Tento článek se lehce dotkne filosofické disciplíny zvané ontologie, nauky o jsoucnu a bytím jako takovém. Bude to tak lehký dotyk, jako od ranního slunce v teplém letním dni. Ale co je to slunce? Co je to den? Jak definovat teplo?
Mnozí v diskusích se ptají, jak jsem se dostal k psaní. Na počátku bylo slovo. Jednoho letního dne jsem se rozhodl, že napíšu článek. Spojil jsem několik slov dohromady a bylo hotovo. Tehdy jsem ještě nevěděl, že mě to tak chytne. Moje prvotina zde vyšla ještě v anonymním režimu, protože jsem nepředpokládal, že budu schopen zhmotnit další esenci.
Přes příliv nesouhlasných reakcí a komentářů píšu dál, protože mě baví konfrontovat moje názory a tvorbu s ostatními. Je pro mě přínosné, že některé moje názory na svět jsou ve shodě s okolím. Vím, že souhlasných názorů je málo, ale i to mi stačí ke štěstí. Vzhledem k množství příspěvků kritických, beru to jako nastavené zrcadlo, které se snažím přispěvovatelům v podobném duchu oplácet. Zároveň v takové diskusi čerpám podněty pro další tvorbu.
Můj článek je jako ledovec nad vodou. To, co napíšu je jen podnět pro další diskusi, která je objemnější jako ledovec pod vodou. Jsem potěšen, když někdo v diskusi prozře a inspiruje se k napsání článku, který je lepší než můj. Mám rád konkurenci. Jsem rád, když článek v diskusi je přenesen do úplně jiné, vyšší, roviny.
Vždy se dostane v diskusi otázky: „Myslíš to milý autore vážně, nebo je to fraška?“ Přiznávám se bez mučení, že rád píšu frašky na odlehčenou. Život je hořký, tak proč si jej dělat smutným. Jediný vážně myšlený článek, je článek o Bohušovi. Tam je to bohužel hořký, až mě z toho mrazí.
Pokud někoho urážím stylem diskuse, kterou vedu pod příspěvkem, prosím, berte to jako mluvnické cvičení. Je to stejně závazné jako sliby alkoholika, že od zítra už zase nepije. Je to hra autora s čtenářem. Tímto jsem tedy prozradil veškeré kouzlo a tajemno, zbývá jen otázka Que Vadis, Domine? Bude další fraška? Nebo snad konec na dobro? Sám nevím, zda mě múza políbí či pro fackuje. Mám stále co zlepšovat, aby moje články byli ještě lepší, hlubší a voňavější.
Otázka, kterou dostávám často, proč zde a právě teď? Je tu svoboda psát. Dokonce svoboda psát pod pseudonymem. Líbí se mi grafika webu, co je cítit jako duch let minulých, vyvolává nostalgii. Nostalgii mám rád. Vzpomíná se tu na socialismus. Někdo nadává, že socialismu byl špatně, jiný ho velebí. Řeší se tu taky jak to bylo ve starých zlatých devadesátkách krásně, kdy i skladníci mohli ukrást fabriku. K tomu je tu terapeutická skupina pro muže s úspěchem v životě i bez úspěchu a na dně. Zkrátka je to tu názorově pestré jako v seriálu Hospoda, kde u jednoho stolu seděl advokát s topičem. I zde v diskusi jsou topiči páni Babulové a páni advokáti na kordy, aby se pak nad jednou větou shodli, že politiky v obecné rovině je třeba kontrolovat. Když přijde na lámání chleba, dostanou se zde dva nesmiřitelné tábory, alespoň k tomu, že respektují názor toho druhého jako svůj vlastní. Vnímat názorového oponenta v dnešní době jako svébytnou bytost s právem na jiný názor, to se jinde už nenosí.
Co bude, až to tady nebude? Možná i tento web jednou pomine a zbude z něj jen kopie zapadlá kdesi na disku. Ten disk se pak stane výpovědí o době, kdy už sice nebylo tištěno Rudé Právo, ale sotva jedna totalita skončila, začala jiná zelenější. Zdejší diskutující budou vyprávět svým vnoučatům, jak se do krve hádali nad článkem jistého Pana Krampuse a bylo jim dobře, protože měli pravdu. Zbude tedy je vzpomínka, protože tu nikdo nevezme, ani když se disk smaže pod vlivem cenzury, či podlehne poločasu rozpadu. Možné je všechno, možná se tento web stane etalonem pro další generace. Kdo ví, třeba i zde bude psát děd, otec i syn na věky věků amen.
02.02.2025 Pan Krampus
(137x známkováno, průměr: 3,48 z 5)