Viděl jsem jeden díl v pondělí, ale přišel jsem k tomu nějak pozdě. Děly se právě hrůzný věci. Nějaký blonďák (později se z něj vyklube člen týmu Medicopter) jezdil po jezeře na vodním skútru, kterému se ulomil ovladač plynu (já tedy nevím, klasický převod páčka-lanko mívá vratnou pružinku právě pro tento případ, ale výrobce skútru asi nedělal FMEA nebo co) Za ním seděla nějaká ženská s dítětem a všichni se chtěli hezky vozit. Jenže osádka záchranného vrtulníku si bůhvíproč vzala do hlavy, že ženskou ze skútru sundá. A tak skútr jezdil po vodě a vrtulník poletoval za ním, pořád tam a zpátky, až je z toho krámu konečně sundali. Blonďák ale pořád sveřepě rajtuje na skútru, až najednou ho to nějak omrzí a ze skůtru seskočí. Ten pokračuje dál, až ke břehu, kde vybuchne, jako by vezl dvě podkritická množství plutonia. Nejspíš se jednalo o skútr-tanker, protože z něj teče benzín a za chvíli je na jezeře skvrna, jako když se potopil Exxon Valdez, ale ještě navíc hoří. Osádka supervrtulníku musí opět do toho, dá tomu knedlík a blonďáka vyloví. Paráda. Jen furt nevím, proč jednoduše nejezdil s tím skútrem tak dlouho, dokud mu nedojde benzín, což by jistě netrvalo déle než hodinu a byla by to asi nejsnažší alternativa.
Pak jsem chvilku na další kus kraviny urval ve středu. Osádka vrtulníku ve složení pilot, lékař a záchranář se jala zachránit dvojici, která se dostala do problémů v horách. Pilotka zaparkuje Bk-117 na kraji srázu, chcípne motor, jako by přijela na babetě ke koloniálu, a jde zachraňovat. Obojí je nejen proti předpisům, ale i proti logice, protože jako pilotovi ji musí být známa nestabilita vrtulníku za povětří na zemi, zvláštně je-li v neukotveném stavu. Pilotka spadne ze skály, bum, krev z uší, krev z úst, bolest břicha, zlomenina spodiny lebeční, pneumotorax a vnitřní zranění a vůbec je to píčou ke zdi. Vysílačka nejde. Už minule jsem psal, jak jsou zdravotníci kolegiální. Další směna (!!!) začne kolegy postrádat, ale nemají vrtulník. Jedou za ignorantem jménem Pfeiffer, který chlastá pivo a hraje šipky. Kromě toho vlastní vrtulník typu Alouette. Jenže se to komplikuje, Alouette má vadné palivové čerpadlo a zlomený spojovací hřídel (jak ta věc předtím přistála?). U záchranky mají skladem hřídel (je tedy záměnný hřídel z Alouette a Bk-117?), ale ne čerpadlo. Rozbíhá se velmi zrychlená verze pohádky o slepičce a kohoutkovi, čerpadlo získá nějaká baba ve skladu díky tomu, že si rozepne halenku o dva knoflíčky níž (má asi tak dvojky). Nějaký kolík to tam všechno zamontuje pomocí křížového šroubováku. Posádka uzemněného Bk-117 mezitím pomagoří úplně a ukecá doktora, aby to okniploval. Doktor to vezme uchopí kolektiv a cykliku rukou neškolenou a s pacienty na palubě zalétá takovou menší, ale pěknou akrobačku. Zraněná doktorka to všechno řídí povely z lehátka (zde se autoři zřejmě inspirovali filmem Připoutejte se, prosím). Alouette nahání amatérsky řízený Bk. Doktor učinil od startu značné pokroky, provádí už obraty s koordinovaným použitím kolektivu, pedálů i cykliky. Ovšem pak to začne. Z Bk vyhodí posádka lano a na něj se pověsí kopilot z Alouette (mezitím ho zdravotnice pokárá, že je hrozný hazardér). Navijákem přitáhnou návštěvníka do Bk-117 (přetížení stroje? – na palubě je již šestá osoba). Po poslední akční scéně (při přesedání trhne doktor cyklikou dopředu a vrtulník začne padat dolů, zachová se tedy jako letadlo) a kopilot, ten s tím krámem přistane. Všichni skončí v nemocnici a všichni jsou happy.
