Zacyklení

Featured Image

O tom, jak dokáží pitomci na kolech zaplavit město a jeho blízké okolí, aneb po stoosmapadesáté na toto téma.

Bydlím v menším městě (13k obyvatel) v samotném západním cípu naší republiky. Na úrovni individuální dopravy se zde střetává několik proudů:

1. Češi, jezdící do práce, na nákupy, za zábavou, jako všude jinde v Čechách. Pokud pomineme tradiční skupiny jako vajíčkáře nebo náctileté ganxta tunery, žádný výkyv oproti jiným oblastem se nekoná.

2. Východní Němci, většinou mířící za nákupy do bezcelní zóny, najíst se, někteří za holkama na ulici/do bordelu, dle vkusu každého soudruha. Většinou jezdí opatrně, dalo by se říci připosraně, zapomínají světla, což se dá pochopit. Česká policie, náš vzor, jim to dává samozřejmě náležitě sežrat. Úzkostní dodržovači rychlostních limitů. Prostě, když vidím německou východní SPZtku, dávám si větší odstup, snažím se víc předvídat, nic co by se nedalo nepřežít.

3. Západní Němci – podobný styl jízdy jako u nás. Vyježdění řidiči, nejezdí až tak podle předpisů, víc u toho přemýšlí. Bez problémů.

4. Kamioňáci – na Rozvadov to nemá, ale přeci jen je tu hraniční přechod a v okolí dost firem, které pravidelně vyílají nákladní auta směr Rajch. Nepamatuju si, že by mi někdo z nich provedl nějakou prasárnu. V určitých místech je zvykem dávát jim přednost bez ohledu na značky a docela obstojně to funguje.
 
5. Motorkáři – vzhledem k nepříznivému místnímu podnebí (sněhu jak na horách, od listopadu do března skoro nevidíte suchou silnici) jich tu moc nejezdí. Sem tam nějaký po městě vyžene otáčkoměr do červených čísel, pár „jábychjehnalšmejdy“ si zanadává na DDO a dál to hasne. Bez problémů.

Všechny tyto skupiny zde společně koexistují bez větších problémů, nepamatuji si nehodu, kde by nešlo jenom o plechy. Funguje to tak již několik let, pokud pomineme radosti typu kruhový objezd na každou druhou křižovatku a nejlíp tak, aby se tam kamion v zimě nevytočil a následně nerozjel do kopce. Naštěstí se radnice trochu umoudřila nebo došly prachy.

Dvě léta nazpět sem dorazila nějaká módní vlna, či co, a to jezdit na kole všude možně. Jako malý děcka jsme jezdili na kole po lese, louce, poli, v přírodě. Okolní krajina k tomu vybízí, odkudkoli je to do lesa či parku co by kamenem dohodil. Nenapadlo nás jezdit na okreskách nebo v centru města, protože tam jezdí dost aut. Když už jsme se potřebovali dostat někam dál, přes nejhustší část města jsme sesedli z kola, na přechodu jsme se pečlivě rozhlídli, protože jsme chápali, že fyzikální zákony ani Brusel nezruší, možná zdaní, ale nezruší.

Dnes to bohužel nejde. Teď je v módě jezdit na kole úplně všude. Typický pitomec na kole (slovo kolomamrd mi moc nejde přes jazyk, protože mi to evokuje kdo jezdí na kole = pitomec, což je samozřejmě blbost) je zjevení v tmavé šusťákové bundě, černých elasťácích a průměrném horském kole. Pitomec jede zásadně uprostřed svého pruhu. Neuhne. Na hodně místech lemuje silnici 3m  široký chodník, skoro stezka, kde projdou průměrně 2 lidi denně. Normální člověk pojede po této stezce, protože tam skoro nepotká člověka (a pokud ano, tak se pohodlně vyhne) a nebude zdržovat auta za sebou. Pitomec však na stezku nevleze, není to cyklo. Takže se bude producírovat uprostřed silnice a neuhne i kdyby měl za prdelí houkající sanitku, protože je to přeci rovnocený účastník silničního provozu a ostatní se poserte. A jak už to tak bývá, tam kde chodí po chodníku plno lidí, motá se idiot s horákem. Na silnici nevjede, protože už je tam moc aut a co kdyby ho někdo srazil, že ano? Já můžu jet kudy chci, mám kolo.

