Jsem čtenářem D-FENS už přibližně dva tři roky a zvláště sekci o autech jsem si oblíbil, takže bych rád přispěl svojí troškou do mlýna. Už proto, že článek o dodávkách tu zatím žádný není. Vlastním něco přes půl roku Ford Transit 2.5 TD, krátký, nízký, prosklený, 9 míst. Za tu dobu jsem s ním najezdil cca. 16 tisíc km.
Nejprve trošku úvod do situace. Řidičák nemám úplně dlouho, momentálně necelé dva roky, takže mnou možná budou někteří opovrhovat. Ať… Hned po autoškole jsem se stal poměrně náruživým řidičem a sedlal jsem buďto Citroën Berlingo 1.6i jednoho rodiče (r.v. 2003, po faceliftu), případně méně Ford Focus sedan 1.8i Zetec druhého rodiče (r.v. 2000). Berlingo je sice dobré auto, nicméně pro některé drobnosti mi nikdy úplně nepřirostlo k srdci (hlavně podivně beroucí, za 2 roky 3x rozbitá spojka). Taky benzín a těžký přívěs se moc nemají rády… Focus je parádní auto, krásně jezdí, parádní zvuk, ale je to sedan, praktičnost je nulová.
Takže jsem sice měl čím jezdit, potíž byla ale v tom, že obvykle jsme chtěli v rodině jezdit všichni tři a na mne vyšel černý Petr. Začala hlodat myšlenka na vlastní povoz. Jsem poměrně činný ve skautské organizaci, spíše přes materiálovou základnu, což do značné míry ovlivňovalo výběr. Kdo někdy zažil, dobře to pochopí… Požadavek tedy zněl na něco, co jezdí na naftu, příliš to nestojí, příliš to nežere a dá se to hodně naložit. Postupně jsem přecházel přes Peugeot 307 SW (ano, ten s prosklenou střechou), který byl ale dosti drahý, Opel Astra G combi, chvíli jsem pokukoval po něčem jako Peugeot 806. Pak přišel zlomový okamžik, kdy někdo vyslovil větu „To už si rovnou můžeš koupit dodávku.“ Takové věty by se neměly říkat. Po nějakém čase, kdy jsem počítal, jestli mne to finančně nezruinuje a následném výběru, mi tedy jeden Transit skutečně před domem začal parkovat.
Asi si každý dovede představit, jaké způsobí pozdvižení, když si v 19 letech pořídíte dodávku. První reakce je obvykle „Ty jsi blázen, to bych si já nikdy nekoupil,“ načež následuje „Ty, kdybych potřeboval něco odvézt, můžu Ti zavolat?…“ Pravda je taková, že už půl roku se na mě různé stěhovací a odvozové zakázky jenom sypou.
Takže mám Transita. Abych vyvrátil případné komentáře typu „Transporter je lepší,“ požadoval jsem dodávku velikosti, kterou splňovaly jen Ford Transit a VW Transporter (obojí zhruba 1995-2000). Transporter se mi prostě tolik nelíbí, přijde mi trochu menší a interiér poněkud méně nápaditý. Je to malichernost, ale přeci jen právě uvnitř trávím čas. Nechám na každém.
Takže mám Transita. Je to rok 2000, poslední rok výroby starého typu, tzv. „Smiley.“ Krátký a nízký, nejmenší verze. Má to 9 míst a spoustu oken. Barva červená obyčejná. Koupil jsem ho jako třetí majitel po drobném živnostníkovi, který odcházel do důchodu. Autem jezdil sám a vozil si nářadí. Z toho plyne, že je auto parádně zachovalé (mechanik při koupi pěl pochvaly, i když s postupem času to úplně super nebylo). Předtím 4 roky v Německu. Najeto bez pár kilometrů rovných 200 000 km, mám důvod věřit, že reálných. Cena? Rovných 48 kilokorun, což mi přijde jako hodně slušná nabídka.
Motor je 2,5 litru, 4 válce v řadě, podélně uložený, pohánějící zadní nápravu. Označení je 4GD. Je oturbený a měl by vydávat 86 hp, neboli 63 kW. Chtěl jsem speciálně tenhle motor, přestože o jeho atmosférických bratrech se všeobecně tvrdí, že jsou sice trochu líné, ale bezúdržbové a nezničitelné. Téměř všichni mi svorně tvrdili, že se mi to turbo určitě posere. Zatím se to neposralo a pořád to jezdí, nenaložené i docela svižně.
Troufnu si tvrdit, že motor je na celém autě jedna z nejzachovalejších částí, neulítaný, zdravý zvuk, turbo si spokojeně pohvízdává a nic z něj nekape. (olej je jen trošku kolem těsnění) Olej to nežere vůbec, fridex jenom trošičku (za nějakých 10 tisíc km mi slezl z rysky MAX do poloviny vzdálenosti k MIN, ale není to úplně směrodatné, protože chladič jsem před 3 měsíci měnil), servo olej minimálně. Jediné, co se tam leje, je nafta a voda do ostřikovačů (kterou to naopak požírá dost masivně, protože přední i zadní ostřikovač jsou propojené na jeden povel a když si několika impulsy ostřikujete přední okno, vychlístá to vzadu asi hektolitr). A nekouří to, až se tomu sám divím. Maximálně si trošku ublafne při studeném startu (a po půl hodině startování přes kabely). Když vidím spoustu (mnohem) mladších aut, za kterými se dýmá, jako kdyby jezdily na mazut, mám z toho upřímnou radost.
