Poslední dvě století byla v technice a strojařství obvzlášť určující. Vytvářely se nové postupy, technologie, systémy výroby a distribuce, také nové druhy obrábění a jiných technik zpracování materiálů. K tomu ještě systémy měr a měření, vnášení poznatků matematiky a geometrie do pracovních postupů apod.
Je to neuvěřitelně rozsáhlé a zajímavé. Jedna část vycházela logicky z jiné a vše se utvářelo jako celostní měrný a technologický systém. Vznikly obrovské soubory matematických, měrných a jiných tabulek a výpočtů pro ohromnou spoustu procesů. Zavedly se standartizované soustavy rozměrů a tolerančních pásem pro širokou škálu produktů, dílů a jiných komponentů pro stavbu a výrobu strojů všech kategorií. To je dědictví generací technicky vzdělaných a velmi schopných inženýrů a techniků. Je to něco co fakticky vytvořilo civilizaci jak ji známe.
Jsem technik, vyučený na přelomu 70. a 80. let. Celý život jsem u aut a jiné techniky. Dnes tedy provozuji servis a také strojní dílnu na opravy motorů. Takže broušení klikovek, bloky, vložky a pod¨pbně. Tak jak se mi za ta leta dostávají do rukou různé typy motorů, sleduji jak se mění i přístup k tomu, co bych nazval „racionálně efektivní přístup ke konstrukci“
Pokud se podíváme např. na tabulky ložisek, uvidíme že pracují obvykle s celými rozměry, např. 35, 40, 58 a pod. Vychází to z přirozeného vnímání celých čísel. Naši předci vůbec nebyli hloupí. Je zcela logické, že pokud vytváříte nějakou technologickou konstrukci, je snazší pracovat s rozměry celých hodnot. Při celkové složitosti systémů je moudré příliž nezatěžovat konstrukci i ůdržbu a opravy nějakými vybočenými rozměrovými soustavami jednotlivých součástek. Ano, takto uvažovali naši předci.
Každý, kdo se pohybuje v této branži ví nejspíš o čem je řeč. Setkal jsem se s tím už záhy po převratu, když jsme začali dělat do té doby neznámé západní značky. Různá ložiska, která jsme museli kupovat od výrobce protože měla prostě trochu jiné rozměry. Přitom k tomu NIKDY, alespoň pokud jsem dokázal posoudit, nebyl žádný důvod. Snadno by se tam mohla při konstrukci dát ložiska katalogová za pár korun. Tehdy mě poučil jeden již zkušený člověk že se jedná o tzv. zákaznická ložiska aby se tam právě nedala dát jiná. Takové věci mě postupně odhalovaly zřejmě pravou podstatu západního tzv. kapitalistického systému.
A je to stále stejné, asi spíše horší. Co vlastně vede ty současné konstruktéry, že se zabývají např. tím že nově definují rozměry např. čepů klikových hřídelí. Koukám na to denně. U aut obvykle do roku někdy kolem 95 jsou rozměry většinově na celá čísla. Je to třeba 60mm, 52mm, 45mm a pod. Je to dobré na zapamatování pro výpočty ůbytku při broušení. Víte, že kdy je na čepu 1 výbrus, obvykle 0, 25 mm, je to i pro práci s mikrometrem dobře zpracovatelné. Ted mluvím o mechanickém mikrometru, to je takový co se na něm otáčí s měrnou rukojetí a na ní se odečítají hodnoty. Pracuji raději s ním než s digitálním. Myslím že spousta z těch kteří pracují v brusírně klikovek to má stejně.
Novým inženýrům v konstrukci motorů to zřejmě přišlo fádní a tak v posledních 25 letech začali asi soutěžit, kdo vymyslí hloupější rozměr. A tak se setkáváme s rozměry jako 49,967 mm, nebo 51,932 mm a pod.
S tím potom pracovat při výpočtu obroušení je radost. Možná že ve fabrice je jedno, jak nastaví mašiny, protože potom jedou série a je jim fuk jaký to má rozměr. Ale pro opravárenství je to můra. 6 klikovek denně, u každé jiné pásmo hodnot, k tomu ještě taková legrácka jako že obvyklá hodnota jednoho výbrusu je 0,25 mm. Dokonce i u Američanů, obvykle. Ale někteří výrobci, a to jenom občas si řeknou, hovno, to je moc jednoduchý, my uděláme výbrus o 0,30mm. Ale to jenom u některého motoru. U jiných ne.
Podstata úvahy spočívá v tomto:
Nářek automobilek nad tím že Číňané přebírají otěže, je podobný nářku blázna, co pokoušel hada bosou nohou. Vidíme u Číňanů mnohé, jedno zřejmě víc, a to je racionalita a systémová efektivita výroby často díky standardizované konstrukci a uživatelské přívětivosti.
Každá taková legrácka s rozměry může vypadat nevinně, ale kumulativní důsledek množství takových kroků nutně vede k menší schopnosti vyrábět konkurenceschopně. A to nemluvím o určité naštvanosti uživatelů, když musí řešit opravy. U některých dílů by snadno našli náhradu v běžném strojním sortimentu, pokud by byly použity standartizované komponenty.
Můj známý opravuje takové ty velké stroje, různé bagry a tak. Tak pro příklad, u nějakého takého krámu co je velkej jak barák třeba vyměňuje sady filtrů na motor, vzduch, hydrauliku a pod. Nejenom že každý ten filtr je jinde, kvůli některým se třeba musí sundavat tolik věcí že na tom stráví ve dvou i dva dny. A jsou to značky jako Caterpillar, Liebherr a takové. Jeden jeho zákazník si koupil nějaký takový krám od Číňanů. Jasně, pitomí Číňani, co můžou asi vymyslet. No tak třeba to, že na stroji jsou taková kouzelná dvířka. Ta když se otevřou, tak za nimi jsou všechny filtry vedle sebe, jsou tam nápustní i vypouštěcí trubky a hrdla na výměnu olejů. Jemu stačí na provedení servisu 2 hodiny. Dokonce tam mají integrované elektrické čerpadlo, aby mohl oleje napustit i někde v lomu. Panečku. A my, tedy ten západ co jsme si o něm v mládí nechávali zdát jak je rozumný, jsme se vydali opačnou cestou. Ztěžujeme uměle každou činnost s tím, že prý na tom se dobře vydělá. No myslím že se to podobá situaci, kdy si budeme navzájem vytloukat okna a potom je budeme zase jeden druhému opravovat. Každý normální člověk vidí, že to je nesmysl. Ale ekonomicky vám každý slovutný ekonom řekne, že podle pohybu peněz ekonomika roste a máme se lépe. Takže tak.
Je to kapka ke kapce, ale zdá se, že protože už před více jak jednou generací se západní průmysl jako celek vydal touto cestou, není se čemu divit že je tam kde je a my s ním.
No je to jenom pohled umouněnce od ponku, ale říkám si, jsou jenom hloupí nebo se spřáhli proti svým zákazníkům které začli považovat za pitomce?
24.05.2026 Martin Böhm
(264x známkováno, průměr: 1,10 z 5)