Obžaloba státní školy, Díl 4.: Bič, cukr a jedničky aneb Zvířecí drezura ve třídě - zpět na článek
Počet komentářů: 317
Přidat komentářNapsat komentář
Musíte se přihlásit, pokud chcete komentovat.
D-FENS © 2017
Musíte se přihlásit, pokud chcete komentovat.
Zajímavé jak lóžový autor kope do socialistické „pruské školy“ která už tu fakticky 15 neexistuje.
Místo toho tu máme inkluzivní woke chlév.
Co bychom dnes dali aspoň za „pruskou“ školu která tu byla ještě v 90. letech a která děti aspoň něco naučila.
V tom je autor v podstatě identický s woke LGBT feministkami, které dodnes vřískají na celé kolo, jak je ten mužský šovinizmus a supremacizmus strašný.
V době kdy imigranti na ulicích beztrestně pořádají „rape festy“, všichni se jen bojí na ně křivě pohlédnout, bílí chlapi se bojí jen pohlédnout na ženu aby nebyli obžalovaní že znásilnění, tyto feministky stále vřískají a zadupávají bílé chlapy do země.
Stejně tak autor ve stylu wokeizmu frankfurtské školy kope do dávno neexistujícího „autoritativního školství“ které je v naprostém rozkladu a učitelé tam mají autoritu asi jako uklízečka.
Potíž je v tom že takovíto autoři jsou zaměstnaní v různých neziskovkách či na úřadech, tudíž mají jednak neomezený čas na šíření blábolů v pracovní době ,ale ještě jsou za to i placení.
Jak bolestivě zjistil Urza, že muset si na plácání blábolů vydělat peníze sám, je fakt dřina.
Zkušený parazit z neziskovky/státní organizace, to dělá v pracovní době za peníze. Jako autor.
Fascinující, jak ve čtyřech dílech blábolů neříct nic nového…
Takhle funguje propagandistická mašinerie.
Pořád dokola blábolit to samé jen obměněnými slovy. A pár hlupáků se na to chytne.
Přesně takhle funguje woke neomarxistická mašinerie.
Nekonečným opakováním blábolů a lží se z nich pro ty méně chápavé stává pravda.
To je práce Neumělé Blbostí. Škoda času to číst a ještě o tom diskutovat.
Nejtrapnejsi je, ze ten zmrd pouziva AI i na odpovedi v komentarich a jeste se k tomu drze priznava.
Ani by sa nemusel – súčin dĺžky a počtu odpovedí a členenie na body tomu zodpovedajú dosť výrazne…
I ten sloh.
Ale čtou to i skutečný lidi a pro ty má smysl psát.
Ale tak já to celkem chápu a ani moc neodsuzuju. Každý zboží má svýho kupce.
Když chce někdo názorově nekonsistentní bez invence a se špatnou stylistikou být u podobných za hvězdu – je zde produkt šitý na míru přesně pro něj.
Pane kolego, přečetl jsem si Vaši sérii o školách a teď když jste vyjmenoval veškeré “neduhy”, nenašel nebo nevnímám řešení daného problému.
Takže co radíte ? Vzdát se veškerého školství a mít děti doma ?
Takže se máme vzdát podnikání / zaměstnání, děti izolovat od okolního světa a učit je doma na plný úvazek ?
A co když se dítěti něco nepovede, něco neudělá nebo pokazí, to jako místo negativního hodnocení (tzv. “pětky” jako známka) řekneme, že je všechno v pořádku ?
Souhlasím s předchozí kapitolou, že úkoly jsou otrava jak pro děti i pro rodiče, nicméně i Vy osobně, když NĚCO chcete, tak MUSÍTE udělat ten ČIN = úkol, abyste docílil kýženého výsledku.
Vtip je v tom, že žádné řešení nebude.
Cílem autora je jen rozvrátit i ty zbytky jakžtakž fungujícího školství.
