Slyšíš? Nepěkně duní spodní proud. Slepej dav může napadnout nahradit soud. Daniel Landa se po třech letech rozhodl uspořádat další šňůru koncertů s názvem Vozová hradba a s doprovodným textem: „V době, kdy globalizace pohlcuje a rozpouští evropské národy, hodláme pozvednout prapor. Přestože se nás někteří snaží umlčet, budeme hlasitější a hlasitější.“ Nenechal jsem si to ujít, podobně jako dalších zhruba deset tisíc návštěvníků Tesla Arény, předtím T-Mobile Arény, předtím Paegas Arény. Příznivci multikulti už dopředu flatulovali domněnky, že by na celé akci mohly zaznít politicky závadné písně, dokonce snad hyperzávadné písně z dob skupiny Orlík. Ty jsou samozřejmě naprosto […]

Nedávno se mi podařilo znovuobjevit seriál, který měl premiéru někdy v dobách, kdy jsem začínal na základní škole. Zarazailo mě, jak nadčasový je tento seriál z roku 1998, který vykresluje porevoluční poměry v českém soudnictví, zejména na okresních soudech. Jsem právní laik, takže nemohu srovnávat se skutečnou praxí, dle mého názoru působí seriál věrohodně a uvěřitelně. Seriál má 13 dílů, ve kterých probíhají soudní procesy jednotlivých případů. V každém díle se odehrává trestní a většinou i občanskoprávní kauza. U trestních případů je ve stručnosti ukázáno spáchání činu, někdy je vidět i následná práce vyšetřovatelů v přípravném řízení, ale především zde […]

Tak jsem přelouskal a zhlédl slavnou trilogii Milénium švédského autora Stiega Larssona. No, jak to říct – je to dobře napsaná, chvílemi i napínavá agitka. Gender, ekologie a těžce levicové multikulti v obalu čtivé, dobře napsané a (do češtiny) mizerně přeložené detektivky. Novinář Mikael Blomkvist a sociálně znevýhodněná bisexuální hackerka Lisbeth Salanderová jdou až ke kořeni všeho Zla, deptajícího tento svět. Všimněte si: všichni, ale opravdu všichni, záporáci jsou muži. Kladné postavy jsou jenom ženy a homosexuálové, event. neevropští přistěhovalci. Jediná výjimka je hlavní hrdina Mikael Blomkvist. Je sice odporně heterosexuální, dokonce Evropan, ale je zde řada věcí, proč bychom […]

V kinech se objevuje sedumapultý díl Harryho Pottera, vzhledem k autorčiným výdělkům asi opravdu poslední. Ačkoli se to nezdá, i z našeho úhlu pohledu by stálo za to, ohlédnout se za touto sérií pohádek. Přeci jen, většina Potterofilů je už dospělých a budeme s nimi přicházet do styku dnes a denně. Základní dějovou linii snad netřeba blíže rozpitvávat. Na jedné straně Potter, na druhé Lord Voldemort, který chce, jak originální, ovládnout svět. Něco, jako Rudla s Koumákem v jedné osobě. Vše v pohodlném balíčku uzavřeného světa kouzel. Příběh sám o sobě má své kvality. Rowlingová umí psát a desítky milionů […]

Tentokrát se podělím o dojmy z publikace Davida Grubera, nazvané Zlatá kniha komunikace (ZKK), respektive její čtvrtého vydání. Kniha je poměrně komplexní a to se nejspíš projeví i na délce tohoto článku. Na titulní stránce je vyobrazen David Gruber osobně, přičemž celý výjev poněkud připomíná známý výjev z plakátu       Proč po knize sáhnout Knih o mezilidské komunikaci jsou v knihkupectví celé stohy, v podstatě  jsou tam následující podmnožiny: 1. Leštěné prdy: Zpravidla zahraniční autor „uvádí známé skutečnosti do nových souvislostí“ a za pomoci různých triků se pokouší vymlátit prázdnou slámu. 2. Zmrdí manuály: Návody, jak používat různé […]