Výkon Vám možná přijde poněkud nedostatečný, zvláště na takového drobečka. Celkově motory v Transitech do roku 2000 nebyly žádné rakety, spíše jsou hodně rozšířené atmosférické verze stejného motoru o výkonu 51 nebo 56 kW, což jsou líné mrchy. S prázdným autem umí celkem cvičit, po „osahání“ rozhodně brzdu v provozu tvořit nebudete. S plným je to přirozeně horší, ale pořád to jede. S prázdným autem není problém jet v podstatě stále na 5ku i v kopcích (táhne už tak od 50-60 do cca. 120 km/h), absolvoval jsem takhle cestu ČB-Pasov-ČB. S plným se musí používat řadicí páka a nevyplatí se motor podtáčet, než se roztočí turbo, tak se mu vůbec nechce jet.
Abych jen nechválil, motor je hlučný. Ne zas tak moc, spíše duní, než rámusí, ale když člověk jede dálku sám, má tendenci hodně rychle upadat do mikrospánku.
Podvozek. Tady to bude krátké. Vpředu vinuté pružiny, vzadu listová pera. Vpředu traverza, vzadu traverza. Když vlezete pod auto, nejsou tam žádné podivně pokroucené kusy oceli a plechu. Podélné traverzy a příčné traverzy, pod tím občas navěšené nějaké součástky jako výfuk apod. Uprostřed masivní trubka, která se za jízdy zběsile otáčí.
Jak se s tím jezdí. Parádně. Kdo někdy jezdil s dodávkou, navíc s prosklenou, dobře to zná. Člověk sedí vysoko, má obrovský přehled, vidíte chodce na přechodech přes zaparkovaná auta, při odbočování… Nemá to žádný čumák, téměř hned za sklem už je silnice. Opět výhoda při výjezdech z uličky do ulice, při parkování, chce to ale trochu zvyk, ze začátku máte pořád pocit, že už to auto před sebou musíte nutně tlačit. Trošku hůř to brzdí, něco to váží a vzadu jsou pouze bubny.
Výhoda spočívá v mohutnosti auta samotného. Dva metry na šířku krát dva metry na výšku a dvě tuny váhy už jsou dobrý argument, aby se na Vás různí hustodémoni moc nelepili, případně se proti Vám nevrhali do úzkých míst. Též tažné na dvě tuny, které by rozpáralo chladič jedna dvě, aniž by samo utrpělo vážnější újmu, docela odrazuje.
Co je nevýhodou, se kterou se musí počítat, jsou listové pružiny vzadu. Je to znát, hlavně u prázdného auta, kdy to mlátí a mlátí a mlátí a máte pocit, že se to celé rozpadne za jízdy (zvláště, když máte povolený zámek na zadních dveřích). Jezdit s tím po městě je občas utrpení, zvláště u nás v Thomadorfu, o kterém už napsal D-FENS dost a dost. Mimo město to jde a na dobré silnici není problém. V zatáčkách se to hodně houpe. Problém rámusu a vibrací jde ale jednoduše odstranit! Stačí naložit půl tuny čehokoliv a rázem jedete, díra nedíra, od podvozku to temně duní, ale jedete stále rovně a přímo.
Jak už jsem zmínil, Transit má zadní náhon (s předním přišla až další generace). Člověk si s tím užije spoustu legrace. Základem jsou dobré gumy, bez nich si při špatném počasí rovnou koledujete o výlet mimo silnici a do nemocnice. V zimě na sněhu jde o regulérní sáňkování. Stále se bavíme o (polo)prázdném autě. Občas, hlavně za mokra, má auto tendenci podklouzávat na různých kanálových vpustech, poklopech apod. Také se mi už 2x neúmyslně povedlo, že mi uskočil zadek ve (zbytečně rychle najeté) zatáčce a mohl jsem se cítit jako správný driftař (jednou zmrazek a jednou díra v silnici). Bohužel mi to v té chvíli ani jednou tak nepřišlo.
Co se mi ovšem líbí, je průjezdnost terénem. Světlá výška je absolutně královská, limitující je v tomto případě pohon na zadek. Pořádám s tranďákem poměrně často výlety mimo zpevněné silnice (zásobování skautských táborů apod.) a zatím se mi podařilo zapadnout pouze jednou, když jsem se zahrabal až po diferenciál půl metru od pevné země v prameništi potůčku. Dále je problémem mokrá tráva, stačí v létě rosa a už stojíte. Jinak to jde, zařadíte jedničku a pomalu jedete, kdesi v kouzelné krabičce je schované i ASR, které občas trochu pomůže. Opět záleží na pneumatikách. Nicméně, po zkušenostech jsem si pořídil mechanický naviják na 4 tuny a k němu 20 m lano.
