Moc hezký článek, díky za něj. Zbývá snad jen dodat, že pan Radecký si připsal ještě jednu významnou zásluhu a to na poli gastronomie. Při svém pobytu v severní Itálii totiž ochutnal italské jídlo s názvem „Cotoletta alla Milagnese“, což je plátek masa v trojobalu, kdy se však nepoužívá strouhánka, nýbrž nastrouhaný sýr Parmigiano reggiano. Toto jídlo mu tak zachutnalo, že recept na něj doručil až na císařský dvůr do Vídně. Tam však kuchaři zjistili, že nedisponují výše uvedeným sýrem a tak jej nahradili strouhánkou. Poté, co jídlo předložili císaři, ten si jej oblíbil a pokrm byl pravidelně jednou týdně servírován na jeho stole. Tak vzniknul slavný Vídeňský řízek. A v rámci Rakousko-Uherska se tento pokrm dostal až na naše stoly. I za to vděčíme panu Radeckému. Až tedy budete pojídat tento náš oblíbený „národní“ pokrm, vzdejte alespoň na okamžik hold generálu českého původu.
japan
Paradni, dekuji.
Cigi OL
Není pravda, že se na Radeckého zapomnělo, ono je to ještě horší. V Olomouci se už xy-krát dělaji tzv. na jeho počest dny. To se slezou vojenské dechovky, ochotnicky se zinscenuje průjezd maršála a pak se řeční na náměstí. Letos to byl Sobotka, celou tuhle šaškárnu platí za 700 tis.Kč Olomoucký kraj a před volbami si to kraj rovnou předplatil na 3 roky předem.http://stoky.urza.cz/index.php?action=showdrop&DID=328
destabilizator
Pekny clanek, jeste mi tam ale chybi story Costoletta ala Milanese -> vidensky rizek
marmess
+1
kundohlav smrduty
Mooc hezký. Jen tak dál, podobných historických exkursů je třeba jako soli.
(Pokud jde o mne, modrou knížku jsem si nepořídil, ačkoliv už by to tenkrát -VŠ po 1989- bylo dobře možné, a řádně jsem odsloužil.
Dovedu ocenit, pokud je někdo ochoten podobý přístup nepovažovat za debilní).
Ligiera
„K nelibosti důstojnického sboru začal s armádou v Itálii bojovou přípravu, uvedl ji do pohotovosti a bůhvíproč, nesmyslně požadoval, aby armáda byla bojeschopná.“
Je jasné, že s tímhle přístupem by u moderní AČR pohořel.
h72
Nu, takže se vlastně tenkrát připravoval v Itálii na nesmyslnou agresi, resp. udržení okupovaných zón. Po naší dnešní armádě se chcou ouplně jiné věci než obrana státu. Například být loajální ku a dokonce býti účasten přepadení cizí země a sraní se do cizích záležitostí. A také se zřejmě po naší armádě součinnost s prvoplánovým agresorem (hegemonem západní a střední a východní Evropy posledních let). Kolaborant a vlastizrádce generál Pavel by mohl vyprávět.
deacon
Leda hovno, pohořel by u rozpočtové komise a obecně při porcování medvěda.
mant
Při vší Haškově nelásce ke všemu rakouskému – do Radeckého se nikdy zvlášť ostře neobouval, spíš do jeho (a nejen jeho) kultu ve státě i armádě. Ve Švejkovi je na účet Radeckého snad jen jedna kousavá poznámka o tom, jak od Santa Lucie ustoupil Radecký i Italové, a Radecký se pak vrátil a zjistil, že vlastně vyhrál (což tu šarvátku neshrnuje úplně nejhůř).
h72
Haška si snad od huby neber – vrchol všch dosebezahleděných ožralů – člověk, který dokázal dvacet let měnit plky za rum (na který nakonec umřel). Zapalovalo mu to pár exceláns, postřehy a paměť měl fenomenální, psalo mu to, fysičku také obdivuhodnou (prochlastal a skoro nespal mnoho let), ale jmenovat ho v jakémkoliv kontextu jako autoritu?
mant
Na Haška se odkazuje autor; po mém soudu nesprávně, proto i komentář. To bez ohledu na Haškovu osobu, mimochodem zřejmě podstatně komplikovanější.
