Hora Říp a praotec Čech - zpět na článek

V článku, na který jste mi poslal odkaz, se toho moc o stéle a překladu nepíše. Předpokládám, že vše bude v Horákově knize. Ale zároveň předpokládám, že pokud pan Horák nemá vzdělání v lingvistice, tak k luštění přistupoval podobně, jakým způsobem je v článku uvedeno vysvětlení názvu VENETŮ prostřednictvím německého slova WASSER, které po etymologické stránce nemá s Venety absolutně nic společného. Nejde přece hledat spojitosti mezi slovy jenom na základě několika stejných písmen, což je vedle genetiky další nešvar podobných nadšeneckých teorií. Zmínky o Slovanech jsou v článku uvedeny bez souvislostí s archeologickými nálezy nebo dalšími písemnými prameny a nijak nedokládají tvrzení o autochtonním původu Slovanů ve střední Evropě nebo u hranic s Římskou říší za Dunajem. Naopak všechny jsou poměrně dobře známé a zapadají do celkového kontextu běžně přijímané teorie o etnogenezi Slovanů v širším regionu polsko-bělorusko-ukrajinského pomezí. Tohle téma ale není jednoduché zestručnit a je na mnohem obsáhlejší text a obávám se, že tady na to ani není prostor. Ale pokud byste chtěl dělat Horákovým teoriím obhájce, klidně navštivte náš server e-stredovek.cz, kde na téma etnogeneze Slovanů je založeno několik témat.

A kdo byli oni Veneti, o kterých se v článku píše? V 1. století římský vojevůdce, filozof a historik Plinius starší zmiňuje jako východní sousedy Germánů, společně se Sarmaty, kteří obývali Černomořskou step, ještě národ Venetů. Podle římského senátora a historika Tacita měli tito Veneti převzít mnohé ze sarmatského způsobu života, avšak stavěli pevná obydlí, nosili štíty a byli rychlí a zdatní pěšáci, to vše v protikladu k Sarmatům, kteří žili na svých vozech a koních, nestavěli si žádné domy a byli tak neustále v pohybu. Tacitus sám k tomu píše: „Jsem na rozpacích, zda mám národy Peucinů, Fennů a Venetů počítat ke Germánům nebo k Sarmatům.“ Ze zpráv egyptského učence řeckého původu Klaudia Ptolemaia (*85 †165) vyplývá, že Veneti ve 2. století obývali oblasti mezi Venetským zálivem (dnešní Gdaňský záliv) a Venetskými horami (snad nějaká vrchovina). Civilizovaný svět (rozumějme Řím a Řecko) se o Venety zajímal málo a nikdo tak nevěděl, co jsou tito lidé zač – zda Germáni nebo Sarmati, nebo někdo jiný. Problém ovšem je, že se mluví o Venetech, nikoli o Slovanech. Neexistují totiž žádné přímé důkazy, podle nichž bychom mohli Venety se Slovany (v pramenech Sclavini, Sklabenoi) ztotožnit, jako to provedl gótský kronikář Jordanes (†po 552). V jeho době, kolem roku 551, tvořila hranici mezi germánským a venetským osídlením řeka Visla (označovaná také jako hranice mezi Germánií a Skýthií) a oblouk Karpatský hor. Ve svém díle zaobírajícím se dějinami Gótů, když popisoval současnou situaci za hranicí Východořímské říše, se zmínil o novém národě, který podle něho zaujal rozsáhlé prostory ve střední a východní Evropě tam, kde jeho nedávní předchůdci znali zcela jiné národy: „Mezi těmito řekami se rozkládá Dákie, obklopena věncem strmých Alp (Karpaty). Blízko levé strany těchto hor, která směřuje k severu, počínaje od pramenů Visly, sídlí početný národ Venetů (Venetharum natio), který zabírá velký prostor. Ačkoliv jsou nyní jména Venetů různá podle míst a jednotlivých kmenů, přesto jsou převážně nazývání Sklavini a Antové (Sclaveni et Antis). Území Sklavinů začíná od města Noviodunum a od Mursijského jezera (lokalizace obou míst je sporná, ale snad se nacházely nepříliš daleko od Dunaje) a táhne se až k Dněstru (dnešní Moldávie), na severu pak až k řece Visle (Polsko). Místo ve městech bydlí tyto kmeny v bažinách a lesích. Antové, kteří jsou z Venetů nejstatečnější, sídlí v místech od ohybu Černého Moře, mezi Dněstrem a Dněprem. Tyto dvě řeky od sebe odděluje vzdálenost mnoha denních pochodů…“ Jordanes tedy věděl, že (v 6. století) se Slovani (u něj Veneti) dělili na Anty a Sklaviny, přičemž na jiném místě, při popisu ostrogótského království, o nich ale mluví jako o pojmech souřadných a říká, že gótský král Hermanarich bojoval s Venety „zrozenými z jednoho rodu a přijmuvšími nyní tři jména, to jest Veneti, Sklavini a Antové.“ Starověcí Germáni skutečně považovali Slovany za Venety a ještě Němci ve středověku užívali termínu Wenden nebo Winden. Podobně dodnes nazývají Slovany, nebo přesněji Rusy, i ugrofinské národy z okolí Baltského moře – Finové Venäjä, Estonci Vene a Karelové Venea. Slovani, pokud je známo, se takto nikdy sami nenazývali a pravděpodobně se tak jedná o exonymum, čili pojmenování od příslušníků cizího národa, což není nic zvláštního. Například my nazýváme naše západní sousedy „Němci“, tedy jako osoby „němé“, které nám nerozumí, přičemž samotní Němci takto sami sebe samozřejmě nikdy nenazývali. Obdobně příslušníky románských národů (zejména Italy) zase Slovani ve středověku označovali za „Vlachy“, což byl pojem převzatý od Germánů, kteří takto pojmenovávali své keltské sousedy a odkud také vzešel například dnešní název pro Wales (keltskou welštinou zní úplně jinak – „Cymru“) nebo rumunské Valašsko (Wallachia, rum. Vlahia). Název moravského Valašska je tak trochu jiný případ, neboť vychází od rumunských pastevců, kteří po karpatských úbočích přicházeli do řídce obydlené lesnaté vrchoviny na východní Moravě mezi 14.-17. stoletím. Dále například název pro území Čech (Bohemia) vznikl zkomolením názvu Boiohaemum, jak Římané nazývali území obývané keltským kmenem Bójů. Ve středověku Češi neměli s Kelty už dávno nic společného, ale stále byli v cizině vnímáni jako Boemi či Bohemani, ba dokonce dodnes Němci užívají pro území Čech názvu Böhmen.
Dále je tu problém s výskytem dalších Venetů jinde v Evropě. Výše popisovaní Veneti nejsou totiž jediní a pro odlišení bývají nazýváni Vislanští Veneti. Už v předřímských dobách, nejpozději od -6. stol. př.Kr., sídlili tzv. Jadranští Veneti při severním pobřeží Jaderského moře. Do Římské říše byli začleněni v průběhu -1. stol. př.Kr. a zůstal po nich název města Benátky (Venetia). Jazyk starověkých Benátčanů se dosud nepodařilo uspokojivě dešifrovat. Přestože se dochovalo kolem stovky vět na hliněných tabulkách, jejich překlad komplikuje fakt, že neexistuje ekvivalent třeba v řečtině nebo latině. Všeobecně je přijímáno, že mluvili nějakým indoevropským jazykem, který sdílel řadu podobností s archaickou latinou či keltskými jazyky. Odvážnější teorie v něm dokonce vidí balto-slovanské stopy nebo dokonce přímo ne-indoevropský ugrofinský původ. V písemných pramenech jsou Jadranští Veneti poprvé zmiňováni už Hérodotem, který k ním uvádí jednu bizarní zajímavost – údajně sami o sobě tvrdili, že pocházeli z Médie, nad čímž se pozastavuje a dodává, že jim cesta z Předního Východu až k Jaderskému moři „jistě trvala velmi dlouho“ (Hérodotos V – 9).
Na území dnešní francouzské Bretaně žili Galští Veneti, s nimiž bojoval římský vojevůdce Gaius Iulius Caesar (*-100 př.Kr. †-44 př.Kr.). Pokud jde o jejich jazyk, ten doložen není. Dle některých teorií by však jeho pokračováním mohl být bretaňský dialekt, kterým se dodnes mluví v oblasti kolem přístavu Vannes, tedy přesně tam, kam římští zeměpisci kladli domovy Venetů. Je sice známo, že bretonština je jazykem britských Keltů, kteří sem migrovali až kolem 5./6. století, nicméně vanneský dialekt je od ostatních dialektů bretonštiny dost odlišný, což by mohlo naznačovat kontinentální původ. Vzhledem k tomu, že Slovani s antickým světem nikdy přímo nesousedili, neměli šanci mu sdělit, jak v oné době říkali sami sobě. Je také možné, že označení Veneti bylo přisouzeno Slovanům až v době, kdy zaujali sídla původních „pravých“ Venetů, případně je asimilovali a slovanizovali.

