Noc fyzika 2400 metrů nad mořem, část 3 - zpět na článek

Počet komentářů: 54

Přidat komentář
  1. Diky! Neslo by vice rozvest, kolik lidi tam v noci najednou pozoruje? Kolik je dalekohledu, jak si deli cas a kdo jej experimentum prideluje, kdo za co a komu plati atd?

    1. Šlo, o dalekohledech už jsem psal, těch funkčních je tam mezi 10-15, často se to mění, protože staré kopule očas někdo koupí a dá tam nový dalekohled, obvykle ovládáný na dálku. Ty větší jsou hezky vidět třeba tady
      https://www.youtube.com/watch?v=dyovbAlCIXU
      Z řídící mísnosti jsou ovládány jen ty 3 největší a tam jsou obvykle 1-2 astronomové a jeden TIO, který se stará o teleskop. Dve třetiny řídící místnosti jsou například tady
      https://www.youtube.com/watch?v=iFT3NpVmQcg

      Zbytek je na dlouho a dám to do článku.

  2. Hezké.

  3. Pěkné, dobrá je ta evakuační cedule ve fotkách.

    1. No tak zrovna v Chile není dobré zemětřesení podceňovat. Přímo na observatoři jsem ho zažil nekolikrát.

      1. Že jo! Ono, když nějaká síla dokáže vytvořit takové pohoří, jako jsou Andy, tak by ji měl člověk respektovat.

      2. Redguy: Úniková cesta v případě tsunami

        1. Ta je tam právě ještě z dob před zemětřesením.

        2. Tsunami je přece důsledkem zemětřesení.

          Ale vtipné to je, pokud vidím blížící se tsunami a zároveň se nacházím u takové cedulky kousek od pláže, tak už je to asi stejně jedno :D

          1. Jen technická – blížící se tsunami právě moc vidět není. Viz. např. videa z Thajska 2004.

          2. Aha, chybka, já jsem to pochopil, že ta fotka je někde z vrcholu hory.

            1. Nejsou tam popisky, tak se omlouvám, začátek je La Silla, pak Paranal, ALMA a nakonec takové obecné fotky z cest po Chile

          3. No nějakej čas na reakci máte. Zemětřesení a pak se stáhne voda. Pokud i pak počkáte až na vlnu, vezme si vás po zásluze Darwin.

            A ten tahák na důstojnický zkoušky z astronavigace budu mít kdy?

            1. Na co?
              Koukám, že vás na stará kolena chytla světská pejcha … depak, dycky už jen četař:-P.

              1. To se pak těšte holoto. Všechny vás postavim do haptáku, to budete mrkat na drát, já vám proženu perka, zatracený civilisti!

                1. Boha jeho, trochu lepší bigoš a jak mu to stouplo do hlavy:-).
                  A klid … hvězdy pro plebs nejsou;-P

                2. Láry fáry, hochu!

                  1. https://www.youtube.com/watch?v=BaKCMkTLug8

                    Nevejrej na mě Gándhí!!! :-D :-D

  4. Pěkný, jako vždy a díky … taky jako vždy!

    1. Taky děkuji.

  5. Děkuji, člověk by myslel, že kromě covidu a blbé vlády už nic jiného na světě není.
    Jen při čtení hořce lituji, že jsem se líp neučil (abych nemusel pořád něco googlit).
    Ale jsem rád, že se příjemnou formou dokážeš o část poznání podělit i s námi nevědci. Proto nezávidím a děkuji.

  6. Mohl bys mi prosím vysvětlit jednu věc? Jde mi o rudý posuv. Údajně čím vzdálenější objekt, tím větší posuv je a má to být známkou zrychlujícího se rozpínání vesmíru. No jo, ale čím vzdálenější objekt, tím je záznam starší.
    Když měříme rudý posuv miliardu let vzdáleného záblesku, tak je jen údaj o rychlosti rozpínání miliardu let starý.

    Jak to tam s tímhle je?
    Dík

    1. Pokusím se. Není rudý posuv jako rudý posuv. Jeden je klasický Dopplerův efekt, tedy pokud se zdroj od nás vzdaluje, tak se vlnová délka prodlužuje a dochází k redshiftu. To funguje pro měření hvězd a objektů v naší galaxii a dá se podle toho určit třeba rychlost rotace hvězd, atd.