V pátek jsem si zase udělal chvilku. Zapnul jsem to zrovna v okamžiku, kdy nějaký zlotřilec vylejzal kanálem. Pilotka, která se od středy zotavila, si vyrazí s nějakým šmrksou zašpásovat do vrtulníku (dál se ukáže, že je to doktor také od Medicopteru, jak jinak). Při mé slabosti pro sex v autě mám pro ně pochopení. Pazdrát z kanálu jde vybrat od nějakých smetáků výpalné, ale ti mu do kufru namísto peněz dají slzný granát. Zalezou s ním někam do nějaké díry, která vypadá jako opuštěný podzemní bunkr nebo tak něco. Pazdráta střelí koltem osmatřicet do břicha, ale pomrd je ještě předtím zavede do něčeho jako plynová komora – Adolf Eichman by vejral. Všichni se přiotráví. Je to všechno hrozně zamotaný, takže radši přijde reklama. Po ní si pazdrát s dírou v břiše si jako správný příslušník germánské rasy vzpomene na Wagnerův Gottdämmerung a v bunkru načasuje bombu. Pak policajt najde venku jednoho ze smetáků přiotráveného a vyhlásí alarm pro vrtulník. Posádka sedne do vrtulníku, zapne to, jako když v létě na stole zapínáme ventilátor a letí tam. Jenže pak se to nějak zmrví. Smeták sebere policajtovi jeho pistoli Glock, jen tak mu ji vytáhne z pouzdra a bez odjištění i natažení ho zastřelí. Pozoruhodné, i ze stříkací pistolky se před použitím musí vytáhnout špunt. Vezme si pilota jako rukojmího a lapiduchy pošle vyzvednout svoji partnerku i s prachama z plynové komory. Jenže ti tam nějak uvíznou, navíc v místnosti, ve které je nastražená bomba nápadně připomínající bombu v sudu z filmu Zkáza Britaniku. Jediná možnost úniku je přes dvířka ve stropě. Pilot to zahákne pod helikoptéru (dekl tam má jako na potvoru velmi příhodné očko) a dlooouho se ho snaží nadzvednout, kvrdlá kolektivem nahoru a dolu, až dekl konečně zvedne (je to dlaždice betonu asi 70x70x10cm). Pak spustí kotvu dolu a vytáhne záchranáře + pacienty, celkem 4 lidi, tedy nějakých minimálně 250kg nebo 3 betonové dlaždice, ale to už mu problém nečiní. Všechno to dobře dopadne, jako posledně i předposledně.
Je to všechno hrozná kravina.
Sice jsem žádné helo nikdy neřídil, ale vím, že naučit se létat s vrtulníkem je pěkná dřina. Doporučuji film BAT21, kde je celkem realisticky zachyceno, co se stane, když se zkušený pilot letadla posadí na pilotní křeslo vrtulníku. Naučit se jej perfektně ovládat je logicky dřina ještě větší. Ale to tvůrcům seriálu nevadí. Dovedli celý výtvor oprostit od všech technických podrobností (například zahřívání motoru, rádiová komunikace, navigace…) a jejich podání techniky letu se omezuje na záběry kolektivu a cykliky, přičemž manipulace s oběma ovládacími prvky často nekoresponduje s tím, co vrtulník provádí. Letové manévry, které vrtulník provádí, jsou silně za hranicí možností létajícího aparátu s rotační nosnou plochou, což se týká především visení poblíž kolmých stěn, které pro vrtulníkáře představuje poměrně zásadní problém.
Mám pocit, že celý tým Medicopter stráví většinu času na svých misích tím, že zachraňují jeden druhého. Dosud jsem si myslel, že posláním záchranáře je zachránit lidi, kteří se dostali do úzkých, a to při minimálních škodách na vlastních životech a vybavení, zatímco tým Medicopter postupuje poněkud odlišně a každý zásah promění na survival soutěž, při které se do problémů dostanou jeden až tři členové posádky. Divím se, že jim to AOK, německá obdoba naší VZP, sponzoruje. Moje ex-přítelkyně je rovněž záchranář a pokud vím, nikdy tak zásadní adrenalinové zážitky neměla. Její práce je také o hodně prozaičtější. Sem tam chodila domů naštvaná, že jim třeba opilci třikrát za noc pozvraceli auto, ale to asi není natolik adrenalinový zážitek, aby se o tom točil film.
Další dojem, který jsem si ze seriálu odnesl, je ten, že každý v posádce se už s každým vyspal. Tady už naštěstí začali vidět autoři seriálu život zdravotníků reálněji. Také o tom vím svoje, protože jsem strávil rok a půl v nemocnici při civilní službě. Zjistil jsem přitom, že ve zdravotnickém sektoru mizerně platí, ale při troše zájmu se dá o to snáze dopracovat k jiným nemateriálním požitkům. Zejména odpolední a noční směny byly v tomto ohledu velmi atraktivní.
