Kapesní průvodce bílého muže po vlastním rozvodu - zpět na článek
Počet komentářů: 579
Přidat komentářNapsat komentář
Musíte se přihlásit, pokud chcete komentovat.
D-FENS © 2017
Musíte se přihlásit, pokud chcete komentovat.
Tý jo, celkově tahle série pana Challengera na mě působí stylem „ženy jsou svině, protože ničí vztahy a buďte chlapi single“
Z poslední serie článků vnímám velkou negativitu, spíše celkovou nasranost.
Za mě vynikající návod, jak si zkurvit život, je vybrat si defektní ženu. Ženu, která vykazuje již charakterové vady ze startu (a to ta defektní vykazuje !), jen my chlapi si hrajeme na spasitele a zachránce, doufáme, že se to změní. Nezmění.
Měl jsem jednu takovou, co všichni její ex přede mnou byli na hovno a já jsem ten spasitel. Jak jsem dopadl já? Utekl jsem, protože jsem byl na hovno. Poslouchal jsem nekonečný trapný přednášky o tom, jak je „Babišova drahota (r.2020) a jak se máme špatně. Chtěla dítě, barák, auto, ale Ty si chlap a Ty se starej“
Já jsem jí k tomu vedl a stejně to bylo špatně.
Střih po 5 letech, kdy chodí po Kauflandu a vykládá svému jak je „Fialova drahota (r.2025) a jak se máme špatně“. Má barák, auto i dítě, stejně špatně. Osobně si pamatuji ty přednášky a osobně jsem byl svědkem přednášky u regálu v Kauflandu mého následovníka.
Další ex, poznali jsme se jako děcka školou povinní na prvním stupni, už tehdy byla zlá, lakomá a hloupá, jako 10-leté dítě. Potkáme se po 10 letech, byla stále stejná. Potkáme se nedávno po 20 letech, změnilo se něco? Nezměnilo se vůbec nic.
Nicméně příběh z opačné strany barikády, asi tomu osud chtěl a já se octl v té roli „nového nabíječe“ po rozvodu mé stávající ženy, teda 3 roky od rozvodu 20-letého manželství, kdy už bylo vše právně vypořádané, nicméně ex ji ojebal o barák, vyhrožoval zničením kariéry a absolutně sral a sere na děcka, alimenty neplatil a ještě odešla s půl mega dluhem.
Starší, hodná a finančně stabilní (ne ještě zajištěná, ale potenciál tam je), já vedle ní jen rostu a dokázal jsem to, co v článku je vyřčené – dělat ty věci, co jste ve vztahu nedělali.
Měl jsem být jen nabíječem, nicméně jsem se stal životním partnerem.
V okolí jsem poznal i případy, kdy žena prakticky zdrhla s někým jiným, třeba jen obyčejným fitness trenérem. Řešením je pouze mluvit, mluvit. Když ženě něco vadí, tak si to chlapi poslechněte a vyřešte to, ne že ju pošlete někam do prdele. Ona se pak svěří někomu jinému, kdo to vyřeší za vás a pak už je na vašem místě.
A nevybírejte si defektní typy !
Keď ženská odíde s fitness trénerom, to je dôkaz že je nezrelá a správa sa ako hlúpe decko. Česť výnimkám. Pokiaľ nemá vedľa seba psychopata, násilníka alebo alkoholika, veci sa dajú riešiť, vždy je šanca zachrániť vzťah. Riešenie nie je útek. Romantické filmy a červená knihovna sú písané pre takéto slepice. Ona je nešťastná, lebo jej manžel na ňu nemá čas a potom náhodou stretne pána dokonalého a budú šťastní do smrti. Žny neuvažujú tak, že
Žena neuvažuje tak, že čo by mohla spraviť pre svojho manžela, ale čo on má spraviť pre ňu. Česť výnimkám.
