1203 měla opravdu zvláštní rozložení hmotnosti. Pokud prázdné zastavilo v kopci předkem nahoru a ne přímo do svahu, ale šikmo pod úhlem cca 45°, tak po natočení kol z kopce a uvolnění brzdy auto necouvalo, ale rozjelo se dopředu.
SkReT
Na tvůj dokonalý příspěvěk jsme fakt čekali 500let… Sestavme vyšetřovací komisi a zjistěme čím by to mohlo být! Protože jinak se nehneme z místa a budeme nadosmrti volit Agrofert.
guttata
Ta hasičská a benešovskou SPZ je nádherná. Původní první verze. A ten béžovo-hnědý obytňák jsem kdysi snad před 10 lety potkal na nějaké kynologické akcí a byl jsem z něj úplně vedle. Ale jak se s tím asi jezdí, to je jiná otázka…
SkReT
jako s normální dodávkou ty píčo.
guttata
To asi těžko ty hovado…
SkReT
nejsem tvůj otec jo.
jenyk
Hele on to ale byl a je strasny kram. Ja s ni neco najel a na ni jsem se naucil, jake auto nikdy nechci. Na stara auta jsem zatizeny, ale tohle kdyz vymizi a zustane jeden odstrasujici exemplar v muzeu, tak to bude uplne stacit.
SkReT
souhlas
Viro
Taky mě ten článek šoupnul do vzpomínek. Dvanáctsetrosku jsme měli v rodině od cca 83 roku a odebrala se na pravdu boží někdy kolem roku 93. Koupili jsme jí od taxikáře, kterej jí upravil na takový obytňák, ale nenápadně. Na chlazení benzínové pumpy jsem pořídil extra ostřikovač a tlačítko na palubku. Vystěhovat skřínku, odšroubovat dekl odšroubovat víko převodovky, porovnat vidličky, vše zandat zpět a vyrazit jsem zvádl za dva cykly na semaforu. Když se roztrhla hardyspojka a upadl kardan, začala zábava a bez „správných“ kontaktů hardyspojky byly nesehnatelné. Volant byl jak v tatře, vůle obrovská. Za sedačku řidiče pod skřínku jsme umístili baterii z náklaďáku – 155Ah (šlohnul jsem jí v práci – dělal jsem autoelektrikáře na náklaďácích). Byla hned u motoru a altík jsem ukradl z nějakého jiného stroje, tak to stačil všechno uživit. Vše bylo relativně přístupné a těsnění pod parohama jsem měnil snad co 1000km. Ovšem ta postel vzadu….na tu mám nejhezčí vzpomínky. A taky na bráchovy vystrčené hnáty ven ze zadního deklu, když mu smrděli nohy tak, že to v kabině nešlo snést. Basa piva za sedačkou….. Bylo by to nadlouho…..
Ale upřímně – už bych to nechtěl. Stejně jako velorexe. Týden děláš, víkend jezdíš :-) Nějak jsem ztratit touhu a potřebu se pořád š’tourat v autě a zde to bylo nezbytné. A rezla. Ne jako obvykle, ale fofrem….
Ale je nutno říct, že s téměř nepojízdnou se dá odjet, když jsou k dispozici 3 lidi. Jeden řídí, druhej drží flašku s benzínem nad karbecem (když lehne pumpa) a třetí v zadu řadí velkým šroubovákem kvalty. Vyzkoušeno.
Ten , kdo vymejšlel táhla řazení a vůle v převodovce……. Ale co vydržely ty torzky, to bylo neskutečné. I s posádkou 1,5 tuny nákladu a davaj z Prahy do Senice. Dokonce to jelo i do kopce, ale muselo se to „roztáhnout“ a člověk opravdu slyšel, jak ten benzín chčije do motoru :-)
santini
Super počtení – o zlodějinách…
Viro
Jo, to máš pravdu. Jenže ono to jaksi prostě koupit nešlo víme? Jiná doba, jinej systém, jiné chování. Tak už to na světě chodí. Člověk je tvor přizpůsobivý.
Zvláštní na tom je, že to nikdy nikomu nikde nechybělo.
To byly paradoxy socialismu. Všichni všechno kradli, ale nikde nikomu nic nechybělo.
Třeba řetěz na velorexe jsem získával od zaměstnanců JZD v metráži tu za flašku, tu za peníze. Taky to asi neodepisovali do vlastní spotřeby, vidličky do převodovky jsem koupil v mototechně, ale jako bonus přidal dva pytlíky kávy a bonboniéru a to jsem se tam k dajné osobě dostal přes konexi. Hardyspojky – no, to jsem měl kliku, bo kamaráda máma dělala v Gumokovu. Dostal jsem je za 50 metrů měděnýho kabelu cyky2x1,5, který…..ale proč popisovat dění jak v pohádce o kohoutkovi a slepičce. Prostě to tak bylo.
