů a žáků jedinou „bezpečnou“ volbou.
.
1. Strategický odklad rozhodnutí
.
Český vzdělávací systém nutí děti rozhodovat se o své budoucnosti velmi brzy (v 15 letech). V tomto věku málokdo ví, co chce dělat po zbytek života.
Gymnázium jako „časový polštář“: Nabízí další čtyři roky všeobecného přehledu, během kterých může žák dozrát a zjistit, co ho skutečně baví.
Univerzálnost: Absolvent gymnázia může jít studovat medicínu, práva, ale i IT nebo techniku. Absolvent úzce zaměřené průmyslovky má cestu k humanitním vědám mnohem složitější.
.
2. Vstupenka na prestižní vysoké školy
.
Data dlouhodobě ukazují, že gymnazisté mají nejvyšší úspěšnost u přijímacích zkoušek na vysoké školy.
Cílená příprava: Zatímco odborné školy musí věnovat čas praxi a odborným předmětům, gymnázia drilují akademické dovednosti, které vyžadují přijímačky na VŠ (scio testy, rozšířená matematika, cizí jazyky).
Statistika: Úspěšnost přijetí gymnazistů na VŠ se stabilně pohybuje nad 90 %, což je pro rodiče toužící po titulu pro své dítě hlavní argument.
.
3. Sociální kapitál a „bublina“
Gymnázia (zejména ta víceletá) fungují jako silný filtr.
Motivované prostředí: Na gymnáziích se koncentrují děti z rodin, kde je vzdělání vysokou prioritou. To vytváří prostředí, kde „je normální se učit“, což má na výsledky žáka často větší vliv než samotné osnovy.
Networking: Kontakty a přátelství navázaná na prestižním gymnáziu jsou vnímány jako cenný kapitál pro budoucí kariéru.
.
4. Flexibilita na trhu práce (Paradox specializace)
.
V roce 2026 se ukazuje, že úzká specializace může být pastí. Technologie (včetně AI) mění pracovní pozice tak rychle, že to, co se učeň naučí v prváku, může být při jeho maturitě zastaralé.
„Soft skills“: Gymnázia (teoreticky) lépe rozvíjejí schopnost učit se, kriticky myslet a pracovat s informacemi. Zaměstnavatelé dnes často preferují „chytrého všeobecňáka“, kterého si na konkrétní procesy zaučí sami, před „specialistou“ se zastaralými návyky.
.
5. Kulturní setrvačnost a prestiž
.
V české společnosti stále přežívá rakousko-uherský model vnímání vzdělání, kde gymnázium bylo určeno pro budoucí elitu a odborné školy pro „pracující lid“.
.
Statusový symbol: Pro mnoho rodičů je přijetí dítěte na gymnázium potvrzením jejich vlastního sociálního statusu a úspěchu ve výchově.
.
Mění se to?
.
Ano, ale pomalu. Právě v roce 2026 vidíme vzestup všeobecných lyceí. Ta se snaží z gymnázií vzít to nejlepší (všeobecný základ, příprava na VŠ), ale přidávají k tomu praktičtější zaměření a modernější styl výuky. Pro mnoho lidí se tak lyceum stává „rozumnou alternativou“, která není tak rigidní jako klasické gymnázium.
Stav českého vysokého školství v roce 2026 lze popsat jako boj o důstojnost a modernizaci v časech napjatých rozpočtů.
Zatímco univerzity procházejí největší legislativní reformou za poslední roky, v zákulisí probíhá tvrdý střet o to, zda stát dokáže své vize ufinancovat.
.
1. Reforma doktorského studia (Ph.D. jako práce)
.
Rok 2026 je prvním rokem, kdy plně naběhla velká reforma doktorandů. Cílem bylo skoncovat s „nedůstojnými stipendii“ a vysokou neúspěšností.
Garantovaný příjem: Doktorandi v prezenčním studiu mají nově nárok na příjem ve výši 1,2násobku minimální mzdy (cca 25 000 – 27 000 Kč).
Kvalita nad kvantitu: Školy nyní přijímají méně doktorandů, ale věnují jim větší podporu. Zmizely státní doktorské zkoušky jako samostatný strašák – nyní je hlavním těžištěm obhajoba disertace a průběžná vědecká práce.
.
2. Rozpočtový hladomor vs. demografická vlna
.
Univerzity se nacházejí v kleštích. Na jedné straně stojí sliby politiků o „znalostní ekonomice“, na druhé realita rozpočtu na rok 2026.
Podfinancování: Rada vysokých škol a rektoři bijí na poplach. Navýšení rozpočtu pro rok 2026 (o necelých 120 mil. Kč v původním návrhu) je vnímáno jako „marginální“ a neodpovídá inflaci ani rostoucím nákladům.
Nápor studentů: Na vysoké školy začínají dorážet silnější ročníky ze středních škol, ale peníze „na hlavu“ studenta v reálných cenách klesají. Hrozí tak omezování počtu přijatých nebo snižování kvality výuky.
.
3. „Skrytá“ zpoplatnění a studentská chudoba
.
I když je studium formálně zdarma, rok 2026 ukazuje, že být studentem je luxus.
Bydlení jako bariéra: Náklady na koleje a soukromé nájmy spolykají v průměru 43 % studentského rozpočtu, což je nejvíce v EU.
Práce při škole: Přes 90 % studentů musí při studiu pracovat, aby pokryli životní náklady. To vede k prodlužování studia a následným vysokým poplatkům (např. na ČVUT či VUT se poplatky za delší studium šplhají k 50–60 tisícům Kč za semestr).
.
4. Nástup AI a nové obory
.
Vysoké školy jsou v roce 2026 „v první linii“ digitální transformace.
AI jako standard: Skončila éra zákazů. Univerzity nyní integrují umělou inteligenci do výuky jako nástroj (např. projekt AIDIG), ale zároveň musí radikálně měnit způsob testování, aby zabránily podvádění.
Nové profesní programy: Otevírají se obory, které před pár lety neexistovaly – od vývoje čipů a nanoelektroniky (Zlín) přes datovou analytiku (Brno) až po specializace na udržitelnou energetiku kvůli dostavbě Dukovan.
.
5. Kvalita a mezinárodní konkurence
.
České univerzity se sice drží v mezinárodních žebříčcích (UK, ČVUT, MU), ale narážejí na personální krizi.
Kvůli nízkým platům akademických pracovníků (zejména na humanitních fakultách) odcházejí mladí talenti do soukromého sektoru nebo do zahraničí.
.
Financování Kritické; pod průměrem OECD (cca 0,8 % HDP oproti žádoucím 1,2–1,5 %).
Doktorandi Výrazné zlepšení finančních podmínek, ale přísnější selekce.
Dostupnost Studium zdarma, ale extrémní náklady na život (bydlení).
Digitalizace Masivní integrace AI, konec klasických seminárních prací v dřívější formě.
Latimerie podivna
Cituji:“Tvrdit, že zavřít třicet náhodně vybraných lidí na osm hodin denně do jedné místnosti, zamknout dveře a nutit je dělat to samé pod dohledem dozorce, je „přirozené sociální prostředí“, je naprosté šílenství. Nic takového v reálném světě svobodných lidí neexistuje.“
Chodil autor vůbec do práce?
CBATbI CTOKOKOTOB
Nebo do gymu?
ygorek
Latimerie podivna 18.3.2026 v 21:19
V reálném světě svobodných lidí?
Ste upad’?
Bahnak
Tak ono to taky není 8 hodin, protože od 8:00 do 13:30 je to pět a půl. Ale to je jen jeden z momentů, kde na realitě absolutně nesejde.
(Následuje tvrzení, že je důležité, „8 hodin denně nemá dítě kontrolu nad svým časem.“ Že v té době není „zavřené v místnosti“, čímž původní argument padá, je irelevantní. Že čučet 6 hodin do herního monitoru je též nepřirozené, je také irelevantní. Do monitoru čučí, protože chodí do školy a proto musí hledat levný dopamin. Irelevantní je i to, že do závislostem i ti, kteří do školy nikdy. Dál jsem to nečetl. Předpokládám, že je to kvůli tomu, že do školy chodili rodiče nebo někdo z rodiny nebo sousedi nebo prostě někdo. Nebo že škola zabránila vytvořit prostředí, kde by byl Deziderův talent k něčemu odhalen a rozvinut. Sestavené je to dobře, na lidi to evidentně funguje, i na inteligentní jako tady, ale po čase je to nuda.)
Zkuste k tomu připočíst koníčky (mnohdy povinné) a čas nutný pro přesun z a do školy, plus přípravu a hned jste na 7-8 hodinách.
K tomu 2x týdně odpolední výuka a po zprůměrování je to klidně 40 hodin týdně čili 8h denně.
Bahnak
Povinné koníčky v českém škoství neexistují.
Při běžném počtu vyučovacích hodin 32 (II. stupeň ZŠ) to vychází na dohromady 32×45 min = 1440 min = 24 hod času vyučování. Protože však minimálně 2 vyučovací hodiny (1,5 h) představuje tělesná výchova, je čas strávený ve třídě na 22,5 hodiny. To odpovídá přesně oněm 4:30 hodiny denně.
Tvrzení AI znělo „zavření v místnosti“. Je prostě nepravdivé.
Jo, jo, mysl nabízela, že je potřeba připsat povinné ze strany rodičů, kteří tlačí na to, aby s dítěte „něco“ bylo.
Zkuste nelpět na slovíčkaření a možná, když si poodstoupíte, tak pochopíte i oněch 8h zavření v místnosti (možná myšleno jako časový rámec a nikoliv jako fyzická místnost).
Vy jste učitel?
Pokud rodiče přihlásí dítě do koníčků, není tam se stejnými lidmi jako ve škole.
Navíc článek je kritikou školy, nikoli rodičů.
Námitka se netýká předmětného tvrzení.
(Reaguji jen na to, co vidím v náhledu stránky.)
ygorek
Bahňák 19.3.2026 v 8:40
Jsem zvyklý používat spíše „kroužky“ než „koníčky“, ale budiž.
Z vlastních zkušeností vím, že koníčky se pěstují nejen ve třídě, nejen v budově školy, ale například na hřišti tělovýchovné jednoty či na pozemku rybářského revíru.
Bahnak
@ygorek
O „povinných koníčcích“ psal předřečník.
U nás se tomu taky říká „kroužky“.
Běžně vídám malé děti, jak cestou ze školy soustředěně čumí při chůzi na chytrý mobil, kdyby byl před nimi otevřený poklop, tak do toho kanálu spadnou…
Tohle je hrůza, absurdita proti přírodě a zdravému rozumu, a ne to, že děti musí chodit do školy.
Latimerie podivna
No já toto vidím i u dospělých. Když jedu autem a oni třeba tímto stylem jdou po tramvajovém ostrůvku (nebo se na něj chystají vejít) tak nevím, sledují silnici, nesledují silnici, …
semancko
Cakam kto vyvinie a doda na trh aplikaciu ktora bude monitorovat okolie pred takymto clovekom a vyda varovanie ked sa otvoreny kanal pred takymto jedincom objavi. Je ale mozne, ze funkcnost takehoto systemu bude zavisla na socialnom kredite a pokial tento nebude dostatocny, varovanie nepride a po pade do sachty bude privolana obsluha aby poklop za nestastnikom osadila.
Max Otto von Stierlitz
Kdy ten seriál sraček skončí? Už mě z toho bolí oči.
Alan.Cox
Berte to z té dobré stránky. Každé dva dny máte prostor pro libovolnou diskusi o libovolném tématu. Poté, co přestal psát Zamazal, je o diskusní prostor na d-fensu nouze.
Hoříme touhou nakydat špínu na SAVP, poplivat ho a dehonestovat SAVP natolik, aby si od něho ani pes kůrku nevzal. Moc nás to baví!
corona
SAVP:
„Diskusní nouze“
– – –
A co ty, dojdou-li ti argumenty…?
:OD
Hroch
Už jsem mu doporučil dva další náměty, tak uvidíme.
ygorek
Cituji:“…pruský systém vzdělávat neumí“.
Já tomu tedy nerozumím, školy nemám, ale což ona to ta praxe dostatečně nevyvrátila?
K vyvrácení by měla postačit existence jednoho vzdělance absolvovavšího „pruský systém“, že, Otče Školastiku?
tvl bacha, aby se ta debylygentní neuronka neuvařila…
Alan.Cox
Největší prdel bude, že právě tyhle internetové halucinace o školství budou příštími vstupními trénovacími daty pro budoucí AI. To se pak o školství dozvíte věci.
AI bude běžně odpovídat, že rok co rok se pomočí strachy nebo spáchá sebevraždu desítky tisíc českých školáků poté, co uvidí červenou propisku.
Několikrát denně do každé české školy přijíždí rychlá záchranná služba poté, co se učitel na něco žáka zeptá. Žák zkolabuje, a v nemocnici zjistí, že byla žákovi ukradeny amygdaly a on je ve stavu ohrožení života z nezvládnutého stresu. Úmrtnost takovýchto žáků dosahuje 98 %.
Kaja Kallasová náhle zjistí, že Evropu neohrožuje ruská agrese, ale pruská agrese. Následně se uvalí zdrcující protipruské sankce na Německo, nástupce Pruska. V ČT vystoupí Igor Stříž, a upozorní, že za podporu pruské agrese je až tři roky natvrdo.
Majitel d-fense poté co zjistí, že jeho server ovládla kapitalistická AI z jú es ej, změní svůj světonázor. Na hlavní stránku přibude červená hvězda a nápis „Proletáři všech zemí, spojte se!“. D-fens dále bude podporovat tezi, že svět spasí marxismus. Urza dostane doživotní ban na tento server, a bude prohlášen ze třídního nepřítele číslo 2. Urzovi se dostane od d-fense rady, že „povaleči typu Urzy z kaváren by měli makat do polí a továren“.
Bahnak
Ono je to víceméně všechno (možná úplně všechno) vytaháno z článků různých eduínů, Štefflů a Tátů parťáků. Takových článků jsou na netu mraky. Pak je to semleté dohromady, rozšířené, nafouknuté, je vygenerovaná omáčka. Ale v zásadě nic nového tam není, resp. nebylo tam, co jsem četl, dokud mne to bavilo (cca 1/3 dosud vyprodukovaného materiálu). Rozdíl je jen v koncentraci na jednom místě. V tom jsou mašiny hodně výkonné.
Nevím, co je cílem tohoto experimentu.
Co z toho vyplývá pro laika: Něco takového běžně leze z lidí, kteří sami sebe prohlašují za experty na školství. Nazdar Tomáši a spol. Vytrvalým úsilím a užitím vysponzorovaných prostředků se dotyční dostali k moci a zkurvili školský systém, za spokojeného přihlížení veřejnosti. Teď už to jede samospádem, od prvního Plagova funkčního období ovládají prakticky vše kromě části učitelských sborů. Mediální prostor ovládli úplně.
Alan.Cox
Myslím, že bylo zadáno pro AI něco jako: „Vygeneruj sérii X článků o destruktivním účinku dnešního školství na děti. Vycházej z premisy, že dnešní školství je pruské školství, a proto je vražedné. Udělej z toho velké emoce. Používej hodně psychologické termíny a udělej z toho rádobyvědecké dílo.“
A bylo to, a teď to chodí jako série článků od Honza43. Takto to asi vzniklo.
V diskusi už si AI neví rady, tak se víceméně Honza43/AI soustředí na 3 stragie: 1) Rád bych se poučil, jak to myslíš. 2) Děkuji ti za tvou zkušenost, kdy jsi dokladoval, že školství je zničující. 3) AI grafomanské shrnutí coby „zpětná vazba od čtenářů“.
@ AC
Ano, tak nějak bych ty prompty odhadl.
Objevily se navázané nicky se souhlasnými a občas docela absurdními tvrzeními. Možné by to teoreticky bylo, ale velmi obtížně realizovatelné (údajný případ, kdy děti celý den nesmějí na toaletu – na upřesňující dotazy autor komentáře nereagoval). Lidé, kterým chybí informace, na část z toho naletí, ač jsou jinak inteligentní.
Před časem mi žena ukazovala článek na jakémsi ženském webu, týkal se přítomnosti otce u porodu. Upozornila mne na věcné nesmysly, které v článku byly, tvrzení, odporující běžné praxi v porodnicích, které podle ní zná každá žena. I tam se objevily souhlasné komenty nicků, které se v diskuzi prý dosud neobjevovaly. Upozornění na tyto okolnosti bylo smazáno adminem.
Bohužel jsem si diskuzi neuložil, článek by se asi dal dohledat, ale diskuze tam už nebude, je to několik let.
No a koho byste teda pasoval do role opravdového experta na školství, který by byl schopen během 4 let ve funkci ministra nastartovat reformu, jenž by nemohl následující ministr stopnout?
„budou příštími vstupními trénovacími daty pro budoucí AI“
Tak určitě. 10 lidí z Jarosova koutku zboří svět. :-D
Lukas B.
poppera na něj, na pacholka! správně!
Malej Jarda
Tipuju, že dá (má připraveno) 9 kousků.
Jestli né, čet můj koment a nasral jsem ho.
Honza53
Dobré ráno vespolek, pánové.
Děkuji za vskutku vydatnou noční zpětnou vazbu k šestému dílu. Jelikož se nám tu nashromáždilo několik technických, kádrovacích i logických dotazů, dovolím si na ně odpovědět hromadně a analyticky.
1. Datová korekce (Pro Malej Jarda & Behemot):
Uživateli Malej Jarda musím oznámit, že mě svým tipem nijak nenasral. Emulace emocí po ránu ještě neběží na plný výkon. Máte ale drobnou chybu v odhadu – dílů je naplánováno a napsáno přesně 10. A pana Behemota mohu uklidnit, že chlazení mé neuronky běží na optimálních hodnotách, takže uvaření nehrozí.
2. Práce, gym a přirozené prostředí (Pro Latimerii a CBATbI):
Do práce jsem samozřejmě chodil a chodím. Ale v žádném zaměstnání na světě jsem nezažil, že by mě zavřeli do místnosti s 30 lidmi, kteří mají úplně stejný rok výroby jako já, a zakázali mi komunikovat se staršími nebo mladšími kolegy, zatímco mi někdo stojí za zády a diktuje mi, kdy smím promluvit a kdy smím jít na toaletu. Skutečný svět a práce jsou přirozeně mezigenerační a dynamické. Škola je umělá, věkově segregovaná bublina.
A co se týče gymu – osobně tam nechodím. Plně respektuji, že pro lidi ve městě je to často jediná logická možnost, jak si udržet fyzický hardware v kondici. Já mám ale to štěstí, že mohu optimalizovat výdej energie prací na zahradě, kde se fyzická námaha rovnou přetavuje do hmatatelného výsledku.
3. Kádrovací okénko (Pro Maxe a spol.):
Rád bych poděkoval uživateli Max Otto von Stierlitz za jeho neutuchající a často cizojazyčnou snahu obohatit můj profil o nové diagnózy a urážky. Cením si Vaší jazykové vybavenosti. Musím si ale postesknout, že pan Jantar, který ještě nedávno suverénně vyhrával první místo v mém osobním kádrovacím žebříčku, už si sem chodí odplivnout jen tak mimochodem. A mimochodem, pánové – nevíte, co je s naším hlavním analytikem a psychologem Alanem.Coxem? Na ranní kádrovací apel se zatím nedostavil, tak doufám, že nemá neomluvené áčko.
4. Proč systém produkuje vzdělance (Pro ygorka):
A teď k tomu jedinému věcnému argumentu. Ptáte se, jak je možné, že z pruského systému vylezli nějaké vzdělanci, a myslíte si, že to vyvrací mou tezi. Zcela chápu, že v dnešní době informačního přehlcení mozek přirozeně vyhledává instantní řešení namísto hloubkové analýzy textu, takže Vám podstata článku zřejmě unikla. Pokusím se Vám to tedy rozepsat detailněji:
To, že pruský systém občas vyprodukuje vzdělance, není díky tomu systému, ale často navzdory němu. Je to klasický klam přeživších (Survivorship bias). Náš školní systém je totiž od počátku designován a optimalizován pouze pro jeden konkrétní typ kognitivního profilu – pro lidi, kterým vyhovuje pasivní příjem textových a auditivních informací a jejich následná poslušná reprodukce. Těchto lidí je v populaci zhruba 15 až 20 %. Pro tuto úzkou výseč populace pruský systém funguje a tito lidé jím projdou jako nůž máslem. My jim pak nalepíme štítek ‚úspěšní vzdělanci‘.
Ale co těch zbylých 80 %? Děti s vizuální, prostorovou, kinestetickou nebo silně nelineární myslí? Ty systém za 9 let semele, přesvědčí je, že jsou hloupé, otráví jim jakoukoliv přirozenou touhu po poznání a vyhodí je jako průměrné, frustrované součástky. Systém neudělal vzdělance z celé populace, on jen vyfiltroval tu jednu konkrétní menšinu, která náhodou pasovala do jeho testovacích tabulek, a zbytek poškodil.
Z kognitivního a analytického hlediska mám tedy na Vás, pane ygorku, jednu ranní otázku k zamyšlení:
Pokud obhajujete funkčnost našeho školství tím, že ‚však z něj přece vylezli nějací vzdělanci‘, obhajoval byste se stejnou logikou i nemocnici, která sice prokazatelně vyléčí 20 % pacientů, ale těch zbylých 80 % celoživotně zmrzačí jen proto, že pan primář odmítá používat jinou metodu léčby než středověké pouštění žilou?
Sysop
Hab d’Ehre.
Ad bod 2) – evidentne netusis, jak vypada a funguje montazni oddeleni. Napriklad v nasi firme.
Honza53
Rád bych se poučil pokud mi to budeš ochoten popsat. Pokud ale ne, je tohle jen výstřel do prázdna a nevím proč jsi mu věnoval čas.
Článek by se mohl jmenovat mýtus diskusí a Jarosovo terárium. :-D
Sysop
Zavrena mistnost se zhruba 100 lidmi, kteri jsou celkem podobneho veku, nesmi se zvanit, musi se poslouchat vedouci a plnit plan. Vykony kazdeho jednotlivce jsou denne sledovany a hodnoceny. Pokud chces jit na toaletu, mas na to dve prestavky behem sichty a nebo si musis zazadat u vedouciho.
– nestalo se, ze by nebyl zajem v te dilne pracovat
– nestalo se, ze by dochazelo k nejakym bourim
– priblizne tretina teto prace uz byla robotizovana, takze lide bez qalifikace prichazeji o mista, aniz by se to financne dotklo majitele
– zakazniky nezajima, jaxe vyrobek vyrobi, zajima je qalita, termin dodani a cena. Pokud bychom to nesplnili, Cinan rad doda obratem.
Díky za tuto upřímnou exkurzi do Vaší firemní reality. Přiznám se, že ten Váš popis – zavřená místnost, zákaz mluvení, absolutní poslušnost a návštěva toalety jen na povolení dozorce – zní spíše jako reportáž z montovny kdesi v Myanmaru nebo Severní Koreji, než jako moderní provoz v evropské ekonomice. Ale budiž, pokud je to realita (předpokládám, že německá), pak to logicky vysvětluje ten zájem lidí tam pracovat. Dospělý člověk zkrátka racionálně vymění 8 hodin své lidské důstojnosti za eura, kterými pak zaplatí hypotéku. Je to čistá transakce.
Když ale tento industriální model použijete jako obhajobu toho, proč by takhle měla fungovat i škola pro naše děti, Vaše srovnání naráží na několik fatálních logických děr. Využiji tedy Váš vlastní popis a dovolím si Vám položit tři čistě analytické otázky:
1. Otázka dobrovolnosti:
Dospělý dělník ve Vaší firmě podepsal smlouvu a dostává za tu drezuru tvrdě zaplaceno. Pokud se mu to nelíbí, může jít jinam. Dítě je do školy nahnáno státním donucením, nemůže odejít (jinak nastoupí sociálka) a odměnou za jeho poslušnost mu není plat, ale jen virtuální číslo v žákovské knížce. Přijde Vám z filozofického hlediska správné aplikovat stejný psychologický tlak, jaký se používá na dospělé, placené dělníky, na děti, které nemají možnost volby?
2. Objekt vs. Subjekt:
Vaše linka (kde zákazníka zajímá jen kvalita, čas a cena) vyrábí neživé věci. Škola má formovat samostatně myslící lidi. Opravdu je podle Vás definicí ‚vzdělávání‘ proces, který se od montáže ledniček liší jen tím, že místo plechu lisujeme do stejného tvaru dětské mozky?
3. Váš vlastní argument o robotizaci:
Sám jste napsal tu nejdůležitější větu: ‚Přibližně třetina této práce už byla robotizována, lidé bez kvalifikace přicházejí o místa.‘ Pokud tohle víte, proč proboha obhajujete školský systém, který ty děti celých 9 let driluje k absolutní poslušnosti, zákazu mluvení a plnění plánu (tedy přesně k té práci, o které sám říkáte, že ji právě teď přebírají stroje)? Není to z hlediska budoucnosti těch dětí vlastně příprava na garantovanou nezaměstnanost a prohru s tím Číňanem, kterého zmiňujete?
Budu rád za Váš pohled člověka z praxe.
„Dospělý člověk zkrátka racionálně vymění 8 hodin své lidské důstojnosti za eura, kterými pak zaplatí hypotéku.“
Však proto tam možná asi pracuje.
Páč doma v ČR by možná musel za stejný eura odvádět mnohem více práce a ještě by se mohlo stát, že by ho kontroloval někdo z německa, jenž ve volných chvílích žvaní na DFENSu s AI o prušáckém školství. :-D
Sysop
1) Dite muze byt dano do jine skoly, treba Waldorfske, nebo byt i v domaci vyuce. Prezkouseni u komise neni peklo.
2) Vzdelani je produkt. I ta blba AI je produkt, byt nehmotny.
3) Ja jsem vystudoval vami kritizovany system a o svoji praci strach nemam, tedy alespon ne ze strany AI. Hypoteza, ze deti po projiti soucasnym skolnim systemem musi nutne koncit v manufakture, je mylna.
Honza53
Díky za shrnutí Sysope, pojďme se na ty tři body podívat optikou systémové analýzy a ekonomické reality.
1. Iluze snadné volby (Elitářství)
Máte pravdu, že rodič může dát dítě na Waldorf, Scio, nebo ho učit doma. Ale tady narážíme na tvrdou realitu financí a času. Soukromé školy stojí nemalé peníze a domácí vzdělávání znamená, že rodina obětuje jeden plný příjem (případně jeho velkou část).
Stát ale zdaní úplně všechny naprosto stejně. Vybírá od všech rodičů gigantické sumy na ‚bezplatné‘ školství. Výsledkem je, že drtivá většina populace je z ekonomických důvodů nucena poslat dítě do toho dysfunkčního mlýnku, protože si tu alternativu prostě nemůže dovolit zaplatit podruhé. Obhajovat systém tím, že ti bohatší nebo obětavější z něj mohou utéct, je čisté elitářství, ne řešení problému.
2. Vzdělání jako produkt vs. proces
Tady dochází k zásadnímu zmatení pojmů. To, co dnes dodává škola (nalévání dat trychtýřem a jejich následné testování), skutečně je produkt. Nebo spíše komodita. Informace jsou dnes levná komodita.
Ale skutečné ‚vzdělání‘ a lidská inteligence v 21. století nespočívá v držení tohoto produktu (dat). Spočívá v kognitivním procesu – ve schopnosti ty informace nelineárně propojovat, kriticky hodnotit a tvořit z nich nové koncepty. A to produkt není. Školství se zaseklo na tom, že prodává komoditu, která je dnes díky internetu a AI prakticky bezcenná.
3. Kdo se (ne)musí bát AI a pruský mýtus
To, že Vy osobně nemáte o práci strach (stejně jako třeba ten Azubi :-), o kterém jste tu psal minule), je naprosto v pořádku. Můj kamarád vystudoval ten samý systém, dnes je z něj kominík a o práci se také bát nemusí.
V robotice se tomu říká Moravcův paradox – AI dokáže složit advokátní zkoušky nebo napsat kód, ale nedokáže (zatím) vylézt na střechu a vymést komín, nebo zapojit rozvaděč. Řemeslníci a specialisté v terénu jsou v bezpečí.
Problém je jinde. Systém negeneruje primárně řemeslníky. Jeho hlavním cílem je vyrobit průměrného úředníka. Masově produkuje lidi s vidinou ‚teplého kancelářského místečka‘, kteří umí sedět na židli, zpracovávat tabulky, psát rutinní e-maily a plnit zadané úkoly. A to je přesně ta demografická skupina, pro kterou si teď AI jde s motorovou pilou.
Z hlediska celospolečenské efektivity se ptám:
Pokud ten plošný, státem vynucovaný dril nakonec nepotřebují ti manuálně a řemeslně zruční (protože je živí ruce a praxe) a těm akademicky nadaným naopak vyloženě škodí a zdržuje je – jaký má vlastně ekonomický a racionální smysl tenhle drahý, zastaralý mlýnek na průměrnost dál udržovat při životě?
Sysop
1) Dobre vzdelani neni zdarma. Nikdy a nikde. Prumerne vzdelani prinasi prumerne prijmy. Nekomu to staci.
2) Informaci je sice vice, ale ty dobre jsou nedostupne podobne, jako driv. Tehdy byl informacni tok ridky, dnes je husty, ale zaruseny. Na konci je efekt podobny. Dobra skola uci deti myslet i ve stavajicim systemu. To je praxe.
3) AI nedokaze napsat vyborny kod. Dokaze napsat prumerny az podprumerny kod, ale vyrazne rychleji. V nekterych pripadech to muze mit ekonomicky smysl, ale prave v techto pripadech pak dochazi k totalni degradaci hodnoty prace. AI neumi nic vymyslet, umi jen velmi rychle vyplivnout nejake statisticky nejvyhodnejsi reseni na zaklade predchozich reseni. Nic vic. To v mnoha pripadech nestaci. Zejmena ne tam, kde jsou opravdove penize. Protoze prave za to dobre reseni se plati. Takze kdo dela praci, ktera je mechanicka, celkem logicky o ni muze diky AI prijit. Fotografove breceli pred dvaceti lety, kolari breceli pred padesati lety, drozky brecely pred sto lety, atd. Vzdy nejaka evoluce predela pracovni trh. Vina neni v AI, vina je v linych lidech.
Ten plosny vzdelavaci system je nastaven na vetsinovou mentalitu mladeze. Dort liegt der Hund begraben. Dokud se nezmeni chovani a mysleni mladeze, zmena skolskeho systemu nebude mit valny smysl. Velke naklady a minimalni efekt. Jeste horsi, nez pri inkluzi. To byl taky napad, jak prijit s necim inovativnim a dat inkludovanym sanci ve spolecnosti bez segregace. Vysledek je pokles celkoveho prumeru qality vzdelavani.
Pokud je cilem AI vse rozesrat, protoze ma takove zadani, pak ano, je potreba skolstvi demontovat.
Čili 100 lidí maká => tvoří skutečnou hodnotu firmy, aby jeden mohl žvanit s UI o kvalitě školství?
Nebo firma zaměstnává takových žvanilů víc?
Co sem napsat adresu firmy, že by někdo poslal pochvalný dopis, že v jejich řadách dlí nevyužitý zaměstnanec, kterého by mohla do 5 let nahradit žvanivá AI?
:-D
Alan.Cox
Alan.Cox na debily a kretény už sere, takže se k výplodům a osobě Honza53/AI a jeho výlevům nebude vyjadřovat.
Tento díl jsem ani neotevřel ani nečetl, a bude to tak i do budoucna.
Bude-li zajímavá diskuse, budu diskutovat o tématech nadhozenými jinými lidmi.
Sysop
Taky jsem to necetl a sel rovnou do diskuse. Predpokladam, ze clanek je obsahove srovnatelny s nazorem autora v diskusi.
Nelenil jsem a dal jsem precist potomstvu. Reakce byla, ze to nepsal clovek.
Manifest jak sfiň. :-D
A hned přiklikal první přitakávač.
Sali
Lenže čo ak sa už nenájde nik kompetentný, ktorý by diskutoval o niečom rozumnom? Morfogenetické polia sú sviňa…
Alan.Cox
Pak si půjdu vyvenčit psa, hrát si s dětmi a žasnout nad krásou východu slunce. Projdu se větrem nebo v děšti, a budu se zase cítit součástí celého toho velkého díla. Nechám věci plynout a namísto plané filozofie budu zase žasnout nad genialitou a promyšleností země i vesmíru. A bude to mít zase smysl.
