Jednoho dne mi moje stará Felicie dosloužila, a protože jsem neměl peněz nazbyt, koupil jsem si ještě větší mrdku, starou jedničkovou Fabii s motorem 1.4 MPI a rokem výroby 2001. Měla najeto 250 tisíc, reálně ale 400 tisíc kilometrů, auto bylo stočeno kdysi v roce 2008. Jakožto mladý koloušek jsem uvěřil pohádce prodejci – mechanikovi, co se o auto staral a jezdila s ním jen jeho manželka, takže bude v tom „TOP stavu a nestočené“. Tak jsem si ho koupil.
Jen při cestě domů se rozsvítila kontrolka volantu a můj mechanik diagnostikoval závadu „vadné čidlo servořízení“, oprava jen za 3.000 Kč a auto by jezdilo dál. Opravili jsme to včetně základní výměny olejů a filtrů a jezdilo se dál. Za auto jsem tehdy dal 40 tisíc, v roce 2016. Bohužel tentýž rok mě potkala nehoda, srazil jsem srnu a bylo nutné opravit celý předek, hodnota opravy asi 20 tisíc.
Auto kupodivu dobře fungovalo další 3 roky na „dolévání benzínu a výměny olejů“ než mi můj nový dvorní mechanik diagnostikoval fatální závady. Jako první bylo prasklé těsnění pod hlavou, což se poznalo pravidelným úbytkem chladící kapaliny a následnou bílou expanzí pod víčkem, kam se dolejvá olej. Těsnění sice stojí pár korun, tu mrdačku s tím (sundat, vyměnit, nastavit, složit…) jsem osobně podstupovat nechtěl. Tak můj mechanik si řekl o 3 dny práce a 9 000 Kč. Do toho ještě shnily oba prahy, takže dalších 7 000 Kč chtěl karosář s lakýrníkem. A do toho byla potřeba ještě vyměnit olej, koupit sadu letních pneu (zimní byly NOVÉ) a také to chtělo ještě novou baterii. Rozhodl jsem se auto prodat.
Jak jsem prodával Fabii
Skutečný stav jsem nezatajoval, takže výše jmenované závady jsem otevřeně každému sděloval, včetně nehody a stočeného tachometru z minula, tedy chtěl jsem se krýt pro případ, že by někdo dělal tlaky a problémy.
První pokus, já naivní koloušek, jsem zkoušel přes komisi v autobazaru, první měsíc za 24 000 Kč a další za 19 000 Kč v jednom malém autobazaru. Po 2 měsících se o to zajímal pouze 1 člověk, který skrz výčet závad, si to rozmyslel. Auto jsem si vzal zpět, neplatil jsem žádný poplatek. Jen to schytala baterie, která zimu nepřežila.
Druhý pokus, já trapný vohnout, byl přímo prodat auto autobazaru. V místním větším bazaru se mi stal takový trapas, že mě vyhodili už na parkovišti, ba dokonce mě museli startovat. Další 3 malé vesnické bazary mě také odmítly, jen ten 4., jejichž průměrná cesta aut se pohybuje kolem 30 000 Kč, se smiloval a nabídl mi 8 tisíc „hned cash na ruku“ Odmítl jsem.
Ještě zbyli 3 další lokální velikáni, ale došlo mi, že by to byla pitomost, a tak jsem to vzdal.
Třetí pokus, já odvážný zoufalec, byl zveřejnit inzerát přímo na Bazoši a na Facebooku v Marketplace. Cenu jsem dal pevných 17 000 Kč. To jsem učinil v dubnu 2020.
Jako první po pár minutách se ozvala Auto Esa, která mi nabízela dokonce 25 000 Kč, když přijedu ještě ten den. Chachá, nasrat !!!
