Justiční mičurinismus: od práva na dítě k právu na peněženku dárce - zpět na článek

Z celého článku mě nejvíce zaujala geniální věta „(s)tačí jedna Šimáčková, jeden úplatek, jeden judikát, jedna kampaň a zákon se změní během chvilky“, která mu zároveň myšlenkově dominuje do té míry, že zbytek textu je v podstatě výplň (což se bohužel z pozice čtenáře dozvíme až úplně na konci). To tvrzení především není pravda (protože mi uniklo, že by nějaká Šimáčková od včerejška byla sněmovna, senát, předseda vlády a prezident dohromady), a sekundárně postrádám nějaké relevantní zdroje vůbec jen k tomu, že taková legislativa je reálná alespoň teoreticky (tady samozřejmě lehkomyslně opomíjím, že přepsat Ústavu je pro feminaciprasnice otázka jednoho zvednutí telefonu, protože jsou všude, všude, všude!!!!). Článek je co by-kdyby zamyšlení nad tím, co všechno se teoreticky možná asi určitě hypoteticky třeba může stát nepočetné skupině dárců spermií, „(p)okud se změní politické a ideologické klima v klíčových justičních orgánech“, což, jak víme, se děje na denní bázi. Jestliže Mein Kampf byl literárně zachycená psychotická příhoda, tak toto je obdobnými metodami zachycený záchvat paranoi, podle stejné logiky by autor mohl uvažovat například nad tím, co si počneme, když se Pavel zítra ráno zblázní a vyhlásí válku Komorským ostrovům.
No, je to prostě marný. Když Ling pana autora vyzývala, aby napsal „něco o zdravotnictví“, protože to dosud byly jediné jeho články, které ve čtenáři nevyvolávaly potřebu dát si k tomu čtení decáka čistého lihu, tak tím podle mě nemyslela zrovna tohle. Tedy nemohu hovořit za ni, ale jsem si tím poměrně jistý, protože marně přemýšlím, jestli jsem četl myšlenkově prázdnější Challengerův článek (a ne že bych se takto nezamyslel už u toho výkřiku do tmy o zlých developerech, co mají tu drzost stavět mikrobyty, které jsou dle pana doktora moc mikro). Ta sestupná tendence je celkově čím dál zjevnější.