V posledních několika dnech jsem se v rozhovorech s lidmi ve svém vzdálenějším okolí přesvědčil, že film Brazil není zdaleka tak známý, jak jsem si myslel, což mě přivedlo k rozhodnutí napsat na tento filmový počin krátkou recenzi pro čtenáře D-FENSova weblogu (ač nebude tak vtipná jako recenze k filmům, které píše sám D-FENS); z diskusí vím, že pro některé z nich to nebude žádná novinka, nicméně bych rád film doporučil těm, kdo se k němu ještě nedostali.
Můj pravděpodobně nejoblíbenější film je starší než já sám; diváci jej mohli poprvé spatřit roku 1985. O prostředí, atmosféře a ději filmu lehce napovídá fakt, že jej jeho tvůrce, Terry Gilliam, chtěl původně pojmenovat „1984 a 1/2“ (jasnou referencí je zde Orwellův román 1984, méně zřejmým je dle mého názoru odkaz na Felliniho film „8½“), což by bylo bezesporu velmi příhodné jméno pro příběh odehrávající se v bezútěšném prostředí totalitního státu plného byrokracie, kde každý úředník, policista, dozorce i vyslýchající a vězně mučící detektiv „jen dělá svou práci“; svůj boj s tímto systémem svede roztržitý inteligentní a naivní snílek Sam Lowry, jež se shodou okolností a vlastní lehkovážností i lidskostí dostane na šikmou plochu. Výsledek tohoto boje závisí na tom, kterou ze dvou existujících verzí filmu si vyberete; dle mého názoru je plná verze filmu jednoznačně lepší než verze zkrácená, ve které chybí asi minuta, která však otočí jeho konec vzhůru nohama a kterou Terry Gilliam prodal některým americkým televizím, jež neměly zájem o původní závěr (budete-li film stahovat na Internetu, najdete, pokud vím, na 99 % jeho plnou verzi).
Film lze zařadit do žánru sci-fi nedaleké budoucnosti z pohledu doby, kdy byl natočen; z dnešní perspektivy se tedy patrně jedná již o nedávnou minulost. Při sledování filmu jsem však nenalezl žádnou indicii, která by napověděla, kde se má děj odehrávat (podle názvu lze možná soudit, že snad v Brazílii, avšak neřekl bych, že je tomu tak, neboť film je pojmenován podle jeho ústřední písně).
Na rozdíl od Orwellova románu „1984“ či jeho filmového zpracování není Brazil po celou dobu vážný, nýbrž obsahuje mnoho humorných okamžiků, kterých je většinou dosaženo přeháněním a dováděním nejrůznějších situací do krajnosti; i tyto jednotlivé komické situace však typicky obsahují tragické prvky. Výsledkem je, že –nejen– na mě působí celý film díky tomu ještě daleko hrozivěji a mnohem více ponuře.
Celý film skvěle vykresluje totalitní byrokratický stát jako pravý opak lidskosti, která se s ním stále více či méně neúspěšně potýká; tento konflikt prostupuje celým filmem jako červená nit a je v něm zobrazen v mnoha různých rovinách: jedna z nich je ústřední píseň Brazil, podle které se film nakonec jmenuje, představující jeden z mála prvků lidskosti v kontrastu s bezcitně chladným systémem a skrývající se prakticky všude, kde je to možné (kdykoliv si někdo ve filmu něco brouká, jde o nějakou variaci této písně; povšiml jsem si též, že i zvuky, které vydávají tlačítka výtahu ministerského náměstka, jsou prvními tóny oné melodie).
Brazil doporučuji zhlédnout v klidu a věnovat mu plnou pozornost; není to zrovna film, během kterého se vyplatí dělat i jiné věci či pouštět si jej jako kulisu, neboť obsahuje mnoho odkazů na jiná díla či do skutečného světa i sám na sebe. Mnoho detailů, které lze v různých scénách zahlédnout, má nějaký další či skrytý význam; a jsem si poměrně jist, že jsem zdaleka nepochytil vše.
Herecké obsazení považuji za velmi vydařené: Jonathan Pryce v hlavní roli ztvárnil Sama Lowryho naprosto famózně, těžko si lze představit lepší obsazení této postavy; za povšimnutí stojí dle mého názoru i výkony Katherine Helmond v roli Samovy matky a Michaela Palina coby Jacka Linta, jehož postava prochází zajímavým vývojem; ve vedlejších rolích lze zahlédnout i známé herce jako Robert De Niro či Bob Hoskins, kteří svými výkony rozhodně nezklamali.
Ačkoliv je Brazil dlouhý skoro dvě a půl hodiny (ona „neosekaná“ verze má přesně 143 minut), jeho zhlédnutí rozhodně nepovažuji za ztracený čas; poprvé jsem jej viděl před deseti lety a řekl bych, že od té doby je stále mým nejoblíbenějším filmem (nebo alespoň jedním z nejoblíbenějších). Doufám, vážení čtenáři, že neméně se bude líbit i vám.
Související články:
(3x známkováno, průměr: 2,33 z 5)