Něveřte doomsayerům, protože plkají kraviny.
Doomsayer
Přivolávač zkázy. Doomsayer sděluje lidem v okolí, v nejhorším případě celé veřejnosti, že se blíží nějaká ošklivá věc. Obvykle je tato radostná novina provázena nějakým druhem psychózy a požadavky na co nejrychlejší a nejbezhlavější jednání.
Doom
Zkázou je zpravidla myšleno něco moc špatného. Zkázy mají následující společné vlastnosti:
– zkáza je latentní, je všudypřítomná, ale neviditelná, ale možná už k ní dochází
– pokud k ní dochází, tak někde daleko anebo probíhá natolik skrytě, že ji nejste schopni vypozorovat; to proto, abyste si to nemohli ověřit
– anebo se děje tak pomalu, že se jejích projevů nejspíš nedožijete, v tom případě musíte myslet na děti
– zkáze nelze uniknout
– rozměry zkázy budou nevídané a šokující, oběti se předpokládají především z řad žen, dětí a etnických menšin
– většinou se předpokládá důvěřivý, naivní nebo dokonce zcela pitomý posluchač 
Příklady doomů:
– roztoči v koberci
– Sodoma a Gomora
– globální oteplování
– vodní kámen v pračce
– silniční piráti
– konec světa
Co není doom:
– že babička má rakovinu (když onemocní v Antarktidě tučňáci průjmem, to je problém. Ale nějaká babka?)
– že vám novináři a politici lžou (to je přece normální)
– že se událo něco hrozného za rohem. Zdatní doomsayeři naopak o zkázách a zhoubách probíhajících poblíž mlčí, protože by se ve společnosti mohla probudit nežádoucí touha jednat a opice v kleci by se přestaly kvůli doomu koncentrovat na doomsaying
Sayer
Doomsayer amatér: Frustrovaný chudák, který pozbyl důvěru v sebe nebo ve svoji budoucnost. Každopádně jej ale sere, že ostatní okolo tuto důvěru ještě mají, snaží se proto infikovat tyto štastné lidi týmž. Zpravidla vohnout.
Doomsayer profesionál: Zmrd a vychcánek, který nabízí nějaké řešení, které umožní zkáze předejít nebo ji alespoň zmenšit
Doomsayer blbeček: Užitečný idiot pracující v zakázce prvého nebo spíše druhého, zpravidla idealista, který to doomsayerovi sežral a skutečně věří, že zkáza přijde. Dokonce by byl rád, kdyby přišla, protože by se ukázalo, že měl pravdu a mohl by to pořádně vytmavit těm, co se mu už na základní škole vysmívali.
Saying
Matematika
Doomsaying aproximační se zabývá odhady. Většinou je vystavěn na různých odhadech veličin a hledání neexistujících závislostí mezi nimi. Většina takových proroctví začíná „vědci odhadují, že…“ nebo „bylo zjištěno, že…“, případně „naši odborníci spočítali, že…“. Typické pro aproximační doomsaying je, že se nikde nedopátráte té konkrétní osoby, které odhadla, zjistila nebo spočítala. 
Doomsaying extrapolační se neomezuje na konstatování stavu. Vychází přitom ze schématu, že všechno je již nyní na hovno a bude to brzy ještě mnohem horší. Mezitím se situace bude postupně zhoršovat. Vzhledem k tomu, že extrapolace jako matematický postup pracuje mimo interval známých hodnot, docházejí extrapolační doomsayeři většinou ke zcela mylným závěrům. Tak například již asi padesát let dochází ropa, už před padesáti lety měla dojít za dvacet let a za padesát let také dojde za dvacet let.
Doomsaying interpolační bere jako počátek zkázy minulost a současnost jako její projev. Regresívní doomsayeři se zpravidla koncentrují na takové fenomény, jako zhýralost současné mládeže nebo rostoucí ceny potravin (za protektorátu stálo deset vajec korunu). V případě vajec tedy dovozují prudký nárůst jejich ceny a z toho usuzují na zkaženost současné společnosti, z čehož vyvozují brzký zánik civilizace (vejce jsou třicetkrát dražší a přitom slepice jsou pořád stejný, to jsou furt mobily a počítače a empétři a dývýdý a takhle to všechno dopadá). Známým interpolačním doomsayerem amatérem byl ministr Šimonovský, kterému se narozdíl od jiných podobných jeho plané hrozby splnily. Tak dlouho vyhrožoval hromadami mrtvol na silnicích, až je jeho silniční zákon způsobil.
Ekonomika
Doomsaying neziskový není činěn pro finanční zisk. Úchylní jedinci rádi sledují, jak obecenstvo reaguje na jimi vyřčené hrozby. Je to zdrojem nepeněžního plnění, například úlevy od frustrace, pocitu důležitosti nebo úspory za antidepresiva.