Jen byli furt otravní, co se týče psaní asi 5 SMS během odpoledne, které jsem 5x ignoroval. Pak dokonce se uráčili večer zavolat a když jsem slečně řekl historii auta a jeho stav, tak mi slušně řekla, „ať si ušetřím 50 km a nikam s tím nejezdím, že na pobočce mi tolik nedají“
Hned v závěsu to byla Áčka, která psala SMSky. Protože jsem tam dělal, vím, že bych dostal za to auto 1 Kč. Bohužel, ani tu posranou kačku ne, protože tam dělá kámoš z dětství výkupčího a řekl mi narovinu, že „sorry jako Martine, ale to by mě vedení zabilo, kdybych to koupil v takovém stavu. Odvez to radši na vrakáč“. To mi řekl, když jsem mu volal, aby mě už neotravovali.
Jako třetí se ozval nějaký týpek bydlící 50 km, že ještě dnes si vezme podval a dá mi na ruku hned 8 tisíc Kč. Když jsem mu řekl, že si může ušetřit cestu, tak mi napsal, že „jsem píčus a auto si mám strčit do prdele“.
Jako čtvrtá se ozvala spoluobčanka, že si vezme auto na splátky a na ruku mi dá 1 000 Kč jako zálohu. Když jsem řekl, že auto na splátky nedám, tak … už se neozvala.
Jako pátý zájemce byl opět cigán, jestli auto daruji mladé rodině. Když jsem řekl, že auto nedaruji, tak „ať mě trefí šlak a sežere rakovina, hamoune zasranej“.
Další šestý zájemce, opět bydlící do 50 km, jednal už konečně inteligentně a myslel jsem si, že si plácneme, bohužel v den prohlídky se neuráčil dojet a ani nenapsal proč. Mou otázku „proč“ si v Messengeru přečetl a ignoroval…
Asi je fakt sedmička šťastné číslo, protože až se sedmým zájemcem po sedmi dnech jsme si plácli. Bohužel smolné číslo, ale o tom bude řeč za chvíli…
Pan R. chtěl auto pro svou přítelkyni paní S., co v tom bude vozit postižené dítě. Přijeli, projeli se 2 km, řekl jsem jim všechny závady, nehodu i stav, ale když mi řekli „to nevadí a že to se spraví“, tak jsem měl radost, že auto bude pryč a bude klid. Chtěli slevu 2 000 Kč a já jsem jim na to přistoupil. Ou, jak já se šeredně mýlil, že bude klid …
Vůbec mi nebylo divný, že ta „kedlubna“ nepodepsala kupní smlouvu, zda „je přeci ten nutný přepis na úřadě“ (ano paninko, je nutný, bez toho auto neodjede !!!) a že „jestli půjčím 200 Kč na benzín, když mi dala 15 tisíc“
Sorry jako, dostali dva tisíce a příběh pokračuje dál….
Jak jednoho večera zazvonil telefon….
Jednoho letního večera, psal se červen 2019, zazvonil telefon s opileckým hlasem.
„Dobrý večer, jsem pan R., pamatujete, jak jste nám kdysi prodával Fabii? Víte, máme takový malý problém, ona se furt vybíjí baterie a na internetu jsme četli, že za to auto ručíte půl roku. Ono to dělá už od začátku, co jsme to auto koupili a Vy jste tu závadu zatajil, takže chceme abyste nám zaplatil opravu a dáme vám pokoj. Zítra vám znovu zavolám a promyslete si, co řeknete.“.
WTF ??? Zvláštní, že když to je už od začátku, proč se ozývají až po 4 měsících? Bylo to nějaké divné. Druhý den už volal asi po kocovině…
„Dobrý den, tak jsem to vymyslel. Já vám to auto dovezu, klíče hodím do schránky a je tam takový tlačítko, který necháte namontovat u Františka Montéra v Horní Dolní, je to domluvené a jen do pětistovky se vlezete. Když mi na to nepřistoupíte, tak to budu řešit přes soud.“
Tak já retard jsem řekl, ať to doveze a podívám se na to a pak se rozhodnu. To byla první osudová chyba. Na druhou stranu to byla příležitost si auto dokonale prověřit, ať vím, s kým mám tu čest. Pan R. vskutku nelenil, auto hned do hodiny od hovoru přistavil a osobně jsem zahlédl z okna, jak vhazuje klíčky do schránky.