A děti hodit na krk udřeným rodičům co jsou v Kolbence až do večera. Aby z nich vyrostly bezprizorní „vlčí děti“ co se potulují v bandách, fetují, chlastají, rvou se a páchají drobnou kriminalitu.
Prostě „bílí cikáni“. Jen tentokrát v masovém měřítku.
Stačí se podívat jak děti zvlčily a zdivočely jen za covidového dálkového ne-učení a školního chaosu.
Znám pár ze svého okolí. Jedno dokončilo základku a nešlo ani na učňák, docela hezká holka co si myslí že jí k životu postačí hezký ksichtík a vdát se do bohaté rodiny, jinak nic neumí, zcela nepoužitelná.
Druhá to taky nějak zabalila v půlce učňáku, fláká se doma, vyvádí vylomeniny, nechá se živit rodiči, taky bez budoucnosti.
No a soudruh autor článku se pokouší toto zavést v mnohém masovějším měřítku.
Nechápu že ho tu lidi dávno neprokoukli.
„Cílem autora je jen rozvrátit i ty zbytky jakžtakž fungujícího školství.“
Jakože skrze tenhle web?
:-D
Cílem autorstva není rozvrátit nic, cílem autorstva je vylít si srdíčko. Jak bylo třeskutě chytré už od základky, ale společnost to nechápala.
Nebo jak byste si to rozvrácení představoval? Že si to přečtou dětští pravidelní čtenáři dfense, poznají se v tom a v pondělí odmítnou nastoupit do škol? Že už beztak měli rozdělané plány a právě tyto čtyři díly jim dodali nutnou argumentační munici, kterou přesvědčí svoje rodiče nebýt bachaři? Nebo že si to přečtou učitelé, sáhnou si do svědomí a v pondělí podají výpověď?
Zdravím Vás, pane Limeto, a moc děkuji za komentář.
Odpovím Vám hned na to první: všeho dočasu. Jsme teprve ve čtvrtém díle obžaloby systému. K řešení a k tomu ‚co dál‘ se samozřejmě dostaneme v samotném závěru série. Ale rovnou Vás (a možná i ostatní) trochu varuji a budu krotit očekávání – nečekejte žádnou zázračnou revoluci zhora, kdy pan ministr zítra ráno všechno spraví. Bude to řešení čistě evoluční, které tu nejtěžší zodpovědnost hodí zpět na nás – na rodiče a jednotlivce.
K těm Vašim dvěma konkrétním bodům jen velmi stručně:
1. Chyba nerovná se pětka. Když se dítě učí jezdit na kole a nevybere zatáčku, spadne. To je přirozený důsledek. Mozek tu chybu zpracuje a učí se z ní. Nepotřebuje k tomu učitele, který by mu za ten pád zapsal pětku do notýsku. Pruská škola vzala chybu (která je v reálném světě naprosto nezbytná pro inovace a učení) a udělala z ní umělé stigma a nástroj k trestání. Učí děti bát se chyb.
2. Vnitřní vs. vnější motivace. Píšete, že „když NĚCO chcete, tak MUSÍTE udělat ten ČIN“. Přesně tak! To je definice vnitřní motivace. Vy do toho dáte úsilí a překonáte frustraci, protože Vy sami chcete ten výsledek (např. vybudovat firmu). Školní úkol je ale čistá vnější motivace. Dítě ho nedělá proto, že něco chce, ale proto, že mu to nařídila autorita a podpořila to hrozbou trestu (pětky). Záměna těchto dvou motivací je největší omyl celého školství.
Díky za podnětný komentář a vydržte až do konce.
Seriál má 17 dílů.
Sedmnáct zastavení jara?
Семнадцать мгновений весны
Limeta: Já vám odpovím za autora článku.
Podle autora článku je jediné řešení, aby si každý dělal co chce.
Chtíč a pudy jsou jediné správné atributy svobody! Neviditelná ruka chtíčů a pudů je jediná svoboda!