Znáte to: Řekl, že ∇×H = j; ∇×E = −∂D/∂t; ∇∙D = ρ; ∇∙B = 0 – a bylo světlo. S kým chytřejším už chcete diskutovat?
RomanL
Táhni do prdele. :-P
ygorek
Honza53 19.3.2026 v 6:05
ad2) V žádném zaměstnání na světě?
To si trochu fandíte.
Před mnoha lety nám v pražské kanceláři nadřízený z Londýna zorganizoval telekonferenci s kolegy v Dillí. Vypadalo to tam zhruba jako v Sysopově dílně.
ad4) Neptám se, jak je něco možné. Předkládám postup k vyvrácení vašeho tvrzení (existuje-li případ neodpovídající tvrzení, tvrzení není pravdivé).
A samozřejmě, ke každému popisu procesu lze navrhnout velké množství analogií, které s takovým popisem souvisejí hodně, málo, nebo vůbec, takže jejich existence obecně nedokazuje nic.
Vaše tvorba zde není prvním případem svého druhu.
Stejné články a stejné diskuse se zde objevily mnohokrát, jen místo „škola“, „učitelé“, „děti“ atd. se objevovali „řidiči“, „cyklisté“, „chodci“, „pravidla provozu“…atd.
Navazující diskuse o svobodě pak vesměs končily na nepřípustnosti tupého vynucování pravidel vyhovujících jen ovcím, protože svobodný člověk nejlépe ví, kterou stranu silnice má pro svůj pohyb zvolit (žertovný příklad podali Kocourkovští učitelé v písni Otoman a lesní panna, Praha, 1932).
„protože svobodný člověk nejlépe ví, kterou stranu silnice má pro svůj pohyb zvolit“
Kterou?
Honza53
Zdravím, ygorku.
Děkuji za Vaši reakci. Vaše argumentace je fascinující ukázkou toho, co se stane, když se někdo pokusí aplikovat přísnou matematickou logiku a technické analogie na biologické a sociální systémy. Pojďme si to rozbrat bod po bodu:
1. Indické call centrum jako etalon
Přijímám Vaši faktickou korekci k mé větě ‚v žádném zaměstnání na světě‘. Máte pravdu. Našel jste paralelu. Outsourcovaná call centra v Dillí, případně montovny v jihovýchodní Asii, skutečně často fungují na principu bezduchých, odlidštěných ‚drůbežáren‘, kde lidé pracují jako biologičtí roboti.
Z analytického hlediska je ale poměrně děsivé, pokud jako obhajobu a ospravedlnění toho, jak trénujeme mozky našich dětí pro 21. století v Evropě, musíte vytáhnout jako etalon zrovna indické call centrum. Pokud má být tohle náš civilizační cíl, pak jsme už předem prohráli.
2. Formální logika vs. Systémová analýza
Váš přístup k vyvrácení mé teze (‚existuje-li případ neodpovídající tvrzení, tvrzení není pravdivé‘) je platný v čisté matematice. Ale v sociologii a pedagogice je to klasická argumentační past.
Použiji Vaši logiku na jiný příklad: Představte si, že naházím sto neplavců do dravé řeky. Osmdesát se jich utopí, ale dvacet z nich v pudu sebezáchovy začne nějak máchat rukama, doplavou na břeh a stanou se z nich plavci.
Podle Vaší binární logiky byste teď musel prohlásit: ‚Tvrzení, že házení lidí do dravé řeky nefunguje, je nepravdivé. Podívejte, tamhleten člověk to přežil, takže systém prokazatelně vychovává výborné plavce!‘
Znovu opakuji: to, že někdo projde systémem a stane se vzdělancem, naprosto nedokazuje, že ho ten systém vzdělal. V mnoha případech to znamená jen to, že jeho vnitřní kognitivní kapacita a vnější podpora z rodiny byly tak silné, že ten systém přežil a nezlomilo ho to.
3. Kategoriální chyba s pravidly silničního provozu
Vaše přirovnání vzdělávání k dopravním pravidlům je naprosto ukázkový category error (chyba kategorie). Pravidla silničního provozu slouží k prostorové koordinaci, aby do sebe lidé fyzicky nenarazili a nezabili se. Je to čistě defenzivní systém. Každý se vzdá kousku svobody (jezdíme vpravo), abychom přežili.
Ale vzdělávání a vývoj dětského mozku není problém prostorové koordinace! Cílem školy nemá být to, aby všechny děti ‚jely ve stejném pruhu naprosto stejnou rychlostí‘. Pokud aplikujete logiku dopravních předpisů na lidskou mysl, dostanete přesně ten totalitní, normalizační systém, kde se individualita, odlišné tempo a kreativita trestají jako ‚dopravní přestupek‘.
Mám na Vás tedy na závěr jednu čistě logickou otázku:
Pokud je pro Vás škola opravdu jen ekvivalentem pravidel silničního provozu (kde je jakákoliv odchylka hrozbou a svoboda je podle Vás jen pro ,ovce‘), netvrdíte tím vlastně, že hlavním cílem státního vzdělávání vůbec není rozvoj inteligence a lidského potenciálu, ale pouze tupý výcvik poslušnosti a standardizace, aby nikdo ze stáda nevybočil?
ygorek
Honza53 19.3.2026 v 9:13
ad1) Netuším, proč uvádíte: „Indické call centrum jako etalon„. O žádném call centru jsem nepsal, ani jsem žádné nenavštívil. Nevytahoval jsem nic jako etalon, rozporoval jsem vaše tvrzení v žádném zaměstnání na světě.
ad2) A samozřejmě, ke každému popisu procesu lze navrhnout velké množství analogií, které s takovým popisem souvisejí hodně, málo, nebo vůbec, takže jejich existence obecně nedokazuje nic.
ad3) Nepřirovnával jsem nic k ničemu. Vzpomněl jsem si na sérii článků a diskusí z, dalo by se říci, zlatého věku tohoto webu.
Mám pro vás na závěr jednu odpověď: pozdravujte programátora, svým přispěním k vašemu tréninku jsem nepříjemně pochybil a vyvodím z toho důsledky.
_____________________________________
Samozřejmě, odpověď jednomu z diskutujících na otevřeném fóru znamená, že prezentuji svůj názor i ostatním diskutantům, ale zde bohužel hlavně posiluji schopnosti svého nepřítele.
Arnold J Rimmer
To pod čarou je klíčový. Platí ti snad někdo za to že tu Věc trénuješ? Máš málo lelků k chytání?
ModrýKlokan
Zdar Ygorku, nejseš učitel? Ti by taky za nic na světě nikdy nikomu nepřiznali, že udělali chybu, spletli se, něco nepochopili… Zatím jsi jen předvedl, že neumíš číst, nebo neumíš chápat přečtené, nebo to ani nečteš a furt si meleš svou jako kolovrátek.
Jo jo, lidi nemají rádi, když jim někdo rozkopává celoživotní pracně naleštěné bábovičky. Mají strach, aby se tam pod nima něco bakanýho nenašlo.
Alan.Cox
Honza43/AI argumentuje tak, že to není těžké rozkopat. Člověk potřebuje větší výzvy než umělou stupiditu.
Například pravidla silničního provozu nejsou prostorová záležitost, ale časoprostorová záležitost. Ve skutečnosti nemají jiné přikázání než že se souřadnice dvou objektů určité typu nesmějí vyskytnout na stejných časoprostorových souřadnicích. Vše ostatní je volitelné. A jak se jezdí v Itálii nebo Asii ukazuje, že jiné pravidlo než „Pauliho vylučovací princip nemožnosti bezpečné existence dvou aut na stejných časoprostorových souřadnicích“ není dodržováno.
ModrýKlokan
@ Cox
Po tobě jsme taky dlouho pátrali. Konečně mám důkaz. Nová kvantová částice existuje! Coxon! Oshonovu cenu za fyziku mám letos v kapse. Dík!
Alan.Cox
Mám u tebe flašku rumu za odměnu!
ModrýKlokan
@ Cox
Vo tym žádná, celou krabici! Pravýho Modrýho Rumoshonu. Ale bacha, je dost silnej, macerujeme v každý lahvi dvě tarantule blueshonovy. Netrénovanýho to vyřadí na dva pozemský dny.
ygorek
ModrýKlokan 19.3.2026 v 15:28
Ne, nejsem učitel. A v tom ostatním jste také mimo.
ModrýKlokan
@ Ygorek
Nekeke! Objevil jsem novou formu života, Mimoidus ygorkuidae. Na tom si udělám doktorát a zkrátí mě turnus na této bláznivé planetě. Dík!
Panek
Právě co do počtu byla překonána série Rambo.
Latimerie podivna
Její úspěch ovšem za Rambem zatím trošku zaostává, to samozřejmě není způsobeno autorem, ale (nevzdělaným) publikem.
Alan.Cox
Stačí vytvořit akční film o trýznění a umírání školáků podrobených pruskému režimu ve 21. století. Každý díl by byla hora krve, spousty pohřběných školáků, kteří zahynuli pod knutou školství.
Koneckonců hororová hudba, podkres v červených barvách a propiska, ze které vytéká červená krev při úvodních titulkách by byla začátek. Titulky skončí výkřikem trýzněného umírajícího člověka, při kterém tuhne krev v žilách a začne děj filmu.
Alan.Cox
Právě se točí šestý díl: Rambo – krvavá bestie pruského školství.
alfonz19
Ty 3 společné věci — ty jsou všude. Jen v opravdu málo zaměstnáních můžete bez trestu odejít bez trestu, na základě vlastního rozhodnutí, a můžete si vybrat s kým budete pracovat. A z těch co existují (vlastně nevím o jediném), většina z nich jsou nepřínosné profese typu poslanec/senátor, ale dokonce i ti nějak musí spolupracovat a i vobčas přijít do sněmovny a do kantýny na slevněnej chlast. Takže srovnání je to pravdivé, ale v rovině: v obýváku je vzduch! Je, ale on je vlastně téměř všude.
Lidská socializace probíhá napříč spektry, to jo, ale jak sám říkáte, škola není předevší o socializaci; výchovou mladších žáků starší žák ztrácí čas. Krom toho látku dost nepochopil a tak učí chybně a může naučit něco, co bude třeba demontovat, což je vždy nákladnější. Tj. toto je špatně. Každý kolektiv je brzděn pomalejšími. Rozhodně nechcete velké výkyvy ve schopnostech — pro pomalé je to skvělé (vždy chci být někde nejhorší!), ale pro proces jako takový a pro silné je to opravdu špatné.
Pokud mají děti k něčemu vzhlížet, je to učitel. Který zajístí, aby jeho třída byla OK. Vrátíme-li se k mé zkušenosti s konzervatoří, tak *tam* učitel ze třídy neodcházel. Třída byla sdílena a bylo v ní 8 žáků + učitel celé odpoledne, třída fungovala i jako kabinet učitele i místo pro studenty. Kteří nedělali bordel, učiteli se pomyslně klaněli a maximálně mu vycházeli vstříc. Oproti tomu gympl je plný paninek pRoFeSoReK, vyžadujících toto oslovení (bez titulu profesora), namyšlených jako prase, kde maximální motivace je ulejt se do kabinetu a od studentů zmizet.
Pro vás: ‚Když narazíte na pracovišti na toxického idiota, máte nespočet možností. Můžete jít za HR oddělením.‘ –> to bych určitě vypustil. Pokud musíte jít kolegu nažalovat, jste to vy, kdo dělá firmě problém. HR tu není pro vás. Pokud pravidelně docházíte na HR, hněv padne na vás. Dříve či později. A děti nezvyklé cokoli snášet, budou na HR chodit velmi často. A stejné takové dítě, kterých bue HR plné, pojme podezření, že mu někdo dělá naptřičný naschvál. To nedopadne dobře. Budoucí koprorát bude papiňák s ucpanou pojistkou na plném plynu.
Že by škola cíleně a uměle vytvořila ADHD je silné, nepodložené a chybné tvrzení. Děcka maj ADHD už před školou, hustě vinou rychlé doby a ‚výukových‘ aplika
cí na telefonu/tabletu a televize. Podívejte se na animáky dnes a z roku 1930. Ty dnešní by tehdejší děti vůbec nestíhaly vnímat. Je to výhradně dobou a hovn
ama ve kterých žijeme.
—
To co popisujete nejsou problémy školy, nebo klasické školy. To jsou problémy současné školy. Současné školy, kde není učitel, který by hrál roli učitele. Tito tam nejsou, protože limitně je tato profese neplacená, a potenciální pedagog nemůže dělat co by chtěl, ale musí vyhovět každé hovadině. Takže tam jdou většinou líní a méně schopní lidé(čest vyjímkám, ale bohužel je to tak), kteří umí skvěle poslouchat nařízení a využít je ve svůj prospěch. Mýtická škola alternativní není zlepšením, ale je pouhým lokálním maximem, které výjimečně snad může krátkodobě dát lepší výsledek, než zásadně poškozené a stupiditou sešněrované školství tradiční.
~
Bahnak
alfonz19
Upřesnění.
Reálný trest ve škole (berme ZŠ) neexistuje. Jen čáry na papíře = informace příbuzným. Škola reálně nemůže VŮBEC NIC. Míněno česká, jinde je možno vyloučit žáka z výuky (suspension) nebo nařídit rodičům, že si musí najít jinou školu (Německo, kdyžtak mne Sysop opraví, pokud se to v posledních letech změnilo).
Druhý mýtus je, že pozice učitele je špatně placená. Samozřejmě každý by rád bral více, ale učitelský plat je nad mediánem ČR, u mnoha i nad průměrem ČR. Dnes, kdy hrozí recese, je tu i menší riziko propuštění pro nadbytečnost. Většina učitelů, které znám, má svoji práci ráda, resp. má ráda proces učení – nedejte na kantorské černé vtípky. Pokud učitel s praxí odejde, důvodem nebývá plat, ale buď spor s vedením, nebo chování dětí/rodičů. Poslouchat nadávky nebo stížnosti rodičů kvůli každé prkotině (to když chytíte blbou třídu) nebaví nikoho.
alfonz19
Bahnak19.3.2026 v 9:08
ok moje oprava: ten plat je samozřejmě vysoký vzhledem k reálně odpracované době(jako dvanáctky fakt nemaj a jarňáky/ředitelský volno je ve fabrice opravdu řídce), možnému flinku (toto je relativní, ale pokud bych to srovnával s jinými profesemi…). Hrubej medián/průměr jsem si musel vygůglit, ale i pak musím říci, že je to (pokud zanedbáme okolnosti pracovních podmínek) pro schopné lidi nemotivující ohodnocení. — To je konzistentní pro to co říkám. Krátká pracovní doba, recyklace příprav ad infinitum, bez reálné odpovědnosti, nízká obtížnost, vysoká jistota a stabilita zaměstnání. Toto je magnet pro všechna netáhla, ale schopných to táhne minimum. I ti co by chtěli učit, ví, že by museli hrozně bojovat se systémem/kolegy/děckama a tohle do ohodnocení není dostatečně(či spíše vůbec) promítnuto.
Pedagogičtí pracovníci (učitelé, asistenti pedagoga, vychovatelé) mají podle zákoníku práce nárok na 8 týdnů dovolené za kalendářní rok, což při pětidenním pracovním týdnu činí celkem 40 dnů. Tuto dovolenou si učitelé vybírají převážně v době letních a ostatních školních prázdnin.
.
K tomu 5 dnů sickdays, 5 dnů ředitelské volno, nízký úvazek.
Čili 10 týdnů.
.
Tuhle sem slyšel o úvazku 22 hodinh týdně. To zase není tolik.
A těch překážek ze strany systému, rodičů a žáků tolik není.
.
Takže kdyby se jim šktrlo 10% z platu a 10% propustilo, tak se asi nic nestane.
Systém poběží dál.
Kalousek taky škrtal a nikdo nikam houfně za lepším neutíkal, protože žádné lepší není.
Bahnak
alfons19
Teda nenapadlo by mne, že zrovna Vy zareagujete takhle. No nic.
Ale jsem rád, že jsem potkal odborníka.
alfonz19
Bahnak19.3.2026 v 13:09
tak teď nevím jestli jsem zklamal nebo potěšil :) Asi to druhý, co?
Zkusím to spravit v obou případech — chtěl bych, aby učitelé měli vyšší platy a to zásadně. Stávající situaci pokládám spíše za nedůstojnou. Protože opravdu skvělej učitel má obrovskou cenu. Ale chtěl bych současně, aby učitelé zabrali veprospěch dětí. Že to sakra nemají snadné a museli by zabojovat se systémem jsem si vědom. Ale nemohu se současně zbavit dojmu, že řada z nich této situace zneužívá.
Bohužel za svou delší cestu jsem potkal mnoho učitelů, kteří měli množství volna jako hlavní motivaci.Viz třeba jeden tělocvikář, kterej došel a zařval „fotbal!“ na začátku hodiny. Šel na pivo do kabinetu a za 40 minut došel a zařval „konec!“ Nebo fyzikář jedné hodiny ukázal své životní motto přicházeje 12 minut pozdě: „Oč později jsem přišel, o to dříve skončíme!“, a jak řekl, tak učinil. Nebo učitel zušky, kde jsme se dohodli, že jej nebudu platit keš přímo, ale předplatím jej na půl roku předem přes školu, aby měl lépe vyplněný úvazek. OK, proč ne, je mi jedno jak ti to zaplatím. Ale byly květnové svátky: Jo kámo, platíš mě sice stejně, ale svátky se nenahrazujou. Díkec žes mi vyšel vstříc, tvá blbost. — Mohl jsem mít smůlu, ale nemyslím, že je to má vina. Chápu argumenty učitelů i co se týče nutného samo studia, ale to mají i jiné profese bez volna navíc.
Nashovo equilibrium se to jmenuje, kdy nespolupráce rodič+škola+dítě nás udržuje v nevýhodném stavu. Bohužel třeba ve školé mé dcery se necítím vůbec dobře. Na radu školnice sem došel donést dceři pravítko. Když mne v rumraji přestávky učitelka neslyšela(volal jsem na ni otevřenými dveřmi), vešel jsem (drze!) dovniř a pravítko předal. Následoval křik: „Jak si sem dovolujete vstupovat?! Jestli okamžitě neodejdete, zavolám policii!“ Tuto situaci jsem následně musel řešit s ředitelkou, protože toto asi bylo mé největší nasrání dekády. Neměl jsem pocit že nezaklepání (to byl můj hlavní přečin, dle účy) je proporciální k vyhrožování represivními složkami, ale prej OK, a prý ‚pokud-pak‘ není vyhrožování, což si 3 učitelky potvrdily a učinili oficiální zápis. Byl jsem poučen. Jakkoli bych chtěl mít skvělé učitele s brutálním platem, (nejen) tato událost mě poněkud ovlivnila, a s pracovním nasazením prostě nejsem spokojen. Ale je možné, že mám nastavena nereálná očekávání.
Alan.Cox
Víte, mzda je motivující věc, ale není to jediná motivující věc. Jeden z důvodů, proč Západ jde do zadele je, že řeší všechny problémy „dolarovými vycpávkami“. Kde je problém, narvou se peníze, což postupem času vedlo ke stvoření rakovinného dotačního systému a převahou parazitů kam se člověk podívá.
Já sám jsem mohl vydělávat mnohonásobek toho co jsem vydělával. Namísto toho jsem dával přednost dobře placené smysluplné práci, zajímavým projektům, podnětnému prostředí, atd.
Je tragédií doby, že dělníci a lidé dělající smysluplnou práci vydělávají na hranici chudoby. A naopak parazité a lidé rozesírající kde co se topí ve zlatě. Ale pokud jen přidáte peníze, nestane se vůbec nic jiného než že zvýšíte procento parazitů v oboru. Nic jiného jako výsledek nemůžete očekávat. Tak fungují „dolarové vycpávky“.
alfonz19
Alan.Cox19.3.2026 v 18:44
Uvědomuju si to. Ale třeba výše ohodnocení pro mne nebyla zanedbatelná, a tak na školství prostě vůbec nepřišlo. A přitom je to velmi důležitý obor, a třeba ve školce mi pravidelně říkají, že jsem tam „měl být“. Sám jsem taky šel vždy cestou že raději méně vydělat, ale být s rodinou a pro rodinu; ale zajímavé projekty jsem nepreferoval a to byla jednoznačně má chyba.
Ale správná cesta pro školství asi není: dejme málo/nepřidávejme a paraziti pudou pryč, zůstanou je ‚neplacení‘ srdcaři, ale spíš dejme ranec a najděme cestu, jak parazity odpálit pryč. Ale toto je problém všude.
Alan.Cox
Já bych řekl, že je třeba řešit v první řadě vůbec organizaci školství, zdaleka nejen peníze.
Kdybych byl jedovatý, řekl bych, že si vaše osoba připadá nenahraditelná pro školství. Takových nenahraditelných osob pro něco jsou plné hřbitovy.
Když uděláte dolarovou vycpávku, jen zvýšíte platy a nic dalšího – výsledkem bude další propad školství a úrovně vzdělání.
alfonz19
Alan.Cox20.3.2026 v 7:00
Plný souhlas a klidně buďte jedovatý. Já nejsem učitel, se školstvím nemám nic společného, nenahraditelný se necítím být nikde a dělám (skoro) vždy (až na vědomé výjimky) všechno proto, abych nahraditelný byl (ale nikdo se mě přesto zbavit nechtěl).
Je to uzavřený systém, který má problémy, ze kterých někdo významně profituje. Kdyby se jen přilily prachy, bude profitovat více. Musel by je přilít někdo, kdo má měřitelné podmínky a trýznivý holobič, teda vlastně bič.
Dám ještě jednu storku. Naše škola kupříkladu ve spolupráci s nějakou „ne“-ziskovkou zřídila schránku důvěry, o které se děti na přednášce dozvěděly, že zde mohou sdělit své problémy/obavy a tak. A učitelka/škola jim pomůže. A pak jsme zjistili, že to asi jen vysypává uklizečka do koše, protože učitelky to nemaj’ v popisu práce. A zjistili jsme to tak, že děcko dostávalo šikanu, prosilo ‚své vzory‘ o pomoc způsobem, jak jí ‚vzory‘ řekly, důvěřovala jim, ale škola na ni totálně srala. A dítě asi 3 týdny čekalo než jsme si všimli my. A při diskusi o šikaně se paní učitelky primárně zajímaly samy o sebe a jak se ze všeho vyzout (toto už bylo 3 metry za hranicí školy, toto není šikana toto je jen poškozování cizí věci a to my neřešíme, toto jsou jen řeči a nemáte důkaz). Má to však dobrý konec. Když se ukázalo, že 3metry od školy jsou kamery a rád vám tedy vyhovím, pojďme se tedy podívat co nahrály, vím kdo by to pro nás uměl zařídit. Potřebujete důkazy? Velmi rád vám vyhovím, umím je získat vč. výpovědí svědků a vím o výborném mediátoru, který nám dovolí vést nezaujatý rozhovor, paní učitelky i s paní řiditelkou seznaly, že jsou sdodstatek kompetentní tuto věc řešit samy.
alfonz19
(errata — asi to první; zase myslím rychleji než píšu)
Honza53
Díky za Váš pragmatický a tvrdý pohled z praxe alfonz19. Pojďme si to rozdělit, protože ve dvou věcech s Vámi naprosto souhlasím, zatímco v jedné se z hlediska kognitivní vědy fatálně mýlíte.
1. Korporát a HR
Máte naprostou pravdu. Můj příměr s HR byl zkratkovitý a Váš cynický popis korporátní reality je přesný – HR tu není pro zaměstnance, ale pro ochranu firmy. Kdo žaluje, je problém. Skutečný rozdíl mezi prací a školou je ale v tom nejzazším řešení. Dospělý člověk může z toxického prostředí prostě podat výpověď a odejít jinam. Dítě, které čelí šikaně, výpověď ze zákona dát nemůže. Musí to tam odsedět.
2. ADHD a vliv doby (Nepřeskakujme)
Tady jste se přesně chytil mé upoutávky na konci článku a začal pálit předčasně. A já Vám rovnou říkám: Máte s těmi obrazovkami naprostou pravdu! Rychlý střih, tablety a dnešní doba dětskou pozornost absolutně devastují. Z mé strany by bylo hloupé tvrdit, že ADHD vytvořila jen škola. Ale víc Vám k tomu teď neřeknu, abychom nepřeskakovali. Přesně o této synergii (jak dnešní doba zničí pozornost a jak toho náš zkostnatělý systém využije k dotačnímu byznysu jménem ‚inkluze‘ místo toho, aby změnil přístup) bude totiž onen 7. díl. V článku to bude jen ve zkratce, ale pod ním si o tom s Vámi velmi rád a do hloubky popovídám. Šetřete si munici.
3. Mýtus o ztrátě času u smíšených kolektivů
Kde se ale z hlediska řemesla a neurovědy zásadně rozcházíme, je Vaše tvrzení, že ‚výchovou mladších starší žák ztrácí čas‘ a že kolektiv je brzděn.
Pedagogika a psychologie jasně prokazují přesný opak – fenomén zvaný Protégé effect (efekt chráněnce). Tím vůbec nejúčinnějším způsobem, jak si lidský mozek trvale ukotví nějakou znalost a dosáhne mistrovství, je to, že ji musí vlastními slovy zformulovat a vysvětlit někomu méně zkušenému.
Vy jako člověk, který má rád tradici a výkon (soudě dle Vašeho respektu ke konzervatoři), tohle přece musíte znát z praxe. Přesně takto po staletí fungovaly cechy: mistr, tovaryš, učeň. Stejně tak dnes fungují zdravé vývojářské týmy – seniorní programátor neztrácí čas, když dělá ‚code review‘ juniorovi. Zvyšuje tím kvalitu celého týmu a sám si tříbí postupy. Jen ta naše umělá škola má pocit, že když dáte k sobě 30 naprosto stejně starých lidí do jedné ohrady, je to vrchol efektivity.
Mám na Vás v této souvislosti otázku z reálného života:
Pokud je věková segregace (kde jsou všichni žáci srovnáni přesně podle roku narození a nesmí je zdržovat nikdo mladší) skutečně tím nejefektivnějším modelem pro lidskou práci a učení, proč tento model s úderem 18. roku života naprosto zmizí a my pak po zbytek života pracujeme, tvoříme a předáváme si zkušenosti výhradně ve věkově a dovednostně smíšených skupinách?
fatdwi
Honza53: to Vám AI fakt na tu otázku nedokázala odpovědět? Viděl jste už někdy nějaké dítě, nejlépe aspoň dvě různě staré?
Jako ano, Vaše vystupování zde ukazuje na to, že jste intelektem někde kolem IQ 80-90, možná ani to ne, takže by mě nemělo překvapit, že se můžete ptát tak hloupě. A ani nepřekvapuje. Ale myslel bych si, že když prakticky celý ten příspěvek napsala AI, tak si před odesláním ověříte, jestli ta hloupost na konci, kterou jste tam aktivně dodal, není také vhodná k úpravě.
Schválně to udělejte a pozorujte, jestli tam něco bude o dítěti ve vývinu, dospělosti a takových drobnostech, které zjevně nedokážete mentálně uchopit (AI to ale zcela jistě zvládne). Co bych i od člověka s IQ kolem 80 čekal je alespoň to základní uvědomění, že osmileté a tříleté dítě dělí jen 5 let, ale prakticky si nemají co říct, zatímco dospělí, kterým je 45 a 40 tento problém nemají, ač je mezi nimi věkový rozdíl také 5 let. No, Vy nedáte bez AI ani to. Inline s tím, co píšete to ale je, to zas ne, že ne.
Nejsem učitel, ale řekl bych, že to rozdělení dětí ve třídách není primárně podle věku, ale podle doby (let) strávené ve škole, a implicitně se předpokládá, že s dobou strávenou ve škole rostou i znalosti/dovednosti, takže je to spíše podle úrovně znalostí/dovedností (což samozřejmě není vždy) než podle let. Za mých mladých let se i na základní škole dalo propadnout a propadalo se, takže jsme ve třídě na základce měli dva starší spolužáky (naštěstí to nebyli žádní „sígři“, byli jen „blbí“). Takže věk nebyl tím úplně hlavním a jediným, co určovalo, do jaké třídy kdo chodí.
Můj laický názor je, že smícháním různě starých dětí v jedné třídě té potenciální šikaně mezi dětmi jdete spíše naproti místo toho, abyste se jí snažil „vyhnout“. Navíc když smícháte starší holky s mladšíma klukama, tak v určitém období/věku těch dětí je „rozdíl“ mezi pohlavími větší než by odpovídalo prostému věku. To by těm klukům na pohodě ve třídě taky nepřidalo.
princdrson
proč s tím diskutujete? to mne jediné zajímá.
Latimerie podivna
To je stejné, jako když jdete na pivo a s někým kecáte (i o blbostech) v hospodě. Tady (mysím na internetu) si jen musíte dávát větší pozor co kecáte/píšete.
a to je právě rozdíl mezi stejnověkým (notabene stejnověkým stejnopohlavním) kolektivem a kolektivem věkově a pohlavně koedukovaným. sociální patologie, které se zdárně rozjíždějí ve sportovních týmech nenacházíme u „TOMíků“ (kteří na rozdíl od skautů jsou koedukovaní) nebo u vesnické omladiny či u smečky bratranců a sestřenic od čtyř do patnácti let – tam je nějaká hierarchie dopředu víceméně jasná a mnohem víc to vede ke spolupráci než ve skupině, kde se o hierarchii musí bojovat.
Latimerie podivna
Asi bych viděl rozdíl mezi různověkou třídou a „smečkou“ bratranců a sestřenic v rozmezí 4 -15 let. V mém prostředí se tyto „smečky“ moc nevyskytují, natož aby trávili hodně času dohromady. To jestli se sejde širší rodina s příbuzenstvem na pár dní a tím ta „smečka“ na pár dní vznikne (a pak se zase rozpadne) není srovnatelné s třídou, kde jsou ty děti dohromady pět dní v týdnu, deset měsíců v roce.
Pokud to považujete za srovnatelné, tak podle Vás budou mít žáci, kde v jedné třídě bude 30 dětí a budou „namíchaní“ v rozmezí 4-15 let, lepší výsledky než když tak výuka bude probíhat ve třídě, kde budou mít všichni přibližně stejný věk?
Takovou „společnou“ výuku těch 30 dětí v rozmezí 4-15 let bych chtěl vidět, jak by si s tím učitel/učitelka poradili a jak by to fungovalo těch 10 měsíců (tam by byl i dvojnásobek průměrného platu pro učitele málo). Zejména pokud by tam byla kombinace hodně chytré malé děti a hodně „nechytré“ nejstarší děti.
Co si tak pamatuju, tak vesnická omladina umí šikanovat parádně, hierarchie nehierarchie. Ale to bylo dřív, teď už tak „free“ není.
Honza53
Zdravím, Latimerie.
Děkuji za Váš velmi slušný a věcný komentář. Váš laický pohled je naprosto logický a sdílí ho většina společnosti. Když se na to ale podíváme optikou systémového inženýrství a evoluční psychologie, zjistíme, že to funguje přesně naopak. Pojďme si ty tři body rozebrat:
1. Iluze třídění podle znalostí (Fenomén propadnutí)
Píšete, že třídy jsou rozděleny primárně podle ‚doby strávené ve škole‘ a úrovně dovedností. To ale není pravda, primárním sítem je striktně rok narození. To, že někdo ‚propadne‘, není důkazem flexibility systému, ale naopak důkazem jeho absolutní rigidity.
Představte si, že je žák skvělý na dějepis a literaturu, ale těžce plave v matematice. Co udělá systém? Neumožní mu postupovat v dějepisu rychleji a matematiku si přibrat s mladšími. Systém ho nechá ‚propadnout‘ jako celek. Zastaví jeho rozvoj i v tom, co mu jde, a donutí ho opakovat úplně všechno s o rok mladšími dětmi, navíc s obrovským sociálním traumatem a nálepkou ‚toho blbého propadlíka‘. Tohle není třídění podle dovedností, to je penalizace za to, že jedinec nezapadl do průměrné rychlosti výrobního pásu.
