Brazílie 2016 - zpět na článek

Počet komentářů: 12

  1. Drobečku, mýlit se je lidské ale prosím, opravte to někdo… cit: zcela milnými instrukcemi

  2. Nemají tam náhodou indiáni levné doutníky? To by vysvětlovalo proč je tam těžké sehnat e-olejíček s nikotinem. Já si také užívám (ekonomicky příznivého) pohodového vapování také jen proto abych nesolil státu několik tisícovek měsíčně za pár gramů zdravého javanského tabáku.

  3. ty vole Novinky hadra, už tady chybí jen rubrika co si pražská náplava nechala postavit za 8mega na poli za prahou (které předtím byvalo bažinou) a bude to do konce života splácet.

  4. Občas se tu objeví článek, kde se autor přiznává k hloupému chování, které mu logicky komplikuje život. Je to zarážející taková upřímnost, ale aspoň pobaví :-)

  5. Okurková sezona začala i na D-Fensovi. Článek o ničem – resp. snad jen o neschopnosti a zapomětlivosti autora článku. To, že je v Brazilii bordel, houmlesi, slumy, velká kriminalita a šílená dopravní situace, se píše i na té Wiki.

  6. V Brazílii jsem byl letos v květnu a mé zážitky jsou trochu odlišné :) Když jsme odjížděli, tak nás každý strašil jak nás přepadnou, zabijou, okradou o všechno a navíc ještě chytneme ziku a budeme plodit děti s malými hlavičkami, ale nakonec vše bylo jinak. Již po příletu na letiště v Sao Paulu a pokusu koupit si po dlouhém letu 3 cheesburgery v letištním mekáči bylo jasné, že s angličtinou to u místních nebude žádná sláva. Stačilo se tedy naučit několik základních portugalských číslic a bylo po problému po celou dobu pobytu. V Sao Paulu jsme byli ubytování ve čtvrti Republica nedaleko hodinového hotelu, což mělo za následek, že přes den se v okolí pohybovalo množství docela hezkých šlapek a v noci zase množství šlapek, které byly převlečení kluci :) V noci jsme se úplně bezpečně necítili, ale víceméně nebylo proč, nic zvláštního se nestalo, všude i v noci plno lidí. Na každém rohu bistro, občerstvení, nálevna, kde se člověk levně najedl a napil (většinou nějaký plátek masa s trochou hranolek, rýží a fazolemi kolem 10 realů). Přes den jste našli v skoro v každém bloku otevřený minimarket, což byla většinou samoobsluha, kde se dalo koupit vše. Nevím kde autor nakupoval, ale ceny potravin bych řekl, že byly obdobné jako u nás (ovoce levnější, maso a mléčné výrobky trochu dražší, ale neřekl bych, že nějak strašně či dokonce o řády). Ono je třeba si také uvědomit, že tamní ceny nejsou tak strašně zdeformovány dotacemi jako u nás. Pivo měli v obchodech kolem 4-5 realu, z tvrdého alkoholu jsme si oblíbili takovou místní pálenku z cukrové třtiny (38%). Prodávala se jako necelá litrovka v takové hnědé skleněné lahvi co vypadala jak oleje za 4 reály a jako necelá půllitrovka v průhledné pet lahvi za reál a pul. Vzhledem k tomu, že real je asi 7 korun, tak se tento alkohol stal naším společníkem po celou dobu pobytu :) Co se týká Ria, tak tam to bylo podobné jako v Sao Paulu. Pláž Copacabana, zhruba jak autor popisuje, akorát ti prodejci všeho možného mi nepřišli tak otravní a nebezpeční :), a když člověk zašel o blok dál, tak zase bistro na každém rohu – jídlo za rozumnou cenu. Navštívili jsme ještě Foz de Iguazu, vystřídali jsme 4 hotely a v každém uměl recepční anglicky a nikde jsme neměli s ničím problém. Dokonce jsme neměli ani potřebu se při snídani přecpávat jako prasata, jen pro to, že je to v ceně :)