S otevřenými ústy jsem jednou sledoval manévry vrtulníku Mi-2, lidově zvaného „spermie“, poblíž střechy nemocnice. Vzhledem k silnému větru nemohl pilot přistát, takže zůstal ve visu a pacienta vysadili navijákem. Od té doby mne výkony pilotů vrtulníků svým způsobem fascinují. Jednou jsme při cestě od Lipna sledovali přistání záchranky s vrtulníkem Sokol na plácku velkém asi jako půlka hřiště, lemovaného stromy, což provedl postupným klesáním z visu opět za poměrně silného větru, proti kterému se musel předem příhodně natočit. Obojí mně přimělo v duchu před piloty záchranky smeknout.
Nechci přijít o domněnku, že aspoň někdo se ve zdravotnictví chová jako profesionál a tak doufám, že tento přiblblý seriál co nevidět skončí a nedopadne jako Cobra 11, od které přibývají další a další díly.
Musím si rozpomenout na ještě jeden seriál z podobného prostředí. Jmenoval se Sanitka, pochází ze začátku 80.let a byl natočen v Čechách. Když porovnám oba výtvory po stránce obsahové, zjistím, že Medicopter je úplný a totální blábol, jehož natočení muselo být asi tak pětkrát dražší. Nabízí se proto myšlenka, proč jednoduše naši filmoví tvůrci nepřevelí doktora Janderu k LZS a majora Zemana k dopravce a netočí podobné seriály sami, namísto aby se za ně platilo Němcům.
Princip ovládání vrtulníku:
Vrtulník je létající aparát s rotační nosnou plochou. Tou je jeden nebo více rotorů poháněných motorem nebo turbínou. Protože se rotor otáčí nějakou rychlostí a je nějak těžký, působí během jeho otáčení na vrtulník reakční moment, který je vyrovnáván malou vrtulkou na konci trupu. Existují i jiné konstrukce, které jsou méně obvyklé. Například ruské vrtulníky Kamov mají dva protiběžné rotory nad sebou a vyrovnávací vrtulku nepotřebují, americké vrtulníky Chinook nebo SeaKnight mají dva hlavní rotory uspořádané za sebou.
Základní tři ovládací prvky vrtulníku představují kolektiv, cyklika a pedály.
Nožními pedály se řízen úhel náběhu (úhel naklopení listu vrtule, pod kterým se zařezává do vzduchu) vyrovnávacího rotoru a tím je řízena rotace vrtulníku kolem svislé osy.
Kolektiv se nazývá podle toho, že jím lze „kolektivně“ měnit úhel náběhu všech listů hlavního rotoru najednou a tím vyvolávat stoupání vrtulníku ve směru normály hlavního rotoru, při přitažení kolektivu nahoru vrtulník stoupá. Kolektiv bývá spřáhnutý s ovládáním plynu. Kolektiv je umístěn vlevo vedle sedačky pilota a vypadá jako ruční brzda v autě.
Cyklika se nachází před pilotem a je podobná řídící páce letadla. Pomocí cykliky je zvyšován úhel náběhu příchozího listu a snižován úhel náběhu odchozího, úhel náběhu se tedy mění cyklicky. Vyvolává se tím složka síly směřující vesměru letu, která umožňuje pohyb vrtulníku vpřed, je to v podstatě stejné, jako by se rotor nakláněl.
Manévrování s vrtulníkem se tedy sestává z koordinovaného používání všech třech ovládacích prvků. Například levá stoupavá zatáčka znamená cykliku k sobě, kolektiv nahoru a levý pedál.
Vrtulník Eurocopter Bk-117 vyvinulo v osmdesátých letech konsorcium firem Messerchmitt-Bölkow-Blohm. Minimálně dvě jména z názvu firmy leteckým fandům určitě nejsou neznámá. Nyní jej produkuje německo-francouzská firma Eurocopter a to i v mutaci Medicopter upravené pro účely záchranných operací. Vrtulník se těší značné oblibě pro výhodné prostorové řešení, rychlost a obratnost (je asi o třetinu rychlejší než v Čechách ještě pořád hojně používaná „spermie“), bohužel ale není nejlevnější, takže v Čechách tč. žádný nelétá.
(3x známkováno, průměr: 1,33 z 5)