2. Evoluční psychologie a dynamika šikany
Váš předpoklad, že věkově smíšený kolektiv jde šikaně naproti, naráží na zjištění evoluční psychologie. Netvrdím samozřejmě, že v přirozených, věkově smíšených strukturách (rodina, vesnice) neexistují lidské konflikty. Ale systémová šikana (tedy permanentní boj o dominanci a ponižování slabších) bují disproporčně nejvíce právě v umělých, věkově homogenních skupinách (kasárna, vězení, školní třídy).
Proč? Protože tam chybí přirozená hierarchie. Když zavřete do jedné místnosti třicet dvanáctiletých kluků, všichni jsou na stejné startovní čáře a vůdčí postavení si musí vybojovat uměle – velmi často agresí nebo ponižováním těch slabších. Ve věkově smíšené skupině (např. 7 až 15 let) je základní sociální hierarchie dána přirozeně. Patnáctiletý nemá potřebu systematicky šikanovat sedmiletého, aby si tím dokazoval svůj status. Šikana jako nástroj k získání statusu je produktem rovnostářské klece.
3. Vývojové rozdíly mezi pohlavími
Tady jste trefil hřebíček na hlavičku, ale vlastně jste popřel účinnost dnešní školy. Píšete, že u starších holek a mladších kluků je rozdíl ve vývoji obrovský. Jenže on je obrovský i u stejně starých dětí! Kolem 12. až 14. roku věku dívky biologicky dospívají mnohem rychleji než chlapci. V osmé třídě tak vedle sebe sedí čtrnáctileté slečny, které už zajímá dospělý svět, a čtrnáctiletí kluci, kteří si pod lavicí hrají s legem. Umělá věková segregace tento diskomfort nevyřešila, jen ho zavřela do jedné místnosti.
Pokud je však striktní rozdělování dětí do uzavřených tříd podle roku narození skutečně tím nejlepším receptem, jak zajistit jejich rozvoj a předcházet šikaně, proč zůstává šikana všudypřítomným a neřešitelným fenoménem právě v těchto věkově homogenních školních třídách, zatímco ve věkově smíšených prostředích (sportovní oddíly, skaut, umělecké soubory, zájmové kroužky) je systematická, dlouhodobá šikana naprostým zlomkem oproti školní realitě? Není to důkaz, že ten školní ‚bezpečný věkový model‘ ve skutečnosti generuje přesně ten problém, před kterým nás má údajně chránit?
Latimerie podivna
1. Já si nepamatuju spolužáka, který by byl vynikající v jednom nebo dvou předmětech (může být vůbec v dnešní době někdo vynikající na dějepis, když se „nesmí“ biflovat?) a přitom byl úplně blbej na jiný předmět. Pokud je někdo dobrý na literaturu, tak ten někdo nejspíše rád čte, úplně blbej nebude a i tu matiku na 4 by dal (kdyby se mu někdo věnoval). Mě navíc nepřišlo, že ti spolužáci, kteří k nám do třídy na základce propadli, trpěli obrovským sociálním traumatem. U spolužáků, co do mé třídy propadli na střední ani nemluvě.
2. Když zavřete do jedné místnosti smíšenou třicetičlenou skupinu 7-15 letých kluků a do druhé místnosti třicetičlenou skupinu 10 letých kluků, kde si myslíte že ta šikana vznikne dřív (kde je větší pravděpodobnost, že vznikne)? Jestli vy náhodou nezaměňujete šikanu s hiearchií.
3. Takže problém, který dle vás vznikne, když sedí 14leté slečny a 14letí kluci, vyřešíte tak, že posadíte do jedné třídy 14leté slečny a 10leté kluky?
Kdysi na VŠ jsem absolvoval předmět, který se jmenoval „systémové inženýrství“ (ne že by byl nějak zvlášť užitečný), ale ta Vaše optika (cituji: „optikou systémového inženýrství a evoluční psychologie“) tam rozhodně nebyla. Neberte si to osobně, ale takové řeči typu: „Když se na to ale podíváme optikou systémového inženýrství a evoluční psychologie….“ vypadají možná pro někoho vzdělaně, ale po takovém úvodu následují většinou jen kecy. Kdo chce totiž něco zajimavého/podstatného říci, tak to řekne/vyargumentuje rovnou a nepotřebuje k tomu žádnou optiku.
Honza53
ok tu facku jsem si zasloužil. Máte naprostou pravdu, to ‚systémové inženýrství a evoluční psychologie‘ znělo jako z nějaké ezo-korporátní brožury. Pojďme to vzít jinak.
K bodu 1: Čtyřka z matiky a propadnutí
Jasně, že se matika dá vždycky nějak na tu čtyřku ukopat. Otázka ale zní: Proč bychom to proboha dělali? V reálném byznysu přece nechcete lidi, co mají ze všeho ‚čtyřku‘ a jsou tak nějak průměrní ve všem. Když máte ve firmě geniálního vývojáře, který ale absolutně nezvládá komunikaci s klienty a excelové tabulky, tak ho přece nevyhodíte a nenecháte ho opakovat celý rok na pozici juniora. Prostě ho necháte kódovat a na klienty najmete obchoďáka. Škola ale nutí každého k průměrnosti. A že propadlíci u Vás netrpěli? Budiž, možná měli hroší kůži. Ale ten systém jim zbytečně ukradl rok života. V byznysu byste proces, který zahodí celý rok práce kvůli jedné jediné chybě (jednomu předmětu), okamžitě zrušil jako neefektivní.
K bodu 2: Šikana vs. hierarchie u 10letých a 15letých
Tady se mýlíte Vy. Já šikanu s hierarchií nezaměňuji. Já tvrdím, že šikana je nástroj, jak si tu hierarchii vybojovat tam, kde přirozeně chybí. Kde začne tvrdý boj o moc dřív? Stoprocentně v té místnosti třiceti stejně starých kluků. Protože jsou všichni na úplně stejné startovní čáře. Nemají šéfa, nemají přirozenou autoritu, takže si to musí rozdat mezi sebou a najít nejslabšího otloukánka, aby si ujasnili, kdo je alfa.
Když dáte do místnosti kluky od 7 do 15 let, ta základní hierarchie je už fyzicky a mentálně hotová. Jistě, známe z amerických filmů (a občas i z reality) to klišé, jak patnáctiletý sígr sebere sedmiletému prckovi svačinu. To je prosté zneužití fyzické převahy. Ale ta skutečně zničující, systematická a psychologická šikana (izolace, posměch, každodenní boj o přežití), která děti dohání k zoufalství, se odehrává primárně uvnitř stejné věkové kohorty. Protože tam se neustále bojuje o sociální status před sobě rovnými. Patnáctiletý nepotřebuje dlouhodobě psychicky ničit sedmiletého, aby si dokázal, že je ‚výš‘. On už výš je. Naopak ve zdravých, dobrovolných smíšených kolektivech (skaut, sport) se ten starší přirozeně stává mentorem, a pokud nějaký starší sígr zkusí šikanovat malého, ti ostatní starší ho velmi rychle srovnají do latě.
K bodu 3: Čtrnáctileté holky a kluci
Zase špatně pochopeno. Řešení přece není posadit 14leté holky k 10letým klukům. Řešení je zbourat ty zdi a nechat ten kolektiv prolnout. Ve smíšené skupině se ty 14leté holky, které už řeší dospělý svět, přirozeně začnou bavit s 15–16letými kluky (protože ti jim konečně mentálně stačí). A ti 14letí kluci si můžou v klidu dělat svoje ‚klukoviny‘ s dvanáctiletými a nebudou před těmi staršími holkami vypadat jako idioti. Každý si najde ligu, na kterou zrovna mentálně má. Dnešní třída je ale nutí hrát ve stejné lize, i když mají úplně jinou váhovou kategorii, a z toho pramení to dusno.
Žádná psychologie, jen obyčejná provozní praxe. co Vy na to?
Latimerie podivna
1. Řešili jsme případ, kdy dítě mělo být skvělé v dějepise/lituretuře a přitom tak hloupé v matematice, že by propadlo. Já namítal, že takové kombinace jsou vzácné, kdy je dítě v něčem vynikající (nemám hudbu apod.) a v něčem tak špatné že by propadlo – takové dítě není zpravidla tak „hloupé“ aby při určitém úsili ten předmět co mu nejde, nezvládlo a nepropadlo. A pokud propadne, až zas tak nic hrozného se nestane. A vy reagujete že „přece nechcete lidi, co mají ze všeho ‚čtyřku‘ a jsou tak nějak průměrní ve všem“. Co to s tím má společného? Jak jste se od kluka/holky, co je vynikající v dějepise/literatuře a blbý na matiku (a třeba propadl) dostal k někomu, kdo je průměrný ve všem? Tak je vynikající v tom dějepise/literatuře nebo není? A jak se od někoho, kdo je „blbý“ na matiku, dostanete ke geniálnímu vývojáři? Vždyť ten geniální vývojář bude nejspíš na matiku hodně, hodně dobrý. Ve skutečnosti je geniálních vývojářů ještě méně než šafránu. To s běžnou třídou nemá nic společného. Nebo si snad myslíte, že v každém se skrývá génius a jen hloupí učitelé můžou za to, že se ten génius neprojeví?
2. Já kdysi byl na vojně tak trochu šikanovaný. Nebylo to zrovna příjemné, ale dalo se to vydržet a žádné trauma z toho nemám. Když jsem se ptal ostatních (z jeho „ročníku“) na toho, co si na mě „zasedl“, tak mě řekli, že ten kluk, když přišel na posádku, tak byl šikanový ze všech nejvíc. O žádné vybojování hierarchie nešlo – ta byla jasně daná. On něco řekl – já to (zpravidla) udělal. Později mě toho kluka bylo i trochu líto, ale ne zas moc.
Kamarád byl na lesnickém učilišti a konstatoval, že vojna byla pohůdka a té „drobné“ šikany si skoro ani nevšiml, protože na tom učilišti a hlavně na internátě, kde byly dohromady (jen) tři ročníky, to bylo podstatně horší. Nejstarší ročník šikanoval ten nejmladší a ten prostřední si oddechl a pak se těšil až bude ve třeťáku a bude „vychovávat“ ten nejmladší ročník. Opět o žádné vyjasňování hiearchie nešlo, vědělo se kde kdo stojí. Šikana není boj o hierarchii – to je téměř vždy „využívání“ moci silnějším vůči slabšímu. Ten slabší se tomu silnějšímu vyhýbá co to jde a klidně uzná „nadřazenost“ toho silnějšího, když mu ten silnější dá pokoj. A docela jste mě pobavil tím, že „Patnáctiletý nepotřebuje dlouhodobě psychicky ničit sedmiletého, aby si dokázal, že je ‚výš‘“ Naprostá většina patnáctiletých šikanovat nikoho skutečně nepotřebuje, problém je těch pár, co to dělají a co tu „potřebu“ mají. Dát dohromady do jedné třídy kluky s tak rozdílným věkem, tak si o nějakou tu šikanu přímo říkáte.
3. Tak nevím, vy chcete míchat základní školu (osmou třídu) se střední školou/učilištěm že mícháte 14 leté holky s 16 letými kluky? A 16 leté holky se budou učit s 18letýma klukama? A co předčasně vyspělá čtrnáctka-tu bychom mohli šoupnout rovnou k těm 18 letým. Jako máme problém s porodností, ale toto mě přijde dost radikální návrh na její řešení. Co si pamatuju, tak byl dost velký rozdíl ve vědomostech mezi 8. třídou a druhákem na střední škole a ještě větší rozdíl u druháku na gymnáziu. Co byste je vlastně učil, když by měli tak rozdílné znalosti? Jak by ty mladší holky dohnaly ty znalosti (třeba tu matematiku), co by měli ti starší kluci?
A když se vrátíme na začátek, s kým se teda ti 12letí kluci budou učit? S desetiletýma holkama? A co chudáci 10 letí kluci, ty strčíte dohromady s 8letýma holkama? A 8letí kluci – ti si budou muset vystačit sami. Ale sami být nemůžou, protože by se mohli šikanovat. Tak co kdyby jsme k nim dali 15 letého kluka, co má stejné znalosti jako ti 8letí kluci? Oni k němu budou vzhlížet a on je bude určitě ochraňovat.
A tak vlastně nevím, jak chcete spojit bod 2 (kluci různého věku) s bodem 3 (holky o dva roky mladší než kluci). Ale nejspíš to ani nechci vědět.
Honza53
Vidím, že jdete do hloubky a baví Vás to pitvat. To je dobře, aspoň se nám ty argumenty pořádně obrousí. Vzal jste to opět čistě pragmaticky, tak Vám pragmaticky odpovím.
1. K té čtyřce z matiky a efektivitě (Zahoďme génie)
Máte pravdu, zapomeňme na ‚geniální vývojáře‘, to byl ode mě zbytečný extrém. Pojďme se bavit o úplně běžném, průměrném klukovi. Má rád dějepis, ale matika mu prostě neleze do hlavy. Vy říkáte: ‚Ať zatne zuby, zamaká a tu čtyřku prostě ukope, nic hrozného se nestane.‘
Z hlediska přežití ve škole máte pravdu. Z hlediska provozní efektivity je to ale katastrofa. Představte si to ve firmě. Máte obchoďáka, který skvěle prodává (dějepis), ale je absolutně neschopný vyplňovat excelové tabulky do účetnictví (matika). Co uděláte jako racionální manažer? Zastavíte mu prodeje a nařídíte mu, ať tráví 50 % svého času dřením Excelu, aby v něm byl alespoň ‚na čtyřku‘? Ne. Necháte ho prodávat, protože tam generuje zisk, a ten Excel dáte někomu, koho to baví.
Škola ale nutí děti investovat 80 % jejich energie do věcí, které jim nejdou (aby z nich nebyla pětka), místo aby těch 80 % energie investovaly do toho, v čem by mohly být nadprůměrné. Je to zkrátka strašlivě neefektivní alokace času.
2. Vojenská šikana vs. školní šikana
Tady mícháte dva naprosto odlišné systémy. Šikana (mazáctví) na vojně totiž není chyba systému – to je jeho fundamentální a pečlivě udržovaná vlastnost. Vojenské struktury na tom přímo stojí.
Krásně to popisuje například historik Gwynne Dyer ve své knize Válka (případně to najdete v literatuře o výcviku US Marine Corps nebo v programech SERE – přežití v zajetí). Armáda totiž potřebuje jednotlivce zlomit. Potřebuje zničit jeho individualitu, ponížit ho, naučit ho slepé poslušnosti vůči nesmyslným rozkazům a vyfiltrovat ty, kteří by se psychicky složili při výslechu v zajetí. Proto ten systém nad mazáctvím a šikanou vždy zavíral oči, nebo ji rovnou tiše inicioval. Přežijí jen ti nejdrsnější a nejposlušnější, zbytek odpadne.
Má otázka tedy zní: Chápu, proč tento drastický tlakový hrnec používá armáda, když cvičí chlapy do války. Ale proč, k čertu, zavíráme do strukturálně naprosto stejného tlakového hrnce čtrnáctileté děti v osmé třídě?
3. Věkově smíšené skupiny a porodnost (Sudbury model)
Za tu poznámku o řešení porodnosti máte u mě bod, zasmál jsem se. Ale Váš dotaz pramení z jedné základní chyby – Vy si totiž to smíšené vzdělávání pořád představujete tak, že stojí jeden učitel u tabule a snaží se tu samou látku zlomyslně vykládat čtrnáctileté holce a desetiletému klukovi naráz. To by byl samozřejmě nesmysl.
Tohle totiž není utopie, to už desítky let reálně funguje. Podívejte se například na model Sudbury Valley School (nebo u nás na školy typu svobodných demokratických škol). Tam jsou děti běžně od 4 do 19 let v jednom kampusu. Nefunguje to jako školní třída. Funguje to jako obrovský firemní ‚coworking‘ nebo jako vesnice.
Desetiletý kluk neposlouchá výklad pro šestnáctileté. Dělá si na svém projektu. Když něčemu nerozumí (třeba zlomkům), nejde za učitelem, ale zeptá se toho patnáctiletého. A ten starší mu to vysvětlí. Proč? Protože tím, že to ten starší vysvětlí vlastními slovy mladšímu, si tu látku v mozku definitivně ukotví (v praxi se tomu říká Protégé effect). Učí se oba. Starší se učí mentorovat a nést zodpovědnost, mladší se učí od přirozené autority. A šikana tam prakticky neexistuje, protože na ni v tomhle přirozeném, neustále se prolínajícím věkovém ekosystému není prostor. Žádné lavice, žádný jeden výklad pro všechny.
Vidíte? Zase žádná hluboká filozofie. Jen uplatnění toho, jak lidé reálně a efektivně fungují v normálním životě a v práci.
Latimerie podivna
Mě by zajímalo, kam na ty příklady chodíte. Obchoďák co neumí vyplnit excelovskou tabulku se svými prodeji, ze kterých se pak počítají jeho odměny? To bude něco jako Bigfoot nebo Yeti – mluví se o tom, někteří ho prý zahlédli, ale reálně ho nikdo nikdy neviděl. Nejenom že obchoďáci umí vyplňovat excelovské tabulky moc dobře (až tak dobře, že musíte hlídat, jestli se to skutečně prodalo), ale v tom excelu si umí spočítat nejenom své odměny, ale i srážky na sociálním, zdravotním a daň z příjmu. A ti co prodávají hodně, tak bez problém zvládnou ve výpočtu daně zohlednit obě sazby.
Honza53
Pokud je chytání za slovo ohledně mého ilustračního příkladu s Excelem to jediné, co k celému tomu systémovému problému máte, tak se asi opravdu nemáme dál o čem bavit.
grg
Keď sú blbé príklady, je to silná indícia, že bude blbého viac…
to ne, na rozdíl od mnoha mám dost soudnosti, abych do nečeho takovýho nelezl :)
Alan.Cox
Měl byste to zkusit. Třeba byste byl překvapen výhrou.
Ale fakt je, že tu kritizuji Amíky za všechno možné, ale jejich běžná hudba je o dost výše než průměrná česká hudba. Když v americké restauraci hraje muzikant, je to o hodně levelů vejš než když v české restauraci hraje kytarista nebo harmonikář. Neříkám, že je to v USA špičková kvalita, ale laťka je o dost výše.
Mám poměrně velkou kolekcí lidí taidlenc z tech talentůch, primárně amerikánskejch a britannistánskejch, co mnohdy překvapili, že majou hlas, jak rád poudá soudruh Cowell, že by mohli zpivat telefonní seznam. Vskutku, voproti kdejakýmu skřehotanci tady u nás, třeba jaksetamladápýča, farnofka nebo tak nejak, tu naučili, trochu, zpívat po asi 15 letech toho, co z ní permanentně dělali hvjezdu.
Tam příde no-name osoba, mnohdy opravdu z ulice, co strčí polovinu místních hvjezdiček do kapsy, tady je třeba jedna stará sbírka půltuctu bezďáků https://www.youtube.com/watch?v=AsOF0cFRepU
Alan.Cox
Já jsem měl v psychiatrické léčebně autistu s absolutní pamětí. Dějepis za jedna, a věděl víc než učitel. V matematice a fyzice nechápal vůbec nic.
@AC
My měli kluka, Ma+Fy+IT špička, vyhrával olympiády, na jazyky naprosto tvrdej. Kolegyně mu vtlačily z milosti 4, aby prolezl. Je na matfyzu… neee, kecám, nechali jsme ho samozřejmě propadnout a pak jsme ho vyloučili, AI krmená eduínama se přece nemýlí.
Je to tak, někdo takhle jednostranný je, ani nemusá být autista. Řekl bych, že u humanistů a umělců je to častější. Jak vidno výše, vyskytují se ovšem i u přírodovědců.
Alan.Cox
Já jsem praxí zjistil, že lidi jsou limitovaní jednak chápáním abstraktních věcí, pak chápáním společenských situací, a nakonec svou pamětí. Když je někde výrazný pokles v té trojici, tak v určitých oborech / předmětech je naprosto tvrdý.
Pokud někdo nechápe abstraktní věci, většinou vítá více drilu při učení a činnostech a jde mu k duhu.
Krom má vynikající abstraktní uvažování a slabou paměť, tak brzy najede na strategii všechny znalosti a závěry si odvozovat, což ho učiní geniálním v Ma/Fy, ale naprosto neschopným na jazyky, kde plave ke dnu k Mariánskému příkopu.
Kdo nechápe společenské situace (sem patří jak někteří lidé, tak veškeré AI), tak má tendenci chovat se jako encyklopedie, a učí se nazpaměť různé poradenské učebnice. A má problémy si zašukat, a kontaktovat lidi.
princdrson
ted nevím, kam se zařadit, narazil či zazářil sem v průběhu vzdělávacího procesu jako člen obou vyjmenovaných skupin … bude to vývojem
ModrýKlokan
@ Částice Coxon
Nechceš si rači zaprcat?
Alan.Cox
@ModrýKlokan: Evidentně prožíváš svou modrou náladu neboli blues.
alfonz19
Bahnak19.3.2026 v 18:53
btw. toto máme v rodině; od ženy bratranec byl hustej na zdrávce. Chtěl jít dělat záchranáře. Skill docela dobrej soudě podle toho, že když si rozbil držku na kole a produřil si řidítkama stehno, tak než omdlel si to sám nějak ucpal/přiškrtil (detaily nevím). Každopádně ta angličtina. Nešla. Vyhořel. Všechno ostatní udělal s převahou a výbornými výsledky. Ale učitelé byli neoblomní. Kam by to přišlo, kdyby nás záchranáři zachraňovali pouze v českém jazyce, kam by šla prestiž školy!? Dnes tahá dřevo v lese nebo maká načerno na střechách za 150/h.
Tím nechci říci, že není čurák a že se neměl kurevsky vyhecovat a nadrtit to. Měl a je to jeho chyba. Ale od té školy bych očekával schopnost rozlišit, co je důležité a co není.
Alan.Cox
@alfons: Správný postup je emigrovat a dělat záchranáře v USA.
ModrýKlokan
@ Částice Coxon
Zdar Prde, a leželi jste na stejným pokoji, nebo si byl přikurtovaný na samotce?
ModrýKlokan
@ Divná Ryba
Zdar Latimerie, ty Votloukánku. Je vidět, že tě šikanovali málo. Já bych ti tak naložil, že bys ještě teď nestíhal, natož abys měl čas tady kvákat ty hovadiny. Sahara Zobáku! Jedu jedu a po večerce sjeď rajóny i s hajzlama, nebo budeš mít PPDKV. A hned si dej jako rozcvičku dvacet Ptáku!
Latimerie podivna
@MK
Dobrou noc ty starý bobře
máš to za pár, to je dobře
a my, co to máme za moc a moc
ti přejem dobrou noc.
corona
Latimerie podivna:
“ za pár“
– – –
Nebyls tam, že…?
Latimerie podivna
Kde, na vojně?
Myslíš, že bych si takovou blbost vymýšlel jen proto, abych „dokázal“, že jsem na té vojně byl?
Mě přijdeš tou vojnou nějak poznamenaný.
corona
Běž čučet na filmy s Mádlem…
Slecna Ling
corona
Ses dost krutej. Madla nemuze prezit nikdo a ty to vis. Navic Latimerie je fajn, bud na nej hodnej a bud trochu k lidem.
alfonz19
Pardon za pozdní odpověď, den plný cestování a lékařů …
1. Málokterý dospělý může dát bezeztráty výpověď. Dítě může změnit školu znáze, ale na dědině nemůže. Není to moc jiné.
2. adhd čekám!
3. To určitě, ale ono se často stane, že to nesvede, nebo to udělá špatně (protože se sám učí). To že to někdo umí pořád neznamená, že to umí naučit. Musí mít zásadní znalostní převahu + zkušenosti s předáváním a vysvětlováním. To není totéž,
i když to co říkáte (/feynman princip) je pravda. ~ Mistr-tovaryš-učeň: nevím jak to fungovalo, ale očekával bych, že byli v hierarchii pravomocí a schopností. Ne všichni na stejné hromadě. ~ Seniorní programátor … ztrácí a neztrácí čas. V řadě případů to vysvětluje sáhodlouze ale na druhé straně je ticho. Úctu ke ‚stáří‘ či delší praxi jsme jako společnost ztratili obecně, u rychlých oborů je to ještě horší. Skutečný seniorní programátor se snaží vykopnout juniory co nejrychleji co nejvýše, ale realita je spíše taková, že tak nejčastěji činí pro svůj pocit a z altruismu. Mnoho juniorů je často nebere, či jim nevěří anebo si myslí že jsou chytřejší.
Ale když už jsme u IT, vezmeme si z něj základní poučku. Když se dostaneš k systému, kterej je totálně v šitu, ale jede dlouho a ještě dlouho jet musí, V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ jej radikálně neměň(nepřepisuj od začátku), a změny prováděj pomalu a zkoumej co se děje a proč. V čím větších sračkách systém je, tím více to platí. I když to vypadá, že to jde snadno přepsat. Proč? Protože ten systém se do sraček dostal z nějakého důvodu a zpravidla není známo proč, nejsou známy externí invarianty, a všechny návaznosti. Už jen to, že systém jede dlouho znamená, že byl navržen (minimálně částečně) dobře(proto přežil), a dost věcí v něm udělali dobří lidi. Toto můžeme přímo aplikovat na dramatické změny ve školství. Přemýšlel jsem na tím, co by mělo zásadní vliv na vzdělání společnosti a napadlo mne: „přijď si to vyzkoušet!“ státem dotované vzdělávání, kroužky, kurzy — a hned mne napadl kýbl výtek k mé vlastní myšlence, proč to takto zásadně fungovat nemůže. Třeba divadla by mohly být zadarmo, ať to jdou lidi prubnout, třeba je to obohatí, a současně nemohla, protože by se tam hned táhli lidi, co tam nemaj být, nevážili by si toho, a dělali tam bordel. Ok, tak teda necháme malý poplatek. A vida! Divadlo je z 90% placeno z daní, optimální stav už asi máme. atd atd. Zde je to třeba změnit na „přijď si to vyzkoušet se mnou!“ — kdy lidé sami budou chtít učit své blízké či se nějak sami angažovat. Líp to nepude. A zde narážíme asi na příčinu všeho a to bude prostě nezájem a pohodlí. Dokud se toto nezmění, bude to prorůstat všude a negativně to ovlivňovat vše. A stran větších změn ve školství nemusí být snadné určit, co je šit k odstranění a co je naprosto zásadní pilíř/trám, kterej tam sakra musí zůstat, protože ty závislosti a kauzality budou netriviální a těžko dohledatelné.
K položené otázce proč se dělí podle věku zkraje a pak už ne. Na prvním stupni to asi bude nejlepší a nejsnazší prediktor jak najít stejně chytré(pokud jste ultra bedna, můžete jít v čr do první v pěti). Od druhého stupně můžete jít na gympl, čímž si můžete zlepšit kolektiv, pokud na to máte. Proč se nedělá speciliazace/individuálnost lépe/více? Problémy s lokalitou — je super, že existuje nejvhodnější škola pro dějepis 300km vzdálena a matika by byla ideálně 250km druhým směrem, ale .
.. a problémy s množstvím žáků. Pokud je ve městě 1 škola, tím to tak nějak končí. Jediné co můžete dělat je nahradit to co chybí ve škole … sami odpo po škole(to zkouším dělat já, ale nejsem moc dobrý rodič; třeba logopedii těžce nedávám). A energie mají děcka dost, ty nezničíte. Minimálně ne ty moje. A po osmnácti na vás už sere pes, ve váš prospěch hrajete jen vy sám. ~
A mám to štěstí se vyjádřit i k individualizovaným studijním plánům. :D Naše škola(vysoká) umožňovala absolvovat určité pevně dané minimum, cca 30%, a zbytek si dělej co chceš! Chceš matiku! Fér tady je! Chceš fyziku? Oukej. Nějaká teorie že se z toho zcvokneš? Jak si ráčí přát. Jaký byl výsledek: 1. absence kruhů a totální osamění, protože v každém předmětu je někdo jiný. 2. nedefinovaný výsledek; absolvent stejné školy mohl být největší hustič i největší lůzr. 3. plánování studia a prerekvizity předmětů způsobovaly, že další semestry jsem vždy plánoval kreslením grafů na hajzlu s úporným průjmem. -> nemyslím že je to vhodná cesta pro byť střední školy.
Honza53
Zdravím, Alfonzi.
Dny strávené po doktorech a na cestách moc dobře znám, to dokáže člověka spolehlivě vycucnout, takže to chápu.
Vezmu to rovnou od toho nejdůležitějšího, protože ten Váš příměr s IT a ‚Legacy kódem‘ je naprosto geniální a trefil jste jím hřebíček na hlavičku.
Předem říkám – nejsem vyučený programátor, takže mě klidně opravte, jestli v té analogii někde ustřelím. Ale Vy říkáte: Když máš starý systém, co drží pohromadě silou vůle (školství), nepřepisuj ho od nuly, jinak to celé zkolabuje kvůli skrytým závislostem.
Máte naprostou pravdu! A přesně proto v závěru svého seriálu vůbec nenavrhuji nějakou ‚reformu školství‘. Zbourat a přepisovat státní moloch by byla katastrofa. Z hlediska IT architektury navrhuji něco jiného: nechat ten starý ‚Legacy mainframe‘ běžet pro ty, co ho chtějí nebo potřebují, ale umožnit lidem vedle něj stavět malé, nezávislé a agilní ‚mikroslužby‘ (komunitní školy, domškoláctví, Sudbury). Prostě opt-out. Kdo chce, přejde na nový systém, kdo ne, zůstane ve starém.
K těm Vašim dalším obavám:
1. Mladší naučí mladšího blbosti (absence pedagogiky)
Píšete, že starší dítě nemusí umět látku předat a naučí to mladšího špatně. Kdybychom se bavili o teoretickém biflování letopočtů, asi ano. Ale podívejte se, jak se dnes děti učí reálné dovednosti – třeba angličtinu nebo základy kódu. Dnešní kluci umí v deseti letech plynule anglicky ne díky učitelce, ale proto, že hrají Minecraft, sledují YouTube a komunikují na Discordu. Když starší kluk vysvětluje mladšímu, jak napsat jednoduchý skript nebo jak něco postavit ve hře, nepotřebuje k tomu pedagogickou fakultu. Má to totiž okamžitou zpětnou vazbu – když to vysvětlí blbě, kód nefunguje (nezkompiluje se) nebo postava ve hře umře. Reálný svět (a IT zvlášť) je ten nejlepší učitel, nepotřebuje k tomu certifikované metodiky.
2. Trauma z vysoké školy a svoboda
Ta Vaše historka s průjmem při plánování rozvrhu na VŠ je sice vtipná, ale naprosto Vám rozumím, to muselo být peklo. Jenže Vy srovnáváte nesrovnatelné. Vysoká škola, kde si vybíráte z desítek předmětů a jste na to izolovaný a sám, je ukázkový byrokratický extrém.
Svobodné vzdělávání (jako např. model Sudbury) není o tom, že dítě běhá samo s indexem po kampusu a tvoří si rozvrh. Je to o ‚kmeni‘. Děti jsou neustále spolu ve věkově smíšené komunitě. Odpadá ta izolace. Není to chaos osamělého studenta, je to přirozený cvrkot vesnice nebo dobře fungujícího startupu.
Dává Vám to v téhle IT analogii (nechat Legacy kód žít a stavět agilní alternativy) smysl?
alfonz19
Honza5319.3.2026 v 21:48
1. určitě nesouhlas. Třeba chybně naučenou techniku (i když „funguje“) na nástroj se často už nikdy neodnaučíte a může vás zbytečně zastropovat. Certifikovanou metodiku nepotřebujete, ale pokud nejste génius, významně zkušenější jedinec bude v drtivé většině lepší než spolužák. Tím více, když se spolužáci shodnou, že je to OK/pecka, protože si nejsou schopni dát oponenturu. Dají si na suboptimální závěr koncenzus a budou falešně spokojeni v suboptimu.
2. určitě to nebylo byrokratické. Bylo to totálně svobodné. A trauma nemám :) Ale stres to byl.