      U vzdálenějších objektů ale hraje prim kosmologický rudý posuv, ke kterému dochází z toho důvodu, že vesmír, tedy prostor, kterým světlo k nám letí, se během jeho letu rozpíná a tím jej i „natahuje“ a opět prodlužuje vlnovou délku a výsledkem je redshift. Podle Hubbleových zákonů by poměr mezi vzdáleností a rudým posuvem měl být lineární, tj. vesmír se rozpíná konstantní rychlostí a čím větší redshift, tím vzdálenější objekt.

      No a k potvrzení téhle teorie je potřeba najít i jiný způsob měření vzdáleností, než je rudý posuv. To umožňují Ia supernovy, které vybuchují při dosažení přesně definované hmotnosti a tak se předpokládá, že všechny vybuchují víceméně stejně a se stejnou jasností. Pak tedy platí, že z pozorované jasnosti supernovy jde určit její vzdálenost. No a chytří hoši tohle porovnali a zjistili, že ten poměr mezí vzdáleností a redshiftem není lineární a z nějaké rovnice pak vychází, jakou rychlostí se rozpíná a že vzdálenější supernovy jsou dál než by být měly.

      1. K tomu by me zajimalo, jestli vime, kde je stred vesmiru. Jde mi o to, ze nektere objekty leti od stredu s nami a nektere od nas. A da se v tom pak vyznat?

        1. Definujte střed nekonečna :)
          Velký třesk neznamená, že byla nějaká kulička uprostřed ničeho a ta najednou vybuchla a hmota se rezletěla izotropně do okolí. Hmota byla jen velmi zahuštěná a pak z nějakého neznámého důvodu rychle expandovala a expanduje dál. Časoprostor se tak stává „řídší“, ale i předtím byl nekonečný. Těžko se to chápe, protože náš mozek nedokáže vstřebat koncept nekonečna.

          A ono je to celkem jedno, protože stejně víme úplný kulový. V historii měli vědci vždy pocit, že teď už víme všechno a jak je všechno jasné a teď se tomu smějeme. Takhle si na nás za sto let budou ukazovat děti ve škole taky, jací jsme byli volové, že jsme věřili na big bang třeba :)

          1. Takže zdánlivé zrychlování expanze nemusí být nutně důsledkem zrychlení pohybu hmoty, ale může v tom hrát i změna plynutí času.

            1. Ano. Ale možné je prakticky cokoliv, já jsem k našim vědomostem dost skeptický:)

          2. Vidite a ja jsem myslel, ze nejaka kulicka, klidne tomu rikejme i koule, pac te hmoty je ve vesmiru hodne, byla. Takhle nas to ucili ve skole. Byl bod a ten se pak rozprskl.

            Kdyz teda byla zahustena hmota, predpokladal bych, ze byla asi ve forme koule. A ta ma stred. A kdyz se zacala rozpinat, tak bych cekal, ze poleti tak nejak od stredu.

            Slo mi o to, ze pokud nekdo nekde zmeri cerveny posun, tak jak vi, ze to neni uz za stredem a tudiz to, ze se to rychlejc vzdaluje je vlastne normalni. Ale kdyz neni zadnej stred.

            Se radsi vratim ve fyzice ke kovum a tak, tam tomu rozumim.

            1. No a za 20 let se zase bude učit něco jiného, o tom právě mluvím. Jestli umíte anglicky, tak hezké vysvětlení je zde
              https://youtu.be/q3MWRvLndzs

              1. Díky za odkaz.
                Jinak je to naštěstí s titulkama … je to takový fofr, a navíc o velmi obskurních:-) věcech, že bez nich bych to nedal … a že dávám i poměrně vypjaté okamžiky v NFL:-))).

                A výraz „období, kdy nemáme ponětí co se kde dělo“ mne opravdu dostal:-). A i uklidnil:-).

            2. Mno když tak čtu vás příspěvek, tak bych řekl, že si to představujete jako uspořádání materiálu v prostoru. V prostoru byla malá kulička veškeré hmoty naměstnané na malém prostoru, pak byl velký třesk a materiál letí prostorem do všech stran.

              Tak to ovšem není. Rozpínání vesmíru není dáno tím, že se nějaký materiál rozlétává prostorem. To prostor samotný se rozpíná. Nejdříve byl smrštěný a pak se začal roztahovat.