Sysop
To bude mozna ten moderni pohled na vec. Jakmile je pisalek a ozrala, tak je to autorita. Pockej, az mu nekdo spichne lavicku, pak to bude hotovy.
Vanguard
„A tak maršál Radecký je pochován nikoli v rodných Čechách, ale na návrší hrdinů v sousedním Rakousku.“
S místem pohřbení Radeckého nemá (ne)láska Čechů k němu vůbec nic společného, už proto ne, že v době své smrti byl Radecký v českých zemích dost populární.
Hlavním důvodem pro pohřeb v Památníku hrdinů ovšem byla skutečnost, že Radecký de facto ještě za života prodal svoje tělo válečnému zbohatlíkovi Pargfriederovi, což byl válečný dodavatel rakouské armády. Pargfrieder zaplatil za Radeckého jeho nemalé dluhy a Radecký na oplátku projevil v závěti přání být pohřben v Pargfriederem budovaném Památníku hrdinů u Vídně-jak se i nakonec stalo. Kdyby nebylo toho, nabídl František Josef I. Radeckému možnost pohřbu v Kapucínské kryptě ve Vídni, což by byla obrovské pocta-ale Radecký dohodu s Pargfriederem dodržel a je tedy pohřben spolu s Pargfriderem v ještě jedním vojevůdcem v tom Památníku hrdinů.
JJ
Ta story s Heldenbergem má ještě konec: když František Josef po Radeckého smrti zjistil, jak se to má, nabídl Pargfriederovi, že Heldenberg koupí. Ten prohlásil něco v tom smyslu, že s mrtvolami hrdinů se nekšeftuje a celý areál císaři věnoval.
Pargfrieder sice opravdu zbohatl na dodávkách armádě, ale jinak to nebyl typický keťas, jak je občas vykreslován. Mj. například před smrtí prominul dluhy všem svým dlužníkům.
Sprosty Podezrely
Coz zni jako rozdavani penez ne ze sveho, ale z majetku dedicu…
JJ
Proč myslíte? Chápu, že dědicům se to líbit nemuselo, ale byly to jeho peníze (resp. aktiva), mohl si s nimi udělat, co chtěl.
Sprosty Podezrely
Tak ano, legalne muzu udelat s penezi za zivota co uznam za vhodne. Pokud nekdo provede odpusteni dluhu v dobe sve ekonomicke aktivity, v dobe, kdy je za majetek zodpovedny, kdy jej utraci a vytvari, chapu to. Pokud tak ale ucini v dokumentu, ktery je jeho posledni vuli, jeho zaverecnym aktem, pak je to jasne pokrytectvi – za sveho zivota si uzivam majetek, po me smrti ale chci byt znam jako dobrak… Hm… Aha, uz vim, rozdam penize az po smrti. Ja si jich uziju dosytosti a na potomky defekuje Canis Lupus.
Proc to neudelal za zivota, ale az tesne pred smrti? Protoze byl lakomec.
Jeste takova poznamka k dedictvi – pokud nekdo zdedi majetek, ktery je v rodine po generace a ac ma potomky, kteri by se o nej mohli dobre postarat, stihne jej prohyrit – do posledni knihy z pra pra prababiciny knihovny, kterou proda, aby mel na pivo – je to taky dobre? Ja vim, ze je to plne legalni, ale rozhodne to neni spravne chovani a takoveho cloveka bych nechtel nikdy obhajovat.
Jiste, odpusteni dluhu je moralne jinde, je to jiste bohulibe gesto, ale ja na boha neverim a na platnost zavazku ano. Nikdy bych si nedovolil v posledni vuli sahnout na majetek, vcetne pohledavek, ktere budou resit mi dedicove. Pokud tak uznaji za vhodne, necht dluhy prominou sami.