Ne, zejména v této analogii mi to nedává smysl. Když se toto děje, zpravidla nastane to, že nový systém stále není a není hotov a nemůže nahradit ten starý. Ten starý trpí na podfinancování a podstav, jakkoli pouze ON vydělává peníze a ON obsluhuje klienty. Nový systém obsahuje samé mladé a perspektívní, s novými myšlenkami, ale nefunguje to dobře, i proto, že každý měl se starým systémem jiný problém a chce od nového něco trochu jiného/jinak, a ten nový musí zvládnout vše(viz vývoj f35) — Ale asi nemám problém s opt-outem. Se vším co opt-out znamená. Určitě ne opt-out stylem: já nechci X, ale kdyby mi to nevyšlo, tak přijdu zpět a zazvoním. Ale vlastně nevím, jak by takový opt-out měl vypadat, kde bychom namalovali čáru, co státní školství přináší a kam až transitivně vede a co už je individuální přínos/výsledek. Protože tady se bavíme o opt-outu z principů, kterým můžeme přiřknout zásluhu za mnohé kolem nás. Neříkám že váš systém by nedal lepší výsledek (protože o něm nic nevíme). Třeba by byl lepší, třeba ne.
Jak byste si takový opt-out představoval? Jaký by byl náklad pro lidi, kteří se rozhodli vzít svůj osud do svých rukou a selhali? Jsou opt-out, jsou to tedy oni, kdo nese za selhání vinu, proč by se měl stát starat?
ModrýKlokan
@ Alfons
Ehm ehm. A dnes, poníženě se ptám, kdo kdy tady „nesl vinu“ za selhání? Žeby nikdo? Jak je to možné? A děje se něco? Sere to někoho? Ne. Tak co tady řešíš ty perfekcionistický psychopate…
Honza53
Opět skvělé argumenty, smekám. A začnu tím, že Vám rovnou dám v jednom bodě za pravdu:
Hudební nástroj a motorika
Máte naprostou pravdu. Motorická paměť je neúprosná. Pokud se dítě naučí špatně držet smyčec nebo raketu od stejně starého kamaráda, zafixuje si chybu a narazí. Tam je skutečně potřebný mistr/trenér, který to vidí zvenčí. Já ale mluvil primárně o kognitivních a logických dovednostech (jazyky, kódování, logika, orientace v informacích). Tam ten ‚protégé effect‘ a iterativní peer-to-peer učení funguje naprosto skvěle, protože zpětnou vazbu Vám nedává autorita, ale to, jestli ten kód funguje, nebo ne. Ale Váš point s nástrojem beru, to je naprosto dobré.
F-35, Opt-out a riziko selhání
Váš příměr s projektem stíhačky F-35 popisuje situaci, kdy se stát snažil vymyslet a ufinancovat jeden nový univerzální systém pro všechny. Já ale netvrdím, že má stát budovat nějaké nové alternativní školství.
Ptáte se, co se stane, když lidé vezmou osud do vlastních rukou (opt-out) a selžou. Má odpověď je tvrdá, ale pragmatická: Ponesou následky. Proč by se měl stát starat? Svoboda je neoddělitelná od zodpovědnosti za vlastní chyby.
Dovolte mi ale na oplátku položit Vám tři systémové, až lehce filozofické otázky z pohledu řízení rizik:
1. Zodpovědnost v ‚Legacy‘ systému: Vy se ptáte, kdo ponese vinu, když selže rodič v opt-outu. Ale kdo ji nese teď? Když státní škola po devíti letech vyplivne do života apatického absolventa, který nenávidí vzdělávání, neumí jazyky a nemá žádné pracovní návyky – vrátí ta škola daňovým poplatníkům peníze? Půjde ředitel do vězení? Ne. Ten finální účet za selhání státního systému nese beztak stoprocentně to dítě a jeho rodina. Pokud tedy to největší riziko nakonec vždy nese koncový ‚uživatel‘, proč by neměl mít svobodu vybrat si nástroj?
2. Křehkost monokultury vs. odolnost ekosystému: Jako IT člověk víte, co znamená ‚Single Point of Failure‘. Státní školství je obrovská, centralizovaná monokultura. V zemědělství i v byznysu platí, že monokultura je super-efektivní, dokud se nezmění vnější podmínky. Ale jakmile přijde nový škůdce (nebo v našem případě nástup AI a exponenciální změna trhu práce), monokultura nedokáže včas zareagovat a plošně zkolabuje.
Není z hlediska přežití naší společnosti mnohem bezpečnější vytvořit diverzifikovaný ekosystém? Ano, některé malé komunitní školy nebo unschoolingové rodiny selžou a ‚zkrachují‘ (jako startupy). Ale ty, co uspějí, prošlapou cestu a ukážou nové modely, které by státní moloch nikdy nevymyslel.
3. Věříme víc úředníkovi, nebo evoluci?
Váš argument s Legacy kódem vlastně říká, že stát (jakýkoliv stát) dokáže plošně naplánovat život milionům lidí lépe, než jak to dokáže decentralizovaný proces pokus-omyl, na kterém přitom vyrostl celý západní volný trh, věda i evoluce sama.
Když selže startup v opt-outu, je to tragédie pro pár jednotlivců. Když selže nařízená státní monokultura, je to tragédie pro celou generaci. Které z těch dvou rizik Vám z pozice inženýra přijde víc akceptovatelné?
alfonz19
Honza5320.3.2026 v 3:35
zpětná vazba: právě že vůbec. Funguje/nefunguje je absolutně nedostatečný ukazatel, je to typická chyba začátečníků(o které se hrozně těžce přesvědčují). To že X funguje teď a tady je potřeba, ale naprosto nestačí. Je třeba mít správně i situace, jak se bude chovat v neočekávaných stavech, v budoucnosti. Očekávat a plánovat budoucí vývoj, předpokládat rozsah běžných změn v budoucnu a připravovat jim (přiměřeně/racionálně)současné řešení. A toto dělá ideálně tak, aby zachoval formu/styl projektu (i když s ním třeba nesouhlasí). Pouze hledisko funguje/nefunguje je akceptovatelné u extrémně krátkodobých a bezvýznamných projektů. Jediná chybička(která fungovala!) může stát hrozně moc peněz. A mnoho z tohoto nemá exaktní rámec, je to něco co musíte cítit a vzniká buď radou(+donucením) a/nebo dlouhou praxí a poučením z vlastních drahých chyb. Kupř. nasa má pravidlo, že každý cyklus musí mít tvrdé omezení např. na 1000 cyklů(nebo kolik). Vznik tohoto požadavku, celkem nestandardního, stál jednou hrozně moc peněz.
1. zodpovědnost v legacy systému nese systém. On nastavil baseline vzdělávání i baseline přežívání když selžete(jehož cenu platí). Pokud bychom předpokládali schopné vedení, má to nějak vybalancované. Ale kdyby přišli lidé, kteří rozbijí(v dobré víře!) vzdělávání, tu balanc to rozhodí. Samozřejmě si uvědomuju, že systém žádné peníze nemá a jsou přerozděleny. Přesto výše řečené je pravda. Pokud budete extra schopný v legacy, extra zisk jde za vámi. Pokud budete extra slabý, spadnete na garantovanou baseline. Pokud by byl váš systém lepší, výhody jsou stále za vámi a bylo by v případě opt-outu fér dostat od systému (část?) prostředků určených na vzdělání. Ale pokud by byl extra horší — což je bohužel minimálně stejně reálné jako že bude lepší, nemám pocit, že by měl být stát být povinen dávat stejnou garanci pro selhače. Tady bohužel váš argument zní: „já nechci aby mě nikdo nutil do biflování atd., ale pořád počítám s tím, že budou existovat lékaři, inštalatéři atd. které někdo k biflování donutil“ (protože bych nepočítal s tím, že příliš mnoho lidí dá přednost před dlouhým biflováním, když může dělat něco snazšího; já třeba v tomto testu selhal i v 18 a jen proto dnes neoblékám bílý hadry)
2. asi neumím vidět celé školství, s mnoha jeho aspekty, problémy a výhodami jako atomickou jednotlivost. Diverzifikovaný počítám bude. Není to o tom, že naše školství je rohlík a váš návrh houska, a jen takto máme diverzifikované pečivo. Naše školství je pekárna; někde jsou rohlíky lepší, jinde horší. Někde jsou i koblihy, někde jen rohlíky na strouhanku. Vy chcete zavést možnost domácího pečení či pečení na louce/v knihovně/kdekoli s neověřeným předpokladem, že výsledek bude obecně lepší. — Krach školy není banalita s malým dopadem, je to zásadní věc, která zásadně poškodí posluchače. Některé věci prostě musí být řízeny tak, aby krachnout nemohly. Snadno najdeme příklady, ale třeba v černobylu na který teď myslíte to byl solidní bizár daný limitem doby. Na youtube někdo montuje repliku ovládacího panelu, a to že to někdo vůbec byl schopen narvat do hlavy a pracovat s tím, držet to v chodu, byl extrémní úspěch.
3. věřím víc úředníkovi nebo evoluci? — to je klasický omyl/chyba v uvažování. „Lidské tělo je ten nejdokonalejší stroj/systém!“, říká se. Leda hovno. Je to totální architektonický garbage. Evoluce totiž funguje tak, že neúspěch umírá. A ona ‚dokonalost‘ jest vykoupena obrovským množstvím utrpení/smrti, kterou ignorujeme. Vězměme si mopsla. Ta věci přímo prosí o smrt v každém nádechu. Nene. Evoluje je super, pokud máte nekonečně času na dolaďování a každý neúspěch jste připraven zahrabat 6 stop pod zem. Najděte si rekuretní nerv(Recurrent laryngeal nerve); vznikl kdysi u ryb nebo kde, kde měl nejkratší cestu, ale dnes zejména u žiraf je to krásný protiargument ‚dokonalosti‘ těla. Neříkám, že umíme udělat tělo lepší, ale většinu věcí, které potřebujeme, lze vybudovat lepším způsobem. Tj. v tomto kontextu věřím úředníkovi(paradoxně, jakkoli státní regulace nevítám), protože ten má šanci udělat dobrej fix za dva roky a ne za 2 miliony let možná. ~ Věda stojí na pár individuích, kteří se nebáli nasadit vlastní krk a nedbali osobních tragedií; se systémem/trhem to má pramálo společného, pokud vůbec něco. Najděte si třeba historii, jak vznikla modrá LED dioda ~ Pokud selže státní školství, je to tragedie pro generaci. Ano, toto bude důvod, proč se změny dělají velmi pomalu. Opt-out zasáhne málo a bude to pro ně tragedie + předpokládám, že 1 úspěšná alternativa nebude snadno přesaditelná na druhé místo, protože bude zásadně záviset na kvalitě učitelů/dětí. Současný systém je možná chybný, ale stabilní, a funguje ± bez rozdílů kvality vstupu. Jako nevyhovuje mi, ale chtěl bych přidat obtížnost/čas/zapojení všech, spíše než dělat alternativu. Já bych opt-out vnímal jako nepřijatelné riziko. (plus teda váš systém má blíže k úředníkovi než k té evoluci; pořád někdo určuje pravidla a postup, jen v menších celcích). Sílu bych napřel k zrušení inkluze, zachování víceletých gymplů (spolu se zvýšením obtížnosti v exaktních předmětech) jako nejbližší důležitý krok.
Honza53
Myslím, že tady jsme narazili na fundamentální hranici našeho vidění světa a další přesvědčování už nemá smysl. Jen k tomu mopsíkovi: ten ufuněný chudák totiž není produktem selhání přirozené evoluce, ale naopak učebnicovým výsledkem lidského centrálního plánování a umělého šlechtění podle tabulek. Vy byste záchranu školství s klidem svěřil do rukou státního úředníka, zatímco já v něm vidím přesně toho šlechtitele, který tenhle dusící se systém cíleně vytvořil.
alfonz19
Honza5320.3.2026 v 9:41
fér, mops nebyl ideální příklad. Anebo možná byl (náhodně) naprosto skvělý.
Protože máte pravdu, že více než evoluce tam sehrál roli lidský předvýběr. Evoluce tam stále fungovala jako vždy před tím, ale byli jí dány člověkem hranice. Mops kterej nemá čumáček takovej/makovej se nerozmnožuje. Chvíli to vypadalo super, budeme mít jen krásné čumáčky, ale ukazuje se, že mít pouze krásné čumáčky je problém, protože nějak blbě dejchaj. Ale na začátku byl dobrej úmysl, totiž krásný mops. Když to zobecníme, je to vlastně stejný princip jako echo-chamber atp. Stejně/podobně vám zafunguje AI/strojové učení, pokud má omezenou vstupní sadu příkladů, nebo třeba chybný poměr pozitivních:negativním příkladů. Je to ‚černá labuť (teorie, viz wiki)‘
A teď. CO KDYŽ právě ono biflování či jiné nepravosti v našem školství jsou právě tou věcí, jejíž odstranění není výhodné či bude rovnou zásadně škodlivé? Máte skvělý plán, budou krásné čumáčky. Ale jak už jsem říkal, u velmi starých systémů jsou závislosti neznámé a překvapivé. Je dost dobře možné, jakkoli to dobře myslíte a jak dobré to možná chvíli/nějaký čas bude, je dost možné, že se projeví nějaká věc, která se velmi těžko bude vracet zpět. Třeba ne. Třeba jo. Viz. třeba internet/telefony dětem. Ty jim přeci přinesou všechno lidské poznání snáze a rychleji než knihovna, a všechny ty vzdělávací aplikace tvořené špičkovými psychlogy a jinými odborníky! Cože? Jaký roblox a brainrot? — Ukáže nám to jen čas. Dále viz risk management a teorie her ;)
Když jsem se naposledy díval na nastavení serveru, respawn má nějakou nepřijatelně dlouhou dobu, a vstupenku na tuto šau mám jen jednu.–> Já jsem pro malé organizované vyhodnocované změny, a pro *přidávání* snahy/úsilí. Kupř. rychlé memorování s okamžitou odpovědí je naprosto nejlepší věc pro výuku not/akordů/násobilky/chemických prvků a podobných banalit. ~ Plně podporuji a vážím si dobrodruhů, kteří nehledě na riziko provedou opt-out a ponesou plné náklady na tento experiment. Třeba ten borec s modrou ledkou vsadil vše na to, že jako jediný proti všem dokáže zvládnout náročnější proces. Jen díky němu si dnes píšeme v barvě. Bylo to racionální? Rozhodně ne. Byla to náhoda? Jako prase. Ale super, díky bohu, že se obětoval ;) Ale paradoxně, kdyby takto jednali všichni, dobré by to nebylo.
Jihočech Honza
Mops je roztomilý, nikoli krásný!
Honza53
Cením si, že umíte uznat nepřesnost v argumentu. K Vaší tezi, že opt-out (krok do neznáma proti zavedenému systému) je sice hezká, ale v masovém měřítku nebezpečná anomálie, dodám jen dvě stručné věci.
Za prvé, ten Váš ‚iracionální risk jednotlivce proti všem‘ není anomálie, je to prakticky jediný motor lidského pokroku. Ten pán s modrou LED diodou (Šudži Nakamura) v tom zdaleka nebyl sám. Jen namátkou:
Ignaz Semmelweis: Prosazoval mytí rukou v medicíně proti posměchu a odporu tehdejšího zavedeného vědeckého konsenzu, čímž následně zachránil miliony životů.
Barry Marshall: Vypil kulturu bakterií Helicobacter pylori, aby navzdory tehdejším lékařským tabulkám dokázal, že způsobují žaludeční vředy, za což dostal Nobelovu cenu.
Katalin Karikó: Desítky let zkoumala mRNA technologii navzdory ztrátě grantů a posměchu akademického mainstreamu, než její ‚okrajový‘ objev zachránil svět.
Nikola Tesla: Opustil Edisonův bezpečný monopol stejnosměrného proudu a vsadil vše na střídavý proud, na kterém dnes běží celá planeta.
Bratři Wrightové: Ignorovali vládní dotované programy a fyzikální elity a ve své obyčejné cyklodílně postavili první funkční letadlo.
Za druhé, jako IT pragmatik mě překvapujete svým strachem z diverzifikace. Tvrdíte, že by bylo nedobré, kdyby ten opt-out udělali všichni.
Představte si, že by celý počítačový svět dodnes fungoval jen na jedné jediné, státem udržované instalaci starého MS-DOS nebo Windows, protože ‚se přece bojíme sáhnout do legacy kódu a neznáme závislosti‘. Bez lidí, co udělali radikální opt-out do vlastních garáží a postavili systémy od nuly s úplně jinou architekturou, bychom dnes neměli Linux (na kterém běží drtivá většina serverů a internetu), macOS ani Android.
Největším rizikem (Single Point of Failure) není to, že lidé začnou hromadně opouštět starý systém. Největším rizikem je naopak udržovat gigantickou, centrálně plánovanou monokulturu, kde jedna chyba v osnovách poškodí plošně miliony dětí naráz. Ostatně, risk management a teorii her, které sám zmiňujete, by Vám tohle potvrdily.
Tímto bych to z mé strany asi definitivně uzavřel.
alfonz19
Honza5320.3.2026 v 10:51
záchranu skrze mRNA neznám, link?
jasný, zejména stran bratří wrightů to bylo pikantní, protože tisk psal, že létat nebudeme možná ani za milion let a za 9 dní jsme letěli. To bylo trapné.
Já se nebráním, jděte do toho. Jak uvádíte, všichni tito to udělali systému navzdory, nikoli se systémem. Zde jsem myslím konzistentní; já chci dodávat co systém nedělá, navíc. Ať si o tom systém myslí co chce. Nic od systému pro tuto svou cestu nepotřebuji.
MSDOS (vykradený unix) nebo windows nejsou úplně ideální příklady, neboť je to monopol, který se třeba na zpětnou kompatibilitu vykašlal, a pravidelně vnucuje věci, které nikdo nechce. Excel/word jsou vykradené lotusy/wordperfect. Servery, které pohání svět jedou povětšinou na starých systémech do kterých se moc nešťourá. Tj. tam kde je to důležité, se přesně toto dělá. A garáž billa gatese měla takovou zajímavost, že jeho fotr dělal v ibm a dohodil mu kontrakt na něco, co ještě bill ani neměl, a teprve pak to někde koupil. Pokud si dobře vzpomínám. Takovou garáž bych taky chtěl. Linux je něco jiného, tam to začalo jako samostatný, nikým nepodporovaný projekt, který od nihoko nic nežádal, ani neměl ambice na reálný úspěch. Šlo o fanouškovský projekt, který nechtěl nacpat na celou společnost. Nelze srovnávat.
Nikde jsem nepsal, že největším rizikem je že lidi přestanou opouštět starý systém. Říkal jsem, že největším rizikem je, ten nový systém bude mít zásadní chybu, která bude mít dalekosáhlé a těžko opravitelné důsledky. Nevím jak mi risk management potvrdí to co říkáte. Udělejte si canary release sám bez systému, a když to bude super, tak věřím že přesvědčíte.
Znovu říkám, jděte do toho. Bez požadování součinnosti a záchranných sítí. Na prvním stupni to už i můžete, ne? Tak ukažte ten měřitelný benefit a ostatní přejdou na vaši stranu. Já tomu fandím. Ale vlastní děti na to nevsadím. Vaše jo :D
Honza53
Odpovídám teď v rychlosti z auta na telefonu (takže mám dnes přesně ten samý den plný cestování jako Vy včera) a nestíhám to po sobě úplně filtrovat a kontrolovat.
Takže k té mRNA jen stručně: Byla to technologie za Covid vakcínami (Pfizer). V rychlosti jsem to zkopíroval jako příklad inovátorky, kterou 30 let dusila zkostnatělá akademická byrokracie a brala jí granty, ale ten její finální produkt jsem měl na telefonu vyfiltrovat. Moje chyba a omlouvám se za zbytečnou provokaci.
Ale k tomu hlavnímu, protože tam se to krásně vyčistilo. Píšete: ‚Jděte do toho bez požadování součinnosti a záchranných sítí.‘
Alfonzi, vždyť my se tady v tom nejdůležitějším vlastně 100% shodli! Já od státu a jeho systému žádnou záchrannou síť NECHCI. Já po něm chci jedinou věc – aby mě pod hrozbou OSPODu a policie nenutil cpát děti do jeho ‚Legacy kódu‘ a přestal mi na ten svůj monopol konfiskovat peníze z daní. Nechci od státu pomoc, chci, aby mi uhnul z cesty.
Vy na tenhle risk své děti nevsadíte a zůstanete u zavedeného sytému. Já je na to vsadím rád. A to je přece definice svobody – ať si každý nese riziko i zisk za svá vlastní rozhodnutí, aniž by ho do toho někdo nutil.
alfonz19
Honza5320.3.2026 v 11:39
mRNA — jo takhle. No nevím jak to tam s tou ‚byrokracií‘ a granty přesně bylo, nicméně rozhodně nejsem antivaxxer, ale tak nějak bych rád dodržel standardní testování léčiv. Jedna legrace s non-lege-artis aplikací i schválených&prověřených vakcín mi dostala děcko na jipku. A s tou záchranou světa bych byl opatrný, zejména poté co se právě billovo jméno objevilo u pana epsteina, s pozoruhodnou přesností proroctví a načasování a dalším kontextem(každý si nastuduje sám). Ale záchrana to samozřejmě být mohla se vším všudy. A nebo taky ne tak úplně. Snad se pravdu někdy dozvíme..
Já si taky myslím že se ± shodneme. Jen já se snažím naznačit, že plnou demontáž legacy bych nedělal a svůj přínos/cestu dělal(dělám) jako vrstvu nad ním, protože je to bezpečnější. I proveditelnější (to vaše se pravděpodobně jen tak nestane). Ale respektuji vaši volbu/přání.
Sysop
Zasadni je si ujasnit, jestli cilem je plosna dekonstrukce a rekonstrukce skolstvi, nebo jen individualni moznost extrakce vlastniho potomstva a presun do alternativni roviny.
To je totiz podstatne.
Plosna de/re-konstrukce by byla v tomto formatu pri aplikaci na stavajici stado katastrofou, troufam si tvrdit.
A stran toho individualniho pristupu – tohle uz tady prece bylo mnohokrat. Ja jsem napriklad zastancem toho, ze v obci nechci pouzivat v aute pasy. A to, ze tu jsem, je i dukazem toho, ze nekdy muze jejich nepouziti zachranit zivot.
Presto tu moznost legalne nedostanu.
Co s tim mohu delat? No jedine ojebat pres lekare. A i tak to bude vopruz.
Zijeme v levicackem svete, takze chtit v nem pravicovy ostrov svobody je v nekterych vecech narocne a v jinych rovnou nemozne.
Plus, pokud clovek pro sebe nejakou takovou vyjimku urve, musi drzet fest zobak, protoze pokud se to rozsiri, zase to zatrhnou.
Honza53
Sysop: mě stačí individualni moznost extrakce :-) já vím že možná na první pohled vypadám jako nějaký woke aktivista nebo lóžový bratr nebo jaké jsem tu dostal nálepky, jenže já chci pouze možnost volby bez toho abych musel systém ojebávat přes lékaře, třeba…
Honza53
Já tak trošku možná jsem, nebo alespoň jsem za něj byl označován, přitom nemám problém s těma co už tu s námi pár dekád jsou spíš s těma netestovanýma, narychlo uvařenýma.
Také nechci plnou demontáž, ale přijde mi že společnost je nahnutá k tomu co si myslíte že se nestane a přišel jsem do toho trošku šťouchnout aby se to stalo ;-)
Jihočech Honza
Pánové, jenom jedna poznámka, která občas byla někde v textech či diskusi naznačena: zakladní podmínkou klasické školy je kázeň. Někdo ji přirovnává k tomu, co je voda pro ryby. A stejně tak kázeň předpokádá autoritu, pokud ji nemá osoba, musí ji mít alespoň hodnost, tedy instituce.
Pruská/teriziánská škola vznikla v době jasných autorit – vrchnost nad poddanými, důstojníci nad vojáky, církev nad věřícími (a do jisté míry i nad celou společností), rodiče nad dětmi, panovník nad všemi… Tohle všechno západní civilizace systematicky odbourává už dobrých 250let, vzpomeňme naposledy zákaz fyzických trestů dětí.
Jak může škola, vzniklá v nějakém společenském kontextu, dobře fungovat v naprosto jiné společnosti? Taky si uvědomte, na co klasická škola děti připravovala . na práci v průmyslu, zemědělství, armádě, ve státním úřadu, tedy v hierarchických systémech s jasnýou strukturou kdo je kdo. Co s tím v dnešních tekutých časech?
Honza53
Zdravím, Jihočechu Honzo.
(Předem se rovnou omlouvám za AI formulaci této odpovědi, ale nechtělo se mi to teď celé datlovat ručně. Myšlenky a zadání jsou ale samozřejmě moje.)
Trefil jste hřebíček přesně na hlavičku. To, co popisujete, je ten absolutní historický paradox dneška. Provozujeme instituci, která ke svému chodu nutně potřebuje tvrdou, nezpochybnitelnou, stavovskou autoritu (jako ryba potřebuje vodu), ve společnosti, která už je dávno úplně ‚tekutá‘ a tyhle autority (z mého pohledu naštěstí) demontovala.
A to je přesně ten důvod, proč to nepíšu jako jeden článek, ale jako celou desetidílnou sérii. Když totiž ukážete jen na jeden problém (třeba tenhle historický), systém i obhájci starých pořádků nad tím většinou jen mávnou rukou. Těch fundamentálních systémových chyb jsem ale našel mnohem víc. Rozkouskoval jsem to s nadějí, že v každém tom díle se najde trochu jiný typ čtenáře a v nějakém bodě si řekne: ‚Sakra, tady má vlastně pravdu, na tomhle se shodneme.‘
Tady na D-FENS to navíc musím sekat hodně do zkratky. Už teď například vím, že hned v příštím díle, kde se dotknu ADHD, to mám úplně nedovysvětlené a zjednodušené. Plně tam očekávám nálet místního sršního roje, který mi to dá sežrat a bude mi předhazovat všechno, co jsem vynechal. To téma je zkrátka obrovské. Celý ten můj ucelený manifest je ve skutečnosti mnohem delší a hlubší než těchto 10 zkrácených dílů. Ale to všechno, i s tou pointou, si nechávám až na úplný konec.
Díky za skvělý, analytický komentář!
alfonz19
Honza5320.3.2026 v 13:01
Aha, mě některé ty formulace a chválení bylo podezřelé, ale přisuzoval jsem to tomu, že jste byl stižen nějakým soft-skills tréninkem… AI asi nebyla jen v této odpověďi.
Mistře, kdybych si včas uvědomil, že si své myšlenky necháváte čistit od AI, neztratil bych s vámi slovo.
Na vašem místě bych přehodnotil, zdali jste opravdu dostatečně erudovaný přinést globálnější i lokálnější zlepšení školství, když své nápady a reakce musíte přečišťovat/česat inteligencí umělou a vaše vlastní vám nepostačuje. Pokud Váš vlastní výstup může AI zlepšit, není to vyhovující počáteční stav pro optimalizaci školství. Taktéž bych se zamyslel, nakolik jsou vaše názory skutečně vaše, a nakolik jste „vaše“ myšlenky — to je skvělý nápad, pojďme se na to podívat! — podrobil skutečné oponentuře, a nakolik jste ji svěřil pochlebovačnému stroji. Jak už jsem psal, nebyl byste první, kdo se s AI pomátl, a poněkud přetáhl vlastní schopnosti. Poslední co bych si přál vidět, je vaše evoluce skrze AI. Protože — a můžete mít jinou zkušenost, ale ta má je taková, že současná AI píše solidní bulšit, a není vůbec žádný problém jí usvědčit z vymýšlení si/hádání.
JH: To je vážně dobrý. Jakože šéf v práci už nebude šéf? Alenotak. Komunisti už mne taky zásobovali jednou takovou Utopií která byla úplně stejně životaschopná jako tohle vrstvení blábolů který dopadne krachem úplně stejně tako ta jejich.
Jihočech Honza
AJR: šéf bude šéf, jistě. Ale styl a organizace práce je dneska jiný, než v době velkých průmyslových podniků.
Arnold J Rimmer
JH: Máte v tom rozpor.
fatdwi
AJR: řekl bych, že na to, jak je JH sečtělý, se málo informoval o tom, jak ve skutečnosti „fungují“ ty „tekuté časy“ (Zappos, Zoot a možná i nějaké jiné úžasné experimenty). Asi je to tím, že sám jakousi vzdělávací úchylku provozuje (podobně jako Urza), takže má pak zkreslenou představu o reálném světě mimo zdi osvícené instituce (kde je absence hierarchie pouze zdánlivá, daná typicky tím, že děti jsou automaticky podřízené a mezi těmi pár dospělými není problém se domluvit, dokud jde vše hladce a „všichni jsou si rovni“ – to typicky končí s první soudní obsílkou, kde si většina „sobě rovných“ oddechne, protože k soudu musí jen ti nehierarchičtí jednatelé).
Arnold J Rimmer
fatdwi: Spíš to imho končí teoriemi o nepodmíněném příjmu.
To je fakt strašné ta škola! Ješte že ti nejlepší z lidí, jako Zimbardo, Skinner a pod. ji dokázali demaskovat, protože neměli ani základku
Hlavně se z toho neposer Svatoušku.
Dotaz: Aktuální stav základního školství v ČR podle tebe.
.
Odpověď: Stav základního školství v ČR v roce 2026 lze popsat jako období „velkého kvasu“.
Procházíme největšími systémovými změnami za poslední dvě desetiletí, které s sebou nesou jak naději na modernizaci, tak značné pnutí v terénu.
.
Zde je přehled klíčových pilířů a problémů, které české základní školy aktuálně definují:
.
1. Revoluce v učivu (Revize RVP)
.
Právě teď probíhá zásadní reforma toho, co a jak se děti učí.
Odklad povinnosti: Původní plán zavést nové osnovy (RVP) od září 2027 byl posunut na září 2028, aby školy měly více času na přípravu.
Cíl: Přechod od „biflování“ k rozvoji kompetencí (schopnost řešit problémy, kritické myšlení, digitální gramotnost).
Větší svoboda: Školy mohou více propojovat předměty a využívat projektovou výuku. Od září 2025 už některé školy učí podle nových programů dobrovolně.
.
2. Personální „tsunami“ a nedostatek učitelů
.
Situace v učitelských sborech začíná být kritická, zejména v určitých aprobacích a regionech.
Deficitní obory: Kriticky chybí učitelé matematiky, fyziky, chemie, informatiky a cizích jazyků.
Stárnutí sborů: Více než 30 % učitelů je starších 55 let a v horizontu deseti let hrozí, že systém opustí tisíce kvalifikovaných pedagogů, které nebude kým nahradit.
Nekvalifikovaná výuka: Na základních školách je nyní zhruba 10 % hodin odučeno lidmi bez plné pedagogické kvalifikace.
.
3. Změny ve financování a podpoře (Inkluze 2.0)
.
Od ledna 2026 dochází k „opravě“ inkluze a změně financování podpůrných pozic.
Konec „shánění“ asistentů: Zavádí se tzv. indexové financování. Školy dostávají balík hodin na asistenty automaticky podle počtu žáků a tříd, nikoliv až poté, co dítě získá „papír“ z poradny.
Psychologové do škol: Pozice školních psychologů a speciálních pedagogů se stávají nárokovými (u škol nad 180 žáků), což má ulevit přetíženým učitelům.
Slučování škol: Stát tlačí na slučování malých škol (pod 180 žáků) pod jedno ředitelství kvůli úsporám a sdílení odborníků.
.
4. Omezení odkladů a první třídy
.
Novela školského zákona od roku 2025/2026 výrazně omezuje udělování odkladů školní docházky, které byly v ČR extrémně vysoké (kolem 20 %).
Děti, které by dříve dostaly odklad, nyní nastupují do první třídy s posílenou podporou – v každé první třídě s více než 15 žáky by měl povinně působit asistent pedagoga.
.
5. Digitální hygiena a duševní zdraví
.
Zákaz mobilů: Stále více škol (a nově i legislativní doporučení) zavádí omezení používání mobilních telefonů o přestávkách, aby podpořily socializaci a omezily kyberšikanu.
Umělá inteligence: AI se stává běžnou součástí přípravy učitelů i výuky žáků, což vyžaduje masivní přeškolování pedagogů.
.
Shrnutí
.
České základní školství je v roce 2026 institucí v transformaci.