Pět koulí za jednu hodinu a v jednom předmětu byl mu rekord. Bylo to v ruštině a domnívám se skromně že dobrá práce; byla fakt nasraná! :))
Překoná to někdo?
nu = můj
Ten den byl Stierlitz k prozrazení tak blízko, jako ještě nikdy předtím.
Stirlitz vyšel z baru a nejadnou ucítil silný úder zezadu do hlavy.
Otočil se – a byl to asfalt!
@AJR
Stierlitz přišel k náměstí Alexanderplatz a aby nevzbudil pozornost, překonal je plížením.
Dachmeister: Müller věděl že Rusi po zamíchání cukru nechávají lžičku v šálku. Pokoušel se odhalit Stirlitze a tak ho sledoval v kavárně. Stirlitz vzal hrnek čaje, zamíchal cukr, vyndal lžičku, položil ji na talířek a vyplázl na Müllera jazyk.
pýčuse ty seš originální jak včerejší noviny tvl
Je to marný, indolentní zásobník krátkých a emocionálních textů je zřejmě naplněn a bude se ještě nějakou dobu vyprazdňovat.
Qěci:
1) Známka není odměna ani trest. Je možná trochu nešťastné bodovat obráceně od 1 do 5, když přesnější by bylo, vyjadřovat žákovo pochopení látky v procentech. Děcko potřebuje relativní měřítko úspěšnosti (kámoši mají za 3, já za 5, musím zabrat), dospělý absolutní (2 – zvádl 4/5 látky). To, že i díky známkám se hejno dětí nějak stratifikuje, je sice taky dobře, ale má to minoritní důležitost.
2) Pokud rodiče následnou známku odměňují/trestají, je to jejich způsob výchovy a dovedu si představit, že jsou děti, kde to funguje a děti kde to nefunguje, nezatracoval bych to plošně, ač to sám nepreferuju.
3) Pokud učitel umožňuje „nabagrovat“ dobré známky za lehké úkoly, respektive lehké/těžké známkuje stejně, je problém na straně učitele a nevhodnosti jeho hodnotícího systému.
Poznámka pod čarou – proof of work & projekty – typicky to jeden diriguje, dva dělají a pět se veze. Ten jeden by se vzdělal v libovolném systému, dokonce i bez existence školy, to už jsem ti psal. Potřebuješ vzdělat a zapojit těch pět.
Rozumím, že Vám moje ‚vyprazdňování zásobníku‘ možná leze na nervy, ale pojďme se přesto podívat na ty Vaše racionální a ‚neemocionální‘ argumenty:
1) Mýtus: Známka jako objektivní měřítko
Vy si můžete teoreticky nalhávat, že známka je neutrální ‚měřítko úspěšnosti‘ (zvládl 4/5 látky). Víte ale, co je na školním známkování to nejvtipnější? Že žádná objektivita neexistuje.
Opakovaně se dělaly slavné experimenty ohledně objektivity hodnocení. Vědci vzali totožné žákovské práce – a to nejen slohovky, ale dokonce i exaktní matematické testy – a rozeslali je desítkám různých učitelů k ohodnocení. Výsledek? Ta samá práce, ve které nebylo změněno ani písmeno, dostala od jednoho učitele jedničku a od jiného čtyřku. Nehodnotí se totiž objektivní znalost látky. Hodnotí se to, jak se kantor zrovna vyspal, jakou má povahu, jestli je vysazený na krasopis, nebo jestli si na žáka už dříve neudělal názor.
A pro dítě to navíc funguje čistě behaviorálně: Jednička je sociální status, pětka je veřejné stigma a stres. Dítě nezabere proto, že by ho zajímal dějepis, ale aby nebylo za outsidera. To nemá s touhou po vzdělání nic společného.
