Já znám dva Ferdinandy. Jednoho, ten dělá v korporátu managera lidských zdrojů, jednou za čas si užije na sněhu při teambuildingu a pak neví co činí, a potom Ferdinanda Poseroutku, kterej je nezaměstnatelnej. On ten Poseroutka sedí u počítače od rána do noci a komentuje články na interfernetu.
Výše zmínění pánové poslouží jako modelový příklad. Co je dnes pro jedince dekadentní v jeho sociální bublině? Jak je chování jedince vnímáno očima ostatních mimo jeho sociální bublinu?
Ferdinand z korporátu poté co se vyhrabe ze sněhu dojde k počítači. Začne páchat internetové dobro. Vše veřejně prezentuje na sociálních sítích. Cítí se být elfem, šiřitelem pravdy a lásky na internetu. Pro zjednodušení a odlišení obou mužů. Říkejme Ferdinandovi z HR pan Pasáček. Rozdíl mezi HR a pasáctvím je u některých jedinců jen v oblečení. Všem poctivým pasákům se omlouvám za přirovnání k HR.
Pan Pasáček po zapnutí PC nakrmí všechny svým názorem. Sláma u kravína, je v kurzu, a proto veřejně podpoří menší částkou nákup bateriově poháněného stroje na kydání hnoje. Je to bomba stroj! Musí být všude! V kruhu svých, rovných, dostane ihned zpětnou vazbu. Všichni se předhánějí ve slibech o podpoře kravína. „Ať žije krajina u kravína!“. Každý druhý nabízí svůj dojetý vůz, aby posloužil při vožení krmiva a dobytka i bez STK. Vozidla bez STK kolem kravína získají odpustek za svou existenci. Vozidlo u kravína nepáchá ekologické zlo, páchá dobro. Výše uvedené je v lepší společnosti oxymóron a ten se nedokazuje. Rozjetý pan Pasáček nabuzený zpětnou vazbou začne neúnavně psát článek pro spřátelený web o tom kolik dezolátů bude třeba nahnat do kravína za lepší zítřky.
Cituji z článku pana Pasáčka:
„Inženýr, lakýrník i kadeřník ti všichni mohou být dezoláty. Dezolátní jedince je potřeba převychovat přímo v kravíně, aby poznali jediné hodnotné hodnoty. Koncentrace dezolátních jedinců v kravíně jistě povede k jejich duševnímu osvobození a vyřešení nekonečné otázky: „Kam s nimi?“. Mám revoluční řešení jako v našem tisícihlavém korporátu: „Pracovním workshopem k uvědomělé, demokratické svobodě!“ Kdysi jsem slyšel od jednoho pána ze státní správy, že lidé s jiným názorem mají mít kolem sebe plot jako vepři. Vepř jako kráva, při správně užité ideologii a technologii přesnost termínů a jejich užití nehrají v našem případě roli. Výsledek bude zaručen za použití…“
Konec citace.
Pán ze státní správy, říkejme mu Nokia Communicator, je už ze hry, ale jeho revoluční myšlenka žije dál. Nokia Communitor byl ve své době etalonem telefonů. Lidé jako pan Pasáček, si ještě dnes myslí, že Nokia Communicator je etalonem.
Pan Pasáček ve svých příspěvcích náležitě pourážel spoustu lidí, zaslouženě odpočívá po užívání sněhu a sociálních sítí ukojen doma. Budiž mu spánek přán, je to hodnotový a dobrý člověk. Dává peníze na dobré věci. Má titul Bc. z personálního managementu. Ví, že je prostě partie, i když to s ženskýma zatím neměl odvahu zkusit jinak než ve virtuální realitě. Každá jednou bude v jeho moci stejně jako modelky na síti pro dospělé, kterým za tu službu platí každý měsíc pár tisíc.
