byly podivné, slizké bytosti. Wellsův hrdina na ně narazil, když cestoval do budoucnosti v románu „The Time Machine“ (1).
Běžný čtenář asi ocení fantazii autora, ale nám, kteří víme, jak to v té „staré dobré Anglii“ chodilo podle svědectví Wellsových současníků, předčasníků a dokonce i lidí z nedávné minulosti (2), spíš připadá, že Wells měl morloky odkoukané z reálného života.
Morloci se dnes [jaro 2026] vyskytují i u nás. Jsou lidé, kteří si toho všimli. Třeba poslankyně Malá. (Ta z ANO, docela hezká, nevelká, nestará.) Nedávno se totiž během rozhovoru na Primě (3) obrátila na Richterovou z Pirátů po jedné její invektivě:
„Paní kolegyně, jestlipak jste dneska měla na snídani syrové maso?“
Richterová se zarazila, ale na odpověď se nezmohla. Vypadalo to jako legrace, protože (když se Richterová pousměje) hned vidíme, že její chrup je na žvýkání syrového masa dobře uzpůsoben. Ale legrace to nebyla. Těm, kterým to nedocvaklo, napovím:
Lidské maso se jí SYROVÉ!
Lidojedi to dříve dělali tak, že nešťastníkovi zlámali hnáty, aby nemohl utéct, a (živého) ho položili do potůčku. A pak si řadu dní chodili a vyřezávali si z něho kousky masa.
Zkrátka: Karty jsou už rozdány. Leží na stole. Já jsem jen jednu z nich obrátil.
O morlocích možná pohovořím ještě jednou. Ale na příště připravuji článek s názvem: „Hrozivé pohřbívání ve Strašnické spalovně“
1. H.G.Wells: The Time Machine and The Island of Doctor Moreau, Leipzig, Bernhard Tauchnitz Edition, Vol. 3324, 1898 (str. 74).
2. Thomas de Quincey (Zpověď anglického požívače opia), Flora Tristanová, George Orwell …
3. https://www.youtube.com/watch?v=atFE62e6alU (čas: 9:25)
4. Richterová není někdo, s kým by člověk toužil sdílet celu. Ale jsou děsivější zjevy. Třeba Jana Matesová: včera přestárlá stařena, zítra veselá třicetiletá holčička. Tady už žertování končí: za průsvitnou plentičkou tušíme klečící stařenu, která chlemtá tryskající … No nic.
31.05.2026 Yoker
(14x známkováno, průměr: 4,00 z 5)