Volby 2025 – usnesení soudů ve věci Stačilo!, SPD – část I

Na začátek bych rád připomenul o jakou záležitost se jedná. Některé subjekty (Volt Česko, Česká republika na 1. místě!, Dr. Miroslav Sládek, Přísaha), podaly návrhy na zrušení kandidátek politických subjektů – zejména Stačilo! a SPD.

S tím, že tyto politické subjekty dle jejich názoru tvoří koalici stran, nicméně kandidátní listiny takto řádně neoznačily. A následně bylo předmětem, zda legislativa tedy ukládá jednoznačně povinnost politickým subjektům sdružujícím kandidáty různých stran/hnutí označit výslednou kandidátní listinu jako koaliční. A zda má registrující subjekt (krajský úřad) povinnost toto zkoumat.

Problematiku pro přehlednost rozdělím na dvě části.

I. obecně
II. faktograficky (vč. odkazů na jednotlivá usnesení soudů).

I. Obecně

Musím (a také chci) se svým způsobem omluvit některým senátům, které se nenechaly jen tak zmást a v tomto konkrétním případě rozhodly předvídatelně a dle logiky.

Současně bych rád i pochválil některé soudy za vedení úřední desky. Zejména KS Ústí nad Labem a částečně i KS Plzeň.

Neboť hned z popisu zjistíte, o jakou věc se zhruba jedná např. „USNESENÍ (správní) – navrhovatele: Volt Česko“. A nemusíte se přehrabovat x-položkami s obecným názvem typu „usnesení“ (pokud tedy neznáte přímo spisovou značku).

Domnívám se dále, že celá záležitost zůstala zatím nedoceněna jak laickou, tak ale i odbornou veřejností. Protože tu máme unikátní případ, kdy jednotlivé soudy obdrží totožnou věc a vy můžete sledovat, jak se s danou věcí vypořádají. Což prakticky nikdy jindy nedocílíte. Vždy je mezi jednotlivými případy nějaké „ale“, situace není zcela stejná atd. Tady tomu tak není. Ano, to, že jednotlivé soudy rozhodují odlišně, příp. senáty různě, to je jasné. Ale vždy by to mělo být v opravdu stejné věci (a tu tady máme) v nějaké hladině plus/minus.

Zde zcela jasně vyplynulo zcela jiné rozhodování jak v rámci různých KS, tak i v rámci různých senátů v rámci jednoho soudu (s výjimkou některých senátů viz níže). A osobně mám za to, že dané si zcela jistě zaslouží v budoucnosti hlubší analýzu.

Co se ukázalo jako takový kámen úrazu je, že legislativa v podstatě neuvádí definici koalice. S výjimkou toho §31 odst. 1 volebního zákona resp. té části za středníkem (za kandidátní listinu podanou koalicí se považuje ta, kterou všechny společně kandidující politické strany a politická hnutí jednoznačně na kandidátní listině jako koaliční označí, uvedou, kdo je členem koalice, a stanoví její název.). I když lze podle mne ještě použít ustanovení §31 odst. 2 daného zákona (viz níže).

Tady si některé senáty „vypomohly“ a to velice zajímavě.

Některá usnesení soudů používají pojem koalice s odkazem tzv. na odbornou literaturu a vychází z následujícího:

„Takto ostatně chápe pojem „koalice“ i politologická nauka a odborná literatura z oblasti ústavního práva (srov. Horák, F.; Vartazaryan, G. „Stačilo!“ obcházení právní úpravy předvolebních koalic. Analýza současné definice koaličních kandidátních listin pro volby do Poslanecké sněmovny a návrhy de lege ferenda. In: Právník 6/2025).“ (odkaz zde)

Podle data a mého názoru tedy jde zjevně o účelově vytvořenou „literaturu“ (a opět vzniklou za pomocí tzv. grantů – „Tento článek byl publikován v rámci řešení projektu GAČR č. 25-16148S“), a to několik měsíců před volbami. A volající po následujícím:

„Nová definice předvolební koalice by ideálně měla znít následovně:
Za kandidátní listinu podanou koalicí se považuje kandidátní listina, na níž kandidují členové více než jedné politické strany nebo politického hnutí. Taková kandidátní listina musí být jako koaliční označena, a musí být uvedeno, kdo je členem koalice a jaký je její název.“

Což může hned narazit v souvislosti s § 31 odst. 2 volebního zákona i na praktickou realizaci, kdy některé strany/hnutí tzv. koalice nemusí působit (a mít členy) ve všech volebních krajích.
Pokud se některé senáty odvolávají na „argumenty historické“, tak tato historie by měla být jistě delší než několik měsíců a vytvořená „neúčelově“ a ideálně bez dotací.

