P>VW Golf páté řady je na našich silnicích vidět poměrně často, avšak většinou mu pod kapotou chrochtá dvoulitr s magickým TDI na krytu motoru anebo atmosférická šestnáctistovka. Předmětem této recenze je však Golf s přeplňovaným čtyřválcem o objemu 1,4 litru a výkonu 121 koňských sil.
Začněme designem. Každý ví, jak pětkový golf vypadá; kdo ne, strejda Gůgl mu rád pomůže. Mým osobním názorem je, že se na toto auto dá dívat pouze v černé (případ našeho vozu), v červené nebo v Rising Blue, která se už, pokud je mi známo, stříká pouze na Scirocco. Je to barva, ve které byl nejčastěji k vidění model R32, tedy pokud člověk má to štěstí nějaký vidět, protože jich jezdí jako šafránu. Není mnoho, co by se mu dalo vytknout, ale není ani mnoho, co by se dalo zrovna pochválit. Velmi dobře jsou ale vyřešeny přední halogenové světlomety – mají po dvou parabolách a i potkávací světla svítí velice dobře. Blinkry jsou taky dost vzdáleny potkávačkám, takže v noci protijedoucí poměrně dobře vidí, že blikáte. Vzadu už to tak fajn není. Ona ta světla vypadají dobře, dvě červené obruče a něco uprostřed, jako tomu bývalo u Ferrari, ale jen do té doby, než zjistíte, že ta vnitřní červená obruč je tam jen aby se neřeklo, místo aby do ní dali žárovku. Podle očekávání, vnější obruč je celá obrysové světlo a její vnější polovina pak slouží i jako brzdově světlo. Uprostřed této obruče je pak blinkr, který není vidět nejlépe. Uprostřed vnitřní obruče je vpravo couvačka, vlevo mlhovka, jak se na konzern sluší a patří.
Po otevření kapoty budete marně hledat tyč k podepření, kapota drží na plynových vzpěrách. Překvapení pokračují – nikde žádný obrovský kus plastu, turbodmychadlo na vás hledí jak péro z gauče. Baterie je chytře chráněna proti nejhrubšímu bordelu filcovou krabicí. Nádržku ostřikovačů nevidět, pouze plnicí hrdlo, takže když kapalina dochází, poznáte to až tak, že čerpadlo bzučí, ale z trysek nic nestříká. Trysky ostřikovačů jsou spíš rozprašovače, takže se kapalina snáze dostane na větší část čelního skla.
Zevnitř
Odemknout auto je snadná věc, že ano. Jste-li řidič a nedáváte-li nic do kufru, nic vás u této procedury nepřekvapí. Když ale vezete ještě někoho, musíte mu odemknout dveře opětovným zmáčknutím čudlíku na odemykání na dálkovém ovladači. (Na tohle jsem přestal nadávat až ve chvíli, kdy jsem sobě koupil auto, které tenhle výmysl má taky a já si zvykl.)
Když se usadíte na místo řidiče, všimnete si, že sedíte v poměrně tvrdé a úzké, ale překvapivě pohodlné sedačce s dobrým bočním vedením. Před sebou máte kůží obšitý volant, který se velmi dobře drží a kulatá, rovněž kůží obšitá hlavice řadicí páky vás zve k ovládání přesného a poměrně dlouze odstupňovaného šestikvaltu. Před sebou máte dvě velká kola s rafikami – otáčkoměr a tachometr a dvě malá kola s rafikami – palivoměr a teplotu chladicí kapaliny Všechno je podsvíceno modře a rafiky jsou červené, což vypadá krásně. Nad nimi pak je displej palubního počítače, rovněž podsvícený červeně, který kromě spotřeby aktuální a průměrné, odhadovaného dojezdu, venkovní teploty, tripu (ne té drogy) a odometru ukazuje spoustu dalších čísel, jejichž význam jsem nikdy neměl potřebu zkoumat.
Origo rádio, které je na středovém panelu, má jednu dost otravnou vlastnost – podle rychlosti upravuje hlasitost. Možná to ale je jen o zvyku. Rádio je schopné přehrávat em pé tři přes origo dvojici dost špatných středobasů a dvojici dost špatných výškových reproduktorů vepředu i vzadu, suma reproduktorů je tedy osm podle katalogu, ale ve skutečnosti to jsou čtyři. V předních dveřích jsou ještě mřížky na středový reproduktor, takže top-level audiosystém by nemusel stát za úplné psí lejno. Reproduktory jsou ve dveřích ale umístěné dosti divně; výškový a díra pro středový reproduktor jsou v přední části dveří, tak, jak by to člověk očekával. Na místě basového reproduktoru je ale vykrojení pro láhev. Pochybuji, že se tam vejde 1,5l pet láhev, protože ta je dost vysoká. Tipuju to nanejvýš na 1l. Reproduktor pak je víc vzadu, takže hraje do sedačky, a celá kapsa ve dveřích je víc vpředu, takže se do ní hůř sahá.
