Tento článek si neklade za cíl být odborným pojednáním o pochybných predikcích nastávajícího konce světa. Může obsahovat faktické chyby, drobné rozpory, pokroucené skutečnosti, ale rozhodně nepostrádá zdravý rozum. Slouží v těchto horkých dnech pro odlehčení a možná (ale opravdu jen možná) se jedná i o zábavné počtení.
Kdo ví proč, v naší historii vždy existovali pomatenci a obchodníci. Často tyto dvě, na první pohled odlišné skupiny lidí, neměly ve svém důsledku k sobě moc daleko. A nejedná se jen o histroii. Současnost též nabízí několik výživných příkladů. Mezi nejznámější patři Vesmírní lidé vedení pod nejvyšším Ivo Bendem, prapodivným chlapíkem, který denně produkuje neuvěřitelné množsví textu obsahující údajné rozhovory s velitem Ptaahovy flotily (shodou okolností je jím jakýsi Aštar Šeran, vybravší si Iva jako nejčistší bytost na téhle planetě), která již několik let, čítajíc tisíce lodí, krouží kolem naší bezvýznamné, malé planety. Kdo by se chtěl podívat na stránky vesmírných lidí, ať se obrní nelidskou dávkou trpělivosti, protože už jen úvodních 25 stránek, přes které se musíte proklikat, je napřesdržku. Kdo by se chtěl podívat na oblohu, jestli nějakou loď z této flotily zahlédne, pak doporučuji dopředu koupit fixační límec, protože ani během celonočního záklonu nic neuvidíte. Proto jen stručný „výtah“. Podle samozvaného vůdce této sekty měl konec světa nastat už několikrát. Vždy to ale jako na potvoru nevyšlo, členové jeho výsostné party Sil světla nikam nepřevibrovali a vůbec se mu všechno nějak kaňhá. Přesto se nevzdává a s pravidelnou urputností vydává prohlášení ve stylu:
Dovolte, abych vám připoměl Žalm 1328417 ze sbírky „Mé hovory s Ivem“: „A tehdy budou vysláni do prázdného vesmíru jen s řitním inhalátorem ti, kdož odvraceli se od cesty Aštarovy, pokřivili ji, nekreslili hezké obrázky Plejáďanů a odmítali převibrování!“
Misto slov „a tehdy“ je obvykle nějaké libozvučné datum, dodávající planým hrozbám na vážnosti. Stejně jako Ivo, i většina dalších proroků, trpí neuvěřitelnou křivdou, že gregoriánský kalendář nemá 20 měsíců. Všichni by se totiž shodli na magickém datumu 20. 20. 2020, společně by si následně přeleštili svá ega a spokojeně se rozprchli do svých domovin, kde by se dál snažili šířit paniku.
Ivo je ale žabař a nebo příliš věří svým předpovědím. Jsou tu i jiní, kteří mají svůj systém promakanější. Na co lidem slibovat konec světa za jejich života a být potom za trotla. Když se má na strašení lidí vydělat, pak se to musí dělat s grácií a použít k vydírání jejich rodinné příslušníky. Nejlepší věta je „Vy ne, ale Vaše děti zemřou!“. Tu používají především zelení enviromentalisté, kteří se snaží vyrýžovat co největší moc na neznalosti lidí. Přirozený vývoj planety, její cykly a tím způsobenou změnu podnebí zaměňují za katastrofické důsledky počínání lidí a snaží se vyvolat kolektivní pocit viny. Společným jmenovatelem těchto hrozeb je, že my se důsledků již nedožijeme. Ale naše děti ano, pokud s tím nezačneme honem něco dělat (platit vyšší daně, jezdit na elektročlánky, jejichž výroba a likvidace zatíží životní prostředí více, než spalovací motor za 200 000 km průměrného života, atd.). Když s tím jako něco uděláme, tak důsledky posuneme na naše prapraděti (to už nikoho zas tolik nepálí). Kde jsem jen to „poručíme větru, dešti“ slyšel