Pár slov o Stalinově ekonomice od Katasonova

Stalin, Molotov a další stojí u okna a dívají se ven.

„Co je tam?“

„Řeka, voda, soudruhu Staline.“

„Proč se voda neprodává?“

„Protože je jí hodně.“

„Vidíte, a tak to bude i u nás s chlebem. Bude zadarmo. Protože ho bude hodně. To bude první fáze komunismu. Tak asi v roce 1960.“ (str. 60)

Já ekonomiku moc nemusím. Stačilo mi pár hodin na VŠE: žádné dílny, žádné laboratoře, žádné pitevny. Nic konkrétního, praktického, žádná spojitost s realitou.

Katasonovu knihu jsem si pořídil spíš z dišperace. Je pěkně barevná: černá, červená, písmo okrové. A taky jsem se chtěl dozvědět, jak to bylo s financováním industrializace v SSSR: 9000 nových velkých závodů za zhruba deset let! (Viz též Šifrin: Bůh synergie (1).)

„Stalinova ekonomika“ existovala v SSSR od konce 20. let do roku 1956 (str. 230), kdy byl Stalin u kormidla. On byl navíc jejím hlavním architektem. Pak byl tento model postupně demontován a po roce 1985 (perestrojka) opuštěn.

Katasonov uvádí (str. 15) jejích 21 nejdůležitějších příznaků. Ono jde spíše o celkový charakter státu a společnosti než o ekonomiku. Už první bod „celospolečenské vlastnictví výrobních prostředků“ je natolik odlišný od současných poměrů, že jeho důsledky jsou asi pro většinu lidí nepředstavitelné.

Z dalších bodů je to např. „centralizované řízení„, „direktivní plánování„, „státní monopol zahraničního obchodu“ a „státní devizový monopol“.

Ve Stalinově ekonomice se rozlišovaly dva typy odvětví: A – výroba výrobních prostředků, B – výroba předmětů spotřeby. Prioritu měly podniky typu A.

Co se týče oběhu peněz, existovaly dva striktně oddělené okruhy: hotovostní a bezhotovostní. Hotovostní pro nákup zboží lidmi a bezhotovostní pro účtování mezi podniky.

Aby podnik mohl vyrábět (nakupovat suroviny, naftu, elektřinu apod.) a rozvíjet se, obdržel od banky potřebný obnos bezhotovostních rublů. To, co vyrobil, prodal podnikům, které daný výrobek potřebovaly. Zaplaceno dostal v bezhotovostních rublech. Zisk se zjišťoval, ale nebyl důležitý.

Důležitá byla vytvořená hodnota a efektivita, která se měla stále zvyšovat. A to se také většinou dělo. Zvyšování efektivity se navenek projevovalo snižováním cen. Jak v podnikové sféře, tak i u spotřebního zboží pro lidi. (Upozorňuji, že mluvíme o době cca 1930 až 1960.)

V kapitalistické ekonomice musí podnik peníze nejprve vydělat a teprve pak jimi může financovat novou výrobu, a když je úspěšný, tak i rozvoj. Tento proces je ale pomalý. Ve Stalinově ekonomice měl podnik potřebné finance k dispozici hned. Tím se rozvoj průmyslu velice urychlil. V první fázi se rozvíjela hlavně odvětví, která vyráběla výrobní prostředky.

V kapitalismu je konkurence: firma, která nabídne zákazníkovi lepší výrobek, se prosadí. Ostatní firmy upadají nebo zaniknou. Ve Stalinově ekonomice konkurence mezi podniky neexistovala. Podniky byly řízeny plánem a ten určoval, co bude který podnik vyrábět.

Plány všech podniků ve státě musely být samozřejmě provázány navzájem. Aby každý podnik měl suroviny a další prostředky pro svou výrobu a odbyt pro svůj výrobek. Konkurence byla nahrazena spoluprací. Výhodou bylo, že se neplýtvalo zdroji jako v kapitalismu, kdy neúspěšný podnik zaniká a spotřebované zdroje přicházejí vniveč.

Kuriozitou bylo, že marxismus-leninismus, který byl základem Sovětského svazu, o plánování vůbec nehovoří. Stalin a jeho spolupracovníci si museli poradit sami. Většinou postupovali metodou pokusu a omylu. Nicméně se jim (ve velmi krátké době) podařilo vytvořit supervelmoc č. 2 a odolat vpádu fašistického Německa.

A teď k tomu zajímavějšímu:

Jak byla financována industrializace SSSR?

Katasonov se tím zabývá v kapitolách 4, 5, 8 a 10. V kapitole 5 vyjmenovává sedm možností:

1. Sovětský vývoz – ten probíhal jako dříve, a tak je pochybné, že by dovoz strojů a zařízení mohl být pokryt běžným vývozem, protože dovoz (mimo industrializaci) musel pokračovat dál (str. 120).

