Lóra - zpět na článek

Počet komentářů: 23

Přidat komentář
  1. Loser!!!
    Ne looser. Jinak dobrý…😉 🍻

    1. Jak by ne?! Looser je človek, čo nevie správne napísať slovo loser. Škoda, že slovo leeder autor tiež neadoptoval.

      1. A není to ten internetovej vyhledávač ?

      2. Takový zajímavý postřeh. Napsal jsem tu spoustu článků, kde se mi ve větách neshodoval podmět a přísudek, měl blbě i/y, zapsal chybně čárky, anebo prostě jsem se uklepl. Jsem kritizován za obsah, formu, výši svého IQ, ale tohle je poprvé, kdy jsem kritizován za chybu v anglickém slovíčku.
        A navíc od Slováka.
        Jak trapné.

        1. Myslím pro mne.

        2. Ono asi jde o to, ze tahle chyba uz je takove meme :-)
          BYlo na ni uz upozornovano asi milionkrat, co jsem jen ja videl, tak si z toho lidi docela delaj srandu myslim

  2. To mi přijde výrazně jednodušší a smysluplnější Mariáš.

    1. No ale ten nemôžeš hrať nabumbaný, lebo prehráš aj gate.

      1. Když umíš pít, tak můžeš. Do určitého množství samozřejmě. Je fakt, že stačí dva renoncy za panáky a už se vezeš… ale co. Stejně nikdy neprohraješ tolik, aby tě to nějak mrzelo…

        1. To záleží na tom, jak vysokej hraješ. Ale v zásadě ano, dobrý pocit ze hry je víc než peníze.

    2. Mariáš (trojkový, nebo licitovaný, licitovaný zvlášť) je jako karetní hra tak brutálně jinde, než všechno ostatní, že pokud se ho někdo aspoň trochu naučí, považuje všechny ostatní karetní hry za ztrátu času. A tak to prostě je a tak je to správně.

      1. Naprosty souhlas.
        Ale Lora je zajimava, minimalne tema ruznejma variantama her. Me tohle hlava celkem bere, tak me to zaujalo, priznam se.

        Ja jsem schopnej hrat i sedmy. Jediny, co me fakt tuze nebavi, je prsi, to je fakt pro debily.

  3. Díky za článek, seznámil jsem se s hrou o které jsem do té doby nikdy neslyšel. Po omrknutí pravidel mi to přijde pro opilce trochu komplikovnané, pořád se mění režim hry, kdo si má pořád pamatovat, co se zrovna hraje. Za ideální opileckou hru považuju kozu.

  4. Hra mi připadá ze soudku : Hra na mlýn
    Jeden si lehne na břicho na zem a ostatní mu chčijí na lopatky.

  5. Lóru jsem hrál mnohokrát, jak s Kladeňáky, tak s kámošema z Prahe, vždycky u piva, ale nikdy jsme u toho nepraktikovali nějaké panáky, to je podle mne krávovina.

  6. Podobně jsme hráli Černou kočku, při turnajích někteří jedinci pivo nepili, aby byli schopní dohrát. Oblíbený byl koník v trávě, jako poslední jsme likvidovali píč vodku, to byl fakt hnus.

    1. my jsme kdysi hráli žravou dámu s malými a velkými panáky a málokdo dal druhou hru…

  7. My hrávali hru zvanou Kociáš. Přesná pravidla si nepamatuju – rozdaly se 4 karty každému, zbytek otáčel „bankéř“ a komu padla stejná hodnota pil postupně jeden, dva nebo tři loky piva. Asi tam byla i nějaká situace dopít na ex, ale to už nevím přesně. Dalo se jedno kolo kolem stolu a bylo hotovo:)

  8. Teď mi kamarád řekl, že se hra dá trénovat i zde. https://hra-lora.cz/

    1. Hm je to zajímavý. Asi se tím zkusím prokousat…

    2. Tak to ti „pekne“ ďakujem za ten link.
      Najprv som si myslel, že to je nejaká blbosť, ale potom som si našprtal trochu pravidlá a už sa od toho neviem odtrhnúť. Keď to budem hrať celú noc tak ma máš na svedomí.

  9. Včera, 11.května 2022, zemřel Vlastislav Toman, šéf ABC.
    Čest jeho památce…

    .

    1. ABC jsem měl hrozně rád, hlavně díky „déčkům“, které jsem s kamarády měnil za něco jiného – a článkům Pavla Šraita.
      Pavel Šrait, byť sám amatér, tam uveřejňoval vždy ze 100% vyzkoušené návody a konstrukce, které chodily snad i těm největším lemplům, kteří tam kolikrát nedali ani to, co bylo předepsáno.
      Vzpomínám si např. na „polní telefon“, skládající se z jedněch radistických-krystalkových 4kOhm sluchátek, uhlíkové UB vložky z telefonu, jednoho tranzistoru 102NU71, ploché baterie a jednoho přepínače, vše vestavěno ve větším modelu krabičky na mýdlo :D
      Někdo z party, co měl sourozence už po vojně, nám sehnal 500m cívku vojenského drátu PK1 a nám to fungovalo po tom jednom drátě PK1 (druhým vodičem byla dobrá zem, kus pozinkované 1″ trubky, zaražené metr v zemi) až snad na půl kilometru, přičemž v návodu bylo napsáno, že to může fungovat leda tak v rámci pionýrského tábora, tak na 100m a ještě se štěstím.
      Pak superminiaturní hrající Algena, podobný přijímač Eva, nebo fakt výkonný reflex „do chaty“, ovšem ve větší skříňce, s větším reproduktorem, použitelný i doma jako druhý přijímač – třeba do dětského pokoje, neboť to mělo z 9V zdroje výkon až 0,5W. S pěti levnými tranzistory řady NU70, NU71 a GC (tehdy kus okolo šesti-osmi korun) mi to chodilo fantasticky i bez nějakého velkého „čarování“. Například těžko sehnatelný, hrníčkový kapacitní trimr 2-30pF, se prostě nahradil kouskem hustě stočených drátů z telefonního káblu SYKFY – a jen se po 2mm odštípávalo, nebo naopak zhušťoval zkrut toho 5cm twistu.
      Měl jsem to postavený v překližkové lakované skříňce a s velkým eliptickým reproduktorem z „dráťáku“ postavený. Večer 5-7 celkem slušně odladitelných stanic na SV (na reflex skvělý výkon) jen s asi 2m drátu k feritce. Se síťovým zdrojem, které Pavel Šrait konstruoval vždy ze zvonkového trafa (dalo se levně koupit všude a vyhovovalo po všech stránkách) to pak doma hrálo SV i Topolnou zcela zadarmo, protože zvonkové trafo i toho většího modelu (TZ-34) na proud až 1A, je rozptylového typu, je velmi málo sycené a s takovým rádiem nežere nic, co by dokázalo pohnout elektroměrem.
      Pavel Šrait vydal i knížku, vyšla ve dvou reedicích „Od krystalky k modelům s tranzistory“, kde bylo všechno to, co publikoval v ABC, shrnuto včetně doplňujících poznámek a vylepšení.
      Kromě Aleka Myslíka, Zdeňka Škody a pár jednotlivců nevím o nikom, kdo by pro české mladé bastliče udělal víc..
      Pavel Šrait už bohužel není mezi námi, paradoxně umřel při dopravní nehodě, kterou zavinil otec kluka, který podle Šraitových článků bastlil…

Napsat komentář

D-FENS © 2017