SkReT
Viro: jestli si to auto fakt pamatuješ a řídil jsi ho, tak už se teď nejspíš učíš skákat do hrobu co?
Proč? My měli ve firmě červenou Máňu ještě v roce 1995. A kdo něco vyved se služebákem, dostal červenou kartu, než bylo jeho auto v cajku. A to si lidi dávali majzla!
SkReT
koho to zajímá co jste měli ve zkurvené firmě?
Viro
V případě, že je ti 11, jsem proti tobě opravdu „stařec“. Dle písemného projevu bych to tak i typoval. Někoho s počínající trudovitostí pokožky :-)
SkReT
jedenáct čeho?
mjfox
Je tohleto chvála nebo kritika 1203? Podle mě výroba přežívala tak dlouho jen z nostalgie, už dávno jsou u nás dostupná ve všech směrech lepší užitková auta.
A postesk Dfense nad tím, že nikdy nebude takové auto vlastnit nebo řídit nechápu, nic není nemožné. Pokud opravdu chce, tak ať si 1203 koupí, buď pojízdnou s platnou STK nebo nějaký střep k renovaci, bude z toho hezký hobby projekt.
SkReT
Domnívám se že ty čtyři A4ky tady zveřejněné jsou docela velká a definitivní pocta. Přečetl jsem si prvních pár slov, pak jsem to vzdal.
Childeater
Vidím to jako dnes, kdy otec zakoupil od Technických služeb města Nové Hrady 1203, prodloužená verze v barvě dětského průjmu. Co ta nadělala radosti v nově vzniklém květinářství!!!
Dokonce se projevila jako celkem zdatný off-road, stačilo použít drapáky a dozadu naházet pytle s pískem. Akorát jsme zjistili nemilou věc – stačilo odvézt pár střelených prasat a krev (barva) ulovených zvířat totálně sežrala podlahu. Jak kyselina… :-)
SkReT
to byla žluč, ale dobrý no.
Childeater
Hovno žluč.
Krev.
SkReT
krev není žiravina píčo.
pzkudk
Kdysi dávno jsem s tím ujel pár kiláků, ale hned po průjezdu první křižovatkou mi bylo jasné, že tohle nikdy nebude nostalgie ale krám, na který s chutí zapomenu :-)
miluna
Něco jsem s tím střepem najezdil a to řazení dvakrát zahnuté dlouhé šaltrpáky připomínalo míchání vařečkou v hrnci se špagetami. Často se na křižovatce stávalo, že tam místo jedničky spadla zpátečka. Kdo to neznal, býval překvapen.
A kdo zažil tu zkurvenou dobu a ježdění s podobnou technikou, určitě vnímal i plánované povinné generální opravy. Jednu zgenerálkovanou jsem s velkou slávou nafasoval. Starý páky věděly oč jde a zgenerálkovanou nechtěli. Převodovka, ložiska v kolech, brzdy, vše zůstalo původní, opotřebené a netknuté. Zato v kabině bylo vše mimo sedaček přestříkáno barvou. Přístrojovka přikrytá kusem novin nyvypadala už nikdy moc čitelně a volant jsem si po půldni práce pěkně omyl acetonem na původní klouzavý černý plast.
mjfox
„Věci zkurvené, barvou natřené, jsou jako nové.“
Sysop
To je prece stare heslo senior manager of floor-cloth maintenance compartment: „co je mokry, to je cisty“.
SkReT
čím delší předehra, tím mokřejší čičinka.
Jabberwocky
No, vlastnit 1203 nebo Barkas zas takový problém není. Já předloni jednoho krásného Baryka na Véčkách málem koupil.* Kde je vůle, je i cesta a ceny zas tak hrozné nejsou. Chce to přes komunitu, ať už troskařskou ( http://forum.predseda.com/ ), nebo dvoutaktní ( http://www.trabime.cz/trabi.php?id=6 ). Ostatně, pan Předseda sem občas přispívá do komentářů…
*) Na rodinné radě jsme se nakonec rozhodli barakudu nepořídit, neb jsme auto chtěli na cestování a dospěli jsme k závěru, že dvoutakt pod zadkem na delší cesty nedáme. Ono je to jako sedět na budíku… Já vím, jsme máčky. Takže nakonec máme Kiu Pregio, což je taková korejská 1203 a zakuklený youngtimer, protože jde v podstatě o Mazdu Bongo z 80. let, s druhohorními kamny 2.7 D pod zadkem. Jen ty frekvence jsou nižší, a tudíž tak nejak snesitelnější.