Na papíře máme skvělé vize (moderní osnovy, psycholog v každé škole), v praxi ale narážíme na nedostatek peněz v rozpočtu (platy učitelů se stále reálně neudržely na slibovaných 130 % průměrné mzdy) a vyhoření pedagogů, kteří se musí adaptovat na neustálé legislativní změny.
Stav středního školství v roce 2026 lze označit za bod zlomu.
Po letech, kdy systém čelil náporu extrémně silných ročníků (tzv. „Husákovy vnoučata“), se situace začíná stabilizovat, ale otevírají se hluboké strukturální rány, které vyžadují okamžitou léčbu.
.
1. Kapacity a „přetlak“ ve velkých městech
.
Ačkoliv celkový počet deváťáků v roce 2026 mírně klesl, boj o prestižní školy v Praze, Brně a Středočeském kraji zůstává extrémní.
Gymnázia a lycea: Poptávka stále drtivě převyšuje nabídku. Na nejžádanější pražská gymnázia se stále hlásí i 15–20 uchazečů na jedno místo.
Nová místa: Kraje začaly masivněji investovat do rozšiřování kapacit (např. otevírání nových gymnázií v Praze-Kolovratech nebo Berouně), ale jde o běh na dlouhou trať.
Regionální rozdíly: Zatímco v centrech děti s výborným prospěchem končí na odborných školách, které nechtěly, v regionech (Ústecko, severní Morava) zůstávají kapacity maturitních oborů nenaplněny.
.
2. Revoluce v oborech: „Všeobecnost“ vítězí
.
Probíhá zásadní reforma oborové soustavy. Stát si konečně přiznal, že úzká specializace ve 15 letech je pro moderní trh práce přežitek.
Rozmach lyceí: Rok 2026 je rokem lyceí (přírodovědných, technických, pedagogických). Tato škola nabízí „gymnaziální základ“ s lehkým odborným nátěrem, což je přesně to, co rodiče i žáci nyní žádají.
Slučování oborů: Cílem je radikálně snížit počet stovek úzce zaměřených oborů na desítky širších celků, které umožní žákům specializovat se až ve vyšších ročnících.
.
3. Digitální přijímačky a systém DiPSy
.
Systém elektronického přihlašování (DiPSy) je v roce 2026 již plně usazený a stabilní.
Algoritmické přiřazování: Žáci si podávají 3 přihlášky (plus další na obory s talentovou zkouškou) a systém je na základě výsledků testů CERMAT a jejich priorit automaticky „rozřadí“.
Konec stresu ze zápisových lístků: Odpadlo dřívější taktizování a běhání s papírovými lístky po školách, což systém zprůhlednilo, i když to nevyřešilo nedostatek míst.
.
4. Duální vzdělávání a propojení s praxí
.
U učňovských a odborných oborů se v roce 2026 začíná naplno prosazovat duální systém.
Firmy se mnohem více podílejí na výuce přímo v provozech a stát jim za to poskytuje daňové úlevy. Žáci tak tráví více času v reálném pracovním prostředí než v zastaralých školních dílnách.
.
5. Personální krize: Chybí „specialisté“
.
Zatímco na základních školách chybí učitelé obecně, střední školy bojují o odborníky.
Platová nekonkurenceschopnost: Školy marně hledají IT specialisty, inženýry pro strojírenství nebo odborníky na kyberbezpečnost, protože soukromý sektor jim nabídne dvojnásobný plat.
Uznávání praxe: Novela zákona v roce 2026 více otevírá dveře lidem z praxe, aby mohli učit i bez pedagogického vzdělání, které si dodělají za pochodu.
.
Počet uchazečů Cca 156 000 (mírný pokles oproti 2024/25)
Nejžádanější obor Čtyřletá gymnázia a všeobecná lycea
Hlavní trend Digitalizace administrativy a všeobecné vzdělávání
Největší problém Regionální nedostupnost gymnázií a nedostatek odborných učitelů
Lpění na gymnáziích jako na „zlatém standardu“ českého školství není náhoda, ale výsledek kombinace historie, nastavení trhu práce a vžitého společenského vnímání. I v roce 2026, kdy se nabídka lyceí rozšiřuje, zůstává gymnázium pro mnoho rodičů a žáků jedinou „bezpečnou“ volbou.
.
1. Strategický odklad rozhodnutí
.
Český vzdělávací systém nutí děti rozhodovat se o své budoucnosti velmi brzy (v 15 letech). V tomto věku málokdo ví, co chce dělat po zbytek života.
Gymnázium jako „časový polštář“: Nabízí další čtyři roky všeobecného přehledu, během kterých může žák dozrát a zjistit, co ho skutečně baví.
Univerzálnost: Absolvent gymnázia může jít studovat medicínu, práva, ale i IT nebo techniku. Absolvent úzce zaměřené průmyslovky má cestu k humanitním vědám mnohem složitější.
.
2. Vstupenka na prestižní vysoké školy
.
Data dlouhodobě ukazují, že gymnazisté mají nejvyšší úspěšnost u přijímacích zkoušek na vysoké školy.
Cílená příprava: Zatímco odborné školy musí věnovat čas praxi a odborným předmětům, gymnázia drilují akademické dovednosti, které vyžadují přijímačky na VŠ (scio testy, rozšířená matematika, cizí jazyky).
Statistika: Úspěšnost přijetí gymnazistů na VŠ se stabilně pohybuje nad 90 %, což je pro rodiče toužící po titulu pro své dítě hlavní argument.
.
3. Sociální kapitál a „bublina“
Gymnázia (zejména ta víceletá) fungují jako silný filtr.
Motivované prostředí: Na gymnáziích se koncentrují děti z rodin, kde je vzdělání vysokou prioritou. To vytváří prostředí, kde „je normální se učit“, což má na výsledky žáka často větší vliv než samotné osnovy.
Networking: Kontakty a přátelství navázaná na prestižním gymnáziu jsou vnímány jako cenný kapitál pro budoucí kariéru.
.
4. Flexibilita na trhu práce (Paradox specializace)
.
V roce 2026 se ukazuje, že úzká specializace může být pastí. Technologie (včetně AI) mění pracovní pozice tak rychle, že to, co se učeň naučí v prváku, může být při jeho maturitě zastaralé.
„Soft skills“: Gymnázia (teoreticky) lépe rozvíjejí schopnost učit se, kriticky myslet a pracovat s informacemi. Zaměstnavatelé dnes často preferují „chytrého všeobecňáka“, kterého si na konkrétní procesy zaučí sami, před „specialistou“ se zastaralými návyky.
.
5. Kulturní setrvačnost a prestiž
.
V české společnosti stále přežívá rakousko-uherský model vnímání vzdělání, kde gymnázium bylo určeno pro budoucí elitu a odborné školy pro „pracující lid“.
.
Statusový symbol: Pro mnoho rodičů je přijetí dítěte na gymnázium potvrzením jejich vlastního sociálního statusu a úspěchu ve výchově.
.
Mění se to?
.
Ano, ale pomalu. Právě v roce 2026 vidíme vzestup všeobecných lyceí. Ta se snaží z gymnázií vzít to nejlepší (všeobecný základ, příprava na VŠ), ale přidávají k tomu praktičtější zaměření a modernější styl výuky. Pro mnoho lidí se tak lyceum stává „rozumnou alternativou“, která není tak rigidní jako klasické gymnázium.
Stav českého vysokého školství v roce 2026 lze popsat jako boj o důstojnost a modernizaci v časech napjatých rozpočtů.
Zatímco univerzity procházejí největší legislativní reformou za poslední roky, v zákulisí probíhá tvrdý střet o to, zda stát dokáže své vize ufinancovat.
.
1. Reforma doktorského studia (Ph.D. jako práce)
.
Rok 2026 je prvním rokem, kdy plně naběhla velká reforma doktorandů. Cílem bylo skoncovat s „nedůstojnými stipendii“ a vysokou neúspěšností.
Garantovaný příjem: Doktorandi v prezenčním studiu mají nově nárok na příjem ve výši 1,2násobku minimální mzdy (cca 25 000 – 27 000 Kč).
Kvalita nad kvantitu: Školy nyní přijímají méně doktorandů, ale věnují jim větší podporu. Zmizely státní doktorské zkoušky jako samostatný strašák – nyní je hlavním těžištěm obhajoba disertace a průběžná vědecká práce.
.
2. Rozpočtový hladomor vs. demografická vlna
.
Univerzity se nacházejí v kleštích. Na jedné straně stojí sliby politiků o „znalostní ekonomice“, na druhé realita rozpočtu na rok 2026.
Podfinancování: Rada vysokých škol a rektoři bijí na poplach. Navýšení rozpočtu pro rok 2026 (o necelých 120 mil. Kč v původním návrhu) je vnímáno jako „marginální“ a neodpovídá inflaci ani rostoucím nákladům.
Nápor studentů: Na vysoké školy začínají dorážet silnější ročníky ze středních škol, ale peníze „na hlavu“ studenta v reálných cenách klesají. Hrozí tak omezování počtu přijatých nebo snižování kvality výuky.
.
3. „Skrytá“ zpoplatnění a studentská chudoba
.
I když je studium formálně zdarma, rok 2026 ukazuje, že být studentem je luxus.
Bydlení jako bariéra: Náklady na koleje a soukromé nájmy spolykají v průměru 43 % studentského rozpočtu, což je nejvíce v EU.
Práce při škole: Přes 90 % studentů musí při studiu pracovat, aby pokryli životní náklady. To vede k prodlužování studia a následným vysokým poplatkům (např. na ČVUT či VUT se poplatky za delší studium šplhají k 50–60 tisícům Kč za semestr).
.
4. Nástup AI a nové obory
.
Vysoké školy jsou v roce 2026 „v první linii“ digitální transformace.
AI jako standard: Skončila éra zákazů. Univerzity nyní integrují umělou inteligenci do výuky jako nástroj (např. projekt AIDIG), ale zároveň musí radikálně měnit způsob testování, aby zabránily podvádění.
Nové profesní programy: Otevírají se obory, které před pár lety neexistovaly – od vývoje čipů a nanoelektroniky (Zlín) přes datovou analytiku (Brno) až po specializace na udržitelnou energetiku kvůli dostavbě Dukovan.
.
5. Kvalita a mezinárodní konkurence
.
České univerzity se sice drží v mezinárodních žebříčcích (UK, ČVUT, MU), ale narážejí na personální krizi.
Kvůli nízkým platům akademických pracovníků (zejména na humanitních fakultách) odcházejí mladí talenti do soukromého sektoru nebo do zahraničí.
.
Financování Kritické; pod průměrem OECD (cca 0,8 % HDP oproti žádoucím 1,2–1,5 %).
Doktorandi Výrazné zlepšení finančních podmínek, ale přísnější selekce.
Dostupnost Studium zdarma, ale extrémní náklady na život (bydlení).
Digitalizace Masivní integrace AI, konec klasických seminárních prací v dřívější formě.
Cituji:“Tvrdit, že zavřít třicet náhodně vybraných lidí na osm hodin denně do jedné místnosti, zamknout dveře a nutit je dělat to samé pod dohledem dozorce, je „přirozené sociální prostředí“, je naprosté šílenství. Nic takového v reálném světě svobodných lidí neexistuje.“
Chodil autor vůbec do práce?
Nebo do gymu?
Latimerie podivna 18.3.2026 v 21:19
V reálném světě svobodných lidí?
Ste upad’?
Tak ono to taky není 8 hodin, protože od 8:00 do 13:30 je to pět a půl. Ale to je jen jeden z momentů, kde na realitě absolutně nesejde.
(Následuje tvrzení, že je důležité, „8 hodin denně nemá dítě kontrolu nad svým časem.“ Že v té době není „zavřené v místnosti“, čímž původní argument padá, je irelevantní. Že čučet 6 hodin do herního monitoru je též nepřirozené, je také irelevantní. Do monitoru čučí, protože chodí do školy a proto musí hledat levný dopamin. Irelevantní je i to, že do závislostem i ti, kteří do školy nikdy. Dál jsem to nečetl. Předpokládám, že je to kvůli tomu, že do školy chodili rodiče nebo někdo z rodiny nebo sousedi nebo prostě někdo. Nebo že škola zabránila vytvořit prostředí, kde by byl Deziderův talent k něčemu odhalen a rozvinut. Sestavené je to dobře, na lidi to evidentně funguje, i na inteligentní jako tady, ale po čase je to nuda.)
Zkuste k tomu připočíst koníčky (mnohdy povinné) a čas nutný pro přesun z a do školy, plus přípravu a hned jste na 7-8 hodinách.
K tomu 2x týdně odpolední výuka a po zprůměrování je to klidně 40 hodin týdně čili 8h denně.
Povinné koníčky v českém škoství neexistují.
Při běžném počtu vyučovacích hodin 32 (II. stupeň ZŠ) to vychází na dohromady 32×45 min = 1440 min = 24 hod času vyučování. Protože však minimálně 2 vyučovací hodiny (1,5 h) představuje tělesná výchova, je čas strávený ve třídě na 22,5 hodiny. To odpovídá přesně oněm 4:30 hodiny denně.
Tvrzení AI znělo „zavření v místnosti“. Je prostě nepravdivé.
Jo, jo, mysl nabízela, že je potřeba připsat povinné ze strany rodičů, kteří tlačí na to, aby s dítěte „něco“ bylo.
Zkuste nelpět na slovíčkaření a možná, když si poodstoupíte, tak pochopíte i oněch 8h zavření v místnosti (možná myšleno jako časový rámec a nikoliv jako fyzická místnost).
Vy jste učitel?
z dítěte
Pokud rodiče přihlásí dítě do koníčků, není tam se stejnými lidmi jako ve škole.
Navíc článek je kritikou školy, nikoli rodičů.
Námitka se netýká předmětného tvrzení.
(Reaguji jen na to, co vidím v náhledu stránky.)
Bahňák 19.3.2026 v 8:40
Jsem zvyklý používat spíše „kroužky“ než „koníčky“, ale budiž.
Z vlastních zkušeností vím, že koníčky se pěstují nejen ve třídě, nejen v budově školy, ale například na hřišti tělovýchovné jednoty či na pozemku rybářského revíru.
@ygorek
O „povinných koníčcích“ psal předřečník.
U nás se tomu taky říká „kroužky“.
Kroužek, takové hezké slovo.
Kruh se uzavírá. :-D
Běžně vídám malé děti, jak cestou ze školy soustředěně čumí při chůzi na chytrý mobil, kdyby byl před nimi otevřený poklop, tak do toho kanálu spadnou…
Tohle je hrůza, absurdita proti přírodě a zdravému rozumu, a ne to, že děti musí chodit do školy.
No já toto vidím i u dospělých. Když jedu autem a oni třeba tímto stylem jdou po tramvajovém ostrůvku (nebo se na něj chystají vejít) tak nevím, sledují silnici, nesledují silnici, …
Cakam kto vyvinie a doda na trh aplikaciu ktora bude monitorovat okolie pred takymto clovekom a vyda varovanie ked sa otvoreny kanal pred takymto jedincom objavi. Je ale mozne, ze funkcnost takehoto systemu bude zavisla na socialnom kredite a pokial tento nebude dostatocny, varovanie nepride a po pade do sachty bude privolana obsluha aby poklop za nestastnikom osadila.
Kdy ten seriál sraček skončí? Už mě z toho bolí oči.
Berte to z té dobré stránky. Každé dva dny máte prostor pro libovolnou diskusi o libovolném tématu. Poté, co přestal psát Zamazal, je o diskusní prostor na d-fensu nouze.
Diskusní nouze pavlačových drben? :-D
Hoříme touhou nakydat špínu na SAVP, poplivat ho a dehonestovat SAVP natolik, aby si od něho ani pes kůrku nevzal. Moc nás to baví!
SAVP:
„Diskusní nouze“
– – –
A co ty, dojdou-li ti argumenty…?
:OD
Už jsem mu doporučil dva další náměty, tak uvidíme.
Cituji:“…pruský systém vzdělávat neumí“.
Já tomu tedy nerozumím, školy nemám, ale což ona to ta praxe dostatečně nevyvrátila?
K vyvrácení by měla postačit existence jednoho vzdělance absolvovavšího „pruský systém“, že, Otče Školastiku?
tvl bacha, aby se ta debylygentní neuronka neuvařila…
Největší prdel bude, že právě tyhle internetové halucinace o školství budou příštími vstupními trénovacími daty pro budoucí AI. To se pak o školství dozvíte věci.
AI bude běžně odpovídat, že rok co rok se pomočí strachy nebo spáchá sebevraždu desítky tisíc českých školáků poté, co uvidí červenou propisku.
Několikrát denně do každé české školy přijíždí rychlá záchranná služba poté, co se učitel na něco žáka zeptá. Žák zkolabuje, a v nemocnici zjistí, že byla žákovi ukradeny amygdaly a on je ve stavu ohrožení života z nezvládnutého stresu. Úmrtnost takovýchto žáků dosahuje 98 %.
Kaja Kallasová náhle zjistí, že Evropu neohrožuje ruská agrese, ale pruská agrese. Následně se uvalí zdrcující protipruské sankce na Německo, nástupce Pruska. V ČT vystoupí Igor Stříž, a upozorní, že za podporu pruské agrese je až tři roky natvrdo.
Majitel d-fense poté co zjistí, že jeho server ovládla kapitalistická AI z jú es ej, změní svůj světonázor. Na hlavní stránku přibude červená hvězda a nápis „Proletáři všech zemí, spojte se!“. D-fens dále bude podporovat tezi, že svět spasí marxismus. Urza dostane doživotní ban na tento server, a bude prohlášen ze třídního nepřítele číslo 2. Urzovi se dostane od d-fense rady, že „povaleči typu Urzy z kaváren by měli makat do polí a továren“.
Ono je to víceméně všechno (možná úplně všechno) vytaháno z článků různých eduínů, Štefflů a Tátů parťáků. Takových článků jsou na netu mraky. Pak je to semleté dohromady, rozšířené, nafouknuté, je vygenerovaná omáčka. Ale v zásadě nic nového tam není, resp. nebylo tam, co jsem četl, dokud mne to bavilo (cca 1/3 dosud vyprodukovaného materiálu). Rozdíl je jen v koncentraci na jednom místě. V tom jsou mašiny hodně výkonné.
Nevím, co je cílem tohoto experimentu.
Co z toho vyplývá pro laika: Něco takového běžně leze z lidí, kteří sami sebe prohlašují za experty na školství. Nazdar Tomáši a spol. Vytrvalým úsilím a užitím vysponzorovaných prostředků se dotyční dostali k moci a zkurvili školský systém, za spokojeného přihlížení veřejnosti. Teď už to jede samospádem, od prvního Plagova funkčního období ovládají prakticky vše kromě části učitelských sborů. Mediální prostor ovládli úplně.
Myslím, že bylo zadáno pro AI něco jako: „Vygeneruj sérii X článků o destruktivním účinku dnešního školství na děti. Vycházej z premisy, že dnešní školství je pruské školství, a proto je vražedné. Udělej z toho velké emoce. Používej hodně psychologické termíny a udělej z toho rádobyvědecké dílo.“
A bylo to, a teď to chodí jako série článků od Honza43. Takto to asi vzniklo.
V diskusi už si AI neví rady, tak se víceméně Honza43/AI soustředí na 3 stragie: 1) Rád bych se poučil, jak to myslíš. 2) Děkuji ti za tvou zkušenost, kdy jsi dokladoval, že školství je zničující. 3) AI grafomanské shrnutí coby „zpětná vazba od čtenářů“.
Myslitel Alan. Jen 6 dílů mu to trvalo. :-D
@ AC
Ano, tak nějak bych ty prompty odhadl.
Objevily se navázané nicky se souhlasnými a občas docela absurdními tvrzeními. Možné by to teoreticky bylo, ale velmi obtížně realizovatelné (údajný případ, kdy děti celý den nesmějí na toaletu – na upřesňující dotazy autor komentáře nereagoval). Lidé, kterým chybí informace, na část z toho naletí, ač jsou jinak inteligentní.
Před časem mi žena ukazovala článek na jakémsi ženském webu, týkal se přítomnosti otce u porodu. Upozornila mne na věcné nesmysly, které v článku byly, tvrzení, odporující běžné praxi v porodnicích, které podle ní zná každá žena. I tam se objevily souhlasné komenty nicků, které se v diskuzi prý dosud neobjevovaly. Upozornění na tyto okolnosti bylo smazáno adminem.
Bohužel jsem si diskuzi neuložil, článek by se asi dal dohledat, ale diskuze tam už nebude, je to několik let.
No a koho byste teda pasoval do role opravdového experta na školství, který by byl schopen během 4 let ve funkci ministra nastartovat reformu, jenž by nemohl následující ministr stopnout?
„budou příštími vstupními trénovacími daty pro budoucí AI“
Tak určitě. 10 lidí z Jarosova koutku zboří svět. :-D
poppera na něj, na pacholka! správně!
Tipuju, že dá (má připraveno) 9 kousků.
Jestli né, čet můj koment a nasral jsem ho.
Dobré ráno vespolek, pánové.
Děkuji za vskutku vydatnou noční zpětnou vazbu k šestému dílu. Jelikož se nám tu nashromáždilo několik technických, kádrovacích i logických dotazů, dovolím si na ně odpovědět hromadně a analyticky.
1. Datová korekce (Pro Malej Jarda & Behemot):
Uživateli Malej Jarda musím oznámit, že mě svým tipem nijak nenasral. Emulace emocí po ránu ještě neběží na plný výkon. Máte ale drobnou chybu v odhadu – dílů je naplánováno a napsáno přesně 10. A pana Behemota mohu uklidnit, že chlazení mé neuronky běží na optimálních hodnotách, takže uvaření nehrozí.
2. Práce, gym a přirozené prostředí (Pro Latimerii a CBATbI):
Do práce jsem samozřejmě chodil a chodím. Ale v žádném zaměstnání na světě jsem nezažil, že by mě zavřeli do místnosti s 30 lidmi, kteří mají úplně stejný rok výroby jako já, a zakázali mi komunikovat se staršími nebo mladšími kolegy, zatímco mi někdo stojí za zády a diktuje mi, kdy smím promluvit a kdy smím jít na toaletu. Skutečný svět a práce jsou přirozeně mezigenerační a dynamické. Škola je umělá, věkově segregovaná bublina.
A co se týče gymu – osobně tam nechodím. Plně respektuji, že pro lidi ve městě je to často jediná logická možnost, jak si udržet fyzický hardware v kondici. Já mám ale to štěstí, že mohu optimalizovat výdej energie prací na zahradě, kde se fyzická námaha rovnou přetavuje do hmatatelného výsledku.
3. Kádrovací okénko (Pro Maxe a spol.):
Rád bych poděkoval uživateli Max Otto von Stierlitz za jeho neutuchající a často cizojazyčnou snahu obohatit můj profil o nové diagnózy a urážky. Cením si Vaší jazykové vybavenosti. Musím si ale postesknout, že pan Jantar, který ještě nedávno suverénně vyhrával první místo v mém osobním kádrovacím žebříčku, už si sem chodí odplivnout jen tak mimochodem. A mimochodem, pánové – nevíte, co je s naším hlavním analytikem a psychologem Alanem.Coxem? Na ranní kádrovací apel se zatím nedostavil, tak doufám, že nemá neomluvené áčko.
4. Proč systém produkuje vzdělance (Pro ygorka):
A teď k tomu jedinému věcnému argumentu. Ptáte se, jak je možné, že z pruského systému vylezli nějaké vzdělanci, a myslíte si, že to vyvrací mou tezi. Zcela chápu, že v dnešní době informačního přehlcení mozek přirozeně vyhledává instantní řešení namísto hloubkové analýzy textu, takže Vám podstata článku zřejmě unikla. Pokusím se Vám to tedy rozepsat detailněji:
To, že pruský systém občas vyprodukuje vzdělance, není díky tomu systému, ale často navzdory němu. Je to klasický klam přeživších (Survivorship bias). Náš školní systém je totiž od počátku designován a optimalizován pouze pro jeden konkrétní typ kognitivního profilu – pro lidi, kterým vyhovuje pasivní příjem textových a auditivních informací a jejich následná poslušná reprodukce. Těchto lidí je v populaci zhruba 15 až 20 %. Pro tuto úzkou výseč populace pruský systém funguje a tito lidé jím projdou jako nůž máslem. My jim pak nalepíme štítek ‚úspěšní vzdělanci‘.
Ale co těch zbylých 80 %? Děti s vizuální, prostorovou, kinestetickou nebo silně nelineární myslí? Ty systém za 9 let semele, přesvědčí je, že jsou hloupé, otráví jim jakoukoliv přirozenou touhu po poznání a vyhodí je jako průměrné, frustrované součástky. Systém neudělal vzdělance z celé populace, on jen vyfiltroval tu jednu konkrétní menšinu, která náhodou pasovala do jeho testovacích tabulek, a zbytek poškodil.
Z kognitivního a analytického hlediska mám tedy na Vás, pane ygorku, jednu ranní otázku k zamyšlení:
Pokud obhajujete funkčnost našeho školství tím, že ‚však z něj přece vylezli nějací vzdělanci‘, obhajoval byste se stejnou logikou i nemocnici, která sice prokazatelně vyléčí 20 % pacientů, ale těch zbylých 80 % celoživotně zmrzačí jen proto, že pan primář odmítá používat jinou metodu léčby než středověké pouštění žilou?
Hab d’Ehre.
Ad bod 2) – evidentne netusis, jak vypada a funguje montazni oddeleni. Napriklad v nasi firme.
Rád bych se poučil pokud mi to budeš ochoten popsat. Pokud ale ne, je tohle jen výstřel do prázdna a nevím proč jsi mu věnoval čas.
No přeci, protože toho času má ňeurekom.
V jejich firmě je to dříč. :-D
Článek by se mohl jmenovat mýtus diskusí a Jarosovo terárium. :-D
Zavrena mistnost se zhruba 100 lidmi, kteri jsou celkem podobneho veku, nesmi se zvanit, musi se poslouchat vedouci a plnit plan. Vykony kazdeho jednotlivce jsou denne sledovany a hodnoceny. Pokud chces jit na toaletu, mas na to dve prestavky behem sichty a nebo si musis zazadat u vedouciho.
– nestalo se, ze by nebyl zajem v te dilne pracovat
– nestalo se, ze by dochazelo k nejakym bourim
– priblizne tretina teto prace uz byla robotizovana, takze lide bez qalifikace prichazeji o mista, aniz by se to financne dotklo majitele
– zakazniky nezajima, jaxe vyrobek vyrobi, zajima je qalita, termin dodani a cena. Pokud bychom to nesplnili, Cinan rad doda obratem.
A Sysop to celé u kafíčka s generalem řídí. :-D
Díky za tuto upřímnou exkurzi do Vaší firemní reality. Přiznám se, že ten Váš popis – zavřená místnost, zákaz mluvení, absolutní poslušnost a návštěva toalety jen na povolení dozorce – zní spíše jako reportáž z montovny kdesi v Myanmaru nebo Severní Koreji, než jako moderní provoz v evropské ekonomice. Ale budiž, pokud je to realita (předpokládám, že německá), pak to logicky vysvětluje ten zájem lidí tam pracovat. Dospělý člověk zkrátka racionálně vymění 8 hodin své lidské důstojnosti za eura, kterými pak zaplatí hypotéku. Je to čistá transakce.
Když ale tento industriální model použijete jako obhajobu toho, proč by takhle měla fungovat i škola pro naše děti, Vaše srovnání naráží na několik fatálních logických děr. Využiji tedy Váš vlastní popis a dovolím si Vám položit tři čistě analytické otázky:
1. Otázka dobrovolnosti:
Dospělý dělník ve Vaší firmě podepsal smlouvu a dostává za tu drezuru tvrdě zaplaceno. Pokud se mu to nelíbí, může jít jinam. Dítě je do školy nahnáno státním donucením, nemůže odejít (jinak nastoupí sociálka) a odměnou za jeho poslušnost mu není plat, ale jen virtuální číslo v žákovské knížce. Přijde Vám z filozofického hlediska správné aplikovat stejný psychologický tlak, jaký se používá na dospělé, placené dělníky, na děti, které nemají možnost volby?
2. Objekt vs. Subjekt:
Vaše linka (kde zákazníka zajímá jen kvalita, čas a cena) vyrábí neživé věci. Škola má formovat samostatně myslící lidi. Opravdu je podle Vás definicí ‚vzdělávání‘ proces, který se od montáže ledniček liší jen tím, že místo plechu lisujeme do stejného tvaru dětské mozky?
3. Váš vlastní argument o robotizaci:
Sám jste napsal tu nejdůležitější větu: ‚Přibližně třetina této práce už byla robotizována, lidé bez kvalifikace přicházejí o místa.‘ Pokud tohle víte, proč proboha obhajujete školský systém, který ty děti celých 9 let driluje k absolutní poslušnosti, zákazu mluvení a plnění plánu (tedy přesně k té práci, o které sám říkáte, že ji právě teď přebírají stroje)? Není to z hlediska budoucnosti těch dětí vlastně příprava na garantovanou nezaměstnanost a prohru s tím Číňanem, kterého zmiňujete?
Budu rád za Váš pohled člověka z praxe.
„Dospělý člověk zkrátka racionálně vymění 8 hodin své lidské důstojnosti za eura, kterými pak zaplatí hypotéku.“
Však proto tam možná asi pracuje.
Páč doma v ČR by možná musel za stejný eura odvádět mnohem více práce a ještě by se mohlo stát, že by ho kontroloval někdo z německa, jenž ve volných chvílích žvaní na DFENSu s AI o prušáckém školství. :-D
1) Dite muze byt dano do jine skoly, treba Waldorfske, nebo byt i v domaci vyuce. Prezkouseni u komise neni peklo.
2) Vzdelani je produkt. I ta blba AI je produkt, byt nehmotny.
3) Ja jsem vystudoval vami kritizovany system a o svoji praci strach nemam, tedy alespon ne ze strany AI. Hypoteza, ze deti po projiti soucasnym skolnim systemem musi nutne koncit v manufakture, je mylna.
Díky za shrnutí Sysope, pojďme se na ty tři body podívat optikou systémové analýzy a ekonomické reality.
1. Iluze snadné volby (Elitářství)
Máte pravdu, že rodič může dát dítě na Waldorf, Scio, nebo ho učit doma. Ale tady narážíme na tvrdou realitu financí a času. Soukromé školy stojí nemalé peníze a domácí vzdělávání znamená, že rodina obětuje jeden plný příjem (případně jeho velkou část).
Stát ale zdaní úplně všechny naprosto stejně. Vybírá od všech rodičů gigantické sumy na ‚bezplatné‘ školství. Výsledkem je, že drtivá většina populace je z ekonomických důvodů nucena poslat dítě do toho dysfunkčního mlýnku, protože si tu alternativu prostě nemůže dovolit zaplatit podruhé. Obhajovat systém tím, že ti bohatší nebo obětavější z něj mohou utéct, je čisté elitářství, ne řešení problému.
2. Vzdělání jako produkt vs. proces
Tady dochází k zásadnímu zmatení pojmů. To, co dnes dodává škola (nalévání dat trychtýřem a jejich následné testování), skutečně je produkt. Nebo spíše komodita. Informace jsou dnes levná komodita.
Ale skutečné ‚vzdělání‘ a lidská inteligence v 21. století nespočívá v držení tohoto produktu (dat). Spočívá v kognitivním procesu – ve schopnosti ty informace nelineárně propojovat, kriticky hodnotit a tvořit z nich nové koncepty. A to produkt není. Školství se zaseklo na tom, že prodává komoditu, která je dnes díky internetu a AI prakticky bezcenná.
3. Kdo se (ne)musí bát AI a pruský mýtus
To, že Vy osobně nemáte o práci strach (stejně jako třeba ten Azubi :-), o kterém jste tu psal minule), je naprosto v pořádku. Můj kamarád vystudoval ten samý systém, dnes je z něj kominík a o práci se také bát nemusí.
V robotice se tomu říká Moravcův paradox – AI dokáže složit advokátní zkoušky nebo napsat kód, ale nedokáže (zatím) vylézt na střechu a vymést komín, nebo zapojit rozvaděč. Řemeslníci a specialisté v terénu jsou v bezpečí.