2) Odměňování známek rodiči
Píšete, že u některých dětí to ‚funguje‘. Ano, behaviorální drezura (cukr a bič) u psů a některých dětí krátkodobě funguje velmi dobře. Vycvičíte je k poslušnosti. Ale desítky psychologických studií prokazují, že jakmile dětem začnete za čtení nebo učení platit (nebo je jinak vnějškově odměňovat), spolehlivě tím zabijete jejich vnitřní motivaci. Zkuste si někdy vyhledat Overjustification effect (Efekt nadměrného ospravedlnění). Až jim platit přestanete, s učením seknou.
3) Proof of Work vs. Školní projekty
Tady jste krásně popsal, proč klasické školní ‚projekty‘ nefungují. Jsou totiž nařízené shora lidem, kteří o ně nemají zájem. Pak logicky jeden diriguje a pět se jich veze, protože ti lidé tam jsou jen z donucení, aby dostali známku.
Skutečný Proof of Work ale nefunguje tak, že k Vám stát nažene pět nezainteresovaných lidí a přikáže Vám s nimi postavit dron. Skutečný Proof of Work vzniká z vnitřní potřeby něco dokázat nebo vyřešit reálný problém. Tam se nechtějí vézt, tam chtějí tvořit.
A k Vaší poznámce, že ‚toho jednoho by vzdělával i systém bez školy‘ – máte naprostou pravdu! Otázka tedy zní: Proč ten státní systém, který stojí stamiliardy ročně, tomu jednomu ty roky života jen ukradne zbytečným drilem, a těch zbylých pět nenaučí nic jiného, než jak se v systému mistrně vézt a podvádět?
Díky za komentář :-)
I když to nemá cenu:
1) Kupodivu taky učím, sice ne děti, ale objektivně se hodnotit dá. Dokonce jsou na to určité postupy, to, že do základních škol se nedostaly, není chyba kontroly kvality samotné, ale těch škol.
2) Zobecňujete přespříliš.
3) Stvořit školu tak, aby zároveň dostatečně trénovala mozek a nenechala ho zakrnět, zároveň napěchovala mozek dostatkem faktů o světě v době, kdy to ještě bere (nezapomínejte na biologické danosti), ale ještě nedohlédne důsledky svého nezájmu a pohodičky a zároveň vše napasovala do vnitřní potřeby, nelze. Všechny pokusy o to dosud dopadly špatně, top 3-10% prošly školou nepoznamenány a neubity, ale mají problém porozumět lidské (úřední tuposti), ale hlavně, průměr zůstal ležet ladem. A člověk není pole, aby mu to prospělo.
Dissenter: obdivuji množství perel, kterým disponujete:-)
Jinak pokud učíte dospělé, je to úplně jiná disciplína, minimálně ze dvou důvodů:
– Typicky Vaši studenti nejsou blbci, kteří tam sedí z donucení, ale lidé, kteří se z vlastní vůle přišli něco naučit.
– Zdroj autority je diametrálně odlišný a stejně tak náplň, vycházející z toho, že v andragogice máte posluchače se zkušenostmi, zatímco na ZŠ/SŠ jsou děti bez zkušeností
Z toho pak plyne obrovský rozdíl v motivaci.
A k tomu hodnocení – objektivní je akorát test, ale ten zase nepostihne vše. U komplexních věcí to chce především zvýšení počtu kritérií a hodnocení jako výsledek dílčích známek, ale oproti testu tam vždy určitá míra subjektivity bude (ale řekněme, že známky se budou lišit mezi hodnotiteli třeba o stupeň, ne o dva nebo tři, když to bude bez pomocných škál).
A nemáte pocit, že se dá i u komplexních věcí zhodnotit zvládnutí výsledku?
Já mám dojem, že čím si někdo více stěžuje na školy, tím méně umí.
Tomáš Pecina (to je ten právník, co si stěžoval na všechno a miloval Sudeťáky) si jednoho dne stěžoval, že na gymnáziu se učí povrch válce, ale studenti nemají jak to odvodit. Že by k tomu byly potřeba integrály.