Vrátíme se k panu Poseroutkovi, je již postarší pán. Ujel mu vlak. Má vlka. Od roku 1989 nechápe dobu. Je kousek do důchodu, ale odejít nemá kam. Nemá odpracovaná léta. Po chmelových brigádách je veta. Býval kdysi v armádě vedoucím pracovníkem u vojenských lesů. Před rokem 89 pracoval na převýchově dezolátů. Stříhal máničky na potkání veřejně, to bylo jeho potěšením. Kratochvíle doby minulé. Nikdo nic nenamítal, byl prostě pan Kápo kapitán. Uměl leccos zařídit a žigulík mu říkal pane. V době jeho slávy, se mu povedlo, na co sáhl. Měl tu čest být ve správné straně.
Doba do roku 1989 byla pro pana Poseroutku skvělá. Když v opilosti srazil v zimě traktorem paní na náměstí. Dostala nebohá paní spoluvinu, že neslyšela traktor a neuhnula tomu soudruhovi. Chudák paní málem přišla o život a trauma měla až do smrti. Traktor slyšela a myslela si, že se jí na liduprázdném širokém náměstí vyhne. S traumaty té paní nebylo tenkrát žádných cavyků, prostě dostala spoluvinu. Měla i špatný původ a mohla být ráda, že nedostala kriminál ona, za poškození a sabotáž vojenského traktoru.
Bohužel po roce 1989 se musel pan Poseroutka rozloučit u armády. Redukce stavu. Už nebylo třeba bojovat za stranu a za lidi, zbylo mu jen zasraný náledí. Pan Poseroutka neváhal a zkusil podnikat. Už za socíku něco pod rukou rozdal a něco za to dostal. Tenkrát to nebyl ochod, jen soudružská výpomoc. Sny podnikatelské se mu rozplynuly rychleji, než chtěl. V podnikání nedostal občas zaplaceno. Když něco vydělal, díl si brali dřívější soudruzi bratři, východní mafie. Nechal podnikání a šel dělat na město úředníka, správce majetku. Konexí měl dost. Teplý flek ve státním byl hned.
Změna osazenstva na městě po volbách. Noví koníci měli hlad. Věčně pod obraz Poseroutka musel uvolnit flek novým koníkům. Láska k lihovinám ho připravila o zašívárnu na úřadě. V době, kdy byl vynalezen a rozšířen alkohol tester došlo k jisté přepadové a zaručeně náhodné kontrole, při které byl pan Poseroutka vyhozen. Citace vyhozeného: „Nespravedlivě, jen po dvou pivech k obědu. Škyt! Mě tu kontrolujete. Škyt! …“ pak už nebylo jeho slovo srozumitelné, prostě skončil na záchytce s více než pár promile. Skončil na pracovním úřadě s flastrem pití v pracovní době.
Žádné dlouhodobé zaměstnání nesnese pravidelné chlastání. Od jisté doby se dostal do kategorie fit 55+ a může tak maximálně zametat. Nikoho nezajímá, že vystudoval VUML. Po vynalezení slova dezolát, se zařadil mezi jeho hrdé nositele. Pan Poseroutka ve volných chvílích píše do chatu, jak jezdil kdysi na chatu. Co dnes vidí v komentářích, předtím viděl na sjezdu na stranických tvářích. Dnes už nejsou žádné sjezdy. Pohasly všechny hvězdy. On, voják z povolání, nese svou hvězdu dál na čele. Dnes je jeho hvězda cejchem. Píše všude do chatu: „Potřebuji srp na chatu a k tomu i kladivo.“ Co chce pan Poseroutka sdělit? Nevíme, protože je alkoholem zaslepen. Nemůžeme tušit tu bolest, ten žal, který pan Poseroutka zapíjí, když život s láhví u klávesnice zabíjí.
Jaké jsou rozdíly je mezi těma dvěma Ferdinandy? Co je spojuje? Kam kdo míří a co z nich zbude? Kde je hranice mezi úspěchem a neúspěchem? Jak moc může bolet padnout? Padnout jako hrdina románu Žert skoro nezaviněně až na dno? Vyhrabat se vlastní pílí zpět a zjistit přitom, že není a nebylo o co stát? Nebo je lepší padnout jako nahodilý opilec v knize Démon alkohol?
Co je pro jednoho dekadence? Jak se vnímání dekadence mění v čase? Nekřiví se s časem i prostor? Je na to vzorec?
16.11.2025 Pan Krampus
(586x známkováno, průměr: 4,58 z 5)