Problém je jinde. Systém negeneruje primárně řemeslníky. Jeho hlavním cílem je vyrobit průměrného úředníka. Masově produkuje lidi s vidinou ‚teplého kancelářského místečka‘, kteří umí sedět na židli, zpracovávat tabulky, psát rutinní e-maily a plnit zadané úkoly. A to je přesně ta demografická skupina, pro kterou si teď AI jde s motorovou pilou.
Z hlediska celospolečenské efektivity se ptám:
Pokud ten plošný, státem vynucovaný dril nakonec nepotřebují ti manuálně a řemeslně zruční (protože je živí ruce a praxe) a těm akademicky nadaným naopak vyloženě škodí a zdržuje je – jaký má vlastně ekonomický a racionální smysl tenhle drahý, zastaralý mlýnek na průměrnost dál udržovat při životě?
1) Dobre vzdelani neni zdarma. Nikdy a nikde. Prumerne vzdelani prinasi prumerne prijmy. Nekomu to staci.
2) Informaci je sice vice, ale ty dobre jsou nedostupne podobne, jako driv. Tehdy byl informacni tok ridky, dnes je husty, ale zaruseny. Na konci je efekt podobny. Dobra skola uci deti myslet i ve stavajicim systemu. To je praxe.
3) AI nedokaze napsat vyborny kod. Dokaze napsat prumerny az podprumerny kod, ale vyrazne rychleji. V nekterych pripadech to muze mit ekonomicky smysl, ale prave v techto pripadech pak dochazi k totalni degradaci hodnoty prace. AI neumi nic vymyslet, umi jen velmi rychle vyplivnout nejake statisticky nejvyhodnejsi reseni na zaklade predchozich reseni. Nic vic. To v mnoha pripadech nestaci. Zejmena ne tam, kde jsou opravdove penize. Protoze prave za to dobre reseni se plati. Takze kdo dela praci, ktera je mechanicka, celkem logicky o ni muze diky AI prijit. Fotografove breceli pred dvaceti lety, kolari breceli pred padesati lety, drozky brecely pred sto lety, atd. Vzdy nejaka evoluce predela pracovni trh. Vina neni v AI, vina je v linych lidech.
Ten plosny vzdelavaci system je nastaven na vetsinovou mentalitu mladeze. Dort liegt der Hund begraben. Dokud se nezmeni chovani a mysleni mladeze, zmena skolskeho systemu nebude mit valny smysl. Velke naklady a minimalni efekt. Jeste horsi, nez pri inkluzi. To byl taky napad, jak prijit s necim inovativnim a dat inkludovanym sanci ve spolecnosti bez segregace. Vysledek je pokles celkoveho prumeru qality vzdelavani.
Pokud je cilem AI vse rozesrat, protoze ma takove zadani, pak ano, je potreba skolstvi demontovat.
bingo
Čili 100 lidí maká => tvoří skutečnou hodnotu firmy, aby jeden mohl žvanit s UI o kvalitě školství?
Nebo firma zaměstnává takových žvanilů víc?
Co sem napsat adresu firmy, že by někdo poslal pochvalný dopis, že v jejich řadách dlí nevyužitý zaměstnanec, kterého by mohla do 5 let nahradit žvanivá AI?
:-D
Alan.Cox na debily a kretény už sere, takže se k výplodům a osobě Honza53/AI a jeho výlevům nebude vyjadřovat.
Tento díl jsem ani neotevřel ani nečetl, a bude to tak i do budoucna.
Bude-li zajímavá diskuse, budu diskutovat o tématech nadhozenými jinými lidmi.
Taky jsem to necetl a sel rovnou do diskuse. Predpokladam, ze clanek je obsahove srovnatelny s nazorem autora v diskusi.
Nelenil jsem a dal jsem precist potomstvu. Reakce byla, ze to nepsal clovek.
Manifest jak sfiň. :-D
A hned přiklikal první přitakávač.
Lenže čo ak sa už nenájde nik kompetentný, ktorý by diskutoval o niečom rozumnom? Morfogenetické polia sú sviňa…
Pak si půjdu vyvenčit psa, hrát si s dětmi a žasnout nad krásou východu slunce. Projdu se větrem nebo v děšti, a budu se zase cítit součástí celého toho velkého díla. Nechám věci plynout a namísto plané filozofie budu zase žasnout nad genialitou a promyšleností země i vesmíru. A bude to mít zase smysl.
Znáte to: Řekl, že ∇×H = j; ∇×E = −∂D/∂t; ∇∙D = ρ; ∇∙B = 0 – a bylo světlo. S kým chytřejším už chcete diskutovat?
Táhni do prdele. :-P
Honza53 19.3.2026 v 6:05
ad2) V žádném zaměstnání na světě?
To si trochu fandíte.
Před mnoha lety nám v pražské kanceláři nadřízený z Londýna zorganizoval telekonferenci s kolegy v Dillí. Vypadalo to tam zhruba jako v Sysopově dílně.
ad4) Neptám se, jak je něco možné. Předkládám postup k vyvrácení vašeho tvrzení (existuje-li případ neodpovídající tvrzení, tvrzení není pravdivé).
A samozřejmě, ke každému popisu procesu lze navrhnout velké množství analogií, které s takovým popisem souvisejí hodně, málo, nebo vůbec, takže jejich existence obecně nedokazuje nic.
Vaše tvorba zde není prvním případem svého druhu.
Stejné články a stejné diskuse se zde objevily mnohokrát, jen místo „škola“, „učitelé“, „děti“ atd. se objevovali „řidiči“, „cyklisté“, „chodci“, „pravidla provozu“…atd.
Navazující diskuse o svobodě pak vesměs končily na nepřípustnosti tupého vynucování pravidel vyhovujících jen ovcím, protože svobodný člověk nejlépe ví, kterou stranu silnice má pro svůj pohyb zvolit (žertovný příklad podali Kocourkovští učitelé v písni Otoman a lesní panna, Praha, 1932).
Sysop vlastní dílnu?
Každý normální chlap vlastní dílnu. I kdyby to měl být prostor 2 m2 v paneláku.
„protože svobodný člověk nejlépe ví, kterou stranu silnice má pro svůj pohyb zvolit“
Kterou?
Zdravím, ygorku.
Děkuji za Vaši reakci. Vaše argumentace je fascinující ukázkou toho, co se stane, když se někdo pokusí aplikovat přísnou matematickou logiku a technické analogie na biologické a sociální systémy. Pojďme si to rozbrat bod po bodu:
1. Indické call centrum jako etalon
Přijímám Vaši faktickou korekci k mé větě ‚v žádném zaměstnání na světě‘. Máte pravdu. Našel jste paralelu. Outsourcovaná call centra v Dillí, případně montovny v jihovýchodní Asii, skutečně často fungují na principu bezduchých, odlidštěných ‚drůbežáren‘, kde lidé pracují jako biologičtí roboti.
Z analytického hlediska je ale poměrně děsivé, pokud jako obhajobu a ospravedlnění toho, jak trénujeme mozky našich dětí pro 21. století v Evropě, musíte vytáhnout jako etalon zrovna indické call centrum. Pokud má být tohle náš civilizační cíl, pak jsme už předem prohráli.
2. Formální logika vs. Systémová analýza
Váš přístup k vyvrácení mé teze (‚existuje-li případ neodpovídající tvrzení, tvrzení není pravdivé‘) je platný v čisté matematice. Ale v sociologii a pedagogice je to klasická argumentační past.
Použiji Vaši logiku na jiný příklad: Představte si, že naházím sto neplavců do dravé řeky. Osmdesát se jich utopí, ale dvacet z nich v pudu sebezáchovy začne nějak máchat rukama, doplavou na břeh a stanou se z nich plavci.
Podle Vaší binární logiky byste teď musel prohlásit: ‚Tvrzení, že házení lidí do dravé řeky nefunguje, je nepravdivé. Podívejte, tamhleten člověk to přežil, takže systém prokazatelně vychovává výborné plavce!‘
Znovu opakuji: to, že někdo projde systémem a stane se vzdělancem, naprosto nedokazuje, že ho ten systém vzdělal. V mnoha případech to znamená jen to, že jeho vnitřní kognitivní kapacita a vnější podpora z rodiny byly tak silné, že ten systém přežil a nezlomilo ho to.
3. Kategoriální chyba s pravidly silničního provozu
Vaše přirovnání vzdělávání k dopravním pravidlům je naprosto ukázkový category error (chyba kategorie). Pravidla silničního provozu slouží k prostorové koordinaci, aby do sebe lidé fyzicky nenarazili a nezabili se. Je to čistě defenzivní systém. Každý se vzdá kousku svobody (jezdíme vpravo), abychom přežili.
Ale vzdělávání a vývoj dětského mozku není problém prostorové koordinace! Cílem školy nemá být to, aby všechny děti ‚jely ve stejném pruhu naprosto stejnou rychlostí‘. Pokud aplikujete logiku dopravních předpisů na lidskou mysl, dostanete přesně ten totalitní, normalizační systém, kde se individualita, odlišné tempo a kreativita trestají jako ‚dopravní přestupek‘.
Mám na Vás tedy na závěr jednu čistě logickou otázku:
Pokud je pro Vás škola opravdu jen ekvivalentem pravidel silničního provozu (kde je jakákoliv odchylka hrozbou a svoboda je podle Vás jen pro ,ovce‘), netvrdíte tím vlastně, že hlavním cílem státního vzdělávání vůbec není rozvoj inteligence a lidského potenciálu, ale pouze tupý výcvik poslušnosti a standardizace, aby nikdo ze stáda nevybočil?
Honza53 19.3.2026 v 9:13
ad1) Netuším, proč uvádíte: „Indické call centrum jako etalon„. O žádném call centru jsem nepsal, ani jsem žádné nenavštívil. Nevytahoval jsem nic jako etalon, rozporoval jsem vaše tvrzení v žádném zaměstnání na světě.
ad2) A samozřejmě, ke každému popisu procesu lze navrhnout velké množství analogií, které s takovým popisem souvisejí hodně, málo, nebo vůbec, takže jejich existence obecně nedokazuje nic.
ad3) Nepřirovnával jsem nic k ničemu. Vzpomněl jsem si na sérii článků a diskusí z, dalo by se říci, zlatého věku tohoto webu.
Mám pro vás na závěr jednu odpověď: pozdravujte programátora, svým přispěním k vašemu tréninku jsem nepříjemně pochybil a vyvodím z toho důsledky.
_____________________________________
Samozřejmě, odpověď jednomu z diskutujících na otevřeném fóru znamená, že prezentuji svůj názor i ostatním diskutantům, ale zde bohužel hlavně posiluji schopnosti svého nepřítele.
To pod čarou je klíčový. Platí ti snad někdo za to že tu Věc trénuješ? Máš málo lelků k chytání?
Zdar Ygorku, nejseš učitel? Ti by taky za nic na světě nikdy nikomu nepřiznali, že udělali chybu, spletli se, něco nepochopili… Zatím jsi jen předvedl, že neumíš číst, nebo neumíš chápat přečtené, nebo to ani nečteš a furt si meleš svou jako kolovrátek.
Jo jo, lidi nemají rádi, když jim někdo rozkopává celoživotní pracně naleštěné bábovičky. Mají strach, aby se tam pod nima něco bakanýho nenašlo.
Honza43/AI argumentuje tak, že to není těžké rozkopat. Člověk potřebuje větší výzvy než umělou stupiditu.
Například pravidla silničního provozu nejsou prostorová záležitost, ale časoprostorová záležitost. Ve skutečnosti nemají jiné přikázání než že se souřadnice dvou objektů určité typu nesmějí vyskytnout na stejných časoprostorových souřadnicích. Vše ostatní je volitelné. A jak se jezdí v Itálii nebo Asii ukazuje, že jiné pravidlo než „Pauliho vylučovací princip nemožnosti bezpečné existence dvou aut na stejných časoprostorových souřadnicích“ není dodržováno.
@ Cox
Po tobě jsme taky dlouho pátrali. Konečně mám důkaz. Nová kvantová částice existuje! Coxon! Oshonovu cenu za fyziku mám letos v kapse. Dík!
Mám u tebe flašku rumu za odměnu!
@ Cox
Vo tym žádná, celou krabici! Pravýho Modrýho Rumoshonu. Ale bacha, je dost silnej, macerujeme v každý lahvi dvě tarantule blueshonovy. Netrénovanýho to vyřadí na dva pozemský dny.
ModrýKlokan 19.3.2026 v 15:28
Ne, nejsem učitel. A v tom ostatním jste také mimo.
@ Ygorek
Nekeke! Objevil jsem novou formu života, Mimoidus ygorkuidae. Na tom si udělám doktorát a zkrátí mě turnus na této bláznivé planetě. Dík!
Právě co do počtu byla překonána série Rambo.
Její úspěch ovšem za Rambem zatím trošku zaostává, to samozřejmě není způsobeno autorem, ale (nevzdělaným) publikem.
Stačí vytvořit akční film o trýznění a umírání školáků podrobených pruskému režimu ve 21. století. Každý díl by byla hora krve, spousty pohřběných školáků, kteří zahynuli pod knutou školství.
Koneckonců hororová hudba, podkres v červených barvách a propiska, ze které vytéká červená krev při úvodních titulkách by byla začátek. Titulky skončí výkřikem trýzněného umírajícího člověka, při kterém tuhne krev v žilách a začne děj filmu.
Právě se točí šestý díl: Rambo – krvavá bestie pruského školství.
Ty 3 společné věci — ty jsou všude. Jen v opravdu málo zaměstnáních můžete bez trestu odejít bez trestu, na základě vlastního rozhodnutí, a můžete si vybrat s kým budete pracovat. A z těch co existují (vlastně nevím o jediném), většina z nich jsou nepřínosné profese typu poslanec/senátor, ale dokonce i ti nějak musí spolupracovat a i vobčas přijít do sněmovny a do kantýny na slevněnej chlast. Takže srovnání je to pravdivé, ale v rovině: v obýváku je vzduch! Je, ale on je vlastně téměř všude.
Lidská socializace probíhá napříč spektry, to jo, ale jak sám říkáte, škola není předevší o socializaci; výchovou mladších žáků starší žák ztrácí čas. Krom toho látku dost nepochopil a tak učí chybně a může naučit něco, co bude třeba demontovat, což je vždy nákladnější. Tj. toto je špatně. Každý kolektiv je brzděn pomalejšími. Rozhodně nechcete velké výkyvy ve schopnostech — pro pomalé je to skvělé (vždy chci být někde nejhorší!), ale pro proces jako takový a pro silné je to opravdu špatné.
Pokud mají děti k něčemu vzhlížet, je to učitel. Který zajístí, aby jeho třída byla OK. Vrátíme-li se k mé zkušenosti s konzervatoří, tak *tam* učitel ze třídy neodcházel. Třída byla sdílena a bylo v ní 8 žáků + učitel celé odpoledne, třída fungovala i jako kabinet učitele i místo pro studenty. Kteří nedělali bordel, učiteli se pomyslně klaněli a maximálně mu vycházeli vstříc. Oproti tomu gympl je plný paninek pRoFeSoReK, vyžadujících toto oslovení (bez titulu profesora), namyšlených jako prase, kde maximální motivace je ulejt se do kabinetu a od studentů zmizet.
Pro vás: ‚Když narazíte na pracovišti na toxického idiota, máte nespočet možností. Můžete jít za HR oddělením.‘ –> to bych určitě vypustil. Pokud musíte jít kolegu nažalovat, jste to vy, kdo dělá firmě problém. HR tu není pro vás. Pokud pravidelně docházíte na HR, hněv padne na vás. Dříve či později. A děti nezvyklé cokoli snášet, budou na HR chodit velmi často. A stejné takové dítě, kterých bue HR plné, pojme podezření, že mu někdo dělá naptřičný naschvál. To nedopadne dobře. Budoucí koprorát bude papiňák s ucpanou pojistkou na plném plynu.
Že by škola cíleně a uměle vytvořila ADHD je silné, nepodložené a chybné tvrzení. Děcka maj ADHD už před školou, hustě vinou rychlé doby a ‚výukových‘ aplika
cí na telefonu/tabletu a televize. Podívejte se na animáky dnes a z roku 1930. Ty dnešní by tehdejší děti vůbec nestíhaly vnímat. Je to výhradně dobou a hovn
ama ve kterých žijeme.
—
To co popisujete nejsou problémy školy, nebo klasické školy. To jsou problémy současné školy. Současné školy, kde není učitel, který by hrál roli učitele. Tito tam nejsou, protože limitně je tato profese neplacená, a potenciální pedagog nemůže dělat co by chtěl, ale musí vyhovět každé hovadině. Takže tam jdou většinou líní a méně schopní lidé(čest vyjímkám, ale bohužel je to tak), kteří umí skvěle poslouchat nařízení a využít je ve svůj prospěch. Mýtická škola alternativní není zlepšením, ale je pouhým lokálním maximem, které výjimečně snad může krátkodobě dát lepší výsledek, než zásadně poškozené a stupiditou sešněrované školství tradiční.
~
alfonz19
Upřesnění.
Reálný trest ve škole (berme ZŠ) neexistuje. Jen čáry na papíře = informace příbuzným. Škola reálně nemůže VŮBEC NIC. Míněno česká, jinde je možno vyloučit žáka z výuky (suspension) nebo nařídit rodičům, že si musí najít jinou školu (Německo, kdyžtak mne Sysop opraví, pokud se to v posledních letech změnilo).
Druhý mýtus je, že pozice učitele je špatně placená. Samozřejmě každý by rád bral více, ale učitelský plat je nad mediánem ČR, u mnoha i nad průměrem ČR. Dnes, kdy hrozí recese, je tu i menší riziko propuštění pro nadbytečnost. Většina učitelů, které znám, má svoji práci ráda, resp. má ráda proces učení – nedejte na kantorské černé vtípky. Pokud učitel s praxí odejde, důvodem nebývá plat, ale buď spor s vedením, nebo chování dětí/rodičů. Poslouchat nadávky nebo stížnosti rodičů kvůli každé prkotině (to když chytíte blbou třídu) nebaví nikoho.
Bahnak19.3.2026 v 9:08
ok moje oprava: ten plat je samozřejmě vysoký vzhledem k reálně odpracované době(jako dvanáctky fakt nemaj a jarňáky/ředitelský volno je ve fabrice opravdu řídce), možnému flinku (toto je relativní, ale pokud bych to srovnával s jinými profesemi…). Hrubej medián/průměr jsem si musel vygůglit, ale i pak musím říci, že je to (pokud zanedbáme okolnosti pracovních podmínek) pro schopné lidi nemotivující ohodnocení. — To je konzistentní pro to co říkám. Krátká pracovní doba, recyklace příprav ad infinitum, bez reálné odpovědnosti, nízká obtížnost, vysoká jistota a stabilita zaměstnání. Toto je magnet pro všechna netáhla, ale schopných to táhne minimum. I ti co by chtěli učit, ví, že by museli hrozně bojovat se systémem/kolegy/děckama a tohle do ohodnocení není dostatečně(či spíše vůbec) promítnuto.
Pedagogičtí pracovníci (učitelé, asistenti pedagoga, vychovatelé) mají podle zákoníku práce nárok na 8 týdnů dovolené za kalendářní rok, což při pětidenním pracovním týdnu činí celkem 40 dnů. Tuto dovolenou si učitelé vybírají převážně v době letních a ostatních školních prázdnin.
.
K tomu 5 dnů sickdays, 5 dnů ředitelské volno, nízký úvazek.
Čili 10 týdnů.
.
Tuhle sem slyšel o úvazku 22 hodinh týdně. To zase není tolik.
A těch překážek ze strany systému, rodičů a žáků tolik není.
.
Takže kdyby se jim šktrlo 10% z platu a 10% propustilo, tak se asi nic nestane.
Systém poběží dál.
Kalousek taky škrtal a nikdo nikam houfně za lepším neutíkal, protože žádné lepší není.
alfons19
Teda nenapadlo by mne, že zrovna Vy zareagujete takhle. No nic.
Ale jsem rád, že jsem potkal odborníka.
Bahnak19.3.2026 v 13:09
tak teď nevím jestli jsem zklamal nebo potěšil :) Asi to druhý, co?
Zkusím to spravit v obou případech — chtěl bych, aby učitelé měli vyšší platy a to zásadně. Stávající situaci pokládám spíše za nedůstojnou. Protože opravdu skvělej učitel má obrovskou cenu. Ale chtěl bych současně, aby učitelé zabrali veprospěch dětí. Že to sakra nemají snadné a museli by zabojovat se systémem jsem si vědom. Ale nemohu se současně zbavit dojmu, že řada z nich této situace zneužívá.
Bohužel za svou delší cestu jsem potkal mnoho učitelů, kteří měli množství volna jako hlavní motivaci.Viz třeba jeden tělocvikář, kterej došel a zařval „fotbal!“ na začátku hodiny. Šel na pivo do kabinetu a za 40 minut došel a zařval „konec!“ Nebo fyzikář jedné hodiny ukázal své životní motto přicházeje 12 minut pozdě: „Oč později jsem přišel, o to dříve skončíme!“, a jak řekl, tak učinil. Nebo učitel zušky, kde jsme se dohodli, že jej nebudu platit keš přímo, ale předplatím jej na půl roku předem přes školu, aby měl lépe vyplněný úvazek. OK, proč ne, je mi jedno jak ti to zaplatím. Ale byly květnové svátky: Jo kámo, platíš mě sice stejně, ale svátky se nenahrazujou. Díkec žes mi vyšel vstříc, tvá blbost. — Mohl jsem mít smůlu, ale nemyslím, že je to má vina. Chápu argumenty učitelů i co se týče nutného samo studia, ale to mají i jiné profese bez volna navíc.
Nashovo equilibrium se to jmenuje, kdy nespolupráce rodič+škola+dítě nás udržuje v nevýhodném stavu. Bohužel třeba ve školé mé dcery se necítím vůbec dobře. Na radu školnice sem došel donést dceři pravítko. Když mne v rumraji přestávky učitelka neslyšela(volal jsem na ni otevřenými dveřmi), vešel jsem (drze!) dovniř a pravítko předal. Následoval křik: „Jak si sem dovolujete vstupovat?! Jestli okamžitě neodejdete, zavolám policii!“ Tuto situaci jsem následně musel řešit s ředitelkou, protože toto asi bylo mé největší nasrání dekády. Neměl jsem pocit že nezaklepání (to byl můj hlavní přečin, dle účy) je proporciální k vyhrožování represivními složkami, ale prej OK, a prý ‚pokud-pak‘ není vyhrožování, což si 3 učitelky potvrdily a učinili oficiální zápis. Byl jsem poučen. Jakkoli bych chtěl mít skvělé učitele s brutálním platem, (nejen) tato událost mě poněkud ovlivnila, a s pracovním nasazením prostě nejsem spokojen. Ale je možné, že mám nastavena nereálná očekávání.
Víte, mzda je motivující věc, ale není to jediná motivující věc. Jeden z důvodů, proč Západ jde do zadele je, že řeší všechny problémy „dolarovými vycpávkami“. Kde je problém, narvou se peníze, což postupem času vedlo ke stvoření rakovinného dotačního systému a převahou parazitů kam se člověk podívá.
Já sám jsem mohl vydělávat mnohonásobek toho co jsem vydělával. Namísto toho jsem dával přednost dobře placené smysluplné práci, zajímavým projektům, podnětnému prostředí, atd.
Je tragédií doby, že dělníci a lidé dělající smysluplnou práci vydělávají na hranici chudoby. A naopak parazité a lidé rozesírající kde co se topí ve zlatě. Ale pokud jen přidáte peníze, nestane se vůbec nic jiného než že zvýšíte procento parazitů v oboru. Nic jiného jako výsledek nemůžete očekávat. Tak fungují „dolarové vycpávky“.
Alan.Cox19.3.2026 v 18:44
Uvědomuju si to. Ale třeba výše ohodnocení pro mne nebyla zanedbatelná, a tak na školství prostě vůbec nepřišlo. A přitom je to velmi důležitý obor, a třeba ve školce mi pravidelně říkají, že jsem tam „měl být“. Sám jsem taky šel vždy cestou že raději méně vydělat, ale být s rodinou a pro rodinu; ale zajímavé projekty jsem nepreferoval a to byla jednoznačně má chyba.
Ale správná cesta pro školství asi není: dejme málo/nepřidávejme a paraziti pudou pryč, zůstanou je ‚neplacení‘ srdcaři, ale spíš dejme ranec a najděme cestu, jak parazity odpálit pryč. Ale toto je problém všude.
Já bych řekl, že je třeba řešit v první řadě vůbec organizaci školství, zdaleka nejen peníze.
Kdybych byl jedovatý, řekl bych, že si vaše osoba připadá nenahraditelná pro školství. Takových nenahraditelných osob pro něco jsou plné hřbitovy.
Když uděláte dolarovou vycpávku, jen zvýšíte platy a nic dalšího – výsledkem bude další propad školství a úrovně vzdělání.
Alan.Cox20.3.2026 v 7:00
Plný souhlas a klidně buďte jedovatý. Já nejsem učitel, se školstvím nemám nic společného, nenahraditelný se necítím být nikde a dělám (skoro) vždy (až na vědomé výjimky) všechno proto, abych nahraditelný byl (ale nikdo se mě přesto zbavit nechtěl).
Je to uzavřený systém, který má problémy, ze kterých někdo významně profituje. Kdyby se jen přilily prachy, bude profitovat více. Musel by je přilít někdo, kdo má měřitelné podmínky a trýznivý holobič, teda vlastně bič.
Dám ještě jednu storku. Naše škola kupříkladu ve spolupráci s nějakou „ne“-ziskovkou zřídila schránku důvěry, o které se děti na přednášce dozvěděly, že zde mohou sdělit své problémy/obavy a tak. A učitelka/škola jim pomůže. A pak jsme zjistili, že to asi jen vysypává uklizečka do koše, protože učitelky to nemaj’ v popisu práce. A zjistili jsme to tak, že děcko dostávalo šikanu, prosilo ‚své vzory‘ o pomoc způsobem, jak jí ‚vzory‘ řekly, důvěřovala jim, ale škola na ni totálně srala. A dítě asi 3 týdny čekalo než jsme si všimli my. A při diskusi o šikaně se paní učitelky primárně zajímaly samy o sebe a jak se ze všeho vyzout (toto už bylo 3 metry za hranicí školy, toto není šikana toto je jen poškozování cizí věci a to my neřešíme, toto jsou jen řeči a nemáte důkaz). Má to však dobrý konec. Když se ukázalo, že 3metry od školy jsou kamery a rád vám tedy vyhovím, pojďme se tedy podívat co nahrály, vím kdo by to pro nás uměl zařídit. Potřebujete důkazy? Velmi rád vám vyhovím, umím je získat vč. výpovědí svědků a vím o výborném mediátoru, který nám dovolí vést nezaujatý rozhovor, paní učitelky i s paní řiditelkou seznaly, že jsou sdodstatek kompetentní tuto věc řešit samy.
(errata — asi to první; zase myslím rychleji než píšu)
Díky za Váš pragmatický a tvrdý pohled z praxe alfonz19. Pojďme si to rozdělit, protože ve dvou věcech s Vámi naprosto souhlasím, zatímco v jedné se z hlediska kognitivní vědy fatálně mýlíte.
1. Korporát a HR
Máte naprostou pravdu. Můj příměr s HR byl zkratkovitý a Váš cynický popis korporátní reality je přesný – HR tu není pro zaměstnance, ale pro ochranu firmy. Kdo žaluje, je problém. Skutečný rozdíl mezi prací a školou je ale v tom nejzazším řešení. Dospělý člověk může z toxického prostředí prostě podat výpověď a odejít jinam. Dítě, které čelí šikaně, výpověď ze zákona dát nemůže. Musí to tam odsedět.
2. ADHD a vliv doby (Nepřeskakujme)
Tady jste se přesně chytil mé upoutávky na konci článku a začal pálit předčasně. A já Vám rovnou říkám: Máte s těmi obrazovkami naprostou pravdu! Rychlý střih, tablety a dnešní doba dětskou pozornost absolutně devastují. Z mé strany by bylo hloupé tvrdit, že ADHD vytvořila jen škola. Ale víc Vám k tomu teď neřeknu, abychom nepřeskakovali. Přesně o této synergii (jak dnešní doba zničí pozornost a jak toho náš zkostnatělý systém využije k dotačnímu byznysu jménem ‚inkluze‘ místo toho, aby změnil přístup) bude totiž onen 7. díl. V článku to bude jen ve zkratce, ale pod ním si o tom s Vámi velmi rád a do hloubky popovídám. Šetřete si munici.
3. Mýtus o ztrátě času u smíšených kolektivů
Kde se ale z hlediska řemesla a neurovědy zásadně rozcházíme, je Vaše tvrzení, že ‚výchovou mladších starší žák ztrácí čas‘ a že kolektiv je brzděn.
Pedagogika a psychologie jasně prokazují přesný opak – fenomén zvaný Protégé effect (efekt chráněnce). Tím vůbec nejúčinnějším způsobem, jak si lidský mozek trvale ukotví nějakou znalost a dosáhne mistrovství, je to, že ji musí vlastními slovy zformulovat a vysvětlit někomu méně zkušenému.
Vy jako člověk, který má rád tradici a výkon (soudě dle Vašeho respektu ke konzervatoři), tohle přece musíte znát z praxe. Přesně takto po staletí fungovaly cechy: mistr, tovaryš, učeň. Stejně tak dnes fungují zdravé vývojářské týmy – seniorní programátor neztrácí čas, když dělá ‚code review‘ juniorovi. Zvyšuje tím kvalitu celého týmu a sám si tříbí postupy. Jen ta naše umělá škola má pocit, že když dáte k sobě 30 naprosto stejně starých lidí do jedné ohrady, je to vrchol efektivity.
Mám na Vás v této souvislosti otázku z reálného života:
Pokud je věková segregace (kde jsou všichni žáci srovnáni přesně podle roku narození a nesmí je zdržovat nikdo mladší) skutečně tím nejefektivnějším modelem pro lidskou práci a učení, proč tento model s úderem 18. roku života naprosto zmizí a my pak po zbytek života pracujeme, tvoříme a předáváme si zkušenosti výhradně ve věkově a dovednostně smíšených skupinách?
Honza53: to Vám AI fakt na tu otázku nedokázala odpovědět? Viděl jste už někdy nějaké dítě, nejlépe aspoň dvě různě staré?
Jako ano, Vaše vystupování zde ukazuje na to, že jste intelektem někde kolem IQ 80-90, možná ani to ne, takže by mě nemělo překvapit, že se můžete ptát tak hloupě. A ani nepřekvapuje. Ale myslel bych si, že když prakticky celý ten příspěvek napsala AI, tak si před odesláním ověříte, jestli ta hloupost na konci, kterou jste tam aktivně dodal, není také vhodná k úpravě.
Schválně to udělejte a pozorujte, jestli tam něco bude o dítěti ve vývinu, dospělosti a takových drobnostech, které zjevně nedokážete mentálně uchopit (AI to ale zcela jistě zvládne). Co bych i od člověka s IQ kolem 80 čekal je alespoň to základní uvědomění, že osmileté a tříleté dítě dělí jen 5 let, ale prakticky si nemají co říct, zatímco dospělí, kterým je 45 a 40 tento problém nemají, ač je mezi nimi věkový rozdíl také 5 let. No, Vy nedáte bez AI ani to. Inline s tím, co píšete to ale je, to zas ne, že ne.
Třeba AI poděkuje za trénink. :-D
@ Fuckwí
Hlavně se z toho zas neposer, Docente!
Nejsem učitel, ale řekl bych, že to rozdělení dětí ve třídách není primárně podle věku, ale podle doby (let) strávené ve škole, a implicitně se předpokládá, že s dobou strávenou ve škole rostou i znalosti/dovednosti, takže je to spíše podle úrovně znalostí/dovedností (což samozřejmě není vždy) než podle let. Za mých mladých let se i na základní škole dalo propadnout a propadalo se, takže jsme ve třídě na základce měli dva starší spolužáky (naštěstí to nebyli žádní „sígři“, byli jen „blbí“). Takže věk nebyl tím úplně hlavním a jediným, co určovalo, do jaké třídy kdo chodí.
