Analýza: Homosexuální manželství není svoboda, nýbrž zákaz nesouhlasit - zpět na článek

Hmm, vy jste toho asi moc nenaprogramoval, co?

Pokud stvořím lepší program a nahradím jím program starší a horší, tak vůbec nemusím vycházet z toho, z čeho vycházel autor toho staršího programu. Není žádnou výjimkou, že nový program vychází ze zcela jiných principů a přístupů, než program který nahrazuje, a že jeho výstupy nejsou totožné s výstupy nahrazovaného programu (možná až na nějakou část, ve které se za určitých okolností shodují a za jiných nikoli).

Klidně může být starý program nahrazen novějším, jehož autor ten starý program v době psaní toho nového nejenže nikdy neviděl, ale ani o něm neslyšel a netušil, že existuje – prostě řešil nějaký problém, chtěl nějaké výsledky, zvolil nějaký přístup a něco napsal. Teprve později se ukázalo, že existuje ten starý program, a že tím novým může být nahrazen, ba dokonce že je to žádoucí, protože ten nový dává lepší výsledky a funguje na zcela jiných principech, než ten starý.

Čili jediné, co zůstává pořád stejné je ten prvotní problém, který oba programy řeší zcela různými (klidně i protichůdnými) přístupy a docházejí k různým výsledkům.

Takže pokud to aplikujeme na zákony světské a církevní, tak sice obojí řeší podobný problém (jak se mají lidi chovat, co jsou povinni dělat a jaké tresty za neplnění), nicméně přístup k tomu (dobře vymyšlený Bůh údajně zjevil že … vs volení zástupci se dohodli na …) i výsledky (… popírání Boha je hřích a trestáno vs. … popírání Boha trestat nelze) jsou výrazně rozdílné.

Počkat, vy chcete říct, že úplně všechny programy, pro všechny počítače na světě, vycházejí z toho, že Augusta Ada King, hraběnka z Lovelace napsala program pro výpočet Bernoulliho čísel na mechanickém stroji ovládaném děrnýmí štítky, kterýžto stroj však nebyl nikdy dostavěn do funkčního stavu (a tedy na něm nikdy tento program nebyl spuštěn)? Pořád platí, že data jsou na děrných štítcích a paměť je natočení ozubených koleček na hřídelích a to ostatní jsou jen nepodstatná vylepšení?

Jak si vlastně představujete ten prvotní základ programu, který je společný všem programům, které byly nezávisle na sobě vymyšleny v různých částech světa?

Den pokud vím nemá přesně 24 hodin a navíc se jeho délka průběžně mění a v matematice jsou celé rozsáhlé oblasti, kde jedna plus jedna rozhodně nejsou dvě (ostatně nejen v matematice).
Navíc to samozřejmě nejsou dogma, neboť je nevyhlásil ani papež z kazatelny, ani sbor kardinálů a pokud někdo bude hlásat něco jiného, nebude automaticky vyobcován z církve.

Děkuji, docela jste upřesnil co jste zač, když sice píšete nesmysly pořád, ale nemáte čas ani ozřejmit, o čem si myslíte, že mluvíte, pokud je zcela jasné, že tvrdíte nesmysly o oboru, kterému jak sám píšete, nerozumíte – ať už se vaše slova interpretují v kontextu normálního jazyka, či v kontextu daného oboru (a kontext, ve kterém by smysl dávaly, nejspíš neexistuje, nebo je natolik vzdálen běžnému použití použití jazyka, ýe bez nějakého upřesnění z vaší strany nelze jeho existenci předpokládat)

