H.H. Hoppe, demokracie, pár slov úvodem

Zpovídám se bohu všemohoucímu i Vám, pane vachmajstr – býval jsem za mlada demokratem. K volbám jsem chodil, do černé bedny lístky házel, měnil svět k lepšímu, přičemž spíše střídavé úspěchy mě jako poslušného syna demokratické církve valně nevzrušovaly.

S postupujícím časem se však čím dál víc hlásil o slovo rozum, který stále neodbytněji a poťouchleji připomínal jistou absurditu mého počínání. Začalo mi taky připadat divné, proč je tak málo demokratů mezi klasiky evropského myšlení, navíc čím zajdete do historie dál, tím je jich tam méně. Francouzská revoluce se nevedla ve jménu demokracie (Rousseau ji přijímal jen s velkými výhradami), ta americká už vůbec ne, středověkým scholastikům vláda lidu nestála skoro za zmínku (a opravdu to nebyli žádní blbci, jak myslí nejeden entelektuál z Prahé). Největší mozky této civilizace, Aristoteles a Platón, ji pak považovali za vyložený nesmysl.

Pak mi přišla do rukou kniha H.H. Hoppeho, a ta pochybnosti potvrdila. Autor v ní shrnul vše podstatné, co o tomto politickém systému řekli dříve, a přidal nejnovější poznatky, zejména v oborech ekonomie, sociologie a filosofie (věděl o ní své, jeho doktorskou práci vedl J. Habermass, asi nejuznávanější filosof poválečného Německa). Demokracie, bůh, který selhal – tak se kniha jmenuje – zaujala tak, že jsem ji za kovidiády přeložil (spíše jako psychohygienické cvičení). Český překlad pak našel i vydavatele, ano, samozřejmě na Slovensku (kde taky jinde, že), a byl předloni s předmluvou Josefa Šímy a za účasti autora uveden na trh.

Už se prý zas blíží jakési volby. Už zase zamoří veřejný prostor ksichty, kterým, kdyby vám zazvonily u bytu, byste otevřeli jen s (hromovou) holí v ruce. Už zase na sebe budou řvát ve všech televizích a skákat si do řeči, aby náhodou nevyšlo najevo, že nemají co říci. Už zase se budou rozpadat letitá přátelství a v mnoha rodinách vypukne krize. Už zase budou psychiatři řešit případy nočního pomočování kvůli „propadlému hlasu“. Jak je to všechno otravné, hloupé, jak nedůstojné. Lidi, prosím vás, neblbněte. Uvědomte si s Hoppem, že problém leží úplně jinde, a i kdyby se vám do toho uvědomování už ani nechtělo, hlavně se mi tu nepozabíjejte.