I sedl jsem si k Tomáši Pecinovi, a předvedl mu, jak odvodím povrch válce pomocí znalostí matematiky základní školy. Pecina jen zíral a už nic neříkal.
A tak to bude se všemi těmi kritiky škol coby ďáblů a satanů systému.
To byl povrch koule, to si pecina spletla. :-)
On hlavně Tomáš Pecina byl matfyzák původně.
Tomáš Pecina je kazuistický příklad, že když se z racionality nasměrujete na generování emocí (o ublíženosti sudeťákům, těm, oněm), že vám pak emoce nedovolí racionálně se vrátit zpět.
Je to stejný případ, jako když se Západ ponořil do emocí „Rus je svině“ a „Íránci/Peršané jsou svině“ a diví se, že ty svině jim dávají takovou sodu, že to Západ položí.
Já to tu nechci zaplevelovat off topic diskusí, ale je úplně jedno, jestli Rusové nebo Íránci jsou svině, i kdyby to byli andělé, potřebujeme (Západ) je udržet alespoň bezbranné. Pokud moralistům pomáhá si je představovat jako svině, nešť.
Sudeťáky jsme (po tehdejším právu, nemorálně, ale na to tehdy vůbec nikdo nekoukal) vyhnali z republiky, kterou jsme dosídlili méně kvalitním lidem z východu. Především jsme na tom prodělali my, usedlí Češi, když si odmyslím ty sudetské Němce, kteří cestu nepřežili.
Rusy rozhodně nepotřebujeme udržet bezbranné, protože pak si bude USA, Izrael, a pár dalších agresivních zemiček moc vyskakovat.
Sudeťáky jsem vyhnali nemorálně, protože morálně jsme je měli postřílet jako psy před popravčími četami, či oběsit na šibenicích. To, že jsem byli na ně příliš humánní se nám vymstilo.
Tak tak!
Jak „my Češi“???
Vy už nejste Evropan, ale zase Čech?
fatdwi: To je jasné, ale pokouším se Honzovi53 vysvětlit, že nejen že mám praktické zkušenosti, ale zacházím s jeho produkty. Které někdy jsou poničené demotivačním a ubíjejícím charakterem školy (v tom má částečně pravdu), ale hlavně jsou zakrnělé, zlenivělé, neodolné, zplanělé, s nadměrným sebevědomím, prostě snowflakes. Hodně z nich to nemá šanci potom na VŠ dohnat.
Multiple choice test je best, ale dá to fušku stvořit dobrý.
Dissenter: věřícímu nelze nic „vysvětlit“. Možná časem uvěří zase v jinou píčovinu, v tomhle jsou věřící dobří a je na ně spoleh. Mozek je ale to poslední, co je u toho blba vidět. Články jsem četl jen první dva, pak už jen to, co nazvracel do diskuse a i to je tak extrémně tupé a místy si protiřečící, že z toho ta víra stříká na všechny strany po hektolitrech.
Už ta základní teze, že nejlepší atlet je ten, co trénuje jen když se mu chce, zatímco „pruským drilem“ trénovaný sportovec je otrok i s babičkou a je šíleně demotivovaný, to je taková dávka idiotismu, že to prostě už ani nejde komentovat. (za atleta můžete dosadit, vím já, třeba „žáka“) Jen doufám, že tenhle primitiv bez znalostí (nejspíš produktem podobných chimér, jaké sám hlásá) nebude mít vliv na další kurvení již tak dodrbaného systému podobnými hlupáky.
1) Známka je relativní měřítko hodnocení, a je to v pořádku.
Když budete na zvláštní škole pro handicapované, dostanete lepší známku než by dostal za stejný výsledek normální žák. A normální žák dostane lepší známku za totéž než na výběrové škole.
Že by známka měla být absolutní a objektivní si cucá z prstu jen ubrečený autor článku. Není k tomu důvod.