Můj laický názor je, že smícháním různě starých dětí v jedné třídě té potenciální šikaně mezi dětmi jdete spíše naproti místo toho, abyste se jí snažil „vyhnout“. Navíc když smícháte starší holky s mladšíma klukama, tak v určitém období/věku těch dětí je „rozdíl“ mezi pohlavími větší než by odpovídalo prostému věku. To by těm klukům na pohodě ve třídě taky nepřidalo.
proč s tím diskutujete? to mne jediné zajímá.
To je stejné, jako když jdete na pivo a s někým kecáte (i o blbostech) v hospodě. Tady (mysím na internetu) si jen musíte dávát větší pozor co kecáte/píšete.
No jo, ale chybí lidskost.
a to je právě rozdíl mezi stejnověkým (notabene stejnověkým stejnopohlavním) kolektivem a kolektivem věkově a pohlavně koedukovaným. sociální patologie, které se zdárně rozjíždějí ve sportovních týmech nenacházíme u „TOMíků“ (kteří na rozdíl od skautů jsou koedukovaní) nebo u vesnické omladiny či u smečky bratranců a sestřenic od čtyř do patnácti let – tam je nějaká hierarchie dopředu víceméně jasná a mnohem víc to vede ke spolupráci než ve skupině, kde se o hierarchii musí bojovat.
Asi bych viděl rozdíl mezi různověkou třídou a „smečkou“ bratranců a sestřenic v rozmezí 4 -15 let. V mém prostředí se tyto „smečky“ moc nevyskytují, natož aby trávili hodně času dohromady. To jestli se sejde širší rodina s příbuzenstvem na pár dní a tím ta „smečka“ na pár dní vznikne (a pak se zase rozpadne) není srovnatelné s třídou, kde jsou ty děti dohromady pět dní v týdnu, deset měsíců v roce.
Pokud to považujete za srovnatelné, tak podle Vás budou mít žáci, kde v jedné třídě bude 30 dětí a budou „namíchaní“ v rozmezí 4-15 let, lepší výsledky než když tak výuka bude probíhat ve třídě, kde budou mít všichni přibližně stejný věk?
Takovou „společnou“ výuku těch 30 dětí v rozmezí 4-15 let bych chtěl vidět, jak by si s tím učitel/učitelka poradili a jak by to fungovalo těch 10 měsíců (tam by byl i dvojnásobek průměrného platu pro učitele málo). Zejména pokud by tam byla kombinace hodně chytré malé děti a hodně „nechytré“ nejstarší děti.
Co si tak pamatuju, tak vesnická omladina umí šikanovat parádně, hierarchie nehierarchie. Ale to bylo dřív, teď už tak „free“ není.
Zdravím, Latimerie.
Děkuji za Váš velmi slušný a věcný komentář. Váš laický pohled je naprosto logický a sdílí ho většina společnosti. Když se na to ale podíváme optikou systémového inženýrství a evoluční psychologie, zjistíme, že to funguje přesně naopak. Pojďme si ty tři body rozebrat:
1. Iluze třídění podle znalostí (Fenomén propadnutí)
Píšete, že třídy jsou rozděleny primárně podle ‚doby strávené ve škole‘ a úrovně dovedností. To ale není pravda, primárním sítem je striktně rok narození. To, že někdo ‚propadne‘, není důkazem flexibility systému, ale naopak důkazem jeho absolutní rigidity.
Představte si, že je žák skvělý na dějepis a literaturu, ale těžce plave v matematice. Co udělá systém? Neumožní mu postupovat v dějepisu rychleji a matematiku si přibrat s mladšími. Systém ho nechá ‚propadnout‘ jako celek. Zastaví jeho rozvoj i v tom, co mu jde, a donutí ho opakovat úplně všechno s o rok mladšími dětmi, navíc s obrovským sociálním traumatem a nálepkou ‚toho blbého propadlíka‘. Tohle není třídění podle dovedností, to je penalizace za to, že jedinec nezapadl do průměrné rychlosti výrobního pásu.
2. Evoluční psychologie a dynamika šikany
Váš předpoklad, že věkově smíšený kolektiv jde šikaně naproti, naráží na zjištění evoluční psychologie. Netvrdím samozřejmě, že v přirozených, věkově smíšených strukturách (rodina, vesnice) neexistují lidské konflikty. Ale systémová šikana (tedy permanentní boj o dominanci a ponižování slabších) bují disproporčně nejvíce právě v umělých, věkově homogenních skupinách (kasárna, vězení, školní třídy).
Proč? Protože tam chybí přirozená hierarchie. Když zavřete do jedné místnosti třicet dvanáctiletých kluků, všichni jsou na stejné startovní čáře a vůdčí postavení si musí vybojovat uměle – velmi často agresí nebo ponižováním těch slabších. Ve věkově smíšené skupině (např. 7 až 15 let) je základní sociální hierarchie dána přirozeně. Patnáctiletý nemá potřebu systematicky šikanovat sedmiletého, aby si tím dokazoval svůj status. Šikana jako nástroj k získání statusu je produktem rovnostářské klece.
3. Vývojové rozdíly mezi pohlavími
Tady jste trefil hřebíček na hlavičku, ale vlastně jste popřel účinnost dnešní školy. Píšete, že u starších holek a mladších kluků je rozdíl ve vývoji obrovský. Jenže on je obrovský i u stejně starých dětí! Kolem 12. až 14. roku věku dívky biologicky dospívají mnohem rychleji než chlapci. V osmé třídě tak vedle sebe sedí čtrnáctileté slečny, které už zajímá dospělý svět, a čtrnáctiletí kluci, kteří si pod lavicí hrají s legem. Umělá věková segregace tento diskomfort nevyřešila, jen ho zavřela do jedné místnosti.
Pokud je však striktní rozdělování dětí do uzavřených tříd podle roku narození skutečně tím nejlepším receptem, jak zajistit jejich rozvoj a předcházet šikaně, proč zůstává šikana všudypřítomným a neřešitelným fenoménem právě v těchto věkově homogenních školních třídách, zatímco ve věkově smíšených prostředích (sportovní oddíly, skaut, umělecké soubory, zájmové kroužky) je systematická, dlouhodobá šikana naprostým zlomkem oproti školní realitě? Není to důkaz, že ten školní ‚bezpečný věkový model‘ ve skutečnosti generuje přesně ten problém, před kterým nás má údajně chránit?
1. Já si nepamatuju spolužáka, který by byl vynikající v jednom nebo dvou předmětech (může být vůbec v dnešní době někdo vynikající na dějepis, když se „nesmí“ biflovat?) a přitom byl úplně blbej na jiný předmět. Pokud je někdo dobrý na literaturu, tak ten někdo nejspíše rád čte, úplně blbej nebude a i tu matiku na 4 by dal (kdyby se mu někdo věnoval). Mě navíc nepřišlo, že ti spolužáci, kteří k nám do třídy na základce propadli, trpěli obrovským sociálním traumatem. U spolužáků, co do mé třídy propadli na střední ani nemluvě.
2. Když zavřete do jedné místnosti smíšenou třicetičlenou skupinu 7-15 letých kluků a do druhé místnosti třicetičlenou skupinu 10 letých kluků, kde si myslíte že ta šikana vznikne dřív (kde je větší pravděpodobnost, že vznikne)? Jestli vy náhodou nezaměňujete šikanu s hiearchií.
3. Takže problém, který dle vás vznikne, když sedí 14leté slečny a 14letí kluci, vyřešíte tak, že posadíte do jedné třídy 14leté slečny a 10leté kluky?
Kdysi na VŠ jsem absolvoval předmět, který se jmenoval „systémové inženýrství“ (ne že by byl nějak zvlášť užitečný), ale ta Vaše optika (cituji: „optikou systémového inženýrství a evoluční psychologie“) tam rozhodně nebyla. Neberte si to osobně, ale takové řeči typu: „Když se na to ale podíváme optikou systémového inženýrství a evoluční psychologie….“ vypadají možná pro někoho vzdělaně, ale po takovém úvodu následují většinou jen kecy. Kdo chce totiž něco zajimavého/podstatného říci, tak to řekne/vyargumentuje rovnou a nepotřebuje k tomu žádnou optiku.
ok tu facku jsem si zasloužil. Máte naprostou pravdu, to ‚systémové inženýrství a evoluční psychologie‘ znělo jako z nějaké ezo-korporátní brožury. Pojďme to vzít jinak.
K bodu 1: Čtyřka z matiky a propadnutí
Jasně, že se matika dá vždycky nějak na tu čtyřku ukopat. Otázka ale zní: Proč bychom to proboha dělali? V reálném byznysu přece nechcete lidi, co mají ze všeho ‚čtyřku‘ a jsou tak nějak průměrní ve všem. Když máte ve firmě geniálního vývojáře, který ale absolutně nezvládá komunikaci s klienty a excelové tabulky, tak ho přece nevyhodíte a nenecháte ho opakovat celý rok na pozici juniora. Prostě ho necháte kódovat a na klienty najmete obchoďáka. Škola ale nutí každého k průměrnosti. A že propadlíci u Vás netrpěli? Budiž, možná měli hroší kůži. Ale ten systém jim zbytečně ukradl rok života. V byznysu byste proces, který zahodí celý rok práce kvůli jedné jediné chybě (jednomu předmětu), okamžitě zrušil jako neefektivní.
K bodu 2: Šikana vs. hierarchie u 10letých a 15letých
Tady se mýlíte Vy. Já šikanu s hierarchií nezaměňuji. Já tvrdím, že šikana je nástroj, jak si tu hierarchii vybojovat tam, kde přirozeně chybí. Kde začne tvrdý boj o moc dřív? Stoprocentně v té místnosti třiceti stejně starých kluků. Protože jsou všichni na úplně stejné startovní čáře. Nemají šéfa, nemají přirozenou autoritu, takže si to musí rozdat mezi sebou a najít nejslabšího otloukánka, aby si ujasnili, kdo je alfa.
Když dáte do místnosti kluky od 7 do 15 let, ta základní hierarchie je už fyzicky a mentálně hotová. Jistě, známe z amerických filmů (a občas i z reality) to klišé, jak patnáctiletý sígr sebere sedmiletému prckovi svačinu. To je prosté zneužití fyzické převahy. Ale ta skutečně zničující, systematická a psychologická šikana (izolace, posměch, každodenní boj o přežití), která děti dohání k zoufalství, se odehrává primárně uvnitř stejné věkové kohorty. Protože tam se neustále bojuje o sociální status před sobě rovnými. Patnáctiletý nepotřebuje dlouhodobě psychicky ničit sedmiletého, aby si dokázal, že je ‚výš‘. On už výš je. Naopak ve zdravých, dobrovolných smíšených kolektivech (skaut, sport) se ten starší přirozeně stává mentorem, a pokud nějaký starší sígr zkusí šikanovat malého, ti ostatní starší ho velmi rychle srovnají do latě.
K bodu 3: Čtrnáctileté holky a kluci
Zase špatně pochopeno. Řešení přece není posadit 14leté holky k 10letým klukům. Řešení je zbourat ty zdi a nechat ten kolektiv prolnout. Ve smíšené skupině se ty 14leté holky, které už řeší dospělý svět, přirozeně začnou bavit s 15–16letými kluky (protože ti jim konečně mentálně stačí). A ti 14letí kluci si můžou v klidu dělat svoje ‚klukoviny‘ s dvanáctiletými a nebudou před těmi staršími holkami vypadat jako idioti. Každý si najde ligu, na kterou zrovna mentálně má. Dnešní třída je ale nutí hrát ve stejné lize, i když mají úplně jinou váhovou kategorii, a z toho pramení to dusno.
Žádná psychologie, jen obyčejná provozní praxe. co Vy na to?
1. Řešili jsme případ, kdy dítě mělo být skvělé v dějepise/lituretuře a přitom tak hloupé v matematice, že by propadlo. Já namítal, že takové kombinace jsou vzácné, kdy je dítě v něčem vynikající (nemám hudbu apod.) a v něčem tak špatné že by propadlo – takové dítě není zpravidla tak „hloupé“ aby při určitém úsili ten předmět co mu nejde, nezvládlo a nepropadlo. A pokud propadne, až zas tak nic hrozného se nestane. A vy reagujete že „přece nechcete lidi, co mají ze všeho ‚čtyřku‘ a jsou tak nějak průměrní ve všem“. Co to s tím má společného? Jak jste se od kluka/holky, co je vynikající v dějepise/literatuře a blbý na matiku (a třeba propadl) dostal k někomu, kdo je průměrný ve všem? Tak je vynikající v tom dějepise/literatuře nebo není? A jak se od někoho, kdo je „blbý“ na matiku, dostanete ke geniálnímu vývojáři? Vždyť ten geniální vývojář bude nejspíš na matiku hodně, hodně dobrý. Ve skutečnosti je geniálních vývojářů ještě méně než šafránu. To s běžnou třídou nemá nic společného. Nebo si snad myslíte, že v každém se skrývá génius a jen hloupí učitelé můžou za to, že se ten génius neprojeví?
2. Já kdysi byl na vojně tak trochu šikanovaný. Nebylo to zrovna příjemné, ale dalo se to vydržet a žádné trauma z toho nemám. Když jsem se ptal ostatních (z jeho „ročníku“) na toho, co si na mě „zasedl“, tak mě řekli, že ten kluk, když přišel na posádku, tak byl šikanový ze všech nejvíc. O žádné vybojování hierarchie nešlo – ta byla jasně daná. On něco řekl – já to (zpravidla) udělal. Později mě toho kluka bylo i trochu líto, ale ne zas moc.
Kamarád byl na lesnickém učilišti a konstatoval, že vojna byla pohůdka a té „drobné“ šikany si skoro ani nevšiml, protože na tom učilišti a hlavně na internátě, kde byly dohromady (jen) tři ročníky, to bylo podstatně horší. Nejstarší ročník šikanoval ten nejmladší a ten prostřední si oddechl a pak se těšil až bude ve třeťáku a bude „vychovávat“ ten nejmladší ročník. Opět o žádné vyjasňování hiearchie nešlo, vědělo se kde kdo stojí. Šikana není boj o hierarchii – to je téměř vždy „využívání“ moci silnějším vůči slabšímu. Ten slabší se tomu silnějšímu vyhýbá co to jde a klidně uzná „nadřazenost“ toho silnějšího, když mu ten silnější dá pokoj. A docela jste mě pobavil tím, že „Patnáctiletý nepotřebuje dlouhodobě psychicky ničit sedmiletého, aby si dokázal, že je ‚výš‘“ Naprostá většina patnáctiletých šikanovat nikoho skutečně nepotřebuje, problém je těch pár, co to dělají a co tu „potřebu“ mají. Dát dohromady do jedné třídy kluky s tak rozdílným věkem, tak si o nějakou tu šikanu přímo říkáte.
3. Tak nevím, vy chcete míchat základní školu (osmou třídu) se střední školou/učilištěm že mícháte 14 leté holky s 16 letými kluky? A 16 leté holky se budou učit s 18letýma klukama? A co předčasně vyspělá čtrnáctka-tu bychom mohli šoupnout rovnou k těm 18 letým. Jako máme problém s porodností, ale toto mě přijde dost radikální návrh na její řešení. Co si pamatuju, tak byl dost velký rozdíl ve vědomostech mezi 8. třídou a druhákem na střední škole a ještě větší rozdíl u druháku na gymnáziu. Co byste je vlastně učil, když by měli tak rozdílné znalosti? Jak by ty mladší holky dohnaly ty znalosti (třeba tu matematiku), co by měli ti starší kluci?
A když se vrátíme na začátek, s kým se teda ti 12letí kluci budou učit? S desetiletýma holkama? A co chudáci 10 letí kluci, ty strčíte dohromady s 8letýma holkama? A 8letí kluci – ti si budou muset vystačit sami. Ale sami být nemůžou, protože by se mohli šikanovat. Tak co kdyby jsme k nim dali 15 letého kluka, co má stejné znalosti jako ti 8letí kluci? Oni k němu budou vzhlížet a on je bude určitě ochraňovat.
A tak vlastně nevím, jak chcete spojit bod 2 (kluci různého věku) s bodem 3 (holky o dva roky mladší než kluci). Ale nejspíš to ani nechci vědět.
Vidím, že jdete do hloubky a baví Vás to pitvat. To je dobře, aspoň se nám ty argumenty pořádně obrousí. Vzal jste to opět čistě pragmaticky, tak Vám pragmaticky odpovím.
1. K té čtyřce z matiky a efektivitě (Zahoďme génie)
Máte pravdu, zapomeňme na ‚geniální vývojáře‘, to byl ode mě zbytečný extrém. Pojďme se bavit o úplně běžném, průměrném klukovi. Má rád dějepis, ale matika mu prostě neleze do hlavy. Vy říkáte: ‚Ať zatne zuby, zamaká a tu čtyřku prostě ukope, nic hrozného se nestane.‘
Z hlediska přežití ve škole máte pravdu. Z hlediska provozní efektivity je to ale katastrofa. Představte si to ve firmě. Máte obchoďáka, který skvěle prodává (dějepis), ale je absolutně neschopný vyplňovat excelové tabulky do účetnictví (matika). Co uděláte jako racionální manažer? Zastavíte mu prodeje a nařídíte mu, ať tráví 50 % svého času dřením Excelu, aby v něm byl alespoň ‚na čtyřku‘? Ne. Necháte ho prodávat, protože tam generuje zisk, a ten Excel dáte někomu, koho to baví.
Škola ale nutí děti investovat 80 % jejich energie do věcí, které jim nejdou (aby z nich nebyla pětka), místo aby těch 80 % energie investovaly do toho, v čem by mohly být nadprůměrné. Je to zkrátka strašlivě neefektivní alokace času.
2. Vojenská šikana vs. školní šikana
Tady mícháte dva naprosto odlišné systémy. Šikana (mazáctví) na vojně totiž není chyba systému – to je jeho fundamentální a pečlivě udržovaná vlastnost. Vojenské struktury na tom přímo stojí.
Krásně to popisuje například historik Gwynne Dyer ve své knize Válka (případně to najdete v literatuře o výcviku US Marine Corps nebo v programech SERE – přežití v zajetí). Armáda totiž potřebuje jednotlivce zlomit. Potřebuje zničit jeho individualitu, ponížit ho, naučit ho slepé poslušnosti vůči nesmyslným rozkazům a vyfiltrovat ty, kteří by se psychicky složili při výslechu v zajetí. Proto ten systém nad mazáctvím a šikanou vždy zavíral oči, nebo ji rovnou tiše inicioval. Přežijí jen ti nejdrsnější a nejposlušnější, zbytek odpadne.
Má otázka tedy zní: Chápu, proč tento drastický tlakový hrnec používá armáda, když cvičí chlapy do války. Ale proč, k čertu, zavíráme do strukturálně naprosto stejného tlakového hrnce čtrnáctileté děti v osmé třídě?
3. Věkově smíšené skupiny a porodnost (Sudbury model)
Za tu poznámku o řešení porodnosti máte u mě bod, zasmál jsem se. Ale Váš dotaz pramení z jedné základní chyby – Vy si totiž to smíšené vzdělávání pořád představujete tak, že stojí jeden učitel u tabule a snaží se tu samou látku zlomyslně vykládat čtrnáctileté holce a desetiletému klukovi naráz. To by byl samozřejmě nesmysl.
Tohle totiž není utopie, to už desítky let reálně funguje. Podívejte se například na model Sudbury Valley School (nebo u nás na školy typu svobodných demokratických škol). Tam jsou děti běžně od 4 do 19 let v jednom kampusu. Nefunguje to jako školní třída. Funguje to jako obrovský firemní ‚coworking‘ nebo jako vesnice.
Desetiletý kluk neposlouchá výklad pro šestnáctileté. Dělá si na svém projektu. Když něčemu nerozumí (třeba zlomkům), nejde za učitelem, ale zeptá se toho patnáctiletého. A ten starší mu to vysvětlí. Proč? Protože tím, že to ten starší vysvětlí vlastními slovy mladšímu, si tu látku v mozku definitivně ukotví (v praxi se tomu říká Protégé effect). Učí se oba. Starší se učí mentorovat a nést zodpovědnost, mladší se učí od přirozené autority. A šikana tam prakticky neexistuje, protože na ni v tomhle přirozeném, neustále se prolínajícím věkovém ekosystému není prostor. Žádné lavice, žádný jeden výklad pro všechny.
Vidíte? Zase žádná hluboká filozofie. Jen uplatnění toho, jak lidé reálně a efektivně fungují v normálním životě a v práci.
Mě by zajímalo, kam na ty příklady chodíte. Obchoďák co neumí vyplnit excelovskou tabulku se svými prodeji, ze kterých se pak počítají jeho odměny? To bude něco jako Bigfoot nebo Yeti – mluví se o tom, někteří ho prý zahlédli, ale reálně ho nikdo nikdy neviděl. Nejenom že obchoďáci umí vyplňovat excelovské tabulky moc dobře (až tak dobře, že musíte hlídat, jestli se to skutečně prodalo), ale v tom excelu si umí spočítat nejenom své odměny, ale i srážky na sociálním, zdravotním a daň z příjmu. A ti co prodávají hodně, tak bez problém zvládnou ve výpočtu daně zohlednit obě sazby.
Pokud je chytání za slovo ohledně mého ilustračního příkladu s Excelem to jediné, co k celému tomu systémovému problému máte, tak se asi opravdu nemáme dál o čem bavit.
Keď sú blbé príklady, je to silná indícia, že bude blbého viac…
Tak holky by ten rozdil mohly zkusit treba dohonit, ne?:-D:-P
vy nebudete AI :)
cotoe?
Říká vám, že jste nevyhrál americkou soutěž ve zpěvu zvanou AI (The American Idol).
to ne, na rozdíl od mnoha mám dost soudnosti, abych do nečeho takovýho nelezl :)
Měl byste to zkusit. Třeba byste byl překvapen výhrou.
Ale fakt je, že tu kritizuji Amíky za všechno možné, ale jejich běžná hudba je o dost výše než průměrná česká hudba. Když v americké restauraci hraje muzikant, je to o hodně levelů vejš než když v české restauraci hraje kytarista nebo harmonikář. Neříkám, že je to v USA špičková kvalita, ale laťka je o dost výše.
Mám poměrně velkou kolekcí lidí taidlenc z tech talentůch, primárně amerikánskejch a britannistánskejch, co mnohdy překvapili, že majou hlas, jak rád poudá soudruh Cowell, že by mohli zpivat telefonní seznam. Vskutku, voproti kdejakýmu skřehotanci tady u nás, třeba jaksetamladápýča, farnofka nebo tak nejak, tu naučili, trochu, zpívat po asi 15 letech toho, co z ní permanentně dělali hvjezdu.
Tam příde no-name osoba, mnohdy opravdu z ulice, co strčí polovinu místních hvjezdiček do kapsy, tady je třeba jedna stará sbírka půltuctu bezďáků https://www.youtube.com/watch?v=AsOF0cFRepU
Já jsem měl v psychiatrické léčebně autistu s absolutní pamětí. Dějepis za jedna, a věděl víc než učitel. V matematice a fyzice nechápal vůbec nic.
to je co za školu?
To byla moje klinická praxe před lety.
a jakej to má souvis se ŠKOLOU?
@AC
My měli kluka, Ma+Fy+IT špička, vyhrával olympiády, na jazyky naprosto tvrdej. Kolegyně mu vtlačily z milosti 4, aby prolezl. Je na matfyzu… neee, kecám, nechali jsme ho samozřejmě propadnout a pak jsme ho vyloučili, AI krmená eduínama se přece nemýlí.
Je to tak, někdo takhle jednostranný je, ani nemusá být autista. Řekl bych, že u humanistů a umělců je to častější. Jak vidno výše, vyskytují se ovšem i u přírodovědců.
Já jsem praxí zjistil, že lidi jsou limitovaní jednak chápáním abstraktních věcí, pak chápáním společenských situací, a nakonec svou pamětí. Když je někde výrazný pokles v té trojici, tak v určitých oborech / předmětech je naprosto tvrdý.
Pokud někdo nechápe abstraktní věci, většinou vítá více drilu při učení a činnostech a jde mu k duhu.
Krom má vynikající abstraktní uvažování a slabou paměť, tak brzy najede na strategii všechny znalosti a závěry si odvozovat, což ho učiní geniálním v Ma/Fy, ale naprosto neschopným na jazyky, kde plave ke dnu k Mariánskému příkopu.
Kdo nechápe společenské situace (sem patří jak někteří lidé, tak veškeré AI), tak má tendenci chovat se jako encyklopedie, a učí se nazpaměť různé poradenské učebnice. A má problémy si zašukat, a kontaktovat lidi.
ted nevím, kam se zařadit, narazil či zazářil sem v průběhu vzdělávacího procesu jako člen obou vyjmenovaných skupin … bude to vývojem
@ Částice Coxon
Nechceš si rači zaprcat?
@ModrýKlokan: Evidentně prožíváš svou modrou náladu neboli blues.
Bahnak19.3.2026 v 18:53
btw. toto máme v rodině; od ženy bratranec byl hustej na zdrávce. Chtěl jít dělat záchranáře. Skill docela dobrej soudě podle toho, že když si rozbil držku na kole a produřil si řidítkama stehno, tak než omdlel si to sám nějak ucpal/přiškrtil (detaily nevím). Každopádně ta angličtina. Nešla. Vyhořel. Všechno ostatní udělal s převahou a výbornými výsledky. Ale učitelé byli neoblomní. Kam by to přišlo, kdyby nás záchranáři zachraňovali pouze v českém jazyce, kam by šla prestiž školy!? Dnes tahá dřevo v lese nebo maká načerno na střechách za 150/h.
Tím nechci říci, že není čurák a že se neměl kurevsky vyhecovat a nadrtit to. Měl a je to jeho chyba. Ale od té školy bych očekával schopnost rozlišit, co je důležité a co není.
@alfons: Správný postup je emigrovat a dělat záchranáře v USA.
@ Částice Coxon
Zdar Prde, a leželi jste na stejným pokoji, nebo si byl přikurtovaný na samotce?
@ Divná Ryba
Zdar Latimerie, ty Votloukánku. Je vidět, že tě šikanovali málo. Já bych ti tak naložil, že bys ještě teď nestíhal, natož abys měl čas tady kvákat ty hovadiny. Sahara Zobáku! Jedu jedu a po večerce sjeď rajóny i s hajzlama, nebo budeš mít PPDKV. A hned si dej jako rozcvičku dvacet Ptáku!
@MK
Dobrou noc ty starý bobře
máš to za pár, to je dobře
a my, co to máme za moc a moc
ti přejem dobrou noc.
Latimerie podivna:
“ za pár“
– – –
Nebyls tam, že…?
Kde, na vojně?
Myslíš, že bych si takovou blbost vymýšlel jen proto, abych „dokázal“, že jsem na té vojně byl?
Mě přijdeš tou vojnou nějak poznamenaný.
Běž čučet na filmy s Mádlem…
corona
Ses dost krutej. Madla nemuze prezit nikdo a ty to vis. Navic Latimerie je fajn, bud na nej hodnej a bud trochu k lidem.
Pardon za pozdní odpověď, den plný cestování a lékařů …
1. Málokterý dospělý může dát bezeztráty výpověď. Dítě může změnit školu znáze, ale na dědině nemůže. Není to moc jiné.
2. adhd čekám!
3. To určitě, ale ono se často stane, že to nesvede, nebo to udělá špatně (protože se sám učí). To že to někdo umí pořád neznamená, že to umí naučit. Musí mít zásadní znalostní převahu + zkušenosti s předáváním a vysvětlováním. To není totéž,
i když to co říkáte (/feynman princip) je pravda. ~ Mistr-tovaryš-učeň: nevím jak to fungovalo, ale očekával bych, že byli v hierarchii pravomocí a schopností. Ne všichni na stejné hromadě. ~ Seniorní programátor … ztrácí a neztrácí čas. V řadě případů to vysvětluje sáhodlouze ale na druhé straně je ticho. Úctu ke ‚stáří‘ či delší praxi jsme jako společnost ztratili obecně, u rychlých oborů je to ještě horší. Skutečný seniorní programátor se snaží vykopnout juniory co nejrychleji co nejvýše, ale realita je spíše taková, že tak nejčastěji činí pro svůj pocit a z altruismu. Mnoho juniorů je často nebere, či jim nevěří anebo si myslí že jsou chytřejší.
Ale když už jsme u IT, vezmeme si z něj základní poučku. Když se dostaneš k systému, kterej je totálně v šitu, ale jede dlouho a ještě dlouho jet musí, V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ jej radikálně neměň(nepřepisuj od začátku), a změny prováděj pomalu a zkoumej co se děje a proč. V čím větších sračkách systém je, tím více to platí. I když to vypadá, že to jde snadno přepsat. Proč? Protože ten systém se do sraček dostal z nějakého důvodu a zpravidla není známo proč, nejsou známy externí invarianty, a všechny návaznosti. Už jen to, že systém jede dlouho znamená, že byl navržen (minimálně částečně) dobře(proto přežil), a dost věcí v něm udělali dobří lidi. Toto můžeme přímo aplikovat na dramatické změny ve školství. Přemýšlel jsem na tím, co by mělo zásadní vliv na vzdělání společnosti a napadlo mne: „přijď si to vyzkoušet!“ státem dotované vzdělávání, kroužky, kurzy — a hned mne napadl kýbl výtek k mé vlastní myšlence, proč to takto zásadně fungovat nemůže. Třeba divadla by mohly být zadarmo, ať to jdou lidi prubnout, třeba je to obohatí, a současně nemohla, protože by se tam hned táhli lidi, co tam nemaj být, nevážili by si toho, a dělali tam bordel. Ok, tak teda necháme malý poplatek. A vida! Divadlo je z 90% placeno z daní, optimální stav už asi máme. atd atd. Zde je to třeba změnit na „přijď si to vyzkoušet se mnou!“ — kdy lidé sami budou chtít učit své blízké či se nějak sami angažovat. Líp to nepude. A zde narážíme asi na příčinu všeho a to bude prostě nezájem a pohodlí. Dokud se toto nezmění, bude to prorůstat všude a negativně to ovlivňovat vše. A stran větších změn ve školství nemusí být snadné určit, co je šit k odstranění a co je naprosto zásadní pilíř/trám, kterej tam sakra musí zůstat, protože ty závislosti a kauzality budou netriviální a těžko dohledatelné.
K položené otázce proč se dělí podle věku zkraje a pak už ne. Na prvním stupni to asi bude nejlepší a nejsnazší prediktor jak najít stejně chytré(pokud jste ultra bedna, můžete jít v čr do první v pěti). Od druhého stupně můžete jít na gympl, čímž si můžete zlepšit kolektiv, pokud na to máte. Proč se nedělá speciliazace/individuálnost lépe/více? Problémy s lokalitou — je super, že existuje nejvhodnější škola pro dějepis 300km vzdálena a matika by byla ideálně 250km druhým směrem, ale .
.. a problémy s množstvím žáků. Pokud je ve městě 1 škola, tím to tak nějak končí. Jediné co můžete dělat je nahradit to co chybí ve škole … sami odpo po škole(to zkouším dělat já, ale nejsem moc dobrý rodič; třeba logopedii těžce nedávám). A energie mají děcka dost, ty nezničíte. Minimálně ne ty moje. A po osmnácti na vás už sere pes, ve váš prospěch hrajete jen vy sám. ~
A mám to štěstí se vyjádřit i k individualizovaným studijním plánům. :D Naše škola(vysoká) umožňovala absolvovat určité pevně dané minimum, cca 30%, a zbytek si dělej co chceš! Chceš matiku! Fér tady je! Chceš fyziku? Oukej. Nějaká teorie že se z toho zcvokneš? Jak si ráčí přát. Jaký byl výsledek: 1. absence kruhů a totální osamění, protože v každém předmětu je někdo jiný. 2. nedefinovaný výsledek; absolvent stejné školy mohl být největší hustič i největší lůzr. 3. plánování studia a prerekvizity předmětů způsobovaly, že další semestry jsem vždy plánoval kreslením grafů na hajzlu s úporným průjmem. -> nemyslím že je to vhodná cesta pro byť střední školy.
Zdravím, Alfonzi.
Dny strávené po doktorech a na cestách moc dobře znám, to dokáže člověka spolehlivě vycucnout, takže to chápu.
Vezmu to rovnou od toho nejdůležitějšího, protože ten Váš příměr s IT a ‚Legacy kódem‘ je naprosto geniální a trefil jste jím hřebíček na hlavičku.
