Blíží se čas voleb. Jediná možnost kdy se může řadový občan spolupodílet na chodu země (nebo si to alespoň myslet). A také rozhodnout, které prase půjde od koryta.
Jeden by tak nějak čekal, že to bude bod zlomu. Den vystavení účtu parlamentním stranám. Den ve kterém dá volič najevo zda-li se chovaly dle jeho představ a přání, či nikoli. Je tedy až s podivem, nakolik je naše politická scéna konstantní již po řadu let.
Pomineme-li pár minoritních úletů (ODA,ÚS-DEU, Zelení, SPR-RSČ) nestalo se, aby v parlamentu chyběl kdokoli z barevné čtveřice – modří, oranžoví, černí a rudí. Vyjma rudých se ostatní barvy dostávají k moci, cyklicky (modří, oranžoví) či permanentně (černí). Naskýtá se tedy otázka – čím to?
Copak se (minimálně někteří) zástupci všech těchto stran již dostatečně neprojevili jako nekompetentní zkorumpované loutky? Copak všechny řečené strany alespoň jednou neprovedly „programový veletoč“, kdy nejen že nesplnili body svého programu, ale dokonce provedly kroky opačné? Přesto se dál drze ucházejí o naší přízeň s nezměněným programem!
Objevila se snad vláda, která by ve svých řadách neměla případ minimálně jednoho zkorumpovaného či totálně nekompetentního a neschopného člena? Prosadili si kdy milí, námi zvolení zástupci snížení některých svých nemorálně zdvojených příspěvků? Na nich sice nezávisí osud rozpočtu, ale beru to jako takový ukazetel „férovosti“ k voliči. Kolik bylo odhalených „hříšníků“ kteří si přihřáli „malou domů“? A kolik potrestáno? Vrána vráně oči nevyklove.
Samozřejmě že tento výčet negativ není úplný. Negativy našeho Absurdistánu, který jsme MY skrze NĚ stvořili bychom se mohli zabývat dlouho. Proč tomu tak je? Proč je sakra ještě volíme?
Teď ta smutná část. My víme, co jsou zač. My víme, co kdy (ne)udělali, nebo měli (ne)udělat. Přesto je pořád volíme. Zas a znova. Ty stejné ksichty. Ty stejné strany. Ty stejné barvy. Pro čtyři základní barvy a jakýsi virtuální koncept „politického zápasu“ mezi barvami nevidíme že se nám vysmívají. Pro všechny ty volební průzkumy a hezky čtyřbarevné předvolební koláče, nevidíme, že děláme zas a znova tu stejnou chybu. Chybu díky které se prasata u koryt nemusí bát. Chybu, díky které si loutkáři našich volených „zástupců“ mohou rozehrávat své hry déle a rozsáhleji. Chybu na jejíž následky nadáváme každým dnem, každým dnem se s nimi ve zlém potýkáme.
Ovšem pouze do onoho slavnostního dne, kdy opět jako ovce vsadíme na svou oblíbenou barvičku s pocitem, že teď snad už splní co psali v tom letáku….
Jsme jenom děvky, jde o to kolikrát se kdo potřebuje nechat ojet než dosáhne dostatečného stádia rozmrdanosti, aby procitl.
Jak z toho ven?
Aniž bych si usurpoval právo na jediné správné (a konečné) řešení, zdá se mi logické následující :
Nebát se změny. Sebrat prasatům jistotu a loutkářům zkomplikovat dílo.
Volit „bezvýznamné“ strany. Strany které nedostaly šanci a v jistě (ne)zmanipulovaných nefigurují, v lepším případě končí někde na chvostu s 0,001%. Nejsem tak naivní abych tyto uskupení mezi kterými se nalézá leccos od marketingových projektů po recyklované mafiány a bolševiky považoval za spásu téhle země. Nejsem tak naivní abych jejich programy považoval za geniální díla a cestu k závratné prosperitě. Nejsem tak naivní abych jejich členy a vedení považoval za nezkorumpovatelné, morální, vždy 100% kompetentní a geniální bytosti.
Přes to všechno se mi jejich volba jeví jako plus a to z následujících důvodů :
– existuje nemalá pravděpodobnost, že se v těchto stranách pro jejich (ne)početnost nachází nemálo „idealistů“, kteří by (minimálně zpočátku) byli dychtivi změnit chod státu ve prospěch občana. A než by došlo k jejich zpapalášštění mohlo by to být přínosem. Poté by byli v dalším volebním období samozřejmě nahrazeni :)
– jelikož nejsou představitelé přehlížených stran tak intenzivně napojeni „na struktury“ nebudou se tolik rozpakovat pustit jim žilou a osvobodit tak rozpočet .
– současní uživatelé koryt a funkcí by ztratili jistotu kontinuality a museli by počítat s dýkou do zad z více stran. Okruh „kluků co spolu mluví“ by se tak zúžil a každá „malá domů“ by se stávala mnohem náročnější, neb by musela stavět na nově budovaných korupčně-mafiánských sítích.
– současné uživatele koryt by to také donutilo páchat nějaký feedback svých rozhodnutí a brát voliče vážně, ne jako ovci s jediným právem (povinností) – opět je zvolit.
– loutkáři současných uživatelů koryt by měli těžší život. Ano bezesporu by se jim opět dařilo uplácet, ovlivňovat a zprostředkovaně vytvářet zákony „na míru“, ale stálo by je to víc času, nervů a peněz.
– nesplnitelné a populistické sliby by tak byly konečně vystavoveny voličské paměti a při dostatečné cyklice většího počtu politických stran by nakonec mohly z volebních programů zcela vymizet.
A existuje jistě řada dalších potenciálních pozitiv, která mne momentálně nenapadají. Co je však potřeba k realizaci?
1. Nepodléhat pocitu bezvýznamnosti vlastního hlasu – kecy typu „můj hlas nic nezmění“, anebo „volil bych stranu X, jenomže podle čétéčka modří ztrácejí na oranžové tak jim to tam hodím“. Zvláštní je že hlas „nic nezmění“ pokud má být udělen straně jež je dle průzkumu na chvostu. Pokud se však rozhodujeme udělit jej jedné ze čtyř barev tak se nerozpakujeme a za zbytečný jej nepovažujeme…
2. Nepodléhat mylné představě že malé strany mají „nedostatek odborníků“, stačí se podívat kolika „odborníky“ disponují „velké“ strany a kdo všechno již ministroval.
3. Nekoukat na absurdistán TV a nečíst noviny jež v absurdistánu vycházjí, nebo se jimi alespoň nenechat manipulovat.
4. Nepromíjet přehmaty volených stran, netolerovat „programové veletoče“. Pokud něco takového strana provede, PAMATOVAT si to a zvolit jinou, ze stejného spektra. Myslím že na každé straně politického spektra se dají vybrat 2-3 „menší zla“.
Možná je tenhle článek jen idealistický a nicneměnící výkřik do tmy. Možná jsou všechny zde uvedené myšlenky a předpoklady mylné.
Ale já osobně věřím tomu že by to mohlo fungovat.
Buďme o volbách vlky !
(Zatím nikdo nehlasoval)