Jede česká delegace do Ankary na summit NATO rokovat, nebo si tam jede pro úkoly? - zpět na článek

😂 Sem to tam poslal.

–

Učitelka dějepisu a občanské výchovy, osmatřicetiletá Mgr. et. Mgr. Andrea Skvostná, seděla v kabinetu a s dokonalou manikúrou klepala do stolu.
Anča byla mistryní světa. Sice v inline hokeji léta páně 2012, ale v jejím podání to znamenalo, že disponovala absolutní taktickou nadřazeností nad jakoukoli situací.

„Světová elita tajně řídí klima a ilumináti mají propracovaný plán na ovládnutí lidstva do posledního detailu,“ hřímal u vedlejšího stolu češtinář v nejlepších letech Jarda, zatímco si do čaje lil tuzemák, aby se „naladil“ na akci.

„Prosím tě, Jardo,“ mávl rukou zasloužilý matikář Milan pamatující socialistické prušácké školství. „Já byl v devadesátkách v Pentagonu. Viděl jsem tam věci, ze kterých bys nespal. Všechno je to zednářské spiknutí, mají pod palcem každý pohyb na planetě. Já tam tehdy byl třikrát, vím, o čem mluvím i v SSSR sem byl.“

Do diskuze se zapojil i tělocvikář zvaný Brácha: „Chlapi, já zažil tajné operace v tajze. Když jsme tam s klukama třikrát po sobě zabloudili, pochopil jsem, že satelity nás sledují na každém kroku. Globální koordinace je neúprosná.“

Andrea se shovívavě usmála. „Pánové, vy věříte, že nějaká tajná organizace dokáže skrytě a bezchybně koordinovat osm miliard lidí? Vy jste očividně nikdy neorganizovali společný výlet sedmičky, osmičky a devítky.“

Fáze 1: Logistický kolaps

Sraz na nádraží byl v sedm. V 7:15 chybělo patnáct dětí.

„Říkám vám, že operátoři sítě jim záměrně zpozdili budíky, aby otestovali naši psychickou odolnost,“ mudroval Jaroslav a kontroloval si kapsy, jako by hledal štěnice.

„Blbost,“ kontroval Milan. „To je interference 5G sítí, které jim ochromily motoriku. Já to zažil v Tokiu. Třikrát.“

V tom dorazil Sam (9.B) na elektrické koloběžce, s kávou z mezinárodního řetězce v ruce a s výrazem, že mu patří svět.
„Sorry, lidi, matka mi zapomněla dát kapesný, tak jsme museli k bankomatu, ale ten byl hacknutej iluminátama, fakt.“

Andrea, mistryně světa v taktickém tlaku, hvízdla na prsty tak ostře, že Samovi spadla pěna z maccachiata.
„Samo. Koloběžku zamkni k zábradlí, telefon odevzdej, nastupuješ do vagonu číslo tři. Pohyb!“

Fáze 2: Únos vlaku (Čas 08:30)

Podle plánu měli jet klidným osobním vlakem. Jenže deváťáci usoudili, že kupé je skvělý prostor pro TikTok live stream s názvem „Únos vlaku učitelskou mafií“.

„Podívejte se na ně,“ šeptal tělomrsk a sledoval skupinku sedmaček, které si na záchodě nanášely třetí vrstvu make-upu.
„To je jasná synchronizovaná diverzní činnost. Mají vysílačky? Proč tam jdou všechny tři najednou? To dělají i speciální jednotky.“

„Horší je devítka,“ poznamenal Milan. „Nasadili biologickou zbraň.“

Z kupé deváťáků se totiž začal šířit nesnesitelný zápach levných chipsů s příchutí piri-piri kombinovaný s energetickým nápojem Monster.
Denis z 8.A se pokusil prodat šesťákům (kteří jeli na jiný výlet) fakeové airpody, které podle jeho slov „odposlouchávají tajné frekvence CIA“.

„Já v té CIA byl,“ zamumlal Milan do okna. „Třikrát. A tyhle sluchátka jsou z tržnice v Hatích.“

Fáze 3: Incident v infocentru (Čas 11:00)

Cílem výletu byla chráněná krajinná oblast. Klid, příroda, naučná stezka.

„Tady nás nedostanou,“ liboval si Jaroslav. „Tady není signál. Globální elity nad námi ztratily moc.“

V tu chvíli se ozvala rána. Viktor z 9.B se pokusil vylézt na historický dřevěný rozcestník, aby zachytil „lepší světlo na instáč“.
Rozcestník, který pamatoval ještě císaře pána, s hlasitým křupnutím povolil.
Viktor spadl do kopřiv, zatímco šipky ukazující na „Čertovu rokli“ a „Zámecký pivovar“ se otočily přesně obráceně.

„Šmarja,“ chytil se za hlavu Brácha. „To je dezinformační kampaň! Teď všichni zabloudíme a místní sekta nás obětuje. Zažil jsem to v Karpatech.“

Vševědoucí Ančan nasadila svůj výraz z finále šampionátu.
„Nikdo nikoho neobětuje. Viktore, vstaň z těch kopřiv, jsi chlap, nebo bábovka? Jardo, vyndej mapu. Milane, spočítej děti. Brácho, hlídej, ať nikdo nežere ty neznámé bobule.“

„Ty bobule jsou modifikované, abychom ztratili paměť!“ křičel Jaroslav, zatímco se snažil odtrhnout Denise, který už třetí bobuli žvýkal a tvrdil, že to chutná jako Skittles.

Fáze 4: Totální anarchie na nádraží (Čas 16:30)

Cesta zpátky byla očistcem. Polovina dětí měla spálené krky od sluníčka, druhá polovina měla hysterický záchvat, protože jim došla data.
Ema ze 7.C brečela, že ztratila airpod (ten, který jí Denis ráno prodal za dvě stovky), a skupina chlapců z devítky se pokusila v místním nádražním kiosku koupit nealkoholické pivo s tvrzením, že jim je osmnáct, akorát mají „vlivem chemtrails pomalejší růst vousů“.

Tři zkušení bardi – Jaroslav, Milan a Brácha – seděli úplně vyřízení na lavičce.

„Chlapi,“ šeptal zničeně Milan. „Já myslel, že Nový světový řád má všechno pod kontrolou. Že existuje nějaký plán… nějaká vyšší inteligence, co to tu řídí.“

„Není nic,“ vzdychl Jaroslav a sledoval, jak se Sam snaží nacpat obří plyšovou ještěrku, kterou vyhrál na střelnici, do odpadkového koše na plast.

„Jestli nedokáže lidstvo ukočírovat třicet dětí v přírodě, tak neexistuje síla, která by dokázala tajně řídit planetu. Světové spiknutí je mýtus. Je to jen totální, nekontrolovaný chaos.“

Andrea k nim přistoupila, na rtech stále ten stejný, mírně arogantní úsměv mistryně světa.
V obou rukách držela tašky s odpadky, v zubech jízdenky pro celou skupinu a pohledem právě paralyzovala dva deváťáky, kteří chtěli na kolejiště hodit petardu.

„Pánové,“ řekla Andrea pevným hlasem. „Nástup do vlaku. A pamatujte si: Ilumináti by po deseti minutách s naší 8.A podepsali bezpodmínečnou kapitulaci.“