SkReT
zlatej mercedes sprinter, kudy chodím všade ho chválím.
1203 měla opravdu zvláštní rozložení hmotnosti. Pokud prázdné zastavilo v kopci předkem nahoru a ne přímo do svahu, ale šikmo pod úhlem cca 45°, tak po natočení kol z kopce a uvolnění brzdy auto necouvalo, ale rozjelo se dopředu.
Na tvůj dokonalý příspěvěk jsme fakt čekali 500let… Sestavme vyšetřovací komisi a zjistěme čím by to mohlo být! Protože jinak se nehneme z místa a budeme nadosmrti volit Agrofert.
Ta hasičská a benešovskou SPZ je nádherná. Původní první verze. A ten béžovo-hnědý obytňák jsem kdysi snad před 10 lety potkal na nějaké kynologické akcí a byl jsem z něj úplně vedle. Ale jak se s tím asi jezdí, to je jiná otázka…
jako s normální dodávkou ty píčo.
To asi těžko ty hovado…
nejsem tvůj otec jo.
Hele on to ale byl a je strasny kram. Ja s ni neco najel a na ni jsem se naucil, jake auto nikdy nechci. Na stara auta jsem zatizeny, ale tohle kdyz vymizi a zustane jeden odstrasujici exemplar v muzeu, tak to bude uplne stacit.
souhlas
Taky mě ten článek šoupnul do vzpomínek. Dvanáctsetrosku jsme měli v rodině od cca 83 roku a odebrala se na pravdu boží někdy kolem roku 93. Koupili jsme jí od taxikáře, kterej jí upravil na takový obytňák, ale nenápadně. Na chlazení benzínové pumpy jsem pořídil extra ostřikovač a tlačítko na palubku. Vystěhovat skřínku, odšroubovat dekl odšroubovat víko převodovky, porovnat vidličky, vše zandat zpět a vyrazit jsem zvádl za dva cykly na semaforu. Když se roztrhla hardyspojka a upadl kardan, začala zábava a bez „správných“ kontaktů hardyspojky byly nesehnatelné. Volant byl jak v tatře, vůle obrovská. Za sedačku řidiče pod skřínku jsme umístili baterii z náklaďáku – 155Ah (šlohnul jsem jí v práci – dělal jsem autoelektrikáře na náklaďácích). Byla hned u motoru a altík jsem ukradl z nějakého jiného stroje, tak to stačil všechno uživit. Vše bylo relativně přístupné a těsnění pod parohama jsem měnil snad co 1000km. Ovšem ta postel vzadu….na tu mám nejhezčí vzpomínky. A taky na bráchovy vystrčené hnáty ven ze zadního deklu, když mu smrděli nohy tak, že to v kabině nešlo snést. Basa piva za sedačkou….. Bylo by to nadlouho…..
Ale upřímně – už bych to nechtěl. Stejně jako velorexe. Týden děláš, víkend jezdíš :-) Nějak jsem ztratit touhu a potřebu se pořád š’tourat v autě a zde to bylo nezbytné. A rezla. Ne jako obvykle, ale fofrem….
Ale je nutno říct, že s téměř nepojízdnou se dá odjet, když jsou k dispozici 3 lidi. Jeden řídí, druhej drží flašku s benzínem nad karbecem (když lehne pumpa) a třetí v zadu řadí velkým šroubovákem kvalty. Vyzkoušeno.
Ten , kdo vymejšlel táhla řazení a vůle v převodovce……. Ale co vydržely ty torzky, to bylo neskutečné. I s posádkou 1,5 tuny nákladu a davaj z Prahy do Senice. Dokonce to jelo i do kopce, ale muselo se to „roztáhnout“ a člověk opravdu slyšel, jak ten benzín chčije do motoru :-)
Super počtení – o zlodějinách…
Jo, to máš pravdu. Jenže ono to jaksi prostě koupit nešlo víme? Jiná doba, jinej systém, jiné chování. Tak už to na světě chodí. Člověk je tvor přizpůsobivý.
Zvláštní na tom je, že to nikdy nikomu nikde nechybělo.
To byly paradoxy socialismu. Všichni všechno kradli, ale nikde nikomu nic nechybělo.
Třeba řetěz na velorexe jsem získával od zaměstnanců JZD v metráži tu za flašku, tu za peníze. Taky to asi neodepisovali do vlastní spotřeby, vidličky do převodovky jsem koupil v mototechně, ale jako bonus přidal dva pytlíky kávy a bonboniéru a to jsem se tam k dajné osobě dostal přes konexi. Hardyspojky – no, to jsem měl kliku, bo kamaráda máma dělala v Gumokovu. Dostal jsem je za 50 metrů měděnýho kabelu cyky2x1,5, který…..ale proč popisovat dění jak v pohádce o kohoutkovi a slepičce. Prostě to tak bylo.
