Vůz se zlatým křížem na masce, kterým někdo dovedně zamaskoval korejský původ – většina mých přátel se nechala zmást, se mi dostal do rukou v polovině roku 2005.
Najel jsem s ním zhruba 35 000 km, než jsem jej před pěti měsíci prodal. Při pohledu nazpět musím konstatovat, že šlo o docela příjemně strávený čas, ačkoliv se během provozu objevila i jedna porucha – problém se vstřikováním paliva u některého ze čtyř válců díky nadměrnému usazování carbonu (asi jsem to nepopsal nejlépe, ale v této oblasti se moc dobře neorientuji, za případné chyby se omlouvám). Tento problém na motoristických serverech a fórech popisovali i někteří jiní majitelé a prý se vyskytoval i u předchozího modelu Nubira. Trochu škoda, že s tím Korejci něco neudělali. S opravou v rámci záruky problém nebyl, přístup dealera a servisu byl profesionální.
Vzhled, komfort, zavazadlový prostor, výbava, cena
Tolik na začátek, nyní přejděme k charakteristice. Lacetti v provedení hatchback je celkem sympatický vůz, který není na našich silnicích příliš často k vidění. Soutěž krásy v nižší střední třídě sice nevyhraje – zejména díky nástupu nového Fiatu Bravo, ale dá se něj koukat bez toho, aby se jeden pozvracel. Interiér už na tom tak slavně není. Jde o ne příliš hezkou kombinaci černých a šedých tvrdých plastů, jejichž slícování se ovšem zdálo být v pořádku. První slabé povrzávání se objevilo kolem 15 000 km a do doby prodeje se tento stav nijak nezhoršil. Jinak design mají na svědomí Italové, konkrétně Giorgetto Giugiaro a jeho parta, kteří jsou také zodpovědní za vzhled vozů AR 159, AR Brera nebo třeba Fiat Grande Punto.
Díky měkkému odpružení a nadprůměrné nabídce vnitřního prostoru (více místa než v Golfu V, Focusu a Astře) je cestování pohodlné i pro více vzrostlejších jedinců. Ani překonávání delších vzdáleností není problém. Sedadla mají dobré boční vedení, ale mohla by být trochu tvrdší. Žel na úrovni komfortu trpěl můj vůz jedním závažným nedostatkem, verze „Star“ totiž v době koupě neměla ve standardu klimatizaci, což se v letních měsících ukázalo jako dosti smutné. Jinak tlumiče absorbovaly nerovnosti příkladně a rázy od podvozku byly zanedbatelné. Ve věci přepravy osob je tedy vůz celkem praktický, horší je to ovšem s převozem nákladu. Při rozměrech 4295/1725/1445 je asi všem jasné, odkud se nadprůměrný vnitřní prostor vzal. Ano, tímto řešením trpí kufr, který se nachází, se svými dvě stě sedmdesáti pěti litry, na hranici tolerance. Přístup do něj také není nejlepší, máme zde poměrně vysokou nákladovou hranu a vstupní otvor je úzký, jako emocionální rozsah proti-temelínských aktivistů (hněv, hněv, pauza na koblihy, hněv). Mě osobně tohle nevadí, ale chápu, že někteří prostě požadující více.
Standardní výbava pro základní verzi „Star“obsahovala 2x airbag, ABS, posilovače řízení a brzd, rádio s CD přehrávačem a přední okna v elektrice. Tehdy něco kolem 315 k, dnes zhruba 295 k. Připlácelo se za metlu – 11.5 k a patnácti palcové hliníkové disky – 13 k. Slušné. Co se týče možností individualizace, Chevrolet trochu zaostává. Stylistických doplňků je na výběr celkem dost (WTCC paket, tónovaná skla, 11 barevných odstínů…), chybí ale satelitní navigace, xenonové světlomety nebo integrovaný handsfree systém. Škoda.
Řazení, motor, brzdy, jízdní vlastnosti
Tady se dostáváme k největšímu neduhu Lacetti, pětistupňový manuál má totiž k sofistikovanosti kurevsky daleko. Dráhy jsou příliš dlouhé a přesnost je stejně vzácná, jako pomeranče za komoušů. Když budete poprvé řadit trojku, skončí to vztekem. Stejně tak podruhé i potřetí. Srovnal bych to s předchozí generací Škody Octavia, přičemž Lacetti je na tom ještě o trochu hůře. Hold budete chvíli nadávat, než si zvyknete.
Zážehový čtyřválcový motor se šestnácti ventily a objemem 1.4 disponuje výkonem 70 kW a max. točivým momentem 131 Nm. V zásadě o něm, kromě výše zmiňované poruchy, nemohu říci nic špatného. Je tichý, moc nežere (kombinovaná spotřeba zhruba 7.5 l) a vzhledem k váze automobilu (1170 kg) je jeho síla přiměřená. Sice je třeba jej vyhnat nad 3000 otáček, ale tomu se u maloobjemových benzínových agregátů bez turbodmychadla nebo přeplňování nevyhnete. Zrychlení z 0 – 100 km za 11.6 sec. Maximální rychlost 175 km/h.
Brzdy jsou kotoučové na obou nápravách. Dají se dobře dávkovat a jejich účinek je přiměřený výkonu. Zkrátka, jsou dobré a nikdy mě nezklamaly.
S jízdními vlastnostmi je to poněkud horší. Jak už jsem psal, tlumiče jsou nastavené spíše na komfortní jízdu, což znamená, že vůz se v zatáčkách při vyšších rychlostech naklání, což má za následek ztrátu přesnosti při vedení stopy. Na nerovnostech budete registrovat slabé pohupovaní. Sportovní styl jízdy byste tedy raději měli pustit z hlavy, protože vůz se při něm necítí moc dobře. Při rychlosti nad 140 km/h se navíc hluk pocházející od proudění vzduchu stává celkem nepříjemným.
Řízení je dostatečně citlivé, o „přeposilování“ se v tomto případě nedá mluvit.
The end
Závěrem, Lacetti je dle mého názoru průměrným automobilem. Pokud chcete sympatický, prostorný hatchback se slušným výkonem a za dobrou cenu, klidně si jej kupte, ale nezapomeňte, že existuje Kia Cee’d, která se mi v současnosti jeví jako lepší volba (trochu nefér srovnání, protože Kia je novější, ale prospěch kupujícího je hlavní). V úvahu můžete také vzít Fiat Bravo II, u kterého nedávno došlo ke snížení cen, jež se týká všech verzí. Mám ten dojem, že šlo o částku 20 k, což je příjemné. Pokud se nakonec podíváme na bezpečnost, tak zde Chevrolet trochu ztrácí, poněvadž v nárazových testech Euro NCAP získal pouze tři hvězdičky, připomínám ale, že jde o model, který se u nás objevil v závěru roku 2004. Konečné rozhodnutí je ale na vás, v nižší střední je narváno a vybere si víceméně každý.
(2x známkováno, průměr: 3,00 z 5)