The Turek files

Babiš zjevně není jediný, kdo si vede na politické oponenty složku. Když to dělal Babiš, tak se to označovalo jako estébácké praktiky, když to dělá levicový Deník N, je to ochrana liberální demokracie.

Bývalý europoslanec a nyní poslanec PSP ČR za hnutí Motoristé sobě Filip Turek se nyní dostal do obrovských potíží, protože záměr stát se ministrem zahraničí velice komplikují domněle rasistické, sexistické a nedostatečně společensky zodpovědné komentáře na sociálních sítích, které měl Turek tamtéž napsat v letech 2017 až 2021 (jsou tedy 4 až 7 let staré) a které formou obrázkové koláže zveřejnil levicově liberální Deník N.

Nikomu nic není divné?

Předesílám, že není mým záměrem nějak hájit pana Turka ani hnutí Motoristů, které je mi sice ideově sympatické, ale mám s ním jen minimum styčných bodů. To uvádím proto, abych preventivně vypnul asi polovinu diskutujících a ušetřil čtenáře jejich úvah, co mi za to slíbili a co s nimi mám. Vůbec nic.

Tedy, nikomu není nic divné?

Nikomu není divné, jak a proč se tento domnělý „Turkův archiv“ objevil právě teď, po volbách, když se hovoří o eventuálním Turkově vládním angažmá?

Existuje několik teorií, jak mohlo takové kompro vůbec vzniknout. Většina lidí o tom moc nepřemýšlí, spokojí se s tím, že „na něho něco vytáhli“, a neřeší, kdo to vytáhl, proč to vytáhl a co to vlastně je. A přitom v těchto otázkách je skryto pochopení celé situace.

Ta nejjednodušší a také nejpravděpodobnější je, že je to celé podvrh, který se šíří v prostředí progresivní levice. Ta ho nakonec vydala prostřednictvím svého mediálního kanálu, kterým Deník N nepochybně je. Je to ideologické periodikum prolhané ještě více, než obskurní Lukačovičova média.

Pokud by to bylo tak, pak by se jednalo o záměrně vyrobené falzum připravené k tomu, aby zapadalo do nějakého předem vyrobeného narativu, tedy profesionální práce. Je velkým deficitem českého mediálního prostředí, že nikdo nepožaduje po Deníku N, aby tuto svoji publikaci vhodným způsobem verifikoval. Všichni víme, že padělat příspěvek na sociálních sítích je velice snadné a nechápu, proč tomu všemu vůbec mám věřit.

Další teorie jsou složitější.

Dejme tomu, že Turkovy příspěvky jsou pravé. Pak dejme tomu, že existuje někdo, komu pan Turek velmi leží v žaludku, a proto celá léta hromadí internetový obsah, který pan Turek kdy někam vyvěsil, s tím, že ve vhodnou chvíli najde nějaké vhodné periodikum, kterému je předá a tím vyvolá následnou společenskou katarzi tak, aby nás škodlivého pana Turka zbavil a udělal svět lepší. Nějaký angažovaný jedinec vysokého morálního standardu, zkráceně lepšočlověk.

Proti této teorii hovoří několik skutečností. První je absence motivace. Která soukromá osoba by si vedla složku na nějakého Turka ještě v době, kdy se profiloval jako závodník, excentrik a sběratel divných aut s dlouhým čumákem. Takovou motivací může být třeba touha po pomstě, zášť, psychické onemocnění a podobně. Druhá sporná věc je timing. Proč se tato tajemná osoba rozhodla svůj poklad vydat právě nyní? Nebylo by lepší nepromarnit příležitost před volbami, kdy by s sebou vzala ještě hnutí Motoristů jako kolaterální škodu? Takových a podobných otázek se nabízí celá řada a ve svém celku činí tuto možnost sice snadno představitelnou, ale v praxi nereálnou.

Když se nad tím zamyslíte, je to nemálo šílené, ale je to pouze začátek, protože všechny ostatní varianty jsou ještě šílenější.