2. Operace Ermitáž – prodaná díla (hlavně do USA) ve výši asi 25 milionů rublů byla jen kapkou v moři stovek miliard (str. 122).

3. Zásoby zlata – Stalin spěchal s industrializací, ale také horečně hromadil zlato. Zlato nebylo pro industrializaci ve větší míře použito.

4. Zahraniční úvěry a investice – ve 20. letech existovaly, ale pak byly omezovány a v podstatě zastaveny.

5. Geopolitický projekt Západu – Katasonov říká, že finanční oligarchie Západu („anglosasové„), která přivedla k moci Hitlera a pak ho mohutně podporovala, prý stejně mohutně podporovala i SSSR a zařídila, aby se Německo a Rusko střetly v ničivé válce.

6. Falešné dolary – nu, pokud by jich bylo vytištěno málo, možná by se to utajilo, ale nás malé množství nezajímá.

7. Vyvlastnění revolucionářů – na počátku Sovětského svazu významní představitelé posílali různé zabavené peníze na konta v cizině. Stejně tak se do ciziny dostávaly i finance boháčů, kteří z Ruska utíkali. Stalin patřil mezi zasvěcené a mohl tlačit, aby peníze nakradené v Rusku byly posílány jako úhrada západním firmám za práce na industrializaci. V takovém případě by se placené částky (protože byly na účtech na Západě) neobjevily v oficiálních výkazech. Katasonov v 70. letech mluvil s některými staříky, kteří „byli při tom“ a ti mu (šeptem!) prozrazovali některé detaily.

Vypadá to, že nejpravděpodobnější je právě varianta č. 7. Nicméně, jak člověk přemýšlí o různých událostech, které nedávají smysl, občas ho napadne, že se za viditelným děním v mlze skrývá jakýsi neidentifikovatelný hybatel. A tak fantastická varianta č. 5 třeba nemusí být až zas tak nereálná.

Závěr

Po třech stech stránek různých ekonomických rozvah, čísel v tabulkách, údajů z výročních zpráv, měnových kurzů a kvalifikovaných úvah přichází kapitola „Závěr“ (str. 303) a tam čteme:

„Bůh miluje a chrání Rusko. „Koho miluji, toho i trestám“ – tato slova evangelií jsou plně použitelná na naši zemi, na ruský lid. … Bůh nepřestával milovat Rusko ani v letech, kdy se k vládě dostali bolševici (2), kteří přišli se svým ateistickým programem budování nové společnosti.“

A dále (str. 306): „Potřebujeme především spásu a znovuzrození člověka. Bude-li nový člověk(3), pak lze znovu vytvořit a spustit Stalinovu ekonomiku. …“

Ano. Stalinova ekonomika nemůže fungovat ve vzduchoprázdnu. Vytvářejí ji lidé. A právě tady je problém: aby mohla dobře fungovat, potřebuje „nového člověka“. Je to člověk, který myslí víc na společnost než na sebe.

A tak – po všech těch peripetiích – jsme zase na začátku, u toho chlapíka, který se narodil v roce Nula.

Kniha:

Valentin Jurijevič Katasonov: Stalinova ekonomika, ing. Jan Buzek – Zakázané Vzdělání, 2022, vydání první, 320 stran, (doporučená cena: 400 Kč), ISBN 978-80-907351-5-6, https://www.zakazanevzdelani.cz/

Jde o čtivou knihu malého formátu. Překladatel skrývající se pod značkou Siar doplnil původní text řadou poznámek vysvětlujících ekonomické pojmy především z doby socialismu. To byl výborný nápad! Kniha je tak srozumitelná i pro lidi, kteří tuto dobu nepamatují. Drobným nedostatkem je nevhodné formátování čísel v tabulkách – např. str. 135. Než se kniha stane povinnou na VŠE, pan Buzek to jistě bude mít opraveno.

Katasonov: Wikipedia

Poznámky:

1. Šifrin J.: Bůh synergie, 3. vydání, cena 420 Kč (Doplněno. Mimo jiné je v knize i určité vysvětlení hospodářských zásad tradiční společnosti.)

2. „Bolševik“ je jedno ze slov, na která byla přilepena negativní nálepka. Bude ho třeba znovu vysvětlit až dojde k zásadnímu zlomu v západní společnosti.

3. Katasonov hovoří o „novém člověku“ a o tom, jak by měl vzniknout. Říká, že by se toho měla účastnit Pravoslavná církev. Že už s tím má dlouhodobé zkušenosti. To je v zásadě pravda, jenže Pravoslavná církev je podobně shnilá jako vše na Západě a téměř vše i v Rusku. Já bych řekl, že ten nový člověk teď vzniká v zákopech na Ukrajině. A že už tu za Stalina byl – říkalo se mu tenkrát „bolševik“.