Bylo, nebylo před dávnými časy absolvent školy střední a neúspěšný pokušitel školy vysoké musel čelit realitě a najít si první zaměstnání.
Tento příběh je autobiografický. Já, Pan Krampus, inspirován jistou místní komentátorkou jsem propadl touhou věnovat jí tento článek.
Milá slečno,
píšu Vám zklamán životem na škole vysoké. Kde místo učit se přemýšlet v souvislostech se učíme data, která nedávají smysl a musíme je znát. Jaká změna pro absolventa školy střední, kde historie se učila v kontextu doby a veškerá data byla jen jakási vedlejší vodítka. Vzhledem k výše uvedenému musel jsem této školy po prvním semestru zanechat, neboť mi to nešlo na rozum.
Doma mě nadarmo živit nechtěli. Povedlo se mi sehnat zaměstnání jako čaroděj na autobusových linkách. Byl to tvrdý chleba, protože často jsem vlivem zpoždění trávil v práci i více jak šestnáct hodin. Zákoník práce byl jako Pravidla moštárny. Nikdo se jím neřídil a všichni to věděli
Náplní mojí práce bylo:
– nasoukat cestujících do autobusu za pomoci obstarožního telefonu a papírového věčně aktualizovaného seznamu
– provedení úvodní řeči ve dvou jazycích a přivítání cestujících na palubě autobusu
– roznosu sluchátek, novin a časopisů.
– vaření kafe, čaje a čokoládky
– prodej drobného chlazeného občerstvení
– prodej jízdenek
– úklid autobusu
– ostatní činnost v praxi definovatelná jako věštění délky zpoždění, nebo terapie pro zoufalce
Co pro jiného byla práce u MC Donalda, to pro mě bylo kouzlení na autobusových linkách. Pracoval jsem v tandemu s řidičem. Většina řidičů na mé lince byla excelentní. Nikdy jsem s nimi neměl pocit, že jedu autobusem. Byli však také jedinci jako záskok za dovolenou či víkend a tam již řidičské schopnosti nehráli roli. Důležité u rezervních řidičů bylo, že přišli do práce. Jejich styl jízdy byl jako v Kobře 11, tempo vražedné tak moc, aby vznikl čas v Písku na cigaretu a v Praze na exkurzi do Národního divadla. Cestujícím se taková jízda líbila moc. Přeci jen přijet v předstihu na každou stanici je prima. Nicméně moje tělesná schránka utrpěla během cesty mnoho šrámů a zranění o sedačky, jak tento náhradní jedinec šlapal na pedál, jako bába do sandál.
Po směně jsem většinou zůstal na místní ubytovně. Ráno mě čekala další obdobná šichta, a tak nebylo kam spěchat. Často jsem tam potkal jiné čaroděje z jiných linek a bavil se s nimi o životě. Potkal jsem mnoho lidí od moderátorek, televizních a rozhlasových po ženy s dětmi, které pracovali, aby měli střechu nad hlavou. Poznal jsem též jiné čaroděje, kteří měli zájem ve stejném pohlaví a dokázali se chovat víc hašteřivě než ženy. Byla to pestrá společnost, ve které někdo prchal před osudem, někdo zdrhal před svou starou, neboť ztratil prachy s vírou. Mohli jste zde narazit i na lidi vzdělané, studující prestižní obory, tak lidi hloupé, až se Vám brečet chtělo.
Tempo práce bylo vražedné, podmínky ke spokojenosti nebyli. Hledal jsem dál druhou a snad lepší práci. Proto věrný oboru chtěl jsem se stát Bc. v cestovním ruchu a být in. To jsem tedy nastoupil znovu dálkově do nejmenované polytechnické školy v kraji Vysočina a každou sobotu se učil z dvacet a více let starých script o životě v cestovním ruchu. Vysoká škola byla ubíjející, to nešlo dodělat, i když to bylo pod mou úroveň.
Tedy slečno, abych Vám závěrem odpověděl, kde se bere můj pohled na delegáty. Je to mix zkušeností mých kolegů čarodějů, kteří předtím dělali tuto práci v přetížení pod knutou pochybných majitelů cestovek a hotelů, za neustálého stěžování lidí svěřených do péče na zbytečnosti. Vzhledem k náročnosti práce a mrzký plat, nikdo nechtěl být dlouho delegát a ti nejlepší raději vždy odešli pryč čarovat do autobusu, do vlaku nebo jiných oborů.
V původním článku, na který jste reagovala, beru v potaz, že Balkán není pro každého. Není to jako jet na ALL INCLUSIVE do Hurgády. Když zapomenete živočišné uhlí, ani delegát Vám se svými radami nepomůže. V Egyptě, i když nechcete ušetřit a použít tříhvězdový hotel a mizernou cestovku, můžete i v pětihvězdném hotelu prosedět na místech kam i král chodil sám celou dovolenou. Pokud za cesty máte problém s policií tam uznávám, že se delegát hodí. Jen musí být dobrý, a to za těch podmínek málo kdo byl. Pro případ smrti a repatriace těla, můj názor je cynický…to už není má starost od toho jsem si dělal dobré pojištění, aby moje žena měla urnu doma.
Dobrým delegátům dobré platy.
V úctě
Pan Krampus
17.05.2026
(14x známkováno, průměr: 3,14 z 5)