Ještě jednu pihu na kráse to má; kardanová hřídel už má za ta léta drobet vůle (ale možná je měla vždycky), takže vyžaduje opravdu jemnou práci se spojkou, jinak při řazení pociťujete výrazné škubání, než se celé to ústrojí poskládá dohromady.
Řadí se snad metr dlouhou řadicí pákou, která trčí s podlahy, žádný joystick. Zpočátku jsem se toho bál, ale ukázalo se, že to jde překvapivě snadno, kulisa je celkem přesná. Než se olej zahřeje, jde to poněkud stuha, potom již jen někdy jednička na křižovatce a zpátečka s jemným drcnutím (opět je to o zvyku). Jednička a dvojka jsou krátké, potom je mezera, kde asi chybí rychlost, potom tři, čtyři, za sedmdesátkou pětka a tu už tam necháte. Dá se to na dálnici rozjet přes 150 km/h, ale člověk trpí pocitem, že mu každou chvíli ojnice podá ruku. Tempo na dálnici udržuji okolo 120 km/h, kdy je rozumná spotřeba a zároveň se ještě dá konverzovat nebo poslouchat rádio.
Tím jsem se dostal ještě k jedné věci, totiž pneumatiky. Obouvám rozměr 195/75 R14 C. Nejenže jsou pěkně drahé, protože jsou zátěžové na dodávku, ale auto na nich poměrně plave. Na losí test to opravdu není a hodně znát jsou také vyjeté koleje od kamionů.
Interiér. Už jsem psal, auto je uvnitř velice zachovalé, což v této kategorii vůbec není pravidlem. Typickým zástupcem v bazarech jsou totiž dodávky po stavebních firmách (rozvozy zaměstnanců), které jsou špinavé, poničené a motoricky před smrtí. Uvnitř je devět sedaček ve třech řadách. Přední dvojsedačka je spíše nouzová, už proto, že prostřední člověk nemá moc kam dát nohy. Ale občas se využije. Na zadních sedačkách je tolik prostoru, že se o tom leckterému automobilu vyšší střední třídy může jen zdát (s O1 raději porovnávat nebudu). Třetí řada je sklopná k druhé řadě, takže není nutné ji stále vyndávat pokud chcete vozit hodně věcí a naopak ji máte stále po ruce. Obě zadní řady se dají vyndat po chvíli práce s gola sadou (přední taky, vůbec celé auto působí dojmem, že ho za pár hodin sadou klíčů celé rozeberete), potom vznikne plocha o rozměrech cca. 230 cm délka x 170 cm šířka (mezi podběhy 130 cm) x 130 cm výška. Něco přes 5 kubíků prostoru. Vozíte potom menší ledničky nastojato, pádla na štorc atd. a nechcete už nikdy nic jiného.
Místo řidiče je prostorné a pohodlné, Berlingo bylo měkké jako křeslo (a taky se z něj tak vstávalo), Focus tvrdé prkno. Tady ujedu několik set kilometrů denně a nejsem vůbec rozlámaný.
A jinak takové ty dodávkové fičury, na přístrojové desce máte klipsnu na papíry, do kastlíku před spolujezdce schováte malé dítě, celé auto je průchozí napříč i podélně…
Provoz a za kolik. Transita mám něco přes půl roku. Ceny za servis (známý servisák) mi nepřijdou nijak předražené. Nechal jsem celé auto vyvařit + gumoasfalt + lak (spodní třetina auta), 22 000,-. Přední tlumiče 6 500,- (opravdu nechci Starline). Přezutí je dražší, všechna kola bezmála 10 000,-. Výměna oleje asi 1 300,-, prasklý chladič něco přes 4 000,-. Zadní pakny 2 000,-. Víc se toho zatím neudálo, může se to zdát hodně, ale zase je to 12 let staré auto a najezdím stabilně 2 000 km měsíčně. Až na chladič je to všechno v podstatě spotřební materiál a poslední dva měsíce zatím bez jediného zaváhání, včetně několikaset kilometrových výletů.
A konečně přišla důležitá pasáž, kolik to žere: mimo město 7,5 l (svižně), po městě přes 10-12l, kombinace mezi 8-9 l. Výše zmíněný ČB-Pasov-ČB mi dokonce vyšlo 7,2 l, jel jsem prázdný a celou Šumavu na pětku. Na dálnici při 120 km/h také 7,5 l. Náklad nevadí, spíše vadí hodně to točit a třeba veliký vlek, nikoliv váhově, ale rozměrově. Vozím častou kanoe a pramice, tak to mám vypozorované.
Povinně nepovinná pasáž, sex v autě. Je to dodávka, můžete si tam klidně dát naležato postel :-)
Závěrem bych rád poděkoval všem, co se dočetli až sem. Za sebe jsem s Transitem maximálně spokojený, za náklady podobně starého osobáku (nebo mírně vyšší) mi poskytuje mnohem více. Těžko říct, jestli ho můžu někomu doporučit, komu je sedmimístné MPV malé, bude se po něčem podobném poohlížet, ale asi už po mladších ročnících.
(20x známkováno, průměr: 3,15 z 5)