Když jsem byl malý, měl jsem malého pionýra. Užili jsme si spolu hodně srandy, v lednu, v květnu, v dubnu, v srpnu, v září… Sjezdili jsme spolu celou republiku. Dneska už jsem trochu větší, a tak mám hondu. Letos v létě se mi naskytla příležitost zažít na motorce všechny měsíce v roce během jediného dne, a tak jsem neváhal, a vyrazil tam kde se tato zajímavost vyskytuje: do Skotska.
Jak se říká, Římané Skotsko nikdy nedobyli, protože skotské počasí je doslova šokující, pro Italy nevhodné.
Krajina je krásná, ale neprůstupná. Skotská vysočina je opravdová divočina – spousta zvěře a již zmíněného špatného počasí. Jak vítr naráží od západu na skalnaté pobřeží, masa mokrého vzduchu se zvedá do výšky, kondenzuje, a pak chčije a chčije. Když zrovna pět minut nechčije, vyrojí se miliardy malých kousavých mušek – „midges“. Skotská „nížina“ na jihovýchodě je na tom s počasím a s hmyzem trochu lépe – v létě tam zažijete alespoň několik slunečních dní bez deště, a mušek je asi jen tak milión.
Skotské cesty jsou různorodé – od dálničních systémů mezi Glasgow, Edinburgem a Anglií, po jednostopé stezky (single track road) s vyhrazenými místy kde se mohou auta minout. Provoz je ve Skotsku menší než u nás, protože tudy neprojíždí žádné kamiony ze všech světových stran. Asfalt se tam míchá s většími kameny než u nás. Pneumatiky pak na skotském asfaltu za mokra lépe lepí, ale zato rychleji odcházejí. Rychlostní limity jsou od 20 mph když kolem škol „blikají světla“, po 30 nebo 40 mph v obci, 60 mph mimo obec, a 70-80 mph na dálnici. Pokud v obci není značka omezující povolenou rychlost, můžete pokračovat dál šedesátkou.
Ve Skotsku se jezdí vlevo. Ze začátku je jízda na druhé straně silnice poměrně napínavá – osobně jsem párkrát zapomněl na které straně se ocitám, a párkrát jsem vyjížděl z křižovatky na špatnou stranu silnice. Ale všechno to dobře dopadlo. Kromě motorky jsem ve Skotsku dostal do ruky také firemní dodávku s volantem vpravo, a prvních pár týdnů v našem volkswagenu jsem každý den dostával adrenalinovou injekci. Po 100,000 km vpravo to mozku dává zabrat přeorientovat zbytek auta na druhou stranu od místa řidiče. Proto si myslím že přestože si člověk časem zvykne, v Británii je potřeba dát si na levou a pravou stranu silnice neustále bacha.
Když se vjíždí do křižovatky, musí se nejprve podívat doprava, protože odtud přijíždějí auta co jsou blíž. Na kruhový objezd se vjíždí doleva, a po celou dobu průjezdu kruháče se používají blinkry. Když na vás někdo bliká dálkovými, pouští vás, a pokud na vás blikají protijedoucí auta, pravděpodobně se na silnici pasou jeleni nebo ovce. Když potkáte stádo ovcí přes celou silnici, zastavte a čekejte, třeba i vypněte motor. Jinak na vás zaútočí buď berani, anebo když mu to stádo vyplašíte, ovčák.
Skoti tvrdí, že před řízením jsou pinta piva nebo dvě v klidu, ale přesto asi spíš záleží na tom jestli vám bude policajt nakloněn anebo ne. Pokud v Británii jezdíte s českým motorem, v podstatě nic nemusíte. Pokud je auto registrované ve Skotsku, musí mít platnou technickou (MOT), musí mít zaplacenou silniční daň, a útržek s datem do kdy je silniční daň zaplacená musí být za oknem viditelný z venku. Pokud auto nemá zaplacenou silniční daň a stojí na veřejné komunikaci, bude odtaženo. A nakonec řidič musí být pojištěn, takzvaně povinně zaručen. Pokud ve Skotsku nemáte zaplacené „svoje“ povinné ručení na „auto které řídíte“, na místo řidiče usedáte nelegálně. To je dost nahouby, protože auta se tam zásadně nepůjčují, a všichni jezdí jen tím svým.
Obecně se tam moc nepředjíždí, když už tak pouze extrémě pomalá auta řízená buď důchodci, anebo „arogantními anglickými idioty“. Ale cyklisti jsou tam hotová dopravní katastrofa. Na většině cest a cestiček v Skotsku se dvě auta minou stěží a s autobusem už máte problém, anebo se jedná o nefalšovaný skotský „single track road“ – neboli tréning v akceleraci, brždění, a couvání. Jezdit tam na kole je proto sportem v brždění dopravy s prvky smrtelného nebezpečí. V odlehlejších částech Skotska je ve zvyku zdravit rukou všechny protijedoucí auta, a všude je ve zvyku děkovat a pouštět. Kdo bliká dálkovýma, pouští.
(Zatím nikdo nehlasoval)