Jak se dočtete na oficiálním webu filmu, snímek Lidice není historickým dokumentem ani válečným filmem. Ano, je to tak. Pro mě ovšem bohužel. Film je totiž (cituji) „o osobních dramatech obyčejných obyvatel jedné malé středočeské vesnice“. Záleží na vás, zda je pro vás natolik zajímavá rekonstrukce příběhu Lidic, že oželíte výše uvedené. Jeden z producentů, přítomný na předpremiéře, nám vysvětlil hlavní motivaci tvůrců, a to jest posílit povědomí národa a zajistit, aby se na Lidice nezapomnělo. Nemám proti tomu nic. Film má stejný problém jako všechny české „velkofilmy“ posledních dvaceti let. Za každou cenu se snaží být komplexní. Zbytečně.  A […]

V letech 1942-45 probíhala v koncentračním táboře Sachsenhausen přísně tajná operace, která měla významně pomoci Třetí říši v jejím konečném vítězství. Díky své oblibě německé kinematografie jsem se dostal k velkému skvostu, tím je film Die Fälscher , a tento mne přiměl zajímat se o problematiku ve filmu ztvárněnou. Berlín, 1936. Hlavním hrdinou je žid Sorowitsch, který je profesionálním kriminálníčkem v oboru padělatelství. Jeho nevšední um dokonale padělat jakékoli listiny mu přinese slušné jmění, a protože neví, kdy včas přestat,  je nakonec vypátrán a zatčen státní policií. „Díky“ svému původu ihned putuje do KZ Mauthausen. Po nějakém čase je však […]

„Žiju v těhle sračkách každý den. Má práce je ověřovat výpovědi.“, je citát z filmu Nevinnost, který měl premiéru v českých kinech 20.1.2011. Přečetla jsem si nějaké recenze a procenta divácké úspěšnosti a rozhodla jsem se, že film může stát za shlédnutí. Může a stojí. Viděla jsem filmy i lepší a mnohem horší, ale film Nevinnost na pomyslné stupnici od jedné do desíti patří někam k číslu 8. Nedala bych mu desítku, tolik jsem se do něj nevžila, abych napětím nedýchala a zapomněla na realitu. Byla jsem vtažena do příběhu dost, ale ne na tolik, abych zároveň neporovnávala realitu za […]

Film manželů Landových Tacho dorazil do českých kin a já dorazil tamtéž, abych vám mohl přinést nezaujatou recenzi diváka, který nebyl rok v kině. Ano, je to tak. Prostě jsem kino vypnul. Nebyl důvod tam chodit. Daniel Landa hraje ve filmu hlavní roli, jeho manželka film režírovala a produkovala. Scénář psali společně, tedy rodinný podnik. Film vznikal původně pod názvem Dotkni se duhy (video z natáčení), z důvodu, který neznám, byl nyní uveden pod akčnějším názvem Tacho, což je jedině dobře (titul Dotkni se duhy byl tak uvolněn pro nějaký uvědomělý homosexuálně-ekologický thriller o hnusné konspiraci ropné lobby proti organizované […]

Není to příliš dlouho, kdy jsem zabloudil do svého oblíbeného antiku. Rozhlédl jsem se po zboží, které tu při mé poslední návštěvě nebylo a takřka zakopl o ošuntělý psací stroj. „Jestli chceš, klidně mi ho tu rozšlapej, budu ho vyhazovat,. Co s takovým krámem, stejně ho vyhodím. Prej patřil nějakýmu spisovateli, ale co já s tím,“ zařval na mě majitel obchodu, můj starý známý. Odvětil jsem mu, že bych si ho klidně  vzal, třeba jen jako dekoraci. Rychle jsme se domluvili na ceně a večer už starý psací stroj trůnil v mé pracovně.  Spíš ze zvyku jsem se podíval do […]