              Asi jako kdyby jste vzal gumičku, nakreslil si na ní x bodů a pak ji začal natahovat. Body se od sebe vzdalují ne proto, že by se pohybovali po prostoru gumičky, ale protože prostor gumičky se zvětšuje.

              V reálu tedy samozřejmě navíc dochází i k pohybu částic uvnitř prostoru, ale zatímco pohybovat se v prostoru lze jen maximálně rychlostí světla, tak expanze prostoru dle současných teorií probíhala i rychleji.

              Prostor se rozpíná všude, takže čím dál to od nás je, tím rychleji se od nás rozpíná. A pokud je vesmír nekonečný, tak od určité vzdálenosti od nás se bude rozpínat i teď nadsvětelnou rychlostí, takže tam bude něco jako horizont událostí, protože tyto oblasti se vzdalují rychleji a světlo z nich k nám nemůže nikdy doletět.
              Taky z toho plyne, že vzhledem k vaší pozici není nic jako střed. Od vás do všech stran se rozpíná stejnou rychlostí a čím dál od vás, tím rychleji.
              Když se vrátím k té gumičce s nakreslenými body, tak když si představíte, že jeden z těch bodů na gumičce jste vy, tak se od vás budou vzdalovat při natahování gumičky všechny body a to na obě strany stejně – čím dál, tím rychleji. Pro vás bude střed tam, kde jste vy.
              Nebude na gumičce žádný jiný bod, od kterého by rychlost relativně k vám klesala a od něj stoupala.

          3. Tak máme něco jako pozorovatelný vesmír (odhadovaná velikost 93 miliard světelných let)

            Nicméně nelze asi úplně vyloučit že vesmír bude ve skutečnosti větší – pokud za hranicí pozorovatelného vesmíru budou další objekty (hvězdy, galaxie, ..), tak je ale z principu (rozpínání prostoru, omezená rychlost světla) nevidíme, vidět nemůžeme a ani s nimi nemůžeme nijak interagovat nebo nějakým fyzikálním pokusem to dokázat nebo vyvrátit.

            Čistě technicky pro nás je to ve svém důsledku jako by ten vesmír na hranici pozorovatelného vesmíru opravdu končil.

            1. Myslím, že ty hranice jsou tam dvě. To o čem mluvíte je oblast za hranicí z které k nám světlo ještě nestihlo doletět vzhledem k stáří vesmíru.

              Někoho může napadnout, prč nevidíme tedy oblast 14 miliard světelných let na obě strany a proč je to 93. No protože se rozpíná a světlo, které někdy po počátku vesmíru v době kdy se stal „průzračný“ vyrazilo z okraje této oblasti bylo tehdy blíže.

              To ovšem neznamená, že za 5, 10 miliard může dorazit světlo ještě ze vzdálenějších oblastí.

              Ale jak jsem psal výše v jiném příspěvku, tak prostor se od nás rozpíná na všechny strany a čím dál, tím rychleji, takže pokud je nekonečný, tak někde musí existovat horizont za kterým se prostor rozpíná rychleji, než rychlost světla a to by vytvářelo horizont z poza kterého nemůže nic orazit nikdy.

              1. Oprava.
                To ovšem neznamená, že za 5, 10 miliard NEmůže dorazit světlo ještě ze vzdálenějších oblastí.

    2. A k tomu údaji o miliardě let starému měření – ano, taky se neporovnává současný stav se starým, ale starý s ještě starším, tedy třeba rychlost expanze před 5 a 10 miliardami let (příklad, nebrat doslovně).

  7. Vždycky mě zajímalo, k čemu je v takovýchto místnostech ta kopice monitorů jak ve filmech.
    Cíky, už mám aspoň rámcovou představu. Já, kterej konzervativně při práci používá stále jen jeden monitor, jakkoli chápu a vidím, jak se spoustě kolegů dělá s více monitory efektivněji :).

    1. Kurňa, ne cíky, ale díky, překlep jeden blbej :)

    2. Tak ona většina těch monitorů je připojená k různým počítačům a pak taky je někdy super vidět víc věcí najednou bez překlikávání. Sranda byla pak občas poznat, kterou z těch 10 myší vlastně hýbat.