Viro: jestli si to auto fakt pamatuješ a řídil jsi ho, tak už se teď nejspíš učíš skákat do hrobu co?
Proč? My měli ve firmě červenou Máňu ještě v roce 1995. A kdo něco vyved se služebákem, dostal červenou kartu, než bylo jeho auto v cajku. A to si lidi dávali majzla!
koho to zajímá co jste měli ve zkurvené firmě?
V případě, že je ti 11, jsem proti tobě opravdu „stařec“. Dle písemného projevu bych to tak i typoval. Někoho s počínající trudovitostí pokožky :-)
jedenáct čeho?
Je tohleto chvála nebo kritika 1203? Podle mě výroba přežívala tak dlouho jen z nostalgie, už dávno jsou u nás dostupná ve všech směrech lepší užitková auta.
A postesk Dfense nad tím, že nikdy nebude takové auto vlastnit nebo řídit nechápu, nic není nemožné. Pokud opravdu chce, tak ať si 1203 koupí, buď pojízdnou s platnou STK nebo nějaký střep k renovaci, bude z toho hezký hobby projekt.
Domnívám se že ty čtyři A4ky tady zveřejněné jsou docela velká a definitivní pocta. Přečetl jsem si prvních pár slov, pak jsem to vzdal.
Vidím to jako dnes, kdy otec zakoupil od Technických služeb města Nové Hrady 1203, prodloužená verze v barvě dětského průjmu. Co ta nadělala radosti v nově vzniklém květinářství!!!
Dokonce se projevila jako celkem zdatný off-road, stačilo použít drapáky a dozadu naházet pytle s pískem. Akorát jsme zjistili nemilou věc – stačilo odvézt pár střelených prasat a krev (barva) ulovených zvířat totálně sežrala podlahu. Jak kyselina… :-)
to byla žluč, ale dobrý no.
Hovno žluč.
Krev.
krev není žiravina píčo.
Kdysi dávno jsem s tím ujel pár kiláků, ale hned po průjezdu první křižovatkou mi bylo jasné, že tohle nikdy nebude nostalgie ale krám, na který s chutí zapomenu :-)
Něco jsem s tím střepem najezdil a to řazení dvakrát zahnuté dlouhé šaltrpáky připomínalo míchání vařečkou v hrnci se špagetami. Často se na křižovatce stávalo, že tam místo jedničky spadla zpátečka. Kdo to neznal, býval překvapen.
A kdo zažil tu zkurvenou dobu a ježdění s podobnou technikou, určitě vnímal i plánované povinné generální opravy. Jednu zgenerálkovanou jsem s velkou slávou nafasoval. Starý páky věděly oč jde a zgenerálkovanou nechtěli. Převodovka, ložiska v kolech, brzdy, vše zůstalo původní, opotřebené a netknuté. Zato v kabině bylo vše mimo sedaček přestříkáno barvou. Přístrojovka přikrytá kusem novin nyvypadala už nikdy moc čitelně a volant jsem si po půldni práce pěkně omyl acetonem na původní klouzavý černý plast.
„Věci zkurvené, barvou natřené, jsou jako nové.“
To je prece stare heslo senior manager of floor-cloth maintenance compartment: „co je mokry, to je cisty“.
čím delší předehra, tím mokřejší čičinka.
No, vlastnit 1203 nebo Barkas zas takový problém není. Já předloni jednoho krásného Baryka na Véčkách málem koupil.* Kde je vůle, je i cesta a ceny zas tak hrozné nejsou. Chce to přes komunitu, ať už troskařskou ( http://forum.predseda.com/ ), nebo dvoutaktní ( http://www.trabime.cz/trabi.php?id=6 ). Ostatně, pan Předseda sem občas přispívá do komentářů…
*) Na rodinné radě jsme se nakonec rozhodli barakudu nepořídit, neb jsme auto chtěli na cestování a dospěli jsme k závěru, že dvoutakt pod zadkem na delší cesty nedáme. Ono je to jako sedět na budíku… Já vím, jsme máčky. Takže nakonec máme Kiu Pregio, což je taková korejská 1203 a zakuklený youngtimer, protože jde v podstatě o Mazdu Bongo z 80. let, s druhohorními kamny 2.7 D pod zadkem. Jen ty frekvence jsou nižší, a tudíž tak nejak snesitelnější.
zlatej mercedes sprinter, kudy chodím všade ho chválím.