Zvláštním druhem neziskového doomsayingu je kolektivní doomsaying. To se sejdou do té doby štastní psychopaté a vzájemně se svěřují z různých představ o přicházející zkáze tak dlouho, až se jim podaří vyvolat ve skupince psychózu. Pak se rozejdou do svých domovů a obtěžují různé lidi, zvířata a předměty vyprávěním, že se blíží konec všech konců. Dříve nebo později se najde někdo, v nejhorším případě lékař specialista, který je z tohoto pocitu vyvede a tomu jsou pak doživotně zavázáni za to, že je zachránil. Zde je tedy profitem z doomsayingu náhle nabytý smysl života. Známým aktem kolektivního doomsayingu byly koncerty Live Earth.
Doomsaying ziskový je činěn z důvodu profitu. Zpravidla se jedná o to, že doomsayer zmrd nabídne obecenstvu řešení v podobě zázračného vysavače, emisních poukázek nebo nějakého přípravku do pračky, který sice nemá pražádnou funkci, ale přinese mluvčímu zisk ať již v peněžní formě, nebo v podobě jiných aktiv, která lze v peníze snadno proměnit (moc, public relations, vliv, známosti, popularita). Celosvětově nejznámějším mozkomorem tohoto druhu je Al Gore, který dokonce dostal za doomsaying Nobelovku.
Financování 
Nejméně rozvinuté formy doomsayingu se ufinancují samy. Například autor věty „kde jsou ty časy, kdy to stálo za hovno“ si v hospodě pivo platí sám. Kdyby ovšem to samé pronesl z pozice politika, platili bychom by ho za to moudro všichni.
Většinu profesionálních doomsayerů však financujeme sami. Různými kanály jim dodáváme peníze, aby nás zásobili informacemi o zkáze, rozbitých pračkách nebo záplavách v Bangladéši. V podstatě vzniká regulérní vztah poptávky a nabídky, protože určitá část populace proroctví zkázy pravidelně vyžaduje a jiná část jim jej dodá. Dochází přitom k určité inflaci zkáz. To, co bylo ještě včera totální zkázou, to je dnes největší pruda, například požár chemičky. Nyní frčí globální klimatické doomy a za pár let bude v hedlajnech zcela nevyhnutelný doom způsobený vyhasnutím Slunce spojený s prodejem poukázek na sluneční paprsky a nabídkou uložení slunečního svitu do temného trezoru.
Nejnověji si lze pořídit doomsaying populární metodou splátkového financování. To vypadá tak, že konzument doomsayingu platí po malých částech peníze doomsayerovi, který následně zesiluje svoji kampaň a náklady na ní opětovně promítá do ceny výrobku, který si za navýšenou cenu konzument koupí. V podstatě vzniká neustálý kolotoč čím dál vyšších cen spojených s čím dál bizarnějšími hrozbami. Šampony proti lupům jsou na trhu teprve pátnáctým rokem; to by mělo mít při jejich deklarované okamžité a trvalé účinnosti za následek, že by celá jedna generace neměla vůbec vědět, co to lupy jsou. Šampóny se však i nadále vyrábějí, jen těžiště reklamy se od Richarda, co si myje půlku hlavy, posunulo do polohy „s lupy vás nikde nezaměstnají, nezašukáte si a ještě to je na černém tričku vidět“.
Action
Doomsayeři nabízejí tato východiska:
– naprosto žádná akce nevede k odvrácení hrozby, zkáza je neodvratitelná (to bývá často u amatérských doomsayerů). Je jasné, že finanční potenciál takto vyřčené hrozby je naprosto nulový.
– učinit okamžitě nějakou akci, kterou se hrozba eliminuje. I tento přístup je do jisté míry amatérský, protože úplnou eliminací hrozby (vysátím roztočů např.) současně zanikne původní hrozba a k nastartování dalšího obchodu je třeba vymyslet hrozbu novou, což zbytečně doomsayera zatěžuje a znevěrohodňuje
– učinit okamžitě a bez ohledu na všechno ostatní nějakou akci, kterou se hrozba poněkud oddálí
– učnit okamžitě a bez ohledu na všechno ostatní něco, o čem si myslíme, že by to mohlo pomoci hrozbu aspoň trochu oddálit, doložit to ovšem nelze (např. už jen s ohledem na to, že hrozba je zcela fiktivní)
Measure
nevěřte doomsayerům!
Proč?
Protože plácají blbosti.
Dnes jsem se o tom (opět) přesvědčil. Mlékárenský boss Teplý z Madety České Budějovice vyřkl následující hrozbu: „Dopředu oznamuji, že od nového roku bude kostka másla od naší firmy stát 51,50 korun“. Dnes jsem kupoval máslo a vypadalo to takto:
(10x známkováno, průměr: 1,40 z 5)