Ovládání dvouzónové klimatisace lze objeviti pod rádiem. Je tam několik koleček a čudlíků; dvě krajní kolečka ovládají teplotu v příslušných půlkách interiéru a středové kolečko ovládá rychlost průvanu. Když ale změníte teplotu, automaticky se zvětší nebo zmenší průvan, což mi dost leze na nervy. Stejně tak když přidáte ventilátoru o jeden stupeň, přidají se klidně další tři, jako by si ta věc myslela, že nevíte, co chcete. Když intenzitu ubíráte, je to podobné. Mezi čudlíky se skví vnitřní cirkulace vzduchu pro jízdu za naftožravci, další čudlík s nápisem Auto (ten zesiluje vliv vlastního názoru auta na cirkulaci vzduchu v interiéru), čudlík Klima ON/OFF a Dual ON/OFF (zapnutí či vypnutí dvouzónového režimu). Dále je na palubní desce umístěna spousta kastlíků, zmiňme jeden velký před spolujezdcem, jeden malý se zásuvkou na 12V tam, kde patří popelník, u kterého je čudlík na vypnutí ASR (vypnutí, ne potlačení, jak je zvykem u nejnovějších konzernových produktů) a taky to, že nahoře nad radiem není ten kastlík, jak mají octavie, ale výdech ventilace. Na středovém tunelu pak jsou dva různě hluboké držáky na nápoje, oddělené otvírákem na lahváče, Tyhle držáky se dají zavřít roletkou, takže tam můžete něco nechat skryto očím ostatních. Stejnou funkci plní i kastlík v loketní opěrce, ten ale není příliš velký. Airbagů pak je po celém autě spousta – samozřejmě dva čelní, něco v předních opěradlech a všechny sloupky od A po C mají na sobě taky nápis AIRBAG.
Na řidičových dveřích pak najdeme čtyři čudlíky k otvírání jednotlivých oken, kdy všechny stačí zmáčknout či potáhnout víc, aby okna dokončila akci sama, jeden čudlík k zamykání tohoto ovládání jinde než u řidiče, aby si s tím posádka nemohla hrát, jeden kolébkový k zamčení nebo odemčení dveří a knoflík k ovládání zrcátek. Levé zrcátko má velmi užitečné dvojí zakřivení a obě dvě jsou vyhřívaná.
Obě dvě přední sedačky jsou manuálně nastavitelné a spustitelné dostatečně dolů, takže člověk nemá pocit, že sedí na autě místo v autě. Vyhřívaná není ani jedna. Volant je nastavitelný i podélně, což je velmi dobrá věc. Na zadních sedačkách je relativně dost místa; rozhodně to stačí k tomu, aby se tam královsky rozvalovala šedobílá koule chlupů, které někteří říkají husky.
Kufr je dostatečně veliký pro čtyři kufry s olympijskými luky, čtyři sportovní tašky, lékárničku a pohár vítěze lukostřeleckého závodu. Pod podlahou pak kraluje reserva; mor lepicích sad tohle auto naštěstí ještě nezasáhl.
Těchnika
Už jsem zmínil, že motor je přeplňovaný turbodmychadlem. Výsledkem je 200 N.m od 1500 do 3500 otáček a 121 koňských sil v 5000 otáčkách, to vše při plnění Euro 5. Byl sestrojen jako úsporný motor. Ve městě s ním jezdím zhruba za osm litrů paliva na 100 km. Je osazen přímým vstřikováním paliva. Pohání přední kola přes velmi přesný manuální šestikvalt, který ale potřebuje rozhodnou ruku. Zpátečka se řadí klasicky konzernově – stlačit, k sobě, dopředu. Přední náprava je McPherson, vzadu najdeme čtyřprvkové zavěšení, což znamená poměrně dobrou jistotu v zatáčkách. Strašná věc je elektronický plyn – co bylo špatně na lanku?
Cyklovači stěračů se dá samozřejmě říct, jak často má stírat – máte na výběr čtyři možnosti. Zajímavě ale funguje zadní stěrač – když zařadíte zpátečku a přední stěrače pracují, on začne stírat taky. Stejně tak se přední stěrače přepnou ze stálého chodu do cyklovaného, když zastavíte třeba na křižovatce. Ostřikovače čelního skla pak umí stříknout jen trošku, když zatáhnete za páčku krátce; když ji podržíte, začnou stříkat a stříkají, dokud nepustíte.