Zas jako nic proti fitness trenérům. Takový Alex Hormozi je fitness svalovec, začínal jako fitness trenér… a dnes je velký byznysman se stamiliony dolarů na účtu, miliony sledujících na všech sítích… nejvíc mě baví, jak chodí na byznys jednání nebo přednášky v tričku bez rukávů a šortkách, lezou mu z toho ty jeho přerostlé svaly, neostříhané vlasy… ale všichni ho očividně žerou, protože je to naprostý marketingový mág.
Tý jo, celkově tahle série pana Challengera na mě působí stylem „ženy jsou svině, protože ničí vztahy a buďte chlapi single.“
Celkově jsi to pochopil správně, až na jeden detail, a sice tu větu „a buďte chlapi single“. To je na Chalíkovy poměry trochu příliš podobné konkrétní radě nebo východisku. Chalík nechce rady a východiska ani akceptovat na úrovni faktu, ani si nějaké vytvářet. On se potřebuje vybrečet, jaký jsou to všechno čubky. Obvykle to maskuje za společenskou kritiku, v tomto případě za jakýsi „rozvodový návod“, ale když se do toho pořádně začteš (což uznávám, že je utrpení a rozhodně to nemohu nikomu doporučit), tak zjistíš, že čteš pořád dokola ten samý slint, jehož sdělením je, že jsou to kurvy, VŠECHNY!!! To, co tady komentujeme, v podstatě není článek. Challenger to nepíše pro nás, píše to pro sebe, je to arteterapie v pravém slova smyslu. Až na to, že arteterapie se obvykle píše do šuplíku, a možná proto tahle ne a ne fungovat.
„Bolševicko – feministický narativ“, případně „soudružky kamarádky“. Tvl., já z něj fakt nemůžu. Smutné není dělat chyby, ale nepoučit se z nich, případně z nich vyvodit poučení zcela mylné. Chalík jest chodícím příkladem této poučky.
Detaily o alimentech po rozvodu.
Spravedlnost je abstraktní pojem, který se dokáže v konkrétním případě projevem českého soudce naprosto vytratit.
Více zde: https://www.adikia.cz
Prohlížení těchto stánek může vyvolávat vedlejší účinky jako: bolest hlavy, deprese, třes, poruchy soustředění, zmatenost, zažívací potíže, přecitlivělost, podrážděnost, zlost, agresivní nebo nepřátelské chování, neklid, úzkost, nespavost, halucinace, sexuální disfunkce, inkontinenci, anorexii, zvýšený nitrožilní tlak a sebevražedné myšlenky.
Rozfofrovala půl milionu ze spoření od otce, soud snížil alimenty. Ústavní soud se jí ale zastal
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-rozfofrovala-pul-milionu-ze-sporeni-od-otce-soud-snizil-alimenty-ustavni-soud-se-ji-ale-zastal-40545770
Naprosto s Challengerem souhlasim.
Az na to, ze kdyz se mi tohle prihodilo, ten pruvodce by mi k nicemu nebyl. Zpocatku bych ho nedokazal ani precist, a pak, kdyz jsem se odrazil od totalniho dna, uz nebyl potreba.
Asi je dobre precist si to predem, aby clovek vedel, jakymi fazemi si musi projit.
Pro me byly nejhorsi penize. Vzala si vsechny moje uspory, a postarala se, abych prisel o praci i strechu nad hlavou. Oboji se mi povedlo jakz takz uhajit, ale je to peklo, kdyz jste jenom hromadka nestesti.
A o to smesneji a ubozeji budete pusobit, kdyz zacnete kricet neco o tom, ze vam sebrala penize.
A jak pise Challenger, je to prilezitost pro vase okoli prokazat, k cemu vam jsou. Mne to pomohlo odhalit, ze existuje mnoho druhu pratel; jedni vam bez mrknuti oka pomuzou, jakkoli si reknete. Dalsi vas polituji a pofoukaji bebicko, a dalsi vas totalne zkritizuji, co jste to za debila… a tak dale. Vsechny tyhle druhy pratel jsou potreba.