Trochu jsem do historie nahlédl a třeba o volbách do Národního shromáždění ČSR v r. 1920 (ano tehdejší zákon mluvil o stranách, pojem koalice nepoužil) je v tehdejší literatuře uvedeno, že některé strany buď kandidovaly v některých volebních krajích samostatně, pro některé volební kraje (všechny, příp. jen vybrané) se spojily s jinými, v některých volebních krajích se sloučily a kandidovali pod jménem jedné z nich. A nevypadá to, že by tím voliče tehdy oblafly. Resp., že by to přineslo následně nepřekonatelné problémy.

Na základě srovnání dostupných zveřejněných usnesení, jsem rozdělil rozhodující senáty do 3 skupin:

a) senáty liberálně demokratické. Ty podle mého názoru dokáží překroutit dle zadání úplně vše

b) senáty lavírující. Které by to k té liberální demokracii možná i směřovaly, ale nejsou ještě úplně přesvědčeny

c) senáty v této věci demokratické a předvídatelně rozhodující.

Obecně bych uvedl taková typická sdělení senátů, které spadají pod písmeno a).
Jmenovitě:
– Senát KS Brno ve složení Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka
– Senát KS Brno ve složení Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a JUDr. Terezy Matuškové
– Senát KS České Budějovice ve složení Mgr. Heleny Nutilové a soudců JUDr. Michala Hájka, PhD. a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka (resp. JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka)

Co považuji hned za do očí bijící, je skutečnost, že usnesení KS Brno a to konkrétně č. j. 65 A 7/2025-235 (Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a JUDr. Terezy Matuškové) (odkaz zde) a č. j. 64 A 7/2025 – 175 (Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka) (odkaz zde) jsou úplně totožná (pokud pomineme identifikaci stran řízení a příp. jejich argumentaci).

Tady by se měl každý zamyslet, jak vlastně u těchto senátů probíhalo to nestranné posouzení a rozhodování ve věci. Zda se jednotlivé senáty vlastně „nedomlouvaly“ atd. Zda občan má platit soudce, kteří v podstatě jen okopírují usnesení jiného senátu a nadepíší údaji svého senátu atd.

Nyní krátký výběr z usnesení:

„Krajský soud tedy uzavírá, že podle druhého možného výkladu je třeba za koalici považovat společnou kandidaturu alespoň dvou politických stran či hnutí na jedné kandidátní listině na základě dohody těchto stran či hnutí. Uzavřením takové dohody strany či hnutí provedly volbu, že nebudou ve volbách kandidovat samostatně (což je druhá zákonem připuštěná možnost kandidatury a žádnou jinou – třetí – volební zákon nezná). Podají-li tedy takové strany či hnutí společnou kandidátní listinu, pak jim nesvědčí právo, nýbrž povinnost označit kandidátní listinu jako koaliční ve smyslu § 31 odst. 1 věta za středníkem volebního zákona. Smyslem citovaného ustanovení tedy není ponechat na vůli kandidujícího seskupení politických stran či hnutí, zda se vůbec za koalici prohlásí, nýbrž jde o vyjádření dalších povinností ve vztahu ke kandidátní listině podávané objektivně definovanou koalicí. Jazykové znění citovaného ustanovení sice uvedenému výkladu příliš nenasvědčuje, hovoří však pro něj argumenty historické, systematické a teleologické.„

Tedy jazykově výklad povinnosti označit se jako koalice nesedí, historicky to taky nebude sedět, a dle mého názoru ani teleologicky, ale přesto se k tomuto některé senáty přihlásily.

„Často se ale zapomíná na to, že koalice čelí ještě další skupině omezení, která má poněkud jiný smysl. Konkrétně má koalice povinnost se za koalici označit a uvést u každého kandidáta, zda je členem některého z koaličních partnerů, nebo je bez politické příslušnosti, a který koaliční partner jej na společnou kandidátní listinu navrhl. Konečně je tu i zákaz, aby se politická strana či hnutí účastnila více různých koalic nebo aby v některých krajích kandidovala v koalici a v jiných samostatně. Všechny tyto restrikce si kladou za cíl zachovat průhlednost volebního procesu pro voliče. Bez nich může být volič snadno uveden v omyl, hlasovat pro politické uskupení, které ve skutečnosti v určité oblasti svého působení vůbec nehodlá hájit jeho zájmy, a může tak dostat svým hlasem do zákonodárného sboru zastupitele, o jejichž politickém směřování vůbec nic netuší.„

Tedy běžný volič je opět pokládán za blbce, který si nedokáže přečíst, kdo na dané kandidátní listině je jmenovitě uveden. A tím, že se na kandidátní listině objeví slovo koalice, tak volič najednou bude mít jasno.