Tak ono to vychází ze základních vlastností sčítání, odčítání, násobení a dělení, akorát to odvození není vždycky krátké a občas vypadá trochu kostrbatě. Třeba když počítám 27/24 + 3/16 tak to takhle z fleku nevidím. Ale protože vím, že A*C+B*C = (A+B)*C, a vím, že D/E=D*(1/E) tak si to upravím tak, abych to mohl použít: 27*(1/24) + 3*(1/16) – jenomže 1/24 není 1/16, ale tam si můžu pomoct tím, že zase vím, že vynásobením jedničkou se hodnota nezmění a (až na nulu a nekonečno) cokoli dělěno sebou samým je jednička, takže 27*(1/24)*1 + 3*(1/16)*1 a vtipně první jedničku upravím na 16/16 a druhou na 24/24: 27*(1/24)*(16/16) + 3*(1/16)*(24/24) Dělám to proto, že vím, že pro násobení zlomků můžu vynásobit čitatele a vynásobit jmenovatele a vyjde mi stejný zlomek, jen jinak zapsaný), 27*((1*16)/(24*16)) + 3*((1*24)/(16*24)) zase si vyndám čitatele před zlomek a protože vím, že u násobení na pořadí nezáleží, tak si u druhého zlomku ve jmenovateli prohjodím pořadí násobení 27*16*(1/(24*16)) + 3*24*(1/(24*16)) a už to mám v tom tvaru, že A*C+B*C (kde C je 1/(24*16)) a tak to upravím na (27*16 + 3*24) * (1/ (24*16)), protože se mi nechce počítat s velkými čísly, tak si vzpomenu, že každé číslo jde rozložit na součin prvočísel a upravím si to ještě takto (3*3*3 * 2*2*2*2 + 3 * 3*2*2*2) / (1/ (3*2*2*2 * 2*2*2*2)) teď zase podle A*C+B*C = (A+B)*C upravím tu první závorku na (3*2 * 3*3*2*2*2 + 1 * 3*3*2*2*2)=((3*2+1) * 3*3*2*2*2) = (7 * 3*3*2*2*2) a můžu ten součet napsat (zase si šikovně přeskupím pořadí násobení) na (7*3 * 3*2*2*2) / (2*2*2*2 * 3*2*2*2) a abych mohl snadno zkrátit čitatele a jmenovatele, tak podle pravidel pro násobení vzorků to rozdělím takto ((7*3)/(2*2*2*2) * (3*2*2*2)/(3*2*2*2)) kde nhlédnu, že ten druhý zlomek je vlastně jedna a ten první pronásobím na tvar (21/16 *1)= 21/16.

Předpokládám, že všechny ty vzorečky do vás taky v průběhu doby natloukli, ale asi nezdůraznili, jak to pomáhá při práci se skutečnými čísly. Ten trik je tu převést sčítané zlomky na stejné jmenovatele, pak se čitatele dají sečíst, a výsledek pokrátit jak to jenom jde. Když si to člověk takhle rozloží na malé kroky, tak od jednoho k druhému to asi je snadno pochopitelné, složité je, jak ten velký problém správně rozložit na komponenty a pak zase poskládat.

No a by tohle člověk mohl dělat, tak se musí naučit (a hlavně pochopit) všechny ty malé vzorečky, jako že A/B = 1/(B/A) a A*C+B*C = (A+B)*C a tak podobně – každý z nich je sám o sobě „v podstatě jasný“ (ale dá se dokázat, že platí a není od věci si pár těch důkazů zkusit, pak najednou člověku dojde, jak to do sebe zapadá a že není problém si další vzorečky odvodit podobně), ale dá se použít pro strašnou spoustu věcí.

Pro ruční dělení se používá v podstatě úplně to samé, stejně jako přirozeně zapisujete čísla v desítkové soustavě (765.432 =7*100.000+6*10.000+5*1.000+4*100+3*10+1*1 – vesele to dělím jedničkou a počítám zbytky) tak tady celkem jasně vidí, že se mu do toho čísla vešel sedminásobek 100.000 (a zbylo 65432), do zbytku se mu vešel šestinásobek 10.000 (a po odečtení zbylo 5432) … tak pokud bych to číslo dělil třeba 23, tak budu odhadovat, kolikrát se mi tam vejde stotisíckrát 23 (pak to odečtu a dostanu zbyte), kolikrát se do toho zbytku vejde desettisíckrát 23 (a zase to odečtu a dál beru jen zbytek) … atd, až buď nebude nic, nebo mám desetiných míst kolik potřebuju.

Druhá možnost je prostě se nabiflovat nějaké postupy a prostě to nějak aplikovat bez pochopení principů, kde to jako „kupecké počty“ funguje, pokud to člověk procvičuje pořád dokola.

A pak to chce nějakou praxi, aby dokázal nahlédnout, odkud kam chce jít a tedy která pravidla ho k tomu výsledku mohou nějak posunout.

To nejsou žádné axiomy, to jsou aplikované věty a každá z nich jde dokázat, akorát mi nepřišlo vhodné u takovéhoto příspěvku (a v kontextu učiva střední školy) veškeré ty důkazy a odvození z axiomů provádět, protože by to zabralo řadu obrazovek a názornosti nepomohlo. Nicméně vím, že tyto vzorečky platí, při použití axiomů běžných v daném kontextu, protože jsem je svého času z těch axiomů odvodil. (a mnohem dříve potkal na škole, ale ani tam nebyuly jako axiomy prezentovány, jen jako učivo).

Je to marný, je to marný. Pokud nechápete význam jasně definovaných slov, nelze vám nic vysvětlit. Jednobuněčnému organizmu též nelze matematiku vysvětlit a neboť jste z něj odvozen, jste též jednobuněčný organizmus a nic vás od něj neodlišuje. Alespoň dle vašeho projevu.