Tato hovada mě serou tím, že ohrožují nejenom sebe, nejenom zbytek lidí okolo, ale berou si jako svůj morální a technický štít svoje děti. Dnešní mladá rodina nenavštěvuje památky nebo sportovní střediska. Dnes si, Pepíčku a Mařenko, uděláme 40km okruh. Čert vem, že je středa 3 hodiny odpoledne a na té úzké silnici se nezřídka stává, že osobák musí zastavit, aby se tam s kamionem vešel. Takže já pojedu vepředu s maminkou vedle sebe a za námi pojedete za sebou, aby aspoň někdo dodržoval relativně rozumnou část vyhlášky. Rodinka se pak vrací okolo 8. večer, už je skoro tma a snaží se nám dopřát solidní dávku adrenalinu, kdy musíte jezdit po cestách maximálně 40km/h, co kdyby se před vámi najednou zjevila neosvětlená rodinka s dětmi. S dětmi! Srazit cyklistu je dnes vražda, ale co to je oproti tomu sejmout cyklistické dítě? Ne ne, naučit dítě jezdit u kraje a koupit mu blikačku se dnes prostě nenosí.

Už asi 10 let zde funguje jakýsi cyklistický klub. Zpočátku to byl klub o pár lidech, kteří to brali normálně jako sport, a ne jako módní frikulínskou zábavu. Jezdili osvětlení, u kraje, prakticky jsem  s nimi neměl problém. Postupem času se jim tam přihlásil snad každý, kdo má do prdele díru a umí šlapat do pedálů. Každý víkend si udělá jejich spolek nějakou vyjížďku, a to pak končí sranda. Jedete po okresce a najednou před vámi houf 10-15 individuí rozličného věku a pohlaví. Dá se hovořit o úspěchu, když jedou jenom ve svém pruhu. Každého samozřejmě baví se za nimi táhnout, pokud je zkusíte předjet, může se vám stát, že jeden z nich udělá oblouček vlevo, takže instinktivně   letíte do pangejtu. Kamarád je potkal v podobném houfu, ale v protisměru. Stálo ho to proražený disk, kdy instinktivně trhnul volantem, aby nikoho z těch pitomců nepřejel, a vletěl do škarpy.

Tyto zkušenosti jsou takřka na denním pořádku, jsou z kategorie těch „ještě v poho, nic se nestalo.“ Jedna věc mi však utkvěla v mysli nejspíš nadosmrti. Přijíždím ke stopce a slyším houkání sanitky. Hamstnu na brzdu a zároveň stáčím auto ke straně, čumák auta metr před hranicí křižovatky. Čekám, než projede sanitka, houkání sílí. Rána jako prase z pravé strany. Těsně mezi mým autem a chodníkem prosvištěl kretén na závodce a drbnul mi do zrcátka. Vletěl do křižovatky bez jakéhokoli náznaku brždění nebo alespoň rozhlédnutí se. Nezávisle na stopce a houkání sirén. Ztráta soudnosti. Těsně za ním projela sanitka, kdyby býval byl rychlejší, tak se veze na kapotě sanitního Transporteru. Možná škoda.

Co na to naše Policie? Než aby řešila jednání, která odporují zdravému rozumu (neosvětlený večer, jízda v houfu, blokování provozu), tak raději buzeruje německý důchodce, protože si na ty 2km zapomněli rozsvítit nebo na minutu zastavili na busový zastávce, aby se zeptali na cestu. V tom jsou dokonce rekordmani. To ať jsme raději bez tohoto ústavu.

Co na závěr? Snad jen, nechci aby byl házen do tohoto pomyslného pytle idiotů každý člověk, co jezdí na kole. Naházet je tam všechny je sice jednoduché, ale špatné. Nesouhlasím s povinným nařizováním věcí, jako je helma atd. Odnesou to ti, co si nechtějí kupovat helmu na pár metrů, kdy jedou do krámu pro pečivo po ulici, která viděla auto naposledy minulý čtvrtek. A to je špatně.


09.10.2010 Smety

12345 (1x hodnoceno, průměr: 1,00 z 5)
118x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:58
D-FENS © 2017