Blinkry bliknou třikrát, když za páčku lehce zatáhnete, na což se snadno zvyká, ale pak se těžko odvyká, když přesednete do auta, které touto vymožeností nedisponuje. Světla se zapínají klasickým kolečkem vlevo od sloupku řízení, kde se nachází i potenciometr na ovládání jasu palubní desky a štelovátko sklonu světlometů. Na světlech je nainstalován systém stálého svícení, takže ono kolečko slouží v podstatě jen k zapínání osvětlení palubní desky anebo když chcete použít parkovačky.
Během čtyř let, kdy Golf v naší rodině slouží, se na něm neobjevila žádná závada a pokud mě paměť neklame, má ještě sériové pneumatiky a brzdy i s obložením.
Jak to jede
Jak už jsem zmínil, auto sedí v zatáčkách poměrně dobře, limitujícím faktorem jsou sériové pneumatiky Hankook Optimo K406 o šíři 195 mm. Torzní tuhost je na hatchback překvapivě dobrá, i když občas je cítit absence kusu plechu pod zadním oknem. Přední kola občas mají problém dostat výkon na silnici, ale protiprokluz jejich tanec rychle krotí. Vystřelit z křižovatky není problém, auto jede jak z praku, když se držíte správných otáček. Řízení není moc sdílné, ale je dost přesné. Řazení jde velmi přesně, ale je třeba mít pevnou ruku. Trochu mi ale u motoru chybí výkonová špička, celkově nejsem moc spokojen s motory s plochou křivkou točivého momentu. Zvukový projev motoru za moc nestojí, přeci jen to je čtrnáctistovka a ty nikdy nebyly za velké zpěvačky.
Nekamarádím s elektronickým plynem, protože si dělá, co chce – plynu málo, řeknete si a zatlačíte pravou nohou víc a najednou je plynu moc a auto poskočí. Na tohle se mi zvyká těžko. Mimo jiné (ale to bude spíš problém turba, protože bratrova Fabie TDI na tom je podobně), když klepnu po plynu, abych srovnal otáčky při řazení, nic moc se nestane – pedál je třeba držet trošku déle. Neškodilo by mu více citlivosti. Brzdy jsou ostré a je třeba si na ně chvíli zvykat, pedál by taky uvítal o něco více citu, brzdy by pak šly i lépe dávkovat.
Po městě se dá celkem pohodlně udržet spotřeba u osmi litrů 95oktanového Naturalu na 100 km. Důraz na úsporu paliva ale není na úkor výkonu, takže když se nebojíte plynu, dá se jet poměrně rychle, samozřejmě za cenu vyšší spotřeby. Na dálnici není problém udržovat rychlost 170 – 180 km/h, ale to už se spotřeba pohybuje okolo 12 l/100 km. Při +- 130 km/h motor z nádrže usrkne kolem osmi litrů na 100 km, záleží, kolik toho vezete.
Celkový dojem z jízdy je takový hranatý, což při delší jízdě spolu s modrým podsvícením palubní desky a dost špatným audiem, které se ve vyšších hlasitostech nedá poslouchat, má za následek to, že je řidič rychleji unavený. Konkrétněji, tříhodinová cesta do nebo z Krakova, kde jsem byl půl roku na výměnném pobytu Erasmus, byla pohodlnější s mým dvoulitrovým Chryslerem Neon ročníku 2001.
Závěrem
Golf páté řady je auto, které mají mnozí za měřítko kvality vozů střední třídy. Můžu souhlasit, protože jde o velmi kvalitní a spolehlivé auto, ve kterém není problém odvézt spoustu lidí a věcí najednou. Naprosto chápu, proč si ho lidi kupují – prostorný, relativně pohodlný, odveze spoustu lidí a věcí najednou a to ne nutně pomalu, stojí rozumné peníze, jak co se týče pořízení, tak provozu a taky – je to Golf, legenda.
Osobně bych raději sáhl po Subaru Impreza 1,5R. Za peníze srovnatelné s Golfem dostanete tlačítka, která stáhnou okna dolů nebo ochladí vzduch v interiéru stejně jako u Golfu, ale máte velmi dobrý čtyřválcový atmosférický boxer, který pohání všechna kola skrze geniální systém Symmetrical AWD, se srovnatelnou spotřebou a s fun factorem skrz strop. Jsem ale zarytý fanoušek Subaru, takže možná proto. (A s kecy o vzhledu u mě nepochodíte – je mi jedno, jak Impreza vypadá, pokud bude jezdit takhle dobře.)
(3x známkováno, průměr: 1,33 z 5)