Byl čas se podívat na auto. Auto na první pohled bylo zvenku špinavé, s načatými prahy si nikdo hlavu nelámal. Stále tam byly moje zánovní zimní pneumatiky.
Odemkl jsem. Auto totálně špinavé, na sedačkách se snad někdo poblil, okna zatmavená od cigaretového kouře, nevysáté a všude plechovky od piva. Auto jsem předal čisté tak, že i batole by mohlo obědvat ze sedaček.
Zkoušel jsem startovat. Stále svítilo varování „service“, takže olej asi nikdo neměnil, což se potvrdilo i po zvednutí kapoty a orientační kapkové zkoušce. A hele, nová baterie, ale nějaká no-name značka, dokonce i s nižší kapacitou. Výrazně nižší kapacitou.
Tajemný vypínač se samozřejmě nikde nenacházel. Auto šlo nastartovat.
Následná lustrace na webu ČKP prokázala, že k vozu nebylo sjednané povinné ručení, ačkoliv se panička dušovala, že to její muž sjednával, protože měla od Axy, tenkrát ještě zelenou kartu na úřadě během přihlašování. Oni to prostě nezaplatili.
Jinými slovy, auto bylo ještě v horším stavu než jsem ho předal, nebylo pojištěné a začal jsem tušit, že na mě zkouší levárnu. Tak byl čas přejít do protiútoku. Pan R., opakovaně nebral telefon. Napsal jsem panu R., i paní S.,, že tohle odmítám řešit a ať si auto co nejdříve odvezou.
Stále po 3 dnech auto stálo na místě a SMS byly ignorovány. Tak jsem čtvrtý den napsal paní S., že když auto do večera nezmizí, tak ho nechám odtáhnout. Paní S., do hodiny volala, že „pane to není nutné, nachystejte mi klíčky a já si auto odvezu“
Přijela autobusem. Byla překvapená, že auto není pojištěné, za to mlela cosi o tom, že „ on to přítel zkouší řešit přes vás, protože byl v několika servisech a oni to nechtějí nikde řešit, že by museli rozebrat elektriku“.
Řekl jsem jí, že by bylo ještě dobré podepsat kupní smlouvu, ale paní S., chtěla jen klíče a „že nic podepisovat nebude, protože v televizi říkali, že papíry se podepisují jen u právníka.
Mlčky si převzala auto a odjela.
Jak zavolala (ne)skutečná právnička…
Červenec 2019, měsíc se nikdo neozýval a měl jsem za to, že mám konečně klid. Volal znovu pan R., a opileckým hlasem mi oznámil, že „zítra vám bude volat náš právník, nashle“.
Jak řekl, tak se stalo. Druhý den volalo neznámé číslo. Milý hlas se představil jako „paní E. zástupkyně právníka Eduarda Právníka, je mi znám případ, jak jste prodal Fabii paní S,., která s tím nemůže jezdit, nemůže vozit postiženého syna do nemocnice a dávám na výběr dvě možnosti – buď si pro auto přijedete, odvezete a opravíte na své náklady a nebo chtějí 15 tisíc Kč a auto mi vrátí“.
Odmítl jsem jakoukoliv možnost. Paní E., to evidentně vytočilo a začala do telefonu vyřvávat …
…“můžete mi říct, co jste to proboha za hnusného člověka, jak můžete vůbec morálně žít a existovat, jak jste si něco takového mohl dovolit, váš mrtvý otec se otáčí v hrobě, vy jste takovej hnusnej člověk, až je mi z vás na blití, já to musím rozdýchávat … víte, my víme, že jste to auto chtěl prodat do autobazaru k panu Škodovi (místní oficiální prodejce) a on vám to odmítl vykoupit, protože takovej klumprt by nikdo nevzal ani zadarmo a vy jste za to chtěl peníze … budu muset na vás poslat právníka a policii …. Dám vám poslední šanci, jak se tomu vyhnout, do večera si rozmyslete, jak to vyřešíte a přesně v 19h vám zavolám, jak jste se rozhodl…“
To se přiznávám, že už jsem byl vynervovaný i já. Nesedělo mi ale, že údajná právnička se nervově přehmátla, údajná právnička řeší tyhle věci přes telefon a údajná právnička chce po mě osobní údaje, a jak ví o mém mrtvém otci, který žil jako bezdomovec, co vylezl z vězení a znám ho jen z fotek?
