Myslím si, že to jsou jednotlivé věty či souvětí, co nám umožňuje tvořit si názor na toho, kdo je vyslovil.
Samotná slova jsou příliš krátká a dlouhé statě jsou právě proto dlouhé, aby do nich bylo možno vložit adekvátní dávku pokrytectví.
Jako triviální ukázka věta z úst – ano, skutečně z úst – mého strýce. Zněla: „Nojo, mladý dneska. Mobily, internet, techno a tak, a že v Roudným museli zavorat šedesát hektarů zelí, to je každýmu jedno“. Strýc hodlal pravděpodobně vyjádřit své znepokojení nad tím, že mladá generace místo co by se oddávala konzumaci kysaného zelí, holduje digitální komunikaci a osud roudenského JZD jí ukradenej. Jenže výsledný dojem z celé sentence je takový, že můj strýc je bigotní idiot, který motá dohromady nesouvisející věci a je to dojem správný, protože mozek mého strýce je výkonný asi jako motor HTP bez červeného péčka.
Když slyším v reklamách, že „šampón hedenšouldrs odstraní sto procent viditelných chlupů“ (nebo snad „viditelných lupů?“), či „v McDonalds Happy meal najdete roztomilého pejska“ (zde je snad míněna plyšová hračka), představím si P.R. zmrda z nějaké advertisingové agentury, který sekretářce říká „bejby„, známým pořád dokola popisuje, jak byl v júesej a taky ve státech, má knihovnu plnou manažerských příruček, kožený křeslo, noutbúk splazmou, tatínka důchodce dříve soudruha náměstka ministra kultury pro propagační a osvětovou činnost, passata fmetle a velkýho psa a vilku s věžičkou, ze které se může koukat přímo na komín malešické teplárny. Zaměstnává ve svém creative teamu bukvice Reného a Rudolfa, se kterými chodí na golf a jsou už všichni natolik nad věcí, že ani neslyší, jakou megakravinu kreativně vyprodukovali.
Osudová věta tiskové mluvčí aleffova oblíbeného obchodu Carrefour paní Havlíčkové zněla:
Jsem přesvědčena, že jsme se proti ničemu neprovinili.
Možná zněla trochu jinak, zazněla ve zpravodajství TV Nova v úterý tohoto týdne a týkala se situace, kdy C4 vyhlásil slevy na něco, co na skladě vůbec neměl. Koupěchtiví vohnouti usoudili, že se konečně socialismus proměnil v komunismus, aspoň na 95% procent. Reálně jim zahrozila životní šance přispět utrácením k resuscitaci sociálnědemokratického ekonomického zázraku a vydali se C4 vstříc, by zjistili, že naběhli řetězci na vidle. Zákazníci tedy odešli z prostor megasuperhypermarketu bez rotopedu za devět stovek a určitě se spoustou jiného, nezlevněného a vysoce nepotřebného zboží, takže se kolegové paní Havlíčkové mohli zaradovat, jak hezky jim vyšel jejich marketingový projekt.
Větu paní Havlíčkové musíme posuzovat rozdělenou na dvě poloviny. Zajímavější je bezesporu ta druhá. Paní Havlíčková nám zde říká, že lhát nikdo nezakázal. Skutečně není zakázané zlevnit jeden jediný kus třeba domácího kina a udělat na to celostátní reklamní kampaň, zakázané to kromě několika zemí není nikde na světě. C4 se tedy neprovinil proti žádnému zákonu, ale přesto paní Havlíčková nemá tak docela pravdu – C4 se provinil proti obchodní etice a to navíc dost hrubě, protože podvedl své (české důvěřivé) zákazníky. Jenže v případě velkoprodejny implementované do českého socialisticko-kapitalistického prostředí nemá o obchodní etice cenu hovořit a paní Havlíčkové tento pojem možná ani nezná.
Drobné soustavné lhaní skutečně není trest(a)né, říká se mu totiž reklama. Takže nás úplně v každém obchoďáku ujišťují, že mají ty nejlepší ceny (co je to nejlepší cena??), někde dokonce nejmenší ceny (znáte ty cenovky psané písmem Times 6 px.?), jinde zase mají nejvýhodnější řešení pro naše nákupy. Jak bylo změřeno, či jak budete kvantifikovat vy, že máte řasy delší o 37,3%? Vrásky o 62,1% méně nápadné? Je skutečně v tom jako_jogurtu od Danone 0,1% tuku, nebo je ho tam 0,12%? Půjde to reklamovat, když ho tam bude víc nebo míň?
Dál snad citovat nemusím – podívejte se prostě kolem sebe. Je hromada těchhle sraček a hned nahoře na ní sedí paní Havlíčková, aby nás ujistila, že lhaní zákazníkům není nic proti ničemu, respektive nám naznačuje, že česká legislativa nepamatuje na mnohem větší hříchy a jejich malý podvůdek se slevami na endemicky vyskytující se zboží je tudíž naprosto OK. Asi nemusím připomínat, jak se říká lidem typu paní Havlíčkové.
První věta ze souvětí paní Havlíkové je pak typická úlitbička zmrdímu bohu slizkosti. Co k tomu dodat. Většina tiskových mluvčí začíná i končí den s touto modlitbičkou na rtech.
Občas slyším o hyenách, které se snaží zbohatnout třeba na lidech nemocných rakovinou. Nabízejí jim různé a už předem zřejmě nefunkční léčebné postupy za nechávají si za to platit přemrštěné peníze. Všichni hledíme na tento projev hyenismu s krajním znechucením, protože oni prostě zneužívají toho, že ti lidé chtějí žít na tomto světě stejně jako všichni ostatní zdraví lidé a z důvodu nemoci to není možné. Možná, že kdybyste potkali nějakého takového léčitelského vykuka osobně a měli po ruce lopatu, že by dobře nedopadl.
C4 a další tento princip vyskytující se dosud na úrovni ojedinělých výstřelků několika asociálů povýšil na hromadný. Zákazníci, které nalákali na jejich megaslevy, totiž také nemohou za to strašné dilema, že sice mají méně prostředků, ale chtěli by vlastnit stejné věci jako zákazníci, kteří mají prostředků dost na to, aby je slevy nechávaly chladnými. Když jsem kdysi psal o Lidlu a pseudolesnických praktikách (copak se asi dodnes vyšetřilo…? Byl někdo obviněn? Potrestán?), psal jsem o tom, že kdyby se zákazníci chovali v souladu se svými myšlenkami, další nakupování v Lidlu odmítnou. Já skutečně od té doby do Lidlu nevkročil, ale přesto vím, že tam bývá plno. S C4 je to úplně stejné – všichni sice podvědomě cítí, že C4 jednal amorálně, ale přesto mu budou dále důvěřovat a odevzdávat mu své peníze, čímž dají nepřímo paní Havlíčkové za pravdu – protože: Nic se nestalo.
(4x známkováno, průměr: 3,00 z 5)