Na druhém pólu stupnice šílenosti stojí teorie, že nějaká tajná služba, což nemusí být nutně tajná služba provozovaná nějakou vládou, ale klidně politická neziskovka. Politickým neziskovkám v posledních letech vláda outsourcuje činnost regulérních rozvědek, protože politické neziskovky nejsou vázány zákonnými omezeními, která se na vládní tajné služby vztahují. Mohou tak opatřovat a hromadit informace aktivitě či majetku osob, které nejsou z ničeho podezřelé, neboť jim to žádný zákon nezakazuje, a i kdyby jim to zakazoval, vláda jim zákulisními prostředky zajistí beztrestnost. Nebo si myslíme, že vláda pumpuje ročně něco kolem 60 miliard do neziskovek jen tak, aby se staraly o sport a zatoulané kočky?

Souhrnně tomu budeme říkat „rozvědka“ a nebudeme pátrat, zda je „vládní“ nebo „nezávislá“. Rozdíly mezi obojím se již setřely.

Rozvědka hromadí kompro na každého, nebo alespoň na každého, kdo je nebo by mohl být nějak společensky činný, protože dostala od vlády tento úkol. Částečně tak činí za pomoci automatizovaných nástrojů, které vytěžují sociální média a ukládají všechny relevantní aktivity. Výrazný Turek se snadno ocitne v hledáčku takové rozvědky.

Já třeba vím, že na mě neziskovky také hromadí kompro. Jejich slídění není níc příjemného.

Uložené Turkovy příspěvky, které vznikly za nějaké doby a v nějakém kontextu, jsou pak očištěny o tento kontext a dobu, a vyslány ve vhodný čas do veřejného prostoru, aby ovlivnily politiku a složení budoucí vlády.

Když se nad tím zamyslíme, tato nejvíce šílená varianta je vlastně nejpravděpodobnější. Nyní se zcela nepozorovaně, na pozadí běžného mediálního koloritu hraje o hodně. Obsazení postu ministra zahraničí konzervativním kandidátem jde totiž zcela ve směru toho, co jsem popsal zde. Kruhy kolem evropské levice jsou naprosto zděšeny z představy, že by došlo k znovusjednocení středoevropských zemí na formátu V4 nebo ještě nějakém jiném podobném rozšířeném.

Zbývá ještě najít odpovědět, komu to je ku prospěchu.

Exkomunista Pavel na Hradě preferuje delší hru a tohle je její součást.Chce překresilt schéma budoucí koalice na nějaké jiné, aby odstavil od vlády nepohodlné malé konzervativní stany. Bude prostě Babiše tak dlouho vařit ve vlastní šťávě, až ten nesestaví vládu, rezignuje na svůj záměr a ke kormidlu se opět dostanou „ti správní hoši“, a to zcela v rozporu s výsledky voleb.

Největší vtip je, že Babiš nemusí na soudruha Pavla vůbec brát ohled.

Shrnu některá základní fakta o ústavním systému České republiky, kdyby někdo zapomněl.

Vrcholným orgánem výkonné moci v ČR je vláda, která se zodpovídá parlamentu. Naše země je parlamentní demokracií. Není prezidentským, částečně prezidentským ani nějakým podobným systémem. Na tom nic nemění ani to, že prezident je volen přímo.

Prezident jmenuje ministry na návrh předsedy vlády. Na návrh předsedy vlády je může odvolat. Doporučuji číst články 63, 67 a 68 ústavy.

Prezident nemá pravomoc určovat, kdo ministrem být může. Prezident nemá právo určovat směřování zahraniční politiky vlády. Jeho hlas je pouze poradní.

Exkomunista Pavel tedy nemá žádné oprávnění nejmenovat pana Turka, ale i kohokoli jiného ministrem. Exkomunista Pavel může toliko vyjadřovat svůj názor, pokud vůbec nějaký má, nebo spíše dále fungovat jako čtecí zařízení rozsáhlé netransparentní sítě svých poradců napojených na ještě méně transparentní nadnárodní struktury.

V minulosti došlo na situaci, kdy prezident Zeman nejmenoval ministrem zahraničí přerostlé dítě Lipavského. Nebylo to tak, že by to odmítl, on pouze nějakou dobu nekonal, za což byl masivně kritizován liberálně levicovými kruhy. Zeman se přitom zjevně držel zásady, že každý den bez Lipavského znamená méně ostudy pro českou diplomacii. Nakonec ale i on podlehl a Lipavského jmenoval.

To, co právě sledujeme, je mediální hra rozvědek spojená s proměnou Ústavy ČR v toaletní papír. Demokracie v ČR má skutečně vážný problém a pan Turek jím není.

15.10.2025 D-FENS

Související články: