Možná měli smůlu a náhodou kolem nich jel solárním autem Datový Vědec Ludwig, případně soudruh Bob Kartous.
Nemusel to být hned Čurdův potomek, že…
Sysop
Vzhledem k tomu, ze s tim vehiklem zrejme projeli Starou Hlinou, tak asi Curdova ducha vyrusili a ten se reinkarnoval do nejakeho mistniho aktivisty.
DavidV
„Byl to rakušák jménem Sebastian, jinak docela solidní týpek. Znám se s ním ještě z dob práce u rakouského Applu.“
Zdá se, že práce v Applu může zanechat trvalé následky.
Childeater
Zasrat silnici s takovým růžovým buzerantským krámem, terorizovat s tím ostatní zrovna na tý krásný cestě mezi Lásenicí a Bystřicí, to je hrdelní zločin.
Po pravdě, je to někde na úrovni pochodu Prague Pride.
Zlatý cyklisti, ve srovnání s tímhle ksindlem.
Lukas B.
tak. každá hůl má dva konce a každý příběh má dva konce. jet na kombajnu může bejt docela sranda. jet za kombajnem je dost pruda. v tom se to neliší od cyklistické demošky, obtěžování chalupářů prdláním historických motorek a normalizačního popu osumdesátek z tlampačů u kolotoče na návsi.
ostatně tuzemská legislativa je ohledně kombajnů (a podobných strojů) po vlastní ose v zásadě rozumná a kompromis mezi obsluhováním rolí a bezpečností/plynulostí provozu dává smysl. jak zákazem „jedniček“ tak omezením počtu posádky. zákonodárce ovšem nepřipadl na myšlenku, že se kombajnem bude chtít nějaká parta „jen tak pro srandu projet“, a dá se vyvozovat, že měl na mysli, aby podobné stroje obtěžovaly v provozu co nejméně.
Sysop
Kdyz pojedes se 4sprezim a historickym vozem, taky rychleji nepojedes. Nicmene, nemel by se s tim clovek motat po silnici, ktera je extremne vytizena a lemovana nahrobky.
Hroch
Dobrej nápad, podobné píčovinky miluju, jenom nemám čas a peníze něco podobného taky realizovat.
Problém je, že se vydali na jiné než lokální bezvýznamné komunikace.
Líbí se mi stavitelé drezín, odkaz teď nevím, co se vydávají, i v souladu s drážními předpisy, na jízdy po lokálních tratích – samozřejmě ne po těch hlavních.
Moje nejnovější zajímavá příhoda – se starším synkem jsme ve čtvrtek potřebovali odstěhovat velkou postel a ponk do garáže, mladej vypůjčil dodávku.
Výpůjčka probíhala tak, že zavolal majiteli půjčovny, ten konstatoval, že leží v nemocnici s akutním problémem, ledvinovou kolikou.
Klíče nám vydá mladej.
Dorazili jsme na pražské sídliště do paneláku, tak synek předal asi dvanáctiletému klukovi patnáct stovek a obdržel klíče od dodávky a informaci, na jakém parkovišti stojí.
Na parkovišti jsme opravdu našli bílý Ford Transit, krátkou skříň s poháněnou přední nápravou.
Vozidlo jsme bez problémů odemkli a nastartovali, mělo najeto asi 230 tis., stav bych označil jako vzhledem k druhu služby důstojně zchátralý – pravé zadní dveře nanýtovaný plech na uhnilém spodku, prahy a lemy blatníků natřeny černou barvou, docela málo malých odřenin a škrábanců.
V kabině ovšem humus- petky s nedopitými limonádami, obaly od svačin, na podlahových gumách vrstva hlíny, ta i ve schránce ve dveřích spolujezdce.
Kabinu asi nikdo ještě nikdy neuklízel.
Jako letitý řidič z povolání jsem se s podobnými vozidly kolegů občas svezl, takže žádný velký otřes.
Za jízdy, řídil mladej, aby získával řidičské zkušenosti, jsme zjistili, že vozidlo je celkem v přijatelném stavu – jenom povrzával pedál spojky, při plném plynu se z motorového prostoru ozývalo trochu šumění, asi unikal vzduch z potrubí za turbem.
Motor měl výkon, brzdy brzdily, netáhly do strany.
Jediná závada byla nesvítící pravý světlomet, svítila v něm jenom parkovačka.
Ve schránce před spolujezdcem byla i žárovka, na výměnu ale nebyl čas a vercajk, jinak u této verze by to nebyla tak hrozná práce.
Odvezli jsme, kam a co jsme potřebovali.
Auto postavili na parkoviště a klíče vrátili zase zpátky klukovi, ukázali jsme mu i účtenku od pumpy, že jsme natankovali nádrž do plna, dvanáct litrů.
Všechno dobře dopadlo, jeli jsme i po dálnici, poté, co jsme na Internetu zkontrolovali, že auto má zaplacenou známku.
Nicméně celý průběh akce mi připadal pro obě strany transakce dost rizikový, synek ani nemusel ukázat řidičák či další doklad, v případě nehody či jiného problému by asi nastaly potíže, jako ve stavu beztíže (Brichta).
