Přišel Kakuna ze školy otrávený a odevzdal report. „Ředitelka mě už vážně sere! Už mě zase na obědě předběhla!“
– „Jak to provedla?“
– „Přišla s tácem a řekla, zda si přede mne může stoupnout. Samozřejmě že nečekala, až jí to dovolím a stoupla si tam“.
První mě napadlo, že se jedná o praktický výcvik dětí v aplikovaném zmrdismu, tedy papalášství a zneužívání postavení. To je přesně to, co budou muset v Kokostánu trpět a potýkat se s tím denně. Někteří lidé u doktora čekají, až na ně přijde řada. Jiní tam čekat nemusejí, protože si to nějak zařídili. Proč by fízl čekal na křižovatce na červenou, když může zapnout majáky a projet, no a když někoho zabije, tak nevadí, nic mu nehrozí, protože to zmanipulovaná justice pokryje. A tak dále. Dalo by se tedy říci, že paní ředitelka, což je jinak opravdu kráva, dala žákům lekci, která měla větší cenu než pár desítek sekund zdržení, než dostanou hnusnou bio vegan šlichtu upravenou podle preferencí progresivistů z minulé vlády.
Pak mi došlo, že ta lekce je mnohem obsáhlejší.
Zažil jsem před časem podobný případ, na kterém to bylo ještě zjevnější, v prostředí afilace technologické firmy, které se někdy a docela i oprávněně říká „rakouský Apple“. Jednoho dne se zjevila PRCka neboli P.R. and Communications, že má nabídku od BMW, která znělka asi takto: BMW dá firmě k dispozici několik vozidel z nové řady hybridů a elektromobilů, které BMW tehdy uvedlo na trh. No, uvedlo na trh. Minimálně část vznikla tím, že se konstruktéři během covid games nudili a napáchali elektrický pohon do úplně normálních aut, která byla předtím na benzín a naftu. My že s nimi budeme týden jezdit a to všechno výměnou za to, že napíšeme krátkou zprávu o tom, jak se nám žilo s elektrickým vozidlem od BMW. Důvod asi netřeba rozebírat, o tu zprávu zde rozhodně nešlo. Jakožto člena managementu se mně to taky týkalo, nicméně jsem to vyhodnotil jako věc nízké priority. BMW obecně pokládám za leštěný prd zhruba od dob Chrise Bangla, kdy celé designové oddělení odešlo do Hyundaie a založilo jeho desetiletí trvající úspěch, a tohle byly leštěné prdy optimalizované pro Čínu s těmi jejich (b)obřími zuby. Odporné na první pohled. Popravdě děsil jsem se už jen toho, že by mě někdo v něčem takovém byť jen viděl, takže jsem to vyhodnotil tak, že až na to přijde, nějakou tu popelnici si vezmu, ale obratem ji dám k dispozicí někomu z týmu, aby si snížil náklady na dojíždění z domova a dělal si ostudu sám. Jak se ukázalo, ne všichni zaujali podobný postoj.
Co „rakouský Apple“ nahnal na technologiích, to mu chybělo na řízení lidských zdrojů. Minulý CEO firmu opustil kvůli majetkovým machinacím. Vedoucí operations neboli COO byl sice schopný týpek s výbornými výsledky, v tom známém kvadrantovém diagramu se vyskytoval ve čtverci „high performance – high relationship“, ale nebyl vydíratelný. Měl skvělou pověst a když po něm chtěli dělat něco, co pokládal za špatné, tak jim řekl, že mu volá jeden až dva headhunteři týdně a zda jim to má zvednout. Tak ho odvolali. S náhradou si dali vážně práci. Bývalý lampasák a komunista, egomaniak, mikromanažer, manipulátor a lhář. Hloupý, fyzicky nechutný, neschopný normální komunikace, lehce přisprostlý, ale s vynikajícími prezentačními dovednostmi. Ve zmíněném kvadrantovém diagramu spadal do čtverce low performance – low relationship, my tady na webu tomu říkáme zkráceně zmrd. Tenhle byl vydíratelný podstatně lépe, protože mu žádní headhunteři nevolali, naopak si asi docela oddechli, když vyfičel ze Slovenska, kde několik firem oplodnil svými myšlenkami, až s ním rozvázaly smlouvu, protože si tolik dobra nemohly nechat jen pro sebe a chtěly, aby taky oplodnil někoho dalšího.
Měl jsem hodně starostí s tím, jak udržet sebe a své lidi mimo devastující vliv toho nechutného upoceného individua blábolícího nesmysly načtené někde na internetu. Na konci svého působení u rakouského Apple se mi dělalo fyzicky zle už jen z toho, když jsem slyšel ten jeho speak kombinující maďarskou slovenštinu a angličtinu. Nějaká bobří BMW mi tedy byla celkem fuk.
Asi jsem vypadal trochu překvapený, když prcka přinesla seznam vozidel k zapůjčení. Byl seřazený od nejdražšího k nejlevnějšímu. Nahoře byla 5 nebo 7 a dole BMW i3. Nechtěl jsem to popravdě ani číst, tak povídám, která jsou prosím ještě volná? Bylo mi řečeno, že volná jsou ještě všechna kromě toho úplně nahoře, ten si zabral pan ředitel.
Hledáte pointu? Hned to bude.
Mimochodem, připadlo mi to symptomatické. Také jste si všimli, jak často kopíruje volba auta osobnost řidiče? To oteklé BMW shora seznamu vypadalo jako kříženec vepře a bobra a nemělo žádné charisma. Pan ředitel taky vypadal jako kříženec vepře a bobra, a taky neměl charisma. Takže k sobě skvěle seděli. Automobilní nomen omen. Mimochodem, ten jeho předchůdce, co ho odešli, měl sice firemní superb, ale jezdil svou soukromou Fiestou ST.
