Sedím tu nad článkem pana Jiřího Karase „Zvyšme daně bezdětným“ z Mladé fronty dnes ze dne 26.8.2004, rubrika Hyde Park (znění Karasova příspěvku najdete mmj. na serveru KDU-ČSL).
Pro upřesnění a proto, aby byl následující článek vržen do správného světla, pan Karas je poslancem parlamentu za KDU-ČSL. Ostatně jméno pana Karase bylo vždy zárukou originálních myšlenek. S jeho kritikou registrovaného partnerství sice souhlasím, patrně za jiných pohnutek než on, ale s čím souhlasit nemohu, jsou jeho vyjádření k problému potratů. Vůbec když jsem četl po netu některá Karasova prohlášení, měl jsem dojem, že nejspíš rodí denně. O Karasových myšlenkových pochodech si můžeme tvořit představu z níže uvedeného prohlášení, které jsem sebral z webu KDU-ČSL a který vypadá jako příspěvek do soutěže, kdo napíše co nejblbější text s co nejčastějším použitím slova „evropský„. Chybí tam jen zmínka o Evropské snídani s Ramou. Posuďte sami:
„Do své činnosti v Evropském parlamentu bych rád vnesl prvek křesťanské zodpovědnosti za zdravý vývoj Evropy. Na mysli mám především všestrannou podporu tradiční rodiny, jejíž postavení je stále více znevažováno a ohrožováno, což se projevuje mj. i vymíráním evropské populace. Evropská rodina, jejímž hlavním posláním je výchova co nejpočetnějších generací kulturních Evropanů, musí získat plnou podporu všech úrovní evropské a národní správy. Chci se proto zvláště zaměřit na zákonodárství vedoucí k ochraně klasické rodiny před pokusy o její rozložení a k podpoře její reprodukční a výchovné funkce. Chci usilovat, aby těžiště této péče, stejně jako péče o sociálně potřebné rodinné příslušníky, ať už handicapované či seniory, bylo položeno do rodiny, nikoliv do veřejných zařízení. V obecné rovině bych rád uplatnil i své zkušenosti s totalitním režimem jako aktivní varování před podobnými tendencemi na půdě Evropské unie.“
Pan Karas se po poněkud rozvleklém úvodu, poznamenaném samochvalnou větou „záměr stávající koalice poskytovat novomanželské půjčky je chvályhodný z několika důvodů“ dopouští odvážné myšlenky, že půjčky mohou mít příznivý vliv na vývoj porodnosti, třebaže nepřímý a patrně nepříliš efektivní. Dále pan autor konstatuje, že se jaksi pomalu množíme a hodlá definovat opatření, jak tento trend zvrátit a nastartovat produkci budoucích daňových poplatníků. Ve třetím odstavci jej doslova oplodní můza.
Karas se dopustil podivného myšlenkového obratu. Zjistil si, že ve skupině od 19 do 60 let je v ČR jeden milión bezdětných. Zatímco si tedy tato skupina obyvatel sobecky křečkuje svá vajíčka a spermie pro sebe, na jejich replikační neochotu a pasivitu doplácejí ti, kteří se intenzivně množí a vyrábí nové zdatné sociálnědemokratické voliče. Pan Karas to shledává unfair a navrhuje vyšší zdanění bezdětných, kteří by tak poskytovali více peněz fiskálu. Moudrý a spravedlivý fiskál by pak takto získané prostředky přerozdělil mezi strádající nebezdětné občany, čímž by je de facto motivoval k další produkci dětí. Pan Karas se domnívá, že díky takto vyrobeným daňovým poplatníkům bude lépe naplňován důchodový systém a takový systém označuje dokonce jako plně transparentní a vyvážený. Nachází i další pozitivní dopady takových kroků, jako například tvorbu zcela odlišné, příznivé a přátelské klima pro narození dítěte.
Musím říci, že pan Karas vnesl na krátkou chvilku konečně světlo jasné do mé zachmuřené bezdětné duše. Jeho vize jakéhosi důchodového připojištění formou investice do cizích spermií, vajíček a harantů překonala spolehlivě všechny kraviny, které jsem dosud vymyslel, a že jich není málo. Je vidět, kdo je skutečný mistr absurdního humoru. Bohužel, toto krátké projasnění bylo záhy vystřídáno hlubokými chmurami a geograficko-lingvistickými úvahami, kam emigrovat z této země, abych se tam domluvil, uživil a hlavně zbavil vlivu nositelů karasovských myšlenek. Tato potřeba je o to silnější, že speciálně daně pro svobodné, novomanželské půjčky a další opatření naplňující obsah pojmu „populační politika“ poprvé uvedl v život jiný levicový idiot, totiž jistý Adolf Hitler (BTW moc se o tom neví. Ostatně i další sociální vymoženosti, se kterými to levice nebo odbory na prostoduché a novodobých dějin neznalé občany úspěšně zkouší, mají své ideové kořeny v Německu v letech 1933-1939).