A jak pise Challenger, bez toho bych nebyl tim, kym dnes jsem. Prezil jsem tydny, kdy jsem si myslel, ze nejsem vubec k nicemu, posral jsem uplne vsechno, koktal jsem, slintal a nedokazal delat ani bezne ukony. Muj mozek byl zaseknuty v nekonecne smycce, a na nejaky rozum zbyvalo minimum casu. A dostal jsem se z toho. Uz vim, kdo jsem, proc tu jsem, pomohlo mi to najit pevny mod sama v sobe. Diky tomu jsem se mohl transformovat v toho, kym jsem dnes.
A mam pocit, ze uz me nic na svete nemuze zborit. Ze at se stane cokoli, budto to preziju, a nebo chcipnu; ale uz se z toho nezhroutim.
A muj tip, jak dosahnout tech malych uspechu. Hubnuti. Zhubnout je vlastne hrozne jednoduche, staci min jist a vic sportovat. A vysledky se zarucene dostavi. V te chvili, kdy je vam vsechno u prdele, je to velice snadne; a za par tydnu se podivate do zrcadla, a mate pocit, ze jste neco dokazali. Mala pomoc, ktera ale nastartuje ten dopamin, a ze dna se da jit uz jen nahoru.
Akorat bacha, nekdy se ukaze, ze dno neni jen jedno. Kdyz si myslite, ze jste na tom nejhur, tak to jeste dno byt nemusi; dno poznate, az kdyz se od nej odrazite.
Dodnes neznam odpoved na otazku „proc“, ale uz je mi to jedno.
Kdyz jsem zjistil, ze se na to nekolik mesicu pripravovala a cilene si vybrala moment, kdy budu nejzranitelnejsi, dodalo mi to silu. A kdyz jsem si uvedomil, ze jejim cilem je mi ublizit, pomstit se, doslo mi, ze ji stojim alespon za to; a to v te chvili nebylo malo. Dodnes si rikam, ze jestli v jejim zivote funguje karma tak jako v tom mem, tak je definitivne v prdeli, protoze investovat tolik snahy jen kvuli tomu, abyste nekomu ublizili, to by me karma znicila. Jenze jak Challenger pise, v jejim zivote to dost mozna funguje uplne jinak.
Spolecni pratele si strany vybrali prakticky instantne. Jen jeden ci dva udrzovali jeste chvili kontakt s nami obema, ale i ti si vybrali stranu hned na pocatku.
Nasel jsem si na internetech nejakou slecnu, se kterou jsem si 6 mesicu jen psal dlouhe emaily. Byla to malickost, ktera me nabijela. Jenom psat, anonymne, s anonymem, o cemkoli; ten blizky clovek, se kterym muzete sdilet malickosti.
A mel jsem obrovske stesti, udelala to mesic pred tim, nez jsme se chteli zacit snazit o dite. Diky bohu.
Nic o ni nevim. Napsal jsem ji dopis, kde jsem uvedl, ze jsem na tom dost spatne, a at me prosim nekontaktuje, protoze by to mohlo vest k poskozeni meho zdravi. Zablokoval jsem si jeji telefonni cislo, aby se nestalo, ze mi nekdy zavola; ale jinak jsem ji nijak neblokoval. Kdyz se ozvala s prosbou, ze neco potrebuje, zopakoval jsem ji, ze jsem na tom spatne, at me necha na pokoji, a pridal lehkou vyhruzku, ze jde o moje zdravi. Zabralo to, uz se neozvala.
Kdyz jsem ji pak jednou potkal na nejake akci, opovrzlive se na me a mou novou partnerku podivala, a ani nepozdravila. Nic o ni nevim a ani by mi to k nicemu nebylo.
Kazdy sveho stesti strujce; vysel jsem z toho ciste, dodrzel sve hodnoty, a skoncilo to. Neveril jsem tomu, ze je to mozne, ale je to pryc. Zachoval jsem se jako uplny pitomec, vyzral jsem si to do dna; to se holt stava, oklepal jsem se, jdeme dal, a ted uz snad neudelam tyhle chyby, ale zase nejake nove.