  8. To Redguy:
    Mam taky dotaz, ale jsem uplny laik tak to tak berte prosim.

    1. Mam planetu 20 svetelnych let daleko. Nekdo z te planety vysle svetelny signal o delce 1 sekunda smerem k Zemi a ja ho zachytim. Tzn. ten signal bude 20 let stary je to tak?

    2. Vyvinu dalekohled tak silny, ze ze Zeme uvidim az na tu planetu, ze ktere vysel signal, vidim detaily pohybujici se postavy, domy, zahrady. Ale na co se divam? je to jejich pritomnost nebo minulost pred 20 lety?
    Obraz v dalekohledu je prece taky svetelny signal a musi doputovat k Zemi tech 20 svetelnych let, takze bych rekl, ze se divam do minulosti. Je to tak?

    1. Je to přesně tak, světlo z panáka nebo domu stále musí doputovat těch 20 let, takže vidíme události 20 let staré. Dokonce i kdyby ten dalekohled fyzicky dosáhnul až na tu planetu, tak než světlo doputuje skrz něj, tak to 20 let potrvá.

      Hezky to bylo vidět před pár dny na přistání Perseverance na Marsu. Rádiový signál také letí rychlostí světla a v době, kdy my jsme teprve jásali nad otevřením padáku, tak sonda už pár minut dřepěla na povrchu. To například znamená, že kdybychom měli dostatečně výkonný dalekohled na pozorování sondy, tak v době, kdy poslala info o otevření padáku, bychom v dalekohledu viděli právě to otevření, ačkoliv už přistála.

    2. Je to tak. Co je v dalekohledu v téhle vzdálenosti vidět se stalo před 20 lety.
      Díky tomu můžeme také pozorovat objekty co vznikly krátce po začátku vesmíru – jejich světlo k nám putovalo třeba 13 miliard let, i když v současnosti už budou díky rozpínání vesmíru už dále (a možná mezitím zanikly nebo vypadají jinak).

      Tak dobrý dalekohled aby na 20 světelných let viděl někomu do zahrady je zatím utopie.

      Teoreticky lze využít slunce jako gravitační čočku:
      https://www.centauri-dreams.org/2006/08/18/the-focal-mission-to-the-suns-gravity-lens/

      To ale znamená poslat sondu (senzor) alespoň 550 AU od slunce, ale i tak se pak pozoruje jen poměrně malý výsek oblohy ve směru od sondy ve slunci.

      Ale ani s tímhle by se nedalo koukat někomu do zahrady, na 20 světelných let s metrovým senzorem 550 AU od slunce by bylo rozlišení teoreticky nejlépe tak 2 km na pixel a přesné zaměření na cíl by byl celkem dost oříšek.

      1. No tu zahradu nedáme ani na Měsíci, natož mimo Sol :D Myslím, že Hubble má teoretické rozlišení objektu velikého 85 m na Měsíci.

        1. Babráci. Chcete kontakt na HR Jupiterský důlní?

          1. Jeden Rimmer už nám vede vládu, jen není tak vtipnej.

            1. Ten je jenom na měkký světlo. Takovejm my žerem svačiny.

      2. Hm, tohle mne přivedlo na otázku – jak víme, jak daleko ty objekty jsou? Protože pokud nedokážeme velmi precizně určit jejich vzdálenost, nedokážeme určit ani jak dlouho k nám letělo jejich světlo = jak jsou staré, a do výpočtů o stáří vesmíru atd. to zanáší obrovskou chybu.

        Triangulace stačit nebude protože relativní pohyb Země okolo Slunce a Slunce v naší galaxii budou oproti tak vzdáleným hvězdám z hlediska úhlové vzdálenosti hluboce pod statistickou chybou.

        1. Redshift, viz výše, Mlho! :)

          1. Redshift se pak částečně kalibruje pomocí „standardních svíček“ – u některých procesů víme kolik se uvolní energie (Pokud bílý trpaslík přesáhne cca 1.4 hmotnosti slunce, nastane supernova a trpaslík vybuchne – asi podobně jako když se přidává další a další uran na hromadu jaderného paliva, až tu najednou je nadkritické množství), takže z toho jak velký záblesk se pozoruje lze odvodit vzdálenost.

  9. Diky za objasneni. A za hezky clanek.

Napsat komentář

D-FENS © 2017