Tak jsem našel, jak pan Horák přišel ke svému překladu (http://www.tajnedejiny.sgo.sk/?p=364). A popravdě už na první pohled je patrné, že si jednotlivá slova vyložil dost svérázně, když to nazvu diplomaticky.

Procházel jsem si další texty na těch stránkách a jak jsem psal výše, jsou typickým příkladem naprosto libovolného míchání pátého přes deváté a hledání spojitostí ve slovech tam, kde vůbec nejsou. Například článek o sarmatských Alanech je ještě víc „svéráznější“, než překlad novilarské stély (http://www.tajnedejiny.sgo.sk/?p=2289).

Je tam dokonce i příklad nešvaru týkajícího se genetiky (hhttp://www.tajnedejiny.sgo.sk/?p=2235). Dnes už víme, že kdysi dávno existovala takzvaná germánsko-balto-slovanská jednota. Ale tvrdit, že Germáni byli Slovani je dost úlet. Celé tvrzení je založeno na tom, že část Skandinávců má haploskupinu R1a, která je na rozdíl od R1b, považovaná za slovanskou. Což je samozřejmě hloupost – vznik samotné haploskupiny R1a je datován do doby před 25 000 lety (zhruba) a od té doby se od ní oddělilo mnoho dalších podskupin a větví, z nichž některé se v rámci expanze indoevropské archeologické kultury Bojových sekeromlatů dostaly do Skandinávie zhruba 2500 let před Kristem. Pokud by si autor dohledal, že tyto podskupiny jsou dnes typické pouze pro Skandinávce a nemají s těmi, které jsou typické dnes pro Slovany, nic společného, kromě dávného původu ve společném prapředkovi, a vůbec pokud by si dohledal něco o genetické genealogii, tak by si uvědomil co napsal za blábol.