Na ja, bolsevik udelal z Radeckeho rodneho zamku internat, na kterem jsem byl sveho casu internovan. Dluzno podotknout, ze veskere interiery onoho zamku padly za obet budovatelskemu nadseni bolsevickeho nevkusu a jedine, co z puvodnich interieru zustalo, je zulove schodiste. Nebudu patrne daleko od pravdy, kdyz se domnivam, ze to schodiste prezilo patrne pouze z toho duvodu, ze bylo prilis tezke ho rozebrat a nalozit na nakladak a navic okresni predseda KSC mel pouze prizemni chalupu, tudiz tam zadne schodiste nepotreboval…
Moc hezký článek, díky za něj. Zbývá snad jen dodat, že pan Radecký si připsal ještě jednu významnou zásluhu a to na poli gastronomie. Při svém pobytu v severní Itálii totiž ochutnal italské jídlo s názvem „Cotoletta alla Milagnese“, což je plátek masa v trojobalu, kdy se však nepoužívá strouhánka, nýbrž nastrouhaný sýr Parmigiano reggiano. Toto jídlo mu tak zachutnalo, že recept na něj doručil až na císařský dvůr do Vídně. Tam však kuchaři zjistili, že nedisponují výše uvedeným sýrem a tak jej nahradili strouhánkou. Poté, co jídlo předložili císaři, ten si jej oblíbil a pokrm byl pravidelně jednou týdně servírován na jeho stole. Tak vzniknul slavný Vídeňský řízek. A v rámci Rakousko-Uherska se tento pokrm dostal až na naše stoly. I za to vděčíme panu Radeckému. Až tedy budete pojídat tento náš oblíbený „národní“ pokrm, vzdejte alespoň na okamžik hold generálu českého původu.
Paradni, dekuji.
Není pravda, že se na Radeckého zapomnělo, ono je to ještě horší. V Olomouci se už xy-krát dělaji tzv. na jeho počest dny. To se slezou vojenské dechovky, ochotnicky se zinscenuje průjezd maršála a pak se řeční na náměstí. Letos to byl Sobotka, celou tuhle šaškárnu platí za 700 tis.Kč Olomoucký kraj a před volbami si to kraj rovnou předplatil na 3 roky předem.http://stoky.urza.cz/index.php?action=showdrop&DID=328
Pekny clanek, jeste mi tam ale chybi story Costoletta ala Milanese -> vidensky rizek
+1
Mooc hezký. Jen tak dál, podobných historických exkursů je třeba jako soli.
(Pokud jde o mne, modrou knížku jsem si nepořídil, ačkoliv už by to tenkrát -VŠ po 1989- bylo dobře možné, a řádně jsem odsloužil.
Dovedu ocenit, pokud je někdo ochoten podobý přístup nepovažovat za debilní).
„K nelibosti důstojnického sboru začal s armádou v Itálii bojovou přípravu, uvedl ji do pohotovosti a bůhvíproč, nesmyslně požadoval, aby armáda byla bojeschopná.“
Je jasné, že s tímhle přístupem by u moderní AČR pohořel.
Nu, takže se vlastně tenkrát připravoval v Itálii na nesmyslnou agresi, resp. udržení okupovaných zón. Po naší dnešní armádě se chcou ouplně jiné věci než obrana státu. Například být loajální ku a dokonce býti účasten přepadení cizí země a sraní se do cizích záležitostí. A také se zřejmě po naší armádě součinnost s prvoplánovým agresorem (hegemonem západní a střední a východní Evropy posledních let). Kolaborant a vlastizrádce generál Pavel by mohl vyprávět.
Leda hovno, pohořel by u rozpočtové komise a obecně při porcování medvěda.
Při vší Haškově nelásce ke všemu rakouskému – do Radeckého se nikdy zvlášť ostře neobouval, spíš do jeho (a nejen jeho) kultu ve státě i armádě. Ve Švejkovi je na účet Radeckého snad jen jedna kousavá poznámka o tom, jak od Santa Lucie ustoupil Radecký i Italové, a Radecký se pak vrátil a zjistil, že vlastně vyhrál (což tu šarvátku neshrnuje úplně nejhůř).
Haška si snad od huby neber – vrchol všch dosebezahleděných ožralů – člověk, který dokázal dvacet let měnit plky za rum (na který nakonec umřel). Zapalovalo mu to pár exceláns, postřehy a paměť měl fenomenální, psalo mu to, fysičku také obdivuhodnou (prochlastal a skoro nespal mnoho let), ale jmenovat ho v jakémkoliv kontextu jako autoritu?
Na Haška se odkazuje autor; po mém soudu nesprávně, proto i komentář. To bez ohledu na Haškovu osobu, mimochodem zřejmě podstatně komplikovanější.