Láska a nenávist jsou dvě strany stejné mince. Když se mince otočí, bude hledat, jak co nejvíc ublížit.
Ono je to taky o tom, že muž si drobné křivdy nepamatuje, žena ano- a pak pohár po letech přeteče.
Sinuhet napsal
„Vzala si vsechny moje uspory, a postarala se, abych prisel o praci i strechu nad hlavou.“
—-
Mohu se zeptat, ja tohle ženská jednoduše dokáže? Hlavně tedy zařídit vyhazov ze zaměstnání. To je pro mne úplně nepředstavitelné, pokud tedy není nadřízená nebo nesuka s mým šéfem.
Dala vedet do prace, ze mam v umyslu odejit (coz byla castecne i pravda, protoze jsem to mel v planu). A byli jsme v najmu u jejiho znameho, respektive ja tam byl v najmu, ona nic neplatila; a rozhodla se ten najem po mne prevzit, a to rovnou ke konci mesice; znamy si sice vybral jeji stranu, ale byl to chlap a mel rozum, tak me nechal jeste chvili zit. Opravdu se tam po mne nastehovala, dokonce si v tom byte nechala svoje veci, byt jsme se domluvili, ze si je odveze; na to taky pouzila znameho: „Hele kamo, dam ti jeste dva mesice, ale musis si tam nechat ty jeji veci, prece je nebude stehovat sem tam“. Prakticky cokoli, na cem jsme se domluvili, tak porusila, jej aby si vychutnala moji bezmoc. Jakkoli se za to stydim (a nemluvim o tom), bylo to presne tak, jak pise Challenger; mel jsem ty same myslenkove pochody, co vsechno jsem pro ni udelal, a treba to pochopi a tak. Je to az smesne.
Muzu si za to sam, o to zadna. Jen vyuzila prilezitosti, protoze ty informace mela.
Jo a ty uspory, podniknul jsem tehdy takovy dusevni experiment, v ramci ktereho jsem ji sveril svoje penize, kdybych udelal neco sileneho, at mam jistotu, ze mi neco zbyde; mel jsem ji jako pevny bod, spolehal jsem na ni. No a ona si je proste nechala, a tvrdila, ze nikdy neexistovaly.
Z pozice dusevniho mrzaka se takove veci nedaji resit. Znami dodnes rikaji, at to po ni vymaham, ale to bych se sam za sebe stydel. Neslo zase o tolik, spis slo o to, ze mi fakt nezbylo, ze dne na den, vubec nic.
Na druhou stranu prave tehdy jsem zjistil, kolik mam pratel. Okamzite prisli nabidky na bydleni, pujcky a tak; niceho jsem nevyuzil, ale i to mi pomohlo. Nemuzu byt az takova nula, kdyz mam kolem sebe tolik skvelych lidi, co mi chteji pomoct a zalezi jim na mne. To byla asi vubec ta nejvetsi pozitivita.
Byl jsem i v centru krizove intervence, to kdyz jsem se nedokazal uz ani osprchovat (ani spat a dalsi veci), nabidli mi ubytovani, ale v protokolu je uvedeno, ze se to pokusim zvladnout s pomoci svych pratel; a to se povedlo. Dostal jsem nekolik (doslova) pilulek, a to je vsechno. Mam uzasne pratele.
Desivy byl ten tres, slintani a koktani. Ale to prichazelo az po treti hodine odpoledne, takze jsem do prace zacal chodit driv; kdyby me tak nekdo videl, tak neuveri, ze jsem to ja. Jednou jsem se tak i doma natocil, abych si to pozdeji veril, ze se to opravdu delo. Jak prisel vecer, stala se ze me koktajici, slintajici, tresouci se hromadka nestesi, co si nekontrolovatelne povidala pro sebe. Zkratka muz, co byste pohledal :-D
experiment, v ramci ktereho jsem ji sveril svoje penize, kdybych udelal neco sileneho, at mam jistotu, ze mi neco zbyde; mel jsem ji jako pevny bod, spolehal jsem na ni.