Možná měli smůlu a náhodou kolem nich jel solárním autem Datový Vědec Ludwig, případně soudruh Bob Kartous.
Nemusel to být hned Čurdův potomek, že…
Vzhledem k tomu, ze s tim vehiklem zrejme projeli Starou Hlinou, tak asi Curdova ducha vyrusili a ten se reinkarnoval do nejakeho mistniho aktivisty.
„Byl to rakušák jménem Sebastian, jinak docela solidní týpek. Znám se s ním ještě z dob práce u rakouského Applu.“
Zdá se, že práce v Applu může zanechat trvalé následky.
Zasrat silnici s takovým růžovým buzerantským krámem, terorizovat s tím ostatní zrovna na tý krásný cestě mezi Lásenicí a Bystřicí, to je hrdelní zločin.
Po pravdě, je to někde na úrovni pochodu Prague Pride.
Zlatý cyklisti, ve srovnání s tímhle ksindlem.
tak. každá hůl má dva konce a každý příběh má dva konce. jet na kombajnu může bejt docela sranda. jet za kombajnem je dost pruda. v tom se to neliší od cyklistické demošky, obtěžování chalupářů prdláním historických motorek a normalizačního popu osumdesátek z tlampačů u kolotoče na návsi.
ostatně tuzemská legislativa je ohledně kombajnů (a podobných strojů) po vlastní ose v zásadě rozumná a kompromis mezi obsluhováním rolí a bezpečností/plynulostí provozu dává smysl. jak zákazem „jedniček“ tak omezením počtu posádky. zákonodárce ovšem nepřipadl na myšlenku, že se kombajnem bude chtít nějaká parta „jen tak pro srandu projet“, a dá se vyvozovat, že měl na mysli, aby podobné stroje obtěžovaly v provozu co nejméně.
Kdyz pojedes se 4sprezim a historickym vozem, taky rychleji nepojedes. Nicmene, nemel by se s tim clovek motat po silnici, ktera je extremne vytizena a lemovana nahrobky.
Dobrej nápad, podobné píčovinky miluju, jenom nemám čas a peníze něco podobného taky realizovat.
Problém je, že se vydali na jiné než lokální bezvýznamné komunikace.
Líbí se mi stavitelé drezín, odkaz teď nevím, co se vydávají, i v souladu s drážními předpisy, na jízdy po lokálních tratích – samozřejmě ne po těch hlavních.
Moje nejnovější zajímavá příhoda – se starším synkem jsme ve čtvrtek potřebovali odstěhovat velkou postel a ponk do garáže, mladej vypůjčil dodávku.
Výpůjčka probíhala tak, že zavolal majiteli půjčovny, ten konstatoval, že leží v nemocnici s akutním problémem, ledvinovou kolikou.
Klíče nám vydá mladej.
Dorazili jsme na pražské sídliště do paneláku, tak synek předal asi dvanáctiletému klukovi patnáct stovek a obdržel klíče od dodávky a informaci, na jakém parkovišti stojí.
Na parkovišti jsme opravdu našli bílý Ford Transit, krátkou skříň s poháněnou přední nápravou.
Vozidlo jsme bez problémů odemkli a nastartovali, mělo najeto asi 230 tis., stav bych označil jako vzhledem k druhu služby důstojně zchátralý – pravé zadní dveře nanýtovaný plech na uhnilém spodku, prahy a lemy blatníků natřeny černou barvou, docela málo malých odřenin a škrábanců.
V kabině ovšem humus- petky s nedopitými limonádami, obaly od svačin, na podlahových gumách vrstva hlíny, ta i ve schránce ve dveřích spolujezdce.
Kabinu asi nikdo ještě nikdy neuklízel.
Jako letitý řidič z povolání jsem se s podobnými vozidly kolegů občas svezl, takže žádný velký otřes.
Za jízdy, řídil mladej, aby získával řidičské zkušenosti, jsme zjistili, že vozidlo je celkem v přijatelném stavu – jenom povrzával pedál spojky, při plném plynu se z motorového prostoru ozývalo trochu šumění, asi unikal vzduch z potrubí za turbem.
Motor měl výkon, brzdy brzdily, netáhly do strany.
Jediná závada byla nesvítící pravý světlomet, svítila v něm jenom parkovačka.
Ve schránce před spolujezdcem byla i žárovka, na výměnu ale nebyl čas a vercajk, jinak u této verze by to nebyla tak hrozná práce.
Odvezli jsme, kam a co jsme potřebovali.
Auto postavili na parkoviště a klíče vrátili zase zpátky klukovi, ukázali jsme mu i účtenku od pumpy, že jsme natankovali nádrž do plna, dvanáct litrů.
Všechno dobře dopadlo, jeli jsme i po dálnici, poté, co jsme na Internetu zkontrolovali, že auto má zaplacenou známku.
Nicméně celý průběh akce mi připadal pro obě strany transakce dost rizikový, synek ani nemusel ukázat řidičák či další doklad, v případě nehody či jiného problému by asi nastaly potíže, jako ve stavu beztíže (Brichta).