Iluze svobody, díl 5: Zahoďte dudlík. Co se stane, když jim tu hru přestaneme hrát? - zpět na článek

Všemi režimy, ať předlistopadovými, nebo veletočem polistopadových výměn, vládne jedno pravidlo. Za vším jsou peníze a vždycky tomu někdo šéfuje. Nevěřím, že ve veřejném dění je cokoliv zásadního náhoda – to možná fungovalo v dobách posunkové komunikace a směnného obchodu. Dospěli jsme do bodu, kdy se postupně cílenou manipulací dostala společnost do stavu, kdy se dobrovolně vzdala své svobody za spotřební koš plný šitu, který vlastně nikdo nepotřebuje. Míra hodnoty je podložena iluzí a měřítko ceny směšně srovnává bezcenné šmejdy či krátkodobé požitky.
Nové náboženství spotřeby vytvořilo nový typ člověka, který už dávno neusiluje o změnu. Řeší, zda jeho nákupní vozík bude plný šitu, nebo ne. Elity pohodlně vládnou v připraveném režimu a je jim zcela jedno, kdo a v jakém počtu se zúčastní. Nikdo z nich neodstoupí ani když má za sebou výsledky typu spálená zem, tunely a mrtvoly. Cesta k úspěchu je přece dlážděna těmi nejlepšími úmysly a odpovědnost řešit nemusí… Samotnou otázkou je, kdo je dnes elita a zda toto slovo odpovídá významu.
Ignorace voličů nikoho nezajímá, naopak vyhovuje. Ďábel se už nepotřebuje skrývat, větší část společnosti už jej přijala. Ti, kteří si myslí, že zmizí, pokud ho budou ignorovat, jsou na stejné lodi, ať se jim to líbí, nebo ne. Jen se z paluby přestěhovali do podpalubí. A už vůbec to neznamená, že on o ně proto přestal usilovat.