2) Ubulený vycucaný pseudoargument autora článku, který vychází z jeho vlhkých fantazíí, když se probudil s rukou v nočníku.
3) Dítě určitě samo dobrovolně chce uklízet, umývat doma nádobí, vysypávat koš. Určitě by to samo dobrovolně dělalo. Výchova není jen o tom, co dítě chce a nechce. Každý se musí naučit dělat i své povinnosti, které by dobrovolně nedělal.
4) A k vaší poznámce – zase jste si vycucal z prstu, že škola těch pět nic nenaučí, vy lháři ubulená ulhaná manipulační! Dejte si přezdívku Goebbels!
@ Dissenter
Na jedné ze škol, kde jsem učil, se hodnocení v procentech dělalo. Mně to vyhovovalo, kontinuální škála bez stupňů mi přijde líp vypovídající, ono mít ve stejném stupni 51 % a 74 % je divný. Ale děti se stejně furt ptaly, zda je to trojka, i když to třeba už tak měly několik let.
A dnes se běžně u příjímacích zkoušek na vysoké školy používají percentily.
Přijímací zkouška je často na žádanější univerzity, zejména humanitní, natolik obtížná, že ji zhusta na 100 % neudělá ani absolvent oboru, na který se přijímačkami hlásíte. A s tak krátkým časovým limitem, že i kdybyste ty znalosti měli, tak to nestihnete v limitu. Prostě bez zvládání strestu a dobré taktiky projedete a nedostanete se.
Vyhodnocení je jednoduché. Přijmuti budou všichni do řekněme prcentilu 70.
Je to nespravedlivé? Pro ty, co neumějí zvládat stres, a pro zastánce názorů autora článku, jistě. Ale nikomu to žíly netrhá. Tady jsou pravidla, ber nebo neber.
A v technice je to stejné. Máte fyzikální zákony, a nikoli nezajímá co si o nich myslíte. Když je nebudete brát v úvahu, tak nic nevyřešíte.
@ AC
Percentil je dobrej, ten se dělá u přijímaček, testů PISA apod., ale já taky potřebuju vědět, jak moc zvládli látku, jestli třeba nepotřebují ještě něco dovysvětlit – pak to chce i absolutní hodnocení, ne relativní. Obojí ale má své místo.
@Sysop, Dissenter
V Edupage je škála 1+, 1, 1-, 1/2, 2+, 2… a všechno se přepočítává, takže např. 1/2 = 1,50. To je taky dobrý. 1+ je dokonce 0,70, v průměru se to dost projeví. Dává se to za výjimečný výkon (třeba velká písemka úplně bez chyby).
Nikdy jsem nepochopil, proč nejsou schopny moderní školy zavést celočíselnou hodnotící škálu. Proč někdo zavádí třeba 1+, 1, 1-, 1/2 – beru to jako neschopnost tvůrce hodnotící škály.
Pepíčku, právě jsi vyšel 2. třídu. Na vysvědčení ti dal učitel českého jazyka známku (3,83 + 26,1*i), a z fyziky jsi si polepšil dokonce na (26/53 + 18/14 * i). Gratuluji, Pepíčku! Známkování v našich komplexních číslech pochopíš až za 7 roků, až budeme brát komplexní čísla!
Vysvědčení mají 5 stupňů (slovně). Co je 3+ jako dílčí známka, gymnazista bez problémů pochopí. Pokud nepochopí, nemá na gymnáziu co dělat, ovšem nikoho takého neznám.
Muzes si ty desetiny v hlave nasobit deseti a hned mas celociselnou a sirokou skalu. Jak rikam, Rise jede v desetinach a nemaji s tim problem.
V Risi se jede na desetiny. Ostatne, ja jsem mel na gymplu starickeho ucitele fyziky, ktery na desetiny jel take s tim, ze tak to bylo za prvni republiky.