Předem říkám – nejsem vyučený programátor, takže mě klidně opravte, jestli v té analogii někde ustřelím. Ale Vy říkáte: Když máš starý systém, co drží pohromadě silou vůle (školství), nepřepisuj ho od nuly, jinak to celé zkolabuje kvůli skrytým závislostem.
Máte naprostou pravdu! A přesně proto v závěru svého seriálu vůbec nenavrhuji nějakou ‚reformu školství‘. Zbourat a přepisovat státní moloch by byla katastrofa. Z hlediska IT architektury navrhuji něco jiného: nechat ten starý ‚Legacy mainframe‘ běžet pro ty, co ho chtějí nebo potřebují, ale umožnit lidem vedle něj stavět malé, nezávislé a agilní ‚mikroslužby‘ (komunitní školy, domškoláctví, Sudbury). Prostě opt-out. Kdo chce, přejde na nový systém, kdo ne, zůstane ve starém.
K těm Vašim dalším obavám:
1. Mladší naučí mladšího blbosti (absence pedagogiky)
Píšete, že starší dítě nemusí umět látku předat a naučí to mladšího špatně. Kdybychom se bavili o teoretickém biflování letopočtů, asi ano. Ale podívejte se, jak se dnes děti učí reálné dovednosti – třeba angličtinu nebo základy kódu. Dnešní kluci umí v deseti letech plynule anglicky ne díky učitelce, ale proto, že hrají Minecraft, sledují YouTube a komunikují na Discordu. Když starší kluk vysvětluje mladšímu, jak napsat jednoduchý skript nebo jak něco postavit ve hře, nepotřebuje k tomu pedagogickou fakultu. Má to totiž okamžitou zpětnou vazbu – když to vysvětlí blbě, kód nefunguje (nezkompiluje se) nebo postava ve hře umře. Reálný svět (a IT zvlášť) je ten nejlepší učitel, nepotřebuje k tomu certifikované metodiky.
2. Trauma z vysoké školy a svoboda
Ta Vaše historka s průjmem při plánování rozvrhu na VŠ je sice vtipná, ale naprosto Vám rozumím, to muselo být peklo. Jenže Vy srovnáváte nesrovnatelné. Vysoká škola, kde si vybíráte z desítek předmětů a jste na to izolovaný a sám, je ukázkový byrokratický extrém.
Svobodné vzdělávání (jako např. model Sudbury) není o tom, že dítě běhá samo s indexem po kampusu a tvoří si rozvrh. Je to o ‚kmeni‘. Děti jsou neustále spolu ve věkově smíšené komunitě. Odpadá ta izolace. Není to chaos osamělého studenta, je to přirozený cvrkot vesnice nebo dobře fungujícího startupu.
Dává Vám to v téhle IT analogii (nechat Legacy kód žít a stavět agilní alternativy) smysl?
Honza5319.3.2026 v 21:48
1. určitě nesouhlas. Třeba chybně naučenou techniku (i když „funguje“) na nástroj se často už nikdy neodnaučíte a může vás zbytečně zastropovat. Certifikovanou metodiku nepotřebujete, ale pokud nejste génius, významně zkušenější jedinec bude v drtivé většině lepší než spolužák. Tím více, když se spolužáci shodnou, že je to OK/pecka, protože si nejsou schopni dát oponenturu. Dají si na suboptimální závěr koncenzus a budou falešně spokojeni v suboptimu.
2. určitě to nebylo byrokratické. Bylo to totálně svobodné. A trauma nemám :) Ale stres to byl.
Ne, zejména v této analogii mi to nedává smysl. Když se toto děje, zpravidla nastane to, že nový systém stále není a není hotov a nemůže nahradit ten starý. Ten starý trpí na podfinancování a podstav, jakkoli pouze ON vydělává peníze a ON obsluhuje klienty. Nový systém obsahuje samé mladé a perspektívní, s novými myšlenkami, ale nefunguje to dobře, i proto, že každý měl se starým systémem jiný problém a chce od nového něco trochu jiného/jinak, a ten nový musí zvládnout vše(viz vývoj f35) — Ale asi nemám problém s opt-outem. Se vším co opt-out znamená. Určitě ne opt-out stylem: já nechci X, ale kdyby mi to nevyšlo, tak přijdu zpět a zazvoním. Ale vlastně nevím, jak by takový opt-out měl vypadat, kde bychom namalovali čáru, co státní školství přináší a kam až transitivně vede a co už je individuální přínos/výsledek. Protože tady se bavíme o opt-outu z principů, kterým můžeme přiřknout zásluhu za mnohé kolem nás. Neříkám že váš systém by nedal lepší výsledek (protože o něm nic nevíme). Třeba by byl lepší, třeba ne.
Jak byste si takový opt-out představoval? Jaký by byl náklad pro lidi, kteří se rozhodli vzít svůj osud do svých rukou a selhali? Jsou opt-out, jsou to tedy oni, kdo nese za selhání vinu, proč by se měl stát starat?
@ Alfons
Ehm ehm. A dnes, poníženě se ptám, kdo kdy tady „nesl vinu“ za selhání? Žeby nikdo? Jak je to možné? A děje se něco? Sere to někoho? Ne. Tak co tady řešíš ty perfekcionistický psychopate…
Opět skvělé argumenty, smekám. A začnu tím, že Vám rovnou dám v jednom bodě za pravdu:
Hudební nástroj a motorika
Máte naprostou pravdu. Motorická paměť je neúprosná. Pokud se dítě naučí špatně držet smyčec nebo raketu od stejně starého kamaráda, zafixuje si chybu a narazí. Tam je skutečně potřebný mistr/trenér, který to vidí zvenčí. Já ale mluvil primárně o kognitivních a logických dovednostech (jazyky, kódování, logika, orientace v informacích). Tam ten ‚protégé effect‘ a iterativní peer-to-peer učení funguje naprosto skvěle, protože zpětnou vazbu Vám nedává autorita, ale to, jestli ten kód funguje, nebo ne. Ale Váš point s nástrojem beru, to je naprosto dobré.
F-35, Opt-out a riziko selhání
Váš příměr s projektem stíhačky F-35 popisuje situaci, kdy se stát snažil vymyslet a ufinancovat jeden nový univerzální systém pro všechny. Já ale netvrdím, že má stát budovat nějaké nové alternativní školství.
Ptáte se, co se stane, když lidé vezmou osud do vlastních rukou (opt-out) a selžou. Má odpověď je tvrdá, ale pragmatická: Ponesou následky. Proč by se měl stát starat? Svoboda je neoddělitelná od zodpovědnosti za vlastní chyby.
Dovolte mi ale na oplátku položit Vám tři systémové, až lehce filozofické otázky z pohledu řízení rizik:
1. Zodpovědnost v ‚Legacy‘ systému: Vy se ptáte, kdo ponese vinu, když selže rodič v opt-outu. Ale kdo ji nese teď? Když státní škola po devíti letech vyplivne do života apatického absolventa, který nenávidí vzdělávání, neumí jazyky a nemá žádné pracovní návyky – vrátí ta škola daňovým poplatníkům peníze? Půjde ředitel do vězení? Ne. Ten finální účet za selhání státního systému nese beztak stoprocentně to dítě a jeho rodina. Pokud tedy to největší riziko nakonec vždy nese koncový ‚uživatel‘, proč by neměl mít svobodu vybrat si nástroj?
2. Křehkost monokultury vs. odolnost ekosystému: Jako IT člověk víte, co znamená ‚Single Point of Failure‘. Státní školství je obrovská, centralizovaná monokultura. V zemědělství i v byznysu platí, že monokultura je super-efektivní, dokud se nezmění vnější podmínky. Ale jakmile přijde nový škůdce (nebo v našem případě nástup AI a exponenciální změna trhu práce), monokultura nedokáže včas zareagovat a plošně zkolabuje.
Není z hlediska přežití naší společnosti mnohem bezpečnější vytvořit diverzifikovaný ekosystém? Ano, některé malé komunitní školy nebo unschoolingové rodiny selžou a ‚zkrachují‘ (jako startupy). Ale ty, co uspějí, prošlapou cestu a ukážou nové modely, které by státní moloch nikdy nevymyslel.
3. Věříme víc úředníkovi, nebo evoluci?
Váš argument s Legacy kódem vlastně říká, že stát (jakýkoliv stát) dokáže plošně naplánovat život milionům lidí lépe, než jak to dokáže decentralizovaný proces pokus-omyl, na kterém přitom vyrostl celý západní volný trh, věda i evoluce sama.
Když selže startup v opt-outu, je to tragédie pro pár jednotlivců. Když selže nařízená státní monokultura, je to tragédie pro celou generaci. Které z těch dvou rizik Vám z pozice inženýra přijde víc akceptovatelné?
Honza5320.3.2026 v 3:35
zpětná vazba: právě že vůbec. Funguje/nefunguje je absolutně nedostatečný ukazatel, je to typická chyba začátečníků(o které se hrozně těžce přesvědčují). To že X funguje teď a tady je potřeba, ale naprosto nestačí. Je třeba mít správně i situace, jak se bude chovat v neočekávaných stavech, v budoucnosti. Očekávat a plánovat budoucí vývoj, předpokládat rozsah běžných změn v budoucnu a připravovat jim (přiměřeně/racionálně)současné řešení. A toto dělá ideálně tak, aby zachoval formu/styl projektu (i když s ním třeba nesouhlasí). Pouze hledisko funguje/nefunguje je akceptovatelné u extrémně krátkodobých a bezvýznamných projektů. Jediná chybička(která fungovala!) může stát hrozně moc peněz. A mnoho z tohoto nemá exaktní rámec, je to něco co musíte cítit a vzniká buď radou(+donucením) a/nebo dlouhou praxí a poučením z vlastních drahých chyb. Kupř. nasa má pravidlo, že každý cyklus musí mít tvrdé omezení např. na 1000 cyklů(nebo kolik). Vznik tohoto požadavku, celkem nestandardního, stál jednou hrozně moc peněz.
1. zodpovědnost v legacy systému nese systém. On nastavil baseline vzdělávání i baseline přežívání když selžete(jehož cenu platí). Pokud bychom předpokládali schopné vedení, má to nějak vybalancované. Ale kdyby přišli lidé, kteří rozbijí(v dobré víře!) vzdělávání, tu balanc to rozhodí. Samozřejmě si uvědomuju, že systém žádné peníze nemá a jsou přerozděleny. Přesto výše řečené je pravda. Pokud budete extra schopný v legacy, extra zisk jde za vámi. Pokud budete extra slabý, spadnete na garantovanou baseline. Pokud by byl váš systém lepší, výhody jsou stále za vámi a bylo by v případě opt-outu fér dostat od systému (část?) prostředků určených na vzdělání. Ale pokud by byl extra horší — což je bohužel minimálně stejně reálné jako že bude lepší, nemám pocit, že by měl být stát být povinen dávat stejnou garanci pro selhače. Tady bohužel váš argument zní: „já nechci aby mě nikdo nutil do biflování atd., ale pořád počítám s tím, že budou existovat lékaři, inštalatéři atd. které někdo k biflování donutil“ (protože bych nepočítal s tím, že příliš mnoho lidí dá přednost před dlouhým biflováním, když může dělat něco snazšího; já třeba v tomto testu selhal i v 18 a jen proto dnes neoblékám bílý hadry)
2. asi neumím vidět celé školství, s mnoha jeho aspekty, problémy a výhodami jako atomickou jednotlivost. Diverzifikovaný počítám bude. Není to o tom, že naše školství je rohlík a váš návrh houska, a jen takto máme diverzifikované pečivo. Naše školství je pekárna; někde jsou rohlíky lepší, jinde horší. Někde jsou i koblihy, někde jen rohlíky na strouhanku. Vy chcete zavést možnost domácího pečení či pečení na louce/v knihovně/kdekoli s neověřeným předpokladem, že výsledek bude obecně lepší. — Krach školy není banalita s malým dopadem, je to zásadní věc, která zásadně poškodí posluchače. Některé věci prostě musí být řízeny tak, aby krachnout nemohly. Snadno najdeme příklady, ale třeba v černobylu na který teď myslíte to byl solidní bizár daný limitem doby. Na youtube někdo montuje repliku ovládacího panelu, a to že to někdo vůbec byl schopen narvat do hlavy a pracovat s tím, držet to v chodu, byl extrémní úspěch.
3. věřím víc úředníkovi nebo evoluci? — to je klasický omyl/chyba v uvažování. „Lidské tělo je ten nejdokonalejší stroj/systém!“, říká se. Leda hovno. Je to totální architektonický garbage. Evoluce totiž funguje tak, že neúspěch umírá. A ona ‚dokonalost‘ jest vykoupena obrovským množstvím utrpení/smrti, kterou ignorujeme. Vězměme si mopsla. Ta věci přímo prosí o smrt v každém nádechu. Nene. Evoluje je super, pokud máte nekonečně času na dolaďování a každý neúspěch jste připraven zahrabat 6 stop pod zem. Najděte si rekuretní nerv(Recurrent laryngeal nerve); vznikl kdysi u ryb nebo kde, kde měl nejkratší cestu, ale dnes zejména u žiraf je to krásný protiargument ‚dokonalosti‘ těla. Neříkám, že umíme udělat tělo lepší, ale většinu věcí, které potřebujeme, lze vybudovat lepším způsobem. Tj. v tomto kontextu věřím úředníkovi(paradoxně, jakkoli státní regulace nevítám), protože ten má šanci udělat dobrej fix za dva roky a ne za 2 miliony let možná. ~ Věda stojí na pár individuích, kteří se nebáli nasadit vlastní krk a nedbali osobních tragedií; se systémem/trhem to má pramálo společného, pokud vůbec něco. Najděte si třeba historii, jak vznikla modrá LED dioda ~ Pokud selže státní školství, je to tragedie pro generaci. Ano, toto bude důvod, proč se změny dělají velmi pomalu. Opt-out zasáhne málo a bude to pro ně tragedie + předpokládám, že 1 úspěšná alternativa nebude snadno přesaditelná na druhé místo, protože bude zásadně záviset na kvalitě učitelů/dětí. Současný systém je možná chybný, ale stabilní, a funguje ± bez rozdílů kvality vstupu. Jako nevyhovuje mi, ale chtěl bych přidat obtížnost/čas/zapojení všech, spíše než dělat alternativu. Já bych opt-out vnímal jako nepřijatelné riziko. (plus teda váš systém má blíže k úředníkovi než k té evoluci; pořád někdo určuje pravidla a postup, jen v menších celcích). Sílu bych napřel k zrušení inkluze, zachování víceletých gymplů (spolu se zvýšením obtížnosti v exaktních předmětech) jako nejbližší důležitý krok.
Myslím, že tady jsme narazili na fundamentální hranici našeho vidění světa a další přesvědčování už nemá smysl. Jen k tomu mopsíkovi: ten ufuněný chudák totiž není produktem selhání přirozené evoluce, ale naopak učebnicovým výsledkem lidského centrálního plánování a umělého šlechtění podle tabulek. Vy byste záchranu školství s klidem svěřil do rukou státního úředníka, zatímco já v něm vidím přesně toho šlechtitele, který tenhle dusící se systém cíleně vytvořil.
Honza5320.3.2026 v 9:41
fér, mops nebyl ideální příklad. Anebo možná byl (náhodně) naprosto skvělý.
Protože máte pravdu, že více než evoluce tam sehrál roli lidský předvýběr. Evoluce tam stále fungovala jako vždy před tím, ale byli jí dány člověkem hranice. Mops kterej nemá čumáček takovej/makovej se nerozmnožuje. Chvíli to vypadalo super, budeme mít jen krásné čumáčky, ale ukazuje se, že mít pouze krásné čumáčky je problém, protože nějak blbě dejchaj. Ale na začátku byl dobrej úmysl, totiž krásný mops. Když to zobecníme, je to vlastně stejný princip jako echo-chamber atp. Stejně/podobně vám zafunguje AI/strojové učení, pokud má omezenou vstupní sadu příkladů, nebo třeba chybný poměr pozitivních:negativním příkladů. Je to ‚černá labuť (teorie, viz wiki)‘
A teď. CO KDYŽ právě ono biflování či jiné nepravosti v našem školství jsou právě tou věcí, jejíž odstranění není výhodné či bude rovnou zásadně škodlivé? Máte skvělý plán, budou krásné čumáčky. Ale jak už jsem říkal, u velmi starých systémů jsou závislosti neznámé a překvapivé. Je dost dobře možné, jakkoli to dobře myslíte a jak dobré to možná chvíli/nějaký čas bude, je dost možné, že se projeví nějaká věc, která se velmi těžko bude vracet zpět. Třeba ne. Třeba jo. Viz. třeba internet/telefony dětem. Ty jim přeci přinesou všechno lidské poznání snáze a rychleji než knihovna, a všechny ty vzdělávací aplikace tvořené špičkovými psychlogy a jinými odborníky! Cože? Jaký roblox a brainrot? — Ukáže nám to jen čas. Dále viz risk management a teorie her ;)
Když jsem se naposledy díval na nastavení serveru, respawn má nějakou nepřijatelně dlouhou dobu, a vstupenku na tuto šau mám jen jednu.–> Já jsem pro malé organizované vyhodnocované změny, a pro *přidávání* snahy/úsilí. Kupř. rychlé memorování s okamžitou odpovědí je naprosto nejlepší věc pro výuku not/akordů/násobilky/chemických prvků a podobných banalit. ~ Plně podporuji a vážím si dobrodruhů, kteří nehledě na riziko provedou opt-out a ponesou plné náklady na tento experiment. Třeba ten borec s modrou ledkou vsadil vše na to, že jako jediný proti všem dokáže zvládnout náročnější proces. Jen díky němu si dnes píšeme v barvě. Bylo to racionální? Rozhodně ne. Byla to náhoda? Jako prase. Ale super, díky bohu, že se obětoval ;) Ale paradoxně, kdyby takto jednali všichni, dobré by to nebylo.
Mops je roztomilý, nikoli krásný!
Cením si, že umíte uznat nepřesnost v argumentu. K Vaší tezi, že opt-out (krok do neznáma proti zavedenému systému) je sice hezká, ale v masovém měřítku nebezpečná anomálie, dodám jen dvě stručné věci.
Za prvé, ten Váš ‚iracionální risk jednotlivce proti všem‘ není anomálie, je to prakticky jediný motor lidského pokroku. Ten pán s modrou LED diodou (Šudži Nakamura) v tom zdaleka nebyl sám. Jen namátkou:
Ignaz Semmelweis: Prosazoval mytí rukou v medicíně proti posměchu a odporu tehdejšího zavedeného vědeckého konsenzu, čímž následně zachránil miliony životů.
Barry Marshall: Vypil kulturu bakterií Helicobacter pylori, aby navzdory tehdejším lékařským tabulkám dokázal, že způsobují žaludeční vředy, za což dostal Nobelovu cenu.
Katalin Karikó: Desítky let zkoumala mRNA technologii navzdory ztrátě grantů a posměchu akademického mainstreamu, než její ‚okrajový‘ objev zachránil svět.
Nikola Tesla: Opustil Edisonův bezpečný monopol stejnosměrného proudu a vsadil vše na střídavý proud, na kterém dnes běží celá planeta.
Bratři Wrightové: Ignorovali vládní dotované programy a fyzikální elity a ve své obyčejné cyklodílně postavili první funkční letadlo.
Za druhé, jako IT pragmatik mě překvapujete svým strachem z diverzifikace. Tvrdíte, že by bylo nedobré, kdyby ten opt-out udělali všichni.
Představte si, že by celý počítačový svět dodnes fungoval jen na jedné jediné, státem udržované instalaci starého MS-DOS nebo Windows, protože ‚se přece bojíme sáhnout do legacy kódu a neznáme závislosti‘. Bez lidí, co udělali radikální opt-out do vlastních garáží a postavili systémy od nuly s úplně jinou architekturou, bychom dnes neměli Linux (na kterém běží drtivá většina serverů a internetu), macOS ani Android.
Největším rizikem (Single Point of Failure) není to, že lidé začnou hromadně opouštět starý systém. Největším rizikem je naopak udržovat gigantickou, centrálně plánovanou monokulturu, kde jedna chyba v osnovách poškodí plošně miliony dětí naráz. Ostatně, risk management a teorii her, které sám zmiňujete, by Vám tohle potvrdily.
Tímto bych to z mé strany asi definitivně uzavřel.
Honza5320.3.2026 v 10:51
záchranu skrze mRNA neznám, link?
jasný, zejména stran bratří wrightů to bylo pikantní, protože tisk psal, že létat nebudeme možná ani za milion let a za 9 dní jsme letěli. To bylo trapné.
Já se nebráním, jděte do toho. Jak uvádíte, všichni tito to udělali systému navzdory, nikoli se systémem. Zde jsem myslím konzistentní; já chci dodávat co systém nedělá, navíc. Ať si o tom systém myslí co chce. Nic od systému pro tuto svou cestu nepotřebuji.
MSDOS (vykradený unix) nebo windows nejsou úplně ideální příklady, neboť je to monopol, který se třeba na zpětnou kompatibilitu vykašlal, a pravidelně vnucuje věci, které nikdo nechce. Excel/word jsou vykradené lotusy/wordperfect. Servery, které pohání svět jedou povětšinou na starých systémech do kterých se moc nešťourá. Tj. tam kde je to důležité, se přesně toto dělá. A garáž billa gatese měla takovou zajímavost, že jeho fotr dělal v ibm a dohodil mu kontrakt na něco, co ještě bill ani neměl, a teprve pak to někde koupil. Pokud si dobře vzpomínám. Takovou garáž bych taky chtěl. Linux je něco jiného, tam to začalo jako samostatný, nikým nepodporovaný projekt, který od nihoko nic nežádal, ani neměl ambice na reálný úspěch. Šlo o fanouškovský projekt, který nechtěl nacpat na celou společnost. Nelze srovnávat.
Nikde jsem nepsal, že největším rizikem je že lidi přestanou opouštět starý systém. Říkal jsem, že největším rizikem je, ten nový systém bude mít zásadní chybu, která bude mít dalekosáhlé a těžko opravitelné důsledky. Nevím jak mi risk management potvrdí to co říkáte. Udělejte si canary release sám bez systému, a když to bude super, tak věřím že přesvědčíte.
Znovu říkám, jděte do toho. Bez požadování součinnosti a záchranných sítí. Na prvním stupni to už i můžete, ne? Tak ukažte ten měřitelný benefit a ostatní přejdou na vaši stranu. Já tomu fandím. Ale vlastní děti na to nevsadím. Vaše jo :D
Odpovídám teď v rychlosti z auta na telefonu (takže mám dnes přesně ten samý den plný cestování jako Vy včera) a nestíhám to po sobě úplně filtrovat a kontrolovat.
Takže k té mRNA jen stručně: Byla to technologie za Covid vakcínami (Pfizer). V rychlosti jsem to zkopíroval jako příklad inovátorky, kterou 30 let dusila zkostnatělá akademická byrokracie a brala jí granty, ale ten její finální produkt jsem měl na telefonu vyfiltrovat. Moje chyba a omlouvám se za zbytečnou provokaci.
Ale k tomu hlavnímu, protože tam se to krásně vyčistilo. Píšete: ‚Jděte do toho bez požadování součinnosti a záchranných sítí.‘
Alfonzi, vždyť my se tady v tom nejdůležitějším vlastně 100% shodli! Já od státu a jeho systému žádnou záchrannou síť NECHCI. Já po něm chci jedinou věc – aby mě pod hrozbou OSPODu a policie nenutil cpát děti do jeho ‚Legacy kódu‘ a přestal mi na ten svůj monopol konfiskovat peníze z daní. Nechci od státu pomoc, chci, aby mi uhnul z cesty.
Vy na tenhle risk své děti nevsadíte a zůstanete u zavedeného sytému. Já je na to vsadím rád. A to je přece definice svobody – ať si každý nese riziko i zisk za svá vlastní rozhodnutí, aniž by ho do toho někdo nutil.
Honza5320.3.2026 v 11:39
mRNA — jo takhle. No nevím jak to tam s tou ‚byrokracií‘ a granty přesně bylo, nicméně rozhodně nejsem antivaxxer, ale tak nějak bych rád dodržel standardní testování léčiv. Jedna legrace s non-lege-artis aplikací i schválených&prověřených vakcín mi dostala děcko na jipku. A s tou záchranou světa bych byl opatrný, zejména poté co se právě billovo jméno objevilo u pana epsteina, s pozoruhodnou přesností proroctví a načasování a dalším kontextem(každý si nastuduje sám). Ale záchrana to samozřejmě být mohla se vším všudy. A nebo taky ne tak úplně. Snad se pravdu někdy dozvíme..
Já si taky myslím že se ± shodneme. Jen já se snažím naznačit, že plnou demontáž legacy bych nedělal a svůj přínos/cestu dělal(dělám) jako vrstvu nad ním, protože je to bezpečnější. I proveditelnější (to vaše se pravděpodobně jen tak nestane). Ale respektuji vaši volbu/přání.
Zasadni je si ujasnit, jestli cilem je plosna dekonstrukce a rekonstrukce skolstvi, nebo jen individualni moznost extrakce vlastniho potomstva a presun do alternativni roviny.
To je totiz podstatne.
Plosna de/re-konstrukce by byla v tomto formatu pri aplikaci na stavajici stado katastrofou, troufam si tvrdit.
A stran toho individualniho pristupu – tohle uz tady prece bylo mnohokrat. Ja jsem napriklad zastancem toho, ze v obci nechci pouzivat v aute pasy. A to, ze tu jsem, je i dukazem toho, ze nekdy muze jejich nepouziti zachranit zivot.
Presto tu moznost legalne nedostanu.
Co s tim mohu delat? No jedine ojebat pres lekare. A i tak to bude vopruz.
Zijeme v levicackem svete, takze chtit v nem pravicovy ostrov svobody je v nekterych vecech narocne a v jinych rovnou nemozne.
Plus, pokud clovek pro sebe nejakou takovou vyjimku urve, musi drzet fest zobak, protoze pokud se to rozsiri, zase to zatrhnou.
Sysop: mě stačí individualni moznost extrakce :-) já vím že možná na první pohled vypadám jako nějaký woke aktivista nebo lóžový bratr nebo jaké jsem tu dostal nálepky, jenže já chci pouze možnost volby bez toho abych musel systém ojebávat přes lékaře, třeba…
Já tak trošku možná jsem, nebo alespoň jsem za něj byl označován, přitom nemám problém s těma co už tu s námi pár dekád jsou spíš s těma netestovanýma, narychlo uvařenýma.
Také nechci plnou demontáž, ale přijde mi že společnost je nahnutá k tomu co si myslíte že se nestane a přišel jsem do toho trošku šťouchnout aby se to stalo ;-)
Pánové, jenom jedna poznámka, která občas byla někde v textech či diskusi naznačena: zakladní podmínkou klasické školy je kázeň. Někdo ji přirovnává k tomu, co je voda pro ryby. A stejně tak kázeň předpokádá autoritu, pokud ji nemá osoba, musí ji mít alespoň hodnost, tedy instituce.
Pruská/teriziánská škola vznikla v době jasných autorit – vrchnost nad poddanými, důstojníci nad vojáky, církev nad věřícími (a do jisté míry i nad celou společností), rodiče nad dětmi, panovník nad všemi… Tohle všechno západní civilizace systematicky odbourává už dobrých 250let, vzpomeňme naposledy zákaz fyzických trestů dětí.
Jak může škola, vzniklá v nějakém společenském kontextu, dobře fungovat v naprosto jiné společnosti? Taky si uvědomte, na co klasická škola děti připravovala . na práci v průmyslu, zemědělství, armádě, ve státním úřadu, tedy v hierarchických systémech s jasnýou strukturou kdo je kdo. Co s tím v dnešních tekutých časech?
Zdravím, Jihočechu Honzo.
(Předem se rovnou omlouvám za AI formulaci této odpovědi, ale nechtělo se mi to teď celé datlovat ručně. Myšlenky a zadání jsou ale samozřejmě moje.)
Trefil jste hřebíček přesně na hlavičku. To, co popisujete, je ten absolutní historický paradox dneška. Provozujeme instituci, která ke svému chodu nutně potřebuje tvrdou, nezpochybnitelnou, stavovskou autoritu (jako ryba potřebuje vodu), ve společnosti, která už je dávno úplně ‚tekutá‘ a tyhle autority (z mého pohledu naštěstí) demontovala.
A to je přesně ten důvod, proč to nepíšu jako jeden článek, ale jako celou desetidílnou sérii. Když totiž ukážete jen na jeden problém (třeba tenhle historický), systém i obhájci starých pořádků nad tím většinou jen mávnou rukou. Těch fundamentálních systémových chyb jsem ale našel mnohem víc. Rozkouskoval jsem to s nadějí, že v každém tom díle se najde trochu jiný typ čtenáře a v nějakém bodě si řekne: ‚Sakra, tady má vlastně pravdu, na tomhle se shodneme.‘
Tady na D-FENS to navíc musím sekat hodně do zkratky. Už teď například vím, že hned v příštím díle, kde se dotknu ADHD, to mám úplně nedovysvětlené a zjednodušené. Plně tam očekávám nálet místního sršního roje, který mi to dá sežrat a bude mi předhazovat všechno, co jsem vynechal. To téma je zkrátka obrovské. Celý ten můj ucelený manifest je ve skutečnosti mnohem delší a hlubší než těchto 10 zkrácených dílů. Ale to všechno, i s tou pointou, si nechávám až na úplný konec.
Díky za skvělý, analytický komentář!
Honza5320.3.2026 v 13:01
Aha, mě některé ty formulace a chválení bylo podezřelé, ale přisuzoval jsem to tomu, že jste byl stižen nějakým soft-skills tréninkem… AI asi nebyla jen v této odpověďi.
Mistře, kdybych si včas uvědomil, že si své myšlenky necháváte čistit od AI, neztratil bych s vámi slovo.
Na vašem místě bych přehodnotil, zdali jste opravdu dostatečně erudovaný přinést globálnější i lokálnější zlepšení školství, když své nápady a reakce musíte přečišťovat/česat inteligencí umělou a vaše vlastní vám nepostačuje. Pokud Váš vlastní výstup může AI zlepšit, není to vyhovující počáteční stav pro optimalizaci školství. Taktéž bych se zamyslel, nakolik jsou vaše názory skutečně vaše, a nakolik jste „vaše“ myšlenky — to je skvělý nápad, pojďme se na to podívat! — podrobil skutečné oponentuře, a nakolik jste ji svěřil pochlebovačnému stroji. Jak už jsem psal, nebyl byste první, kdo se s AI pomátl, a poněkud přetáhl vlastní schopnosti. Poslední co bych si přál vidět, je vaše evoluce skrze AI. Protože — a můžete mít jinou zkušenost, ale ta má je taková, že současná AI píše solidní bulšit, a není vůbec žádný problém jí usvědčit z vymýšlení si/hádání.
alfonz19
20.3.2026 v 15:08
umjelou čim????
JH: To je vážně dobrý. Jakože šéf v práci už nebude šéf? Alenotak. Komunisti už mne taky zásobovali jednou takovou Utopií která byla úplně stejně životaschopná jako tohle vrstvení blábolů který dopadne krachem úplně stejně tako ta jejich.
AJR: šéf bude šéf, jistě. Ale styl a organizace práce je dneska jiný, než v době velkých průmyslových podniků.
JH: Máte v tom rozpor.
AJR: řekl bych, že na to, jak je JH sečtělý, se málo informoval o tom, jak ve skutečnosti „fungují“ ty „tekuté časy“ (Zappos, Zoot a možná i nějaké jiné úžasné experimenty). Asi je to tím, že sám jakousi vzdělávací úchylku provozuje (podobně jako Urza), takže má pak zkreslenou představu o reálném světě mimo zdi osvícené instituce (kde je absence hierarchie pouze zdánlivá, daná typicky tím, že děti jsou automaticky podřízené a mezi těmi pár dospělými není problém se domluvit, dokud jde vše hladce a „všichni jsou si rovni“ – to typicky končí s první soudní obsílkou, kde si většina „sobě rovných“ oddechne, protože k soudu musí jen ti nehierarchičtí jednatelé).
fatdwi: Spíš to imho končí teoriemi o nepodmíněném příjmu.