„Prcat“, napsala na tabuli Eva Holubová v roli učitelky v Čechách tak populárním filmu Pelíšky. Chtěla tím upozornit na nadužívání tohoto neslušného slova. Tento výraz z našeho slovníku téměř vymizel, nahradily ho v různých dobách jiné zvukové konstanty. Nejhorší ze všeho je dnes slovo jakoby.
Nevím, jestli náhodou nejsem příliš citlivý, ale slovíčko jakoby se na mne hrne ze všech stran. Z televize, z rádia, od přátel i kolegů, a tato zvuková konstanta se objevuje i ve vyjádření, kdy autor výroku díky tomuto výrazu logicky přímo popírá své vlastní tvrzení. Všimněte si, kolik věcí a dějů je v poslední době jen jakoby. Ovšem dejte si bacha, ať se to u vás nezmění v obsedantní psychózu jako u mne.
Pamatuji na dobu své služby vlasti v uniformě desátníka absolventa, kdy mí spolubojovníci nadužívali v té době plně přírodní, stoprocentně bezzásahovou piču. Tento výraz dokazoval, jak je čeština potažmo slovenština přizpůsobivá a ohebná. Stačilo přidat slovesný vid a měli jste sloveso. Přidáním předpon a přípon jste získali nepřeberné množství přídavných jmen, vznikala nová podstatná jména a ti nejlepší borci dokázali vytvářet celá souvětí, aniž by kromě předložek a spojek potřebovali jiný slovní základ. Pravda, občas se ve větě vztyčil nějaký ten neohebný kokot, ale ten jen osamoceně postával v pralese výše zmíněného univerzálního tvaru. Doba této konstanty též odezněla, poslední ostrůvky držitelů pičí tradice se nacházejí na ostravsku. Kromě klasického Banikpičo mnozí z vás jistě slyšeli překlad české věty „Milý kamaráde, opustila mne moje přítelkyně,“ který v ostravštině zní „Piča v piči, pičo.“
Vraťme se však k našim jakobínům. Jako jeden z mála si na pracovní porady neberu notebook. Jednak je mi většinou k hovnu, a hlavně mi přijde neslušné vůči ostatním řešit si svoje záležitosti během mýtingu. Místo toho si vezmu propisku a ze zásobníku tiskárny si po cestě na poradu vytáhnu dva tři papíry. Ty mi poslouží jako podklad k vysvětlení přiřazených úkolů, jež ke mně dorazí ve formě oficiálního zápisu. Dále papír využívám k názornému náčrtu procesů a problémů, které svým kolegům vysvětluji. Poslední a asi nejdůležitější využití je malování různých psychedelických obrazců ve chvíli, kdy se mlátí prázdná sláma. Poslední půlrok využívám papír též k vytváření žebříčku jakobínů na poradě.
Označím si tajnými značkami jednotlivé účastníky porady a počítám jim jejich jakoby. Za každé jakoby získává účastník soutěže bod v podobě čárky. Největší nestíhačku mám ve chvíli, kdy někdo z účastníků porady začne telefonovat, aniž by byla porada přerušena. A úplně nejhorší je situace, kdy hovořím já sám. Protože jsem chlap a dokážu pracovat pouze v režimu singletaskingu, svou vlastní evidenci jsem musel vzdát. Tím se můj průzkum stává statisticky méně hodnotným, nicméně se na svá jakoby snažím dávat jakoby pozor. Musím ke své hanbě přiznat, že já sám tuto úchylku neumím zcela eliminovat. Nejlepší jakobíni dokáží své jakoby šoupnout prakticky do každé věty. Spočítáme-li, že jedno jakoby trvá půl vteřiny, a toto slovo dokáží účastníci hodinové porady vyslovit až dvěstěkrát, máte o nějakou minutu a půl delší poradu. Vezmeme-li to přes firmy a úřady v celé republice a vynásobíme čas platem účastníků porad, je zřejmé, že jakobíni připravují stát o miliony. Tedy za předpokladu, že by všechny porady opravdu něco vyprodukovaly.
Tímto lingvistickým postřehem jsem chtěl upozornit na to, jak snadno podléháme módním slovním obratům, a jak snadné je mluvit jako idiot, aniž bychom si to uvědomovali. Napadlo mne, že bych kontaktoval se svým postřehem pana doktora Karla Olivu, jestli by on nedokázal vědecky objasnit původ těchto anomálií.
Ale já to prcám.
13.01.2019 Pako
(227x známkováno, průměr: 1,28 z 5)