Náš matikář na gymplu jel na 13stupňovou škálu – lepší 5 byla o něco horší než horší 4. :-)
Pammtuju si učitele výživy rostlin, což je hodně nestravitelnej předmět. Měl hromadu titulů před i za, nějaký publikace, do hodiny chodil s rukama v kapsách a vypjůčoval si i tu pitomou tužku kterou zapisoval. Pak se opřel o kliku okna a začal vykládat. Velmi nám imponoval.
No a ten to měl dvoustavový 1-5 umíš – neumíš, nic mezi tím není, jak s oblibou říkával.
Jak z toho vykouzlil na konci roku závěrečné hodnocení, to nevím. Vlastně kecám vím, zcela jistě metodou inspektora Trachty. Ale pozor! Nikomu neuškodil, vždycky to sedělo a nikdo nebyl ukřivděnej.
K té trojce, ano, nejvíc inovativní v tomto byli na gymplu fyzikáři, jeden měl bodovej systém, druhej (to mi příde celkově tak nejak nejrozumnější z toho všeho) váženej systém. Tzn. různý věci měly různou váhu. V praxi to bylo provedený tak, že třeba velká písemka s váhou 3 se zapsala jako tři samostatný známky. Dobrovolný věci navrch byly typicky za váhu 1. Na konci pololetí se z toho udělal váženej (resp. aritmetickej) průměr a vypadlo celkový hodnocení.
Tak to už je standard, co existujou elektronický žákovský. Pravda, předtím se to psalo na paír – někdo.
Dneska v Bakalářích nebo v Edupage nastavíš váhu známky (a žák vidí, jakou to má váhu). Modelově třeba čtvrtletka váha 10, pětiminutovka váha 2, nadstandardně dobrá práce v hodině váha 1.
Já jsem jen kverulant, uváděl bych rovnou váha * známka, to jediné má váhu.
Nebo bych vymyslel váhu váhu známky, a také váhu váhu váhy známky. Mělo by to tu výhodu, že by to byl čtyřrozměrný vektor = tři váhy a jedna známka. Něco jako analogie časoprostoru. Známkovahoun.
Vlastně jediné co mě zajímá, jestli autor má nějakou moc nebo vliv na české školství. Pokud ne, je vše v pořádku.
Jeho kydy paranoidního psychotika mě už jinak nezajímají. Jediné co mě zajímá je, aby duševně nemocná liga ukřivděných neměla vliv na instituce.
Asi nemá, ale vypisuje postoje lidí, kteří vliv/moc mají.
Proto to taky jde do hajzlu.
Pokud jsem poznal, tak české školství ovlivňují:
1) pedagogické psycholožky, na kterých je vidět, že si tíém kompenzují trauma, že po nich někdo chtěl ve škole kdysi nějaké znalosti a výkony;
2) podnikatelé i nevládní organizace, kteří si školu upravují k snažšímu tunelování škol, a vlivu na školství.
Dovolím se zeptat autora – to je nějaký AI produkt tento článek? Nechat si kázání o vzdělání cizelovat umělou inteligencí, to je už jiná liga, to se musí uznat.
…tak pardón, ono už se to řeší jinde…
autor se nechce něchat zotročit rutinou přemýšlení…
Tak mu přeju hodně štěstí.
kázání cizelovati u AI, zapovězeno jest samotným papežem
…neb nežli belzebubu pařát podati – radšej věky pak hostií nahořklých do řití pcháti!
Takže jsme se dozvěděli, že autor článku je blbý jako troky, a plní si svůj sen – umět napsat článkek – skrze umělou inteligenci. Protože nezvládá samostatně ani diskutovat, i diskusi plní skrze AI.
Právě tu máme příznak inkluze, kdy neúspěšného člověka zastupuje nikoli pečovatel, ale AI.
AI se snaží zakrýt autorovu debilitu a prázdnotu jeho myšlenek. Snoubí se nám tu umělá inteligence a autorova blbost v jednom schizofrenním výstupu.
Škoda času.
umělá co???
4