Kamarádi, kolegové i rodina poradili, ať se s takovými retardy nebavím a vůbec s nimi neztrácím čas. Člověk začne malou opravou a pak budou si vymýšlet, že to a tamto. Proč? Protože když dá jednou, bude dávat znova. Nemyslím si, že tohle by byla cesta. Musel jsem udělat něco chytřejšího…
Do hodiny jsem měl rande s právníkem. Ten si s ledovým klidem poslechl můj příběh, vytáhl vizitku a řekl mi, „buďte v klidu, oni to zkouší, bez písemné kupní smlouvy a znaleckého posudku nemají šanci, ani by se jim to nevyplatilo, takových případů tu řeším mraky, dejte jim mou vizitku. A paní E.,, není žádná právnička, my se tady všichni známe, to je někdo bůhví odkud…“
Google a Facebook opravdu nelhal. Paní E., byla kosmetička a osobní kamarádka paní S,. a pana R.,, takže to zkusila. O to víc byla překvapena, když jsem jí volal v 17 hodin a řekl jí, že nehodlám nic řešit.
I paní E., učinila ještě poslední zoufalý krok, a sice „podám na vás trestní oznámení aspoň, tak znám vaše jméno a příjmení, ještě mi sdělte rodné číslo a adresu“ …tůůt, tůůt, tůůt.
Sorry jako, jsi přece právnička, tak si to zjisti !
Epilog našeho příběhu aneb jak to vlastně skončilo?
Píše se srpen 2021 a já píši tyto řádky.
Nikdo už mě nadále neotravoval a nic dalšího už se nikdy nestalo.
Začnu autem Fabia. Jezdí stále dál, potkávám ho na jednom městském sídlišti, asi dostalo novou technickou. Povinné ručení dle ČKP je k dnešnímu dni platné, počátek je od října 2019, tedy auto bylo tehdy asi 5 měsíců nepojištěné. Kdo ví, zda ji ta zlá ČKP poslala pozdrav.
Panu R., skončila insolvence letos v létě, takže v době koupě Fabie byl insolventní. Dle rejstříku to bylo skrz na bydlení, neměl na splátky a tak si půjčoval dál a dál i u pochybných společností, až to dotáhl do bankrotu.
Paní S., skončila též insolvence letos v létě, takže také v době koupě byla insolventní. Dle rejstříku bohužel přišla o práci a aby uživila postižené dítě, brala si úvěry u pofidérních společností až zase skončila v bankrotu. Minulý rok na podzim se pokoušela prodat auto v místní inzerci, dokonce za vyšší cenu než ho kupovala. Auto dodnes má.
Paní E., moc Covid nezdrtil, protože její kosmetické služby stále fungují. Dokonce byla nakupovat i u nás v obchodě a setkali jsme se přímo tváří v tvář. Žádný konflikt nenastal. Neměla na to odvahu, ale po telefonu, jo to řádila.
A co se týče mého auta, na podzim 2020 jsem řešil prázdné kolo poblíž v lese u auta. Bylo to shodou náhod v době, kdy paní S., prodávala auto a měl jsem po těžkém rozchodu s bývalou narcistní přítelkyní. Dodnes neznám viníka, ale tipuji to na jednoho z dvou aktérů, buď bývalý pár pana R., a paní S., nebo moje bývalá přítelkyně. Pouze spekuluji…
Závěrem bych asi dodal, vlastně já prodával jsem auto, které bylo opravdu v extrémně špatném stavu, koupili si ho lidi v insolvenci, co vlastně neměli prachy a tím pádem pak šli za mnou a čekali, že se otřesu a začnu sypat korunky …
22.08.2021 Felly
(208x známkováno, průměr: 2,09 z 5)