To bude mozna ten moderni pohled na vec. Jakmile je pisalek a ozrala, tak je to autorita. Pockej, az mu nekdo spichne lavicku, pak to bude hotovy.
„A tak maršál Radecký je pochován nikoli v rodných Čechách, ale na návrší hrdinů v sousedním Rakousku.“
S místem pohřbení Radeckého nemá (ne)láska Čechů k němu vůbec nic společného, už proto ne, že v době své smrti byl Radecký v českých zemích dost populární.
Hlavním důvodem pro pohřeb v Památníku hrdinů ovšem byla skutečnost, že Radecký de facto ještě za života prodal svoje tělo válečnému zbohatlíkovi Pargfriederovi, což byl válečný dodavatel rakouské armády. Pargfrieder zaplatil za Radeckého jeho nemalé dluhy a Radecký na oplátku projevil v závěti přání být pohřben v Pargfriederem budovaném Památníku hrdinů u Vídně-jak se i nakonec stalo. Kdyby nebylo toho, nabídl František Josef I. Radeckému možnost pohřbu v Kapucínské kryptě ve Vídni, což by byla obrovské pocta-ale Radecký dohodu s Pargfriederem dodržel a je tedy pohřben spolu s Pargfriderem v ještě jedním vojevůdcem v tom Památníku hrdinů.
Ta story s Heldenbergem má ještě konec: když František Josef po Radeckého smrti zjistil, jak se to má, nabídl Pargfriederovi, že Heldenberg koupí. Ten prohlásil něco v tom smyslu, že s mrtvolami hrdinů se nekšeftuje a celý areál císaři věnoval.
Pargfrieder sice opravdu zbohatl na dodávkách armádě, ale jinak to nebyl typický keťas, jak je občas vykreslován. Mj. například před smrtí prominul dluhy všem svým dlužníkům.
Coz zni jako rozdavani penez ne ze sveho, ale z majetku dedicu…
Proč myslíte? Chápu, že dědicům se to líbit nemuselo, ale byly to jeho peníze (resp. aktiva), mohl si s nimi udělat, co chtěl.
Tak ano, legalne muzu udelat s penezi za zivota co uznam za vhodne. Pokud nekdo provede odpusteni dluhu v dobe sve ekonomicke aktivity, v dobe, kdy je za majetek zodpovedny, kdy jej utraci a vytvari, chapu to. Pokud tak ale ucini v dokumentu, ktery je jeho posledni vuli, jeho zaverecnym aktem, pak je to jasne pokrytectvi – za sveho zivota si uzivam majetek, po me smrti ale chci byt znam jako dobrak… Hm… Aha, uz vim, rozdam penize az po smrti. Ja si jich uziju dosytosti a na potomky defekuje Canis Lupus.
Proc to neudelal za zivota, ale az tesne pred smrti? Protoze byl lakomec.
Jeste takova poznamka k dedictvi – pokud nekdo zdedi majetek, ktery je v rodine po generace a ac ma potomky, kteri by se o nej mohli dobre postarat, stihne jej prohyrit – do posledni knihy z pra pra prababiciny knihovny, kterou proda, aby mel na pivo – je to taky dobre? Ja vim, ze je to plne legalni, ale rozhodne to neni spravne chovani a takoveho cloveka bych nechtel nikdy obhajovat.
Jiste, odpusteni dluhu je moralne jinde, je to jiste bohulibe gesto, ale ja na boha neverim a na platnost zavazku ano. Nikdy bych si nedovolil v posledni vuli sahnout na majetek, vcetne pohledavek, ktere budou resit mi dedicove. Pokud tak uznaji za vhodne, necht dluhy prominou sami.
Na ja, bolsevik udelal z Radeckeho rodneho zamku internat, na kterem jsem byl sveho casu internovan. Dluzno podotknout, ze veskere interiery onoho zamku padly za obet budovatelskemu nadseni bolsevickeho nevkusu a jedine, co z puvodnich interieru zustalo, je zulove schodiste. Nebudu patrne daleko od pravdy, kdyz se domnivam, ze to schodiste prezilo patrne pouze z toho duvodu, ze bylo prilis tezke ho rozebrat a nalozit na nakladak a navic okresni predseda KSC mel pouze prizemni chalupu, tudiz tam zadne schodiste nepotreboval…