„A nepřiznaná koalice umožní neuvádět na kandidátní listině údaj, který ze zúčastněných subjektů navrhl kterého kandidáta. Díky tomu by mohly okrajové či extremistické politické strany skrývat skutečnou míru svého vlivu uvnitř koalice tím, že na kandidátní listinu umístí výhradně nestraníky (kteří z dané strany účelově vystoupili krátce před svou nominací) a nebudou se k jejich nominaci otevřeně hlásit. Výsledkem může být naprostá nepřehlednost volebního procesu pro běžného voliče.„

Čekal jsem, kdy to přijde. A už je to tady. Extrémistické strany by se mohly skrývat a získávat skrytě vlivem tím, že volič na kandidátní listině nenajde slovo koalice, označení stran a jakoby neví, co je kdo za kandidáta.

„Vidíme tedy, že při volbě mezi liberálním výkladem, který nechává rozhodnutí, zda se jedná o koalici, na samotném politickém subjektu, a mezi striktnějším přístupem, který prosazuje spíše objektivní a materiální pojetí toho, co je to koalice, se do hry dostává několik hodnot. Na straně liberálního přístupu je to především svoboda politické soutěže. Striktnější přístup však zdůrazňuje, že politická soutěž má být nejen svobodná, ale také rovná a férová. Kromě toho chrání i transparentnost politického procesu, a prostřednictvím vyšší informovanosti voličů také jejich svobodnou vůli. A nadto přispívá k efektivnímu vládnutí.„

Ano, slovo koalice na kandidátní listině, zcela jistě slouží k vyšší informovanosti voličů a ochrání jejich svobodnou vůli.

„Stačilo! a ostatní strany byly tudíž povinny označit společnou kandidátní listinu za koaliční, uvést, kdo je členem koalice, a stanovit její název. Jelikož tak nepostupovaly, byl krajský úřad povinen vyzvat příslušného volebního zmocněnce k odstranění této vady. Pokud krajský úřad namísto toho bez dalšího zaregistroval podanou kandidátní listinu, je jeho rozhodnutí nezákonné.“

„Výsledkem shora nastíněných úvah tak je, že postup hnutí Stačilo! a s ním spolukandidujících stran skutečně představuje obcházení zákona, jakožto faktická koalice neoznačily kandidátní listinu jako koaliční. To vytváří nerovné podmínky pro kandidaturu jednotlivých stran.“

„Nutno říci, že uskupení Stačilo! provádí jen to, čeho se již předtím dopustily mnohé jiné subjekty na české politické scéně. Již mnohokrát byli čeští voliči svědky obcházení volebního zákona, když se různá uskupení politických stran snažila vyhnout omezením platným pro koalice….Případ hnutí Stačilo! se od dřívějších kauz odlišuje prakticky jen tím, že jeho povaha je patrná již na první pohled a obcházení zákona tu dosáhlo míry zcela očividné a do nebe volající.„

„Krajský soud shrnuje, že volební zákon neobsahuje žádnou výslovnou definici pojmu koalice. Přesto nelze přistoupit na takový výklad, podle kterého je koalicí jen taková volební strana, která se za koalici sama označí. Ze zákona lze naopak dovodit, že koalicí je každé uskupení politických stran či hnutí, které se dohodnou na předvolební spolupráci a sestaví společnou kandidátní listinu pro dané volby. Jestliže volební strana tyto objektivní znaky splňuje, pak má povinnost označit svou kandidátní listinu jako koaliční. Neučiní-li tak, měl by ji registrační úřad vyzvat k odstranění vad kandidátní listiny, případně k poskytnutí vysvětlení, proč ve skutečnosti znaky koalice nenaplňuje. Žalovaný takto nepostupoval a hnutí Stačilo! bez výhrad zaregistroval, ačkoliv jde zcela zjevně o skrytou (nepřiznanou) koalici.“
Tady jen poznamenám, že část senátů si toto nedovodila, resp. dovodila pravý opak.

Co ještě je nutné dodat. A objevuje se v některých usneseních KS. Že samozřejmě každý politický subjekt může zvolit vlastní strategii, která se týká předvolební soutěže. Tato zvolená strategie má následně i další vliv. Např. na vyplácení podpory ze strany státu pro jednotlivé subjekty.

