Chceme žít v takovém světě? Aneb jak se kalí budoucnost. - zpět na článek

Mohli bychom to klidně uzavřít tak, že i v běžném životě se kolem nás, třeba v radiodiagnostice a detekci vyskytuje tolik radioaktivních matérií, že bychom se museli zbláznit, mít ze všeho panickou hrůzu. Nezbývá tedy, než to vše svěřit do rukou prověřených a dobře zapacených lidí, kteří ví, jak s tím zacházet tak, aby to mělo vedlejší účinky co nejmenší.
Já například zaskakoval /no, dva roky/ za kolegu a kamaráda z průmky, zemřelého na rakovinu. Pracoval sice s radioaktivními záležitostmi na EPS systému z Tesly Liberec, byla to poměrně rozsáhlá ústředna /tuším 180-200 smyček a odpovídající složitost i zázemí/. Byly tam ionizační hlásiče kouře, které, pokud si dobře pamatuju, obsahovaly nějaký izotop polonia či něčeho podobného, co dokáže nějaký ten rok účinně svítit do ionizační komůrky toho hlásiče. Pokud s těmi hlásiči nebyl člověk denně v přímém kontaktu /přímým kontaktem myslím držení v ruce/, tak nějaká expozice nehrozila, protože už asi 0,5m od tohoto hlásiče vojenský GM detektor ani při nejvyšším napětí na trubici neukázal vůbec nic, resp. ukázal nějaké přirozené pozadí v podobě náhodných, řídkých impulsů, kteréžto přirozené pozadí bylo prakticky všude v areálu. Přistupoval jsem k tomu i tak s respektem, když se hlásiče třeba testovaly speciálním sprejem v držáku na dlouhé tyči, tak také žádná expozice nehrozila. K minimální expozici došlo, pokud bylo nutné zesláblý, tzv. „vysvícený“ hlásič vyměnit za čerstvý. Kromě toho byo v systému několik stovek vakuových svodičů přepětí linky, opatřených výbojkami 11TN40 ve kterých bylo nemalé množství nějakého radioizotopu, ale netuším jakého přesně materiálu. Na ty svodiče byla speciální skříň sice normalizovaného modulu, jako třeba vyhodnocení či napájecí, ale s dodatečným vnitřním pláštěm z 8mm olověného spájeného pláště. Po otevření té skříně to intenzivně svítilo, testováno zmíněným vojenským GM detektorem až na 5 metrů, ale po uzavření nula. Nicméně i přepěťovky bylo nutno po odpojení linek na přepojovači testovat jednu po druhé, což obnášelo cca hodinu práce při otevřené skříni – pokud bylo nutné víc času, na další načatou hodinu musle nastoupit další „mukl“, který to dodělal. Totiž hodinová expozice z otevřené skříně byla maximální denní dávkou a už jsme ani nesměli pracovat s ion-hlásiči. Nijak se to na nás nepodepsalo, po dvou letech celkem intensivní práce mám dvě zcela zdravé děti.
Najali mě původně na opravy mnoha druhů desek vyhodnocovacího a signálního bloku, elektronice a obvodařině tam krom zemřelého kolegy nikdo nerozuměl. Bylo to na EPS ústředně ve 123. budově podniku Svit Gottwaldov. Odcházely především unipolární tranzistory /dva americké jfet typy a naše mosfet typy KF520, KF521, KF522 a KF552, semtam nějaké KF508 proražené špičkou z relé a tak podobně, klasická 5V TTL logika z TeRo byla až na drobné výjimky velice spolehlivá a za ty dva roky jsem odstranil pár konstrukčních závad, které měly na svědomí některé ty poškozené TTL, většinou se jednalo o přetížené výstupy hradel navazujícím spínacím výkoňákem bez predriveru, který si při malé vlastní betě cucnul z výstupu hradla či multiplexu tolik, že byla překročena výkonová ztráta a IO za pár dní odešel. Dobastlil jsem predrivery a od TTL byl pokoj. Ne tak už od fetů – linky byly zčásti taženy po telefonních párech a to nebylo dobré, o špičky ve vedlejším páru nebyla nouze, nezachytily to ani ionizační svodiče přepětí, ani doutnavky a zenerky v gejtech fetů. Fety byla věc, kterou Rožnov opravdu moc neuměl, tak jsem pak vydupal dovoz amerických RCA mosfetů, které měly jednak výbornou strmost a hlavně měly už na čipu integrované rychlé diody s malou kapacitou, které gejty fetu spolehlivě uchránily. Po přeosazení celé ústředny už jsem se jen povaloval, bylo to absolutně spolehlivé a po půl roce jsme jako kolektiv poslali svoje zkušenosti a výsledky jako zpětnou vazbu do Tesly Liberec. Jenže jim bohužel bolševici v Liberci nedovolili dovézt ty odolné americké fety, tak alespoň upravili layout desek a dobastlili na ně rychlé diody, co jsme jim doporučili my. Po úpravách typu DoDo to byl neskutečně kvalitní a spolehlivý EPS systém, funguje tam dodnes, i když jen menší část smyček. Čas od času pro ně pár desek opravím či upravím.
Chtěl jsem tím naznačit, že ani celodenní expozice nemusí být nijak nebezpečná, pokud k tomu chováte respekt, nemachrujete-to se nevyplácí a pokud máte schopnost jakéhosi zvýšeného respektu a pokory přímo před tím radioaktivním zařízením.
Nic tak hrozného to není.