V tomhle je kořen problému. Žena (naprostá většina) hledá v muži oporu, vedení, toho silnějšího. Jestli něco velmi nechce, tak je to další dítě. Přenesením společných pravomocí na ni jsi rozsvítil velkou červenou a tohle nepřežije skoro žádná láska.
Když byl svět ještě v pořádku, říkalo se, že chlapi nebrečí. Já vím, že dneska je jiná doba a kdekdo to zpochybňuje, ale valná většina žen to takhle cítí pořád. Snesou i primitivního macho chlapa, pokud to není úplný debil, ale nesnesou, aby se o ně chlap duševně opřel plnou vahou.
Mě na tom zaráží ty peníze, jako že zrovna v době kdy jí „svěří“ peníze, tak najednou ta žena pochopí, že chlap není pro ni dost chlap a rozhodne se rozejít. Možná už se k rozchodu chystala a ty peníze to „spustili“ (něco jako: „trpěla jsem s ním dost dlouho tak ať z toho něco mám“), to že je nevrátila o něčem svědčí.
Sice se říkávalo, že chlapi nebrečí, ale stejně brečeli, když se nikdo nedíval.
Já to vždycky chápal tak, že chlapi nebrečí před ostatními, tzn. emoce si odkládají až na dobu, kdy je problém vyřešen. Nemůžu si pomoct, ale stýská se mi po té době a ani si upřímně nemyslím, že by se volné projevování negativních emocí nějak projevilo na zlepšujícím se psychickém stavu mužstva, resp. občanstva.
To snad ani nejde, odložit emoce na dobu, kdy je problém vyřešen. Projevit emoce (třeba hněv, pláč, vztek nebo třeba i vzteklý pláč), když se nikdo „nedívá“ to ano nebo když Vás to přemůže tak se „schovat“, ale těžko „odložíte“ smutek, stesk, strach, vztek o půl roku, než se problém jakž takž vyřeší – to mě (nic osobního) zavání psychopatem.
Nedávno jsem četl rozhovor s nějakou dětskou psycholožkou, která tvrdila, že děti by měli zažívat i „přiměřená“ příkoří, to je pak lépe naučí vyrovnávat se s „nespravedlností“ světa v dospělosti.
Jak přemůže? Neexistuje! https://www.youtube.com/watch?v=Uva0QeEBSrQ
Spíš ten chlap nemá dávat najevo emoce typu slabost nebo tak – dokonce ani pochybnost, lehkou obavu (to je jediné, co jsem si relativně nedávno dovolil, a velmi rychle to bylo použito proti mně – příště si dám větší pozor na hubu). Ženskejm se prostě nesvěřovat, od toho jsou kamarádi. Leda maminka, pokud ještě žije…
S dětskou psycholožkou bych souhlasil, ale to s tím nesouvisí.
+1 Všelliké hňuhňání toliko pro hovado dobré jest.
Osobne obdivuju, kdyz nekdo dokaze takove emoce projevit, a snazim se to delat. Ne se rozbulet, ale alespon je komunikovat.
Protoze patrim k tem lidem, co navenek nedaji najevo nic, a sezere je to bud zevnitr, nebo se to tak natlakuje, ze to pak nekde jinde bouchne.
Je pár věcí, kvůli kterým nesnáším psychologii, a jedna z nich je vytvoření všeobecné představy, že lidi musí buď negativní emoce projevovat navenek, nebo je ukládat v sobě s následkem pozdější katastrofy.
Klidně je projevte, ale ne před partnerkou.
Zase bych řekl, že to jsou dvě různé věci.
1) Peníze si u ní schovat může, zas proboha ženská normálně není nepřítel a ten chlap nepředpokládá, že ona mu je automaticky ukradne. Ale
2) neměl by to doprovázet projevem slabosti nebo pochybnosti, to ženský nesnášej.