Neopomenutelným prvkem je pak např. možnost zřízení tzv. poslaneckých klubů:

„Poslanci se mohou sdružovat v poslaneckých klubech, a to podle příslušnosti k politickým stranám a politickým hnutím (dále jen „politická strana“), za něž kandidovali ve volbách. Poslanci příslušející k jedné politické straně mohou vytvořit pouze jeden poslanecký klub. Slučování klubů je přípustné.“

Tzn. nekoaliční subjekty získají pouze jeden klub. A s tím souvisí i další příspěvky. Tj. Usnesením Poslanecké sněmovny č. 1308 ze 131. schůze, konané dne 12. března 2025, byl schválen měsíční příspěvek pro rok 2025 v následující výši:
– pevná částka na kluby 27 000,– Kč,
– variabilní částka na člena klubu vládní strany 5 845,– Kč,
– variabilní částka na člena klubu nevládní strany 7 599,– Kč (koeficient 1,3).

Dalším benefitem koalice je také mít víc „přednostních práv“.

Kdykoli o to požádají, udělí se slovo
a) prezidentu republiky,
b) členovi vlády,
c) předsedovi a místopředsedům Sněmovny,
d) předsedovi poslaneckého klubu,
e) poslanci, který je předsedou politické strany nebo politického hnutí, k nimž příslušejí poslanci, kteří jsou členy poslaneckého klubu ustaveného na začátku volebního období

Takovým za mne majstrštykem ohledně zpochybňování kandidátních listin je pak strategie SPD (domnívám se, že zapůsobil p. Rajchl). Kdy soud odmítl návrh na zrušení registrace kandidátní listiny následujícím:

„Kandidátní listina SPD podaná v Kraji Vysočina sestává jen a pouze z kandidátů, kteří jsou členy SPD. Není zde tedy jediný kandidát, který by byl členem, byť jedné z politických stran, s nímž má SPD podle navrhovatele tvořit koalici, resp. kandidát, jehož by taková strana (odlišná od SPD) navrhla. Pokud tedy navrhovatel tvrdil, že se politické hnutí SPD dohodlo na celostátní úrovni s politickými stranami Trikolora, PRO Právo Respekt Odbornost a Svobodní, že součástí kandidátní listiny budou též členové těchto stran, kandidátní listina SPD podaná v Kraji Vysočina o takové dohodě nesvědčí. Nejedná se o důkaz projevu navrhovatelem tvrzené společné kandidatury více politických stran a hnutí, tj. koalici, na němž je návrhová argumentace primárně vystavěna.“
A tedy dle zákona o volbách §31 odst. 2 využiji ustanovení „Koalice musí být složena ze stejných politických stran nebo politických hnutí ve všech volebních krajích.“ A mohu to brát jako jeden ze znaků, jak poznat/definovat příp. koalici.

V části II (bude následovat), se pokusím vypíchnout (dle mého názoru) ty zajímavé momenty a porovnání mezi usneseními jednotlivých senátů.

Na závěr I. části trochu odbočím.

Zcela jistě by bylo zajímavé vědět, co některé subjekty, které návrhy na zrušení registrace kandidátních listin podávaly, k tomuto vedlo. Připomenu, že za podání návrhu na zahájení správního řízení (osvobozeno od poplatku podle mne výše uvedené není) se platí tuším 2 nebo 3 tisíce korun. Tj. 14 krajů x 2 (SPD+Stačilo!) x 2-3 tisíce Kč = 56 – 84 tisíc korun za jednoho podavatele. Ano, reklamu z tohoto nějakou podávající subjekty měly. Ovšem přesto jsou podle mne jejich volební šance v desetinách procent (s výjimkou Přísahy) a tedy o nějakém vstupu do PS moc nemohou uvažovat (vč. příp. získání státního příspěvku). A nemyslím, že tato reklama by jim získala nějaké podstatné množství voličů.

Současně podavatelé mohou být rádi, že zatím (ještě několik měsíců) neplatí to slavné ustanovení trestního zákoníku – Činnost pro cizí moc, protože cituji (z důvodové zprávy):
„Spolupráce s cizí mocí nicméně nemusí obnášet pouze zpravodajské aktivity zaměřené na získávání a předávání informací, ale může mít také podobu přípravného jednání (např. budování agenturní sítě pro cizí moc, mapování rozhodovacích procesů ve veřejné správě), na které mohou navazovat např. činnosti směřující k ovlivňování rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci…“ Tedy by ještě podavatelé návrhů mohli skončit „za katrem“.

14.09.2025 RK

Související články: