Tenkrát v Americe byli jednou jedni Amíci, kteří objevili, že podivní ptáci běhající mezi keři se dají jíst, podobně jako bizoni, ryby nebo kukuřice.
Šlo o krocany, kteří po zdomácnění ovládli nabídku amerických restaurací – samozřejmě mimo steaků, hrsti bobů v míse či pomfrits.
Vedlejším přínosem krocanů také bylo, že spousta lovců se na nich naučila přesně střílet, protože mají dlouhý, obtížně trefitelný krk a preferuje se zásah oka. Aby se zvěřina neporušila. I dnes, jako kovová figura jsou v některých střeleckých disciplínách neoblíbeným terčem.
No a bratři John a Thomas Blackovi se na konci devatenáctého století v New Jersey rozhodli těmto americkým vánočním krocanům vytvořit konkurenční prostředí i počali šlechtiti drůbež, jež by byla svou velikostí a hmotností schopna v restauracích i doma na Den díkůvzdání potlačit hegemonii krocanů.
Jednoduše – drůbež, jež by byla schopna nasytit z jednoho kusu celou americkou rodinu.
Tenkrát totiž jedna upracovaná americká máma vážila padesát kilo, kluci byli vyběhaní, takže toto bylo fyzicky dosažitelné.
V roce 1922 bylo tedy uznáno plemeno Žerzejský obr – opravdu obří plemeno, které dorůstá výšky sedmdesáti centimetrů a váží pět kilogramů. Kastrovaní kohouti prý i víc.
Žerzej se vyskytuje ve třech barevných rázech. Nejznámější barva je černá a existují i bílí a takzvaně modří.
Disponují mohutnou tělesnou schránkou a slepice mají na spodní části těla vysokou vrstvu jemného huňatého peří, připomínajícího vlnu.
Obři tudíž vydrží i mrazy, budí respekt a existují historky, že na Šumavě byl statný kohout schopen zahnat od hejna i menšího vlka.
Pokud chceme vlastnit výstavní kusy a čekáme mrazy (když máme tedy to oteplování) mažeme kohoutům hřebínky a lícnice tukem. Nepopraskají mrazem a nebudou na nich černé oddrolující se skvrny.
Na statku se obři dobře snesou se psy a ostatními zvířaty. Vůči chovateli a dětem jsou krotcí, sebevědomí, neútočí a někdy si přijdou i pro pohlazení.
Produkují velká hnědá vejce, potřebují ale i přiměřený prostor. Abyste měli představu, tak u hřadu v kurníku byste měli na nějaké střešní latě, či jiné klacíky zapomenout a použít vhodné trámky – a to naplocho. Mohutní Žerzejové si tak položí na běháky i břicho, celý prostor si zahřejí a jejich prsní svaly se nenamáhají a rostou.
No a zásadní skutečnost: Proč je tedy nechová každý?
Protože umřeli, děti, umřeli – jak říká klasik.
V období, kdy v padesátých letech nastoupili brojleři, na kterých přirůstá maso rychleji než rakovinné buňky, neměli Žerzejové co nabídnout.
Bylo to něco jako genocida Indiánů nebo současný Deutschuntergang.
S nároky na kvalitní krmivo a delší dobou dorůstání do jejich obří velikosti neměli totiž Žerzejové proti brojlerům šanci.
Přesto tyto přátelské obry v současné době chovatelé nadšenci chovají a je to něco, jako mít kašlající velkoobjemový osmiválec – oproti vlastnictví elektroauta.
Trvalo nějakou dobu získat kvalitní chovné kusy, ale dnes již zájem o ně potlačují nároky na kvalitní krmení, jeho množství, prostor a nutnost osvěžovat chov. Aktuálně ze směrů Brémy, Bavorsko, Itálie. Mladší generace to řeší ještě sofistikovaněji (oplozené vejce je totiž živý tvor vyžadující povolení) a diverzifikuje riziko příbuznosti vzdáleností ještě lépe.
U velkých kohoutů se například může stát, že tím, jak se kohout stará, aby se v hejnu každá slepice nazobala před ním, tak sám sebe upozaďuje a může za pár měsíců pohybově kolabovat.
Velkou výhodou je, že slepice minimálně létají a kohouti jsou na to jednoduše příliš těžcí. Stačí jim nízké oplocení.
Dnes je tedy Žerzej spíš chovatelskou raritou, případně si fajnšmekři nechávají vyrůst kohoutky pouze do dvou kil.
Holt lid na středu Gaussovy křivky chce slepičku velikosti andulky, která snese dvě vejce denně, moc nežere a přežije na sto padesáti čtverečních centimetrech plochy.
A New Jersey je poslední půlstoletí známo spíše svým rozvinutým vězeňstvím, oborem, který v USA dosahuje neuvěřitelné dokonalosti. Jedním z tamního vyvrcholení byl dubnový mysteriózní případ, kdy Američané poslali do ženské věznice transgender vězně, který se tam sice cítil komfortně, ale vězeňkyně okolo něho začaly nevysvětlitelným způsobem těhotnět.
Pro americký tisk je to něco jako pasáž o Panně Marii a Duchu Svatém z Nového zákona. Člověk se dnes již skoro omlouvá, že jsme se smáli při vtipu, jak sovětští vědci rozdojili kozla….
Takže od Žerzejského obra ruce pryč, pokud to nechcete dělat pro zábavu.
23.06.2024 fort
(159x známkováno, průměr: 1,20 z 5)