2) je oskliva pravda, ke ktere nakonec asi dospeje kazdy; i kdyz je to jasne, mne se s tim v me naivite nechtelo smirit. A vlastne nechce dodnes. Ale pravda to jistojiste je.
1) Jasně že jí může převést peníze na účet, ale doprovodit to zdůvodněním kdybych udelal neco sileneho, at mam jistotu, ze mi neco zbyde je prostě unfair k roli muže ve vztahu coby jeho Vůdce (teď mluvím jako Turek :-)).
Dissenter
No takhle jsem to myslel. Tady ani nejde o roli vůdce, já to nehraju ani s malým „v“, ale prostě nesmí přiznat tu obavu.
Muze byt. Realita je takova, ze jsem se staral ja o ni. Nekolik let byla bez prace, opustila me shodou okolnosti v okamziku, kdy ji skoncila zkusebka v prvnim zamestnani po nekolika letech, a protoze jsem vsechno platil ja, tak mela i nasetreno.
Ale ona to klidne mohla vnimat jinak.
Spis jsem premyslel, protoze samozrejme situace, kdy jsem vsechno platil ja, pro ni nebyla vubec prijemna, jestli se necitila „v otroctvi“ a neuprchla ve chvili, kdy konecne byla svobodna. Ekonomicky. Ale doufam, verim, ze to tak nebylo, protoze tak jsem na ni nikdy pusobit nechtel; bral jsem to tak, ze ted je na tom spatne ona, a nekdy budu zase treba ja. Akorat ona to tak mela vetsinu vztahu, a ja, kdyz jsem trochu zakolisal, tak zautocila plnou silou.
Tezko rict, jak to bylo,.ktera varianta se na tom podilela jak moc; ani nevim, co mi rekla jako duvod rozchodu, protoze to mi rekla po telefonu (ano, rozesli jsme se na dalku po zpravach a telefonu) zrovna ve chvili,.kdy jsem v sobe mel jednu z tech pilulek, a ja si z toho nic nepamatuju. Prosil jsem ji (dost zoufale), aby mi to rekla znovu, nevyhovela mi. Jeji oficialni duvod tak neznam. Ale leccos mi doslo, predevsim to byla pomsta. Minimalne pul roku pripravovana, podavana postupne, vynikajicne provedena. Odvedla perfektni praci. Kdybych si tohle vuci nekomu dovolil ja, tolik ruznych kroku a planu, co provedla, karma by me zadupala zeme. J
Tak to krystalizuje trochu jiný obraz, než jsi vytvořil původně.
Původně jsi byl pro ni „king“ a pak ses najednou v jejích očích změnil na nesvéprávnou trosku, která užívá psychofarmaka a nezvládá hospodaření s vlastními penězi.
Na jednu stranu je to blbý, měla tě v nemoci podržet a podpořit. Na druhou stranu duševní nemoc partnera zvládne málokdo (ženská i chlap), on/ona už prostě nikdy nebude stejný jako dřív. Reálně jsi nepřišel o střechu nad hlavou, protože šlo o nájem.
Těžká věc. Nepřijde mi rozchod jako špatná varianta, pokud jste neměli děti. Ale určitě nešlo o pomstu. Spíš o strach z její strany.
No to asi uplne ne, protoze oboji se stalo az po rozchodu.
Je treba nepoplest kauzalitu. Nejdriv rozchod, pak sracky.
Nechci tě pitvat, ale to mi nedává smysl. Experiment se svěřením peněz, abys je nerozfofroval v šílenství, byl po rozchodu? Důvod rozchodu ti sdělila v době, kdy už jsi požíral duchamorné jedy, takže taky až po rozchodu? Ztratil jsem se.
Ne, pitvani by nedavalo smysl.
Muj experiment zacal pred rozchodem, penize dostala pred rozchodem.
Pilule jsem dostal az po rozchodu, ktery mi oznamila proste textovou zpravou; a par dni na to, kdyz jsem ty pilule dostal a prvni si dal, mi volala, aby mi teda rekla, jak se definitivne rozhodla, a rekla mi i duvod.