Asi nemusíme pochybovat o tom, že strana lidová je levicová strana. Je součástí ultralevicového kabinetu, který vytvořil soudruh Špidla a recykloval soudruh Gross. Tahá ze jeden provaz s levičáky a tudíž k nim sama patří. Důvěra levičáků v přerozdělování jako by neznala mezí. Socialistický sociální inženýr žije v bludu, že veškeré dění kolem dokola je řízeno přerozdělováním finančních prostředků. Nevím, zda Karas pochopil, proč se lidi reprodukují. Není to proto, že to po nich vláda chce, ani proto, že by to díky sociálnědemokratické vládě mohlo být výhodné, ale proto, že chtějí a díky vrozeným pudům dokonce musejí. Nevím o žádném inteligentním člověku, který by si pořizoval děti pro peníze. O chybách na kráse, které Karasovy teorie mají, přesvědčuje často diskutovaná menšina Hnědočechů alias cikánů. Mnoho Hnědočechů uvízlo v sociální síti a nezdá se, že by se cítili špatně. Jejich reprodukční schopnost je obdivuhodná a výsledky jsou, alespoň co do kvantity, zřejmé. Nevím jak vy, ale já při pohledu na průměrné ani špičkové delegáty tohoto etnika nemám pocit, že tohle budou ti praví lidé, kteří vydělají na můj důchod a přenesou nás z pozice země produkující potato chips do pozice země produkující computer chips.V širším pohledu si pak můžeme pohrávat s myšlenkou, že množení jde obzvláště dobře různým primitivům a Karasova snaha kompenzovat kvalitu kvantitou nepřinese žádoucí makroekonomický efekt, spíš naopak. Karasem kritizovaná neochota plodit může v konečném efektu mít příznivý ekonomický účinek, protože se mladí lidé věnují svému vzdělávání a profesi v době, kdy mají ještě potenciál být lepší a tvořit více přidané hodnoty, než kdyby seděli doma a myli novému daňovému poplatníkovi prdelku.
Označovat výše popsaný návrh za transparentní může jen psychotik. Chápal bych jako transparentní, kdybych neplatil státu vůbec žádné sociální pojištění a takto ušetřené peníze ukládal sám na nějaký účet nebo do nějakého jiného finančního programu, odkud bych je po ukončení ekonomicky aktivního období svého života opět čerpal. Všechny ostatní modely, včetně uvedeného subvencování reprodukce cizích lidí, jsou pro mě více nebo méně netransparentní a také demotivující.
Dále jsem fascinován hlubokou důvěrou vlády v novomanželskou půjčku ve výši dvěstě tisíc korun českých. Prvotní Karasovu myšlenku, že půjčky budou mít vliv na porodnost, chápu jako pokračování práce Mgr. Kudlákové, která v jedné populární české komedii zkoumala různé vlivy na hemživost spermií. Navíc je otázka, co přesně představuje dvě stě tisíc korun českých. Podle mě to není žádný balík a o realizaci nějakého bytového záměru za tyto peníze nemůže být ani řeči. Mohu zodpovědně prohlásit, že pokud se hodláte obklopit skřínemi z lisovaných pilin a koberci z recyklovaných lahví, je dvěstě tisíc částka nutná k vyhloubení zemljanky 2+1 včetně pořízení kuchyně, za předpokladu, že jste manuálně zručný a nebudete potřebovat nakupovat služby. Že by mě takováto částka, poskytnutá formou půjčky, kterou stejně budu muset splatit, motivovala k čemukoli, nemohu potvrdit. Je to pro mě asi sedm čistých platů a tak vám, pane Karasi, oznamuji, že si raději sedm měsíců budu vydělávat, než si od vaší koaliční vlády něco půjčovat a vstrčte si tudíž ty prachy do prdele.
Nesdílím přesvědčení pana Karase, že by takové daňové opatření navodilo nějakou obzvláště pozitivní a přátelskou atmosféru ve společnosti. Pokud budeme pozorným pozorovatelem a ne blbým zaslepencem, spatříme již nyní, že preferované přerozdělovací modely postupně zabíjejí prostou lidskou slušnost a solidaritu. Příklady najdeme všude možně okolo.
V širším pohledu musím poznamenat, že sociálnědemokratická vláda se poslední dobou chová jako žena, které tikají biologické hodiny. Myslí v jednom kuse na děti. Slyším o tom sedmkrát do týdne – podpora rodin s dětmi, školní autobusy, příspěvek na školní pomůcky a tak dále a tak furt. Tato sociálnědemokratická vláda se obrací k dětem, podobně jako se ta minulá obracela k jiné virtuální skupině, totiž k „lidem“ (rozuměj: vohnoutům). Když se za čtyři roky podíváme zpět na to, co udělala tato vláda pro děti, uvidíme přesně to, co udělala vláda Zemanova pro „lidi“. Nic.
Pane Karasi, vy mi teď nebudete rozumět, ale přesto vám musím něco říct. Pro mě je absolutní priorita ve spravedlnosti, a to také ve spravedlnosti sociální. Svoje děti chci vychovávat ve stejném duchu, totiž v tom, že prostředky, které si svou vlastní hlavou a rukama vydělají, patří jim, a nepatří zhovadilým sociálním experimentátorům, k jejichž početné skupině jste se vaším hlubokomyslným článkem zařadil vy. Pokud chcete pro mé děti něco udělat, tak se snažte prosím nezdevastovat tuto zemi více, než se to za minulá léta vaším kolegům socialistům a komunistům povedlo, a třeba ji dále nezadlužovat a neintegrovat do různých cizáckých struktur, které nám stejně nic nepřinesou. Smiřte se s tím, že plán porodnosti pro tuto pětiletku prostě nebude naplněn a hlavně už nikam nic nepište, strašně jste mě nasral.
Dokonce i tak otrlý člověk, jako je pan Kalousek, Karasův článek tak docela nestrávil a ani ne o den později ho z pozice stranického kmotra dementoval. Nicméně ani pan Kalousek nemá v hlavě jasno. V podání pana Kalouska bylo diskriminační opatření (dodatečné daně bezdětným) nahrazeno pozitivně diskriminačním (daňové slevy rodičům), ovšem za předpokladu, že stát hospodaří s konečným objemem financí a nenajde nějaká nová ložiska ropy, není mezi návrhy pana Kalouska a Karase rozdíl.
Zdá se, že i s novou vládou recyklátů bude spousta legrace.
(2x známkováno, průměr: 3,00 z 5)