    Auto jsme si půjčovali v Sao Paulu na cestu do asi 350km vzdáleného národního parku Intervales. Myslím, že to bylo u Alama. Před cestou rezervace po internetu, zjistit nejbližší pobočku od hotelu a kupodivu jsme to i našli a nebylo třeba si nechat kreslit mapy od lidí se kterými se neumíme domluvit. Docela mě překvapilo, že paní v autopůjčovně neuměla ani slovo anglicky, ale měla vychytávku. Všechno co chtěla říct napsala do google translatoru a mě to dala anglicky přečíst. Takže za 20 minut bylo hotovo a ve vedlejší garáži na nás čekal Nissan March. Auto jezdilo na ethanol a jestli se nepletu litr stál od 1.5 do 2.5 realů podle oblasti. Jízda v Brazíli je ve velkých městech taková divočejší, přejíždění z pruhu do pruhu neustále, do toho jezdci na skútrech a motorkách, kteří to berou středem a různě kličkují. Zvláště ti mě často vylekali, protože se najednou objevili vedle auta, když chtěl člověk změnit pruh apod. Ale po chvilce si člověk zvykl a obezřetnost na tyto účastníky provozu se zautomatizovala. Po výjezdu za město jsme pokračovali pod dvouproudé dálnici, kde byla rychlost omezena na 110km/h, ale většina řidičů jela jak uznala za vhodné. Zařazování do pravého pruhu se zde moc neřeší a tak se prostě předjíždí i zprava. Občas jsou značkou označené měřené úseky, kde rychlost všichni dodržují. Policii jsme viděli několikrát a sympatické je, že měli i při stání zaplé majáky, a tak byli vidět už z dálky – žádné zabukaření. Na většině těchto dvouproudovek se platilo mýtné, v cenách od 3 do 9 realů. Za tuto cestu jsme platili asi 5x, ale zase musím říct, že silnice byla kvalitní. Když jsme se potom nechali odvézt mikrobusem z Ria k ostrovu Ilha Grande, tak silnice byla samý hrbol a nic moc, ale zase nikde nebyla mýtná brána, takže to bylo zadarmo :) Každopádně na silnicích to není žádný velký chaos.

    1. Díky za srovnání. Že má policie puštěné majáky ať jede nebo stojí mohu potvrdit, stejně tak značené stacionární radary. Na mýto jsme měli větší smůlu, to bylo klidně i za 12 – prostě podle vzdálenosti…

  7. Eeee… Takže jsme tu dva drobci? Já to nepsal :-O

    1. Nj dva, tak se to snad nebude moc plést…

  8. Pěkný článek, takový oddychový.

    Jenom kdyby snad v každé větě nebylo slůvlo exorcismus, které asi nevím co je a navíc mne uráží. Protože co má vymítání ďábla společného s kontextem článku, jsem nějak nepobral.
    Četnost tohoto slova mi připomělo můj bývalý pracovní kolektiv, kde se také v hovoru nadužívalo nějaké sůvko či slovní spojení jako vycpávkové, až do absurdna. Tuším, že než jsem odcházel tak to bylo „jakoby“ Takže si člověk mohl poslechnout třeba „..tady dám jistič jakoby šestnáct ampér ale je to jakoby daleko, tak mi tam nevychází jakoby smyčka, snad kdybch to jakoby táhl tudy..“ brrrr, tfujtajxl

    1. Se slovem „exorcismus“ přišel kolega a v deníčku jsem jej použil záměrně, ikdyž pro širší publikum může být na škodu.

      Bylo tím označeno cokoli co se na první pohled velmi vymykalo poměrům v Čechách na které jsme byli zvyklí. Například prostor pod mostem plný odpadků a bezdomovců byl označen za exorcismus. Opuštěné budovy pak byly značeny za místo kde se prováděl či provádí exorcismus – záleželo na tom jak moc byly vyhořelé. Zároveň ale rozpadající se hotelový pokoj který byl dírou ve zdi propojen s pokojem sousedním bylo rovněž vhodné označit exorcismem, což se dalo eskalovat jako totální exorcismus.

      Stejně tak se divná místa v Riu označovala jako odběrná místa na orgány, potulující feťáci pak byli podezříváni z odběru orgánů na potkání. Vesměs myšleno ze srandy…

      Stejně tak jako se Domus – název alkoholu, respektive výplachu sudu od Whisky etanolem, používalo jako zdůvodnění čehokoli. Například obhajoba vyloženě nevhodného chování v letadle „Too much Domus exorcismus“ letušce bohatě stačila, stejně jako stud nás všech okolo.

      1. Díky za osvětlení. Jde o něco interního s významem slova nesouvisejícího.
        Jak jsem si nyní připomenul, tak exorcismus je vymítání a ochrana před zlými silami a duchy, tak jsem se nepletl.

Komentáře jsou uzavřené.

D-FENS © 2017