Svého času jsem jako každý sem tam zatoužil vrátit se do dětských let. Koukat se na pohádky a věřit následně tomu, že zlo bude poraženo vítězným dobrem. Tyto časy mi připadaly zcela idylické a nerušené všemi těmi negativními jevy, na které se my dospělí musíme dívat od slunka do slunka. Tak to bylo až do minulého týdne. Ráno jsem zapnul televizor přesně v okamžiku, kdy začínal dětský pořad zvaný „Pohádková půda“. Co je himl hergot je, pohádková půda, přemýšlel jsem. Je to něco jako úrodná půda, nebo podkrovní prostor, ve kterém se odehrávají pohádky? Kolik panelákových dětí ví, kde hledat […]