Ale je to fuk. Kreten jsem ja, tech chyb jsem udelal hafo; at uz svym chovanim nebo treba vyberem partnerky.
A ze se nemam chovat jako kreten, to jsem vedel uz tehdy; jen pro jistotu. Ale nepomohlo mi to, stejne jsem se tak choval. Ona je to totiz rada k hovnu.
Tak já to sem teda postnu.
Restartmuze.cz
Nektere jejich setkani se umi zvrhnout v macho kydech o kravach a ublizenem egu, ale kdyz se chces posunout a uzdravit, myslenka se da najit.
Zacal jsem jejich podcastem s dilem EP6.
Drzim palce.
:-)
Monetizace obecných keců.
S tématem článku to nesouvisí, ale jedna z příčin zaostávání naší bílé civilizace je v tom, že stále méně lidí reálně pracuje (pěstuje obilí, vyrábí stroje, píše programy, léčí lidi), zatímco stále více lidí to kontroluje, vykazuje a žvaní o tom.
„Monetizace obecných keců.“
.
No jo, ale hodně lidí nezná ani ty.
Pantofel. To sedí. :-D
Pan ponozka uz byl obsazenej :)
Článek mi přijde dobrý. Sice opakuje základní myšlenky vícekrát a trochu to jde do délky. Na tu bolest a hrůzu si člověk mohl skoro sáhnout.
Predstava rozvodu je pro mě také absolutní hrůza. Majetkově mám většinu vyresenu za svobodna, darem od rodičů a podobně. Půlku nemovitosti v lukrativní pražské čtvrti bych musel holt vydýchat, ale s tím jsem se smířil už v době koupě (ppst rozvodu * vlastní prachy do toho vražené *0.5 je okamžitá nerealizovaná ztráta).
Ostatní hrůzy s dětmi jsou pro mě těžko představitelné. Stavy po zhroucení dlouholetého vztahu jsem také nějakou dobu trávil, ale to v tom nebyly děti.
Challenger musel projít peklem.
Za mě článek za jedna.
Láska a nenávist jsou dvě strany stejné mince. Když se mince otočí, bude hledat, jak co nejvíc ublížit.
Ono je to taky o tom, že muž si drobné křivdy nepamatuje, žena ano- a pak pohár po letech přeteče.
Proč vlastně o rozvodu bílého? V čem mají černoši oproti doktoru Challengerovi u žen výhodu, že se jim toto nestane, že jim toto ženská neprovede?
Tak jseš úplně blbej? Každý přece ví, že feminacistickoprasnický komplot končí tam, kde začíná ten židobolševickonegromongoloidní. Prostě mají rozdělená pole působnosti, na základě smlouvy o demarkační linii mezi Sörösem, Gatesem a Popelkou Biliánovou. Nebo už jsi snad slyšel o nějaký černý feministce? Neslyšel, protože žádné neexistujou. Prostě další příklad něčeho, v čem je pan doktor diskriminován.
Negři se nežení.
Musí to být hroznej pocit, nesnášet ženský a stát se protiváhou podobně povahově pokřivených sufražetek.
Já mám ženský docela rád. Možná, že spouštěčem popsaného údajného chování žen je kretenismus jejich mužského protějšku. Sorry challengere – definici kreténa docela svými názory naplňujete.
„Já mám ženský docela rád“
Otázkou je, co od nich očekáváš.
Tak si to pro sebe prejmenujte na pruvodce pro kreteny.
Nicemu to vadit nebude, protoze az se v te situaci ocitnete, budete se jako kreten citit.
Spíš by to chtělo se jako kretén nechovat a tudíž se do situace kreténa nedostat.
To je metoda, o kterou se, tusim, snazime vsichni; ale nekomu to obcas nevyjde.
Vaše články obvykle nejsem schopný dočíst do konce, ale tohle byla výjimka. A to jsem šťastně ženatý. Spousta zajímavých postřehů vztahnutelnych k obecným mezilidským vztahům. Takže díky.