Pointa je v tom, že kdybychom pana ředitele brali jako vůdce a ne jen takovým prázdným pytlem, ještě rádi bychom mu to velké BMW pro snoby přenechali. A kdyby Kakunova ředitelka skutečně byla respektovanou vedoucí školy, tak by žáky předbíhat nemusela, protože by jí pustili sami.
Je to zakódováno hluboce v nás.
Představte si, že jdete večer po ulici, proti vám jde Karel Roden a táhne veliký kufr bez koleček. Karla Rodena jsem zvolil proto, že je to jeden z nejuznávanějších českých herců a rodák z Českých Budějovic, takže jsem si to dovedl snadno představit. Ale můžete si klidně představit i někoho jiného, koho uznáváte vy. Jde spíš o to, co uděláte. Ačkoli pan Roden je dostatečně v kondici na to, aby unesl kufr, ale přesto většinu lidí napadne něco v tom smyslu „přece nenechám Rodena nést kufr“ a pomůžete mu s nim. A nyní si představte, že na stejném místě, za stejných okolností, se stejným kufrem uvidíte Víta Rakušana. Vít Rakušan je zavrženíhodný zkorumpovaný politik. I jemu budete chtít nést kufr? Já bych to tedy neudělal.
Doporučuji si poslechnout přednášku týpka Simon Sinek. Přednáška má titul Leaders eat last a vidělo ji k dnešnímu datu 9,1 mil. lidí. Osobně myslím, že jich mělo být spíš 900 miliónů nebo tak něco. Zajímavá je samotná přednáška, nalézt lze ovšem i video, kde vysvětluje, jak na téma přednášky přišel.
Sinek věří v evoluci. Sinek říká, že evoluce nedělá chyby. Sinek tam říká zhruba tohle:
Kdysi dávno v paleolitu se pračlověk vrátil z lovu, hodil kořist na zem a vypukla volná soutěž o to, kdo si co urve. Kdo měl dostatek síly, ten se pomocí síly a loktů dostal k jídlu a kdo je neměl, ten dostal loktem. Umělecky založení příslušníci kmene měli smůlu. Pro celkový rozvoj kmene to nebylo správně, protože určitá skupina měla systematicky nevýhodu. To narušovalo jejich spolupráci a dělbu rolí, takže je to evolučně oslabovalo. To se projevilo například v okamžiku, když je přišel sežrat šavlozubý tygr. Tygra nejde přeprat, je třeba ho přechytračit. Potřebovali tedy spíše ostražitost, rychlost a spolupráci než fyzickou sílu, ale tyto jedince evolučně znevýhodnili, takže je neměli k dispozici a tygr je všechny sežral. Pro další evoluční úspěch bylo tedy třeba přijít s něčím lepším.
Vznikl jiný systém. Hierarchické uspořádání. Soustavně hledáme a hodnotíme, kdo je náš „alfa“, a to podle standardu oboru. Ve sportu můžeme používat jako kriétrium fyzickou sílu, v armádě odvahu, v umění talent a podobně. A když ho najdeme, dobrovolně mu dáme přednost a necháme ho „nažrat prvního“. Nemáme s tím problém, akceptujeme to. Asi nikdo normální se nerozčiluje, že jeho šéf má lepší kancelář nebo vyšší plat než on.
Není to však zadarmo. Když dojde na lámání chleba, očekáváme od „alfy“, že začne dělat to, kvůli čemu jsme ho prohlásili za „alfu“, tedy například vezme zbraň a zneškodní útočníka. Nebo vyřeší složitý problém. Nebo povede firmu, nebo povede školu, nebo cokoli.
Z téhož také plyne, že oblíbená levicová teze o rovnosti lidí je nesmysl. Možná jsme si rovni před Bohem a před zákonem, měli bychom si být rovni v příležitostech, ale jako takoví si rovni nejsme.
Sinek neuvedl, že to funguje i naopak. Stejně jako všichni soustavně hodnotí a identifikují „alfu“, „alfa“ je také schopná poznat, zda je či není alfa, případně kdo je skutečná alfa. A máme tady jedince, kteří se nějakým řízením osudu dostali do pozice „alfy“, ale nemají na ni. Okolí to samozřejmě vědí. Vidí, že jsou sice autorita a mají moc, ale nemají respekt a nejsou vůdce. Pokud se chce tento sráč v pozici „alfy“ udržet, musí předstírat, že alfa je. Jako ten blbý slovenský Brouk Pytlík, co potřeboval to velké BMW. Jako paní ředitelka, která musí v jídelně předbíhat žáky, protože ji žáci nerespektují a ani jeden by jí sám nepustil.
Když tedy vidíme někoho, jak se pachtí po těchto „manažerských“ benefitech, můžeme si být jisti, že se nejedná o vůdce. Je to loser a něco předstírá. Jako ministr Klempíř, který musí jezdit pod majáky z domova do kanceláře, jako…jako… jako… jako to vidíme furt.
Řekl jsem si, že na Kakunovi ověřím, zda měl Sinek pravdu.
– „Hele a pustil bys jí sám od sebe, kdyby s váma stála ve frontě?“
– „V žádným případě. Ať si počká.“
– „A je nějaký učitel, kterého bys pustil?“
– „Určitě. Hned několik. Ale ty jsem ještě předbíhat neviděl“.
Confirmed.
24.05.2026 D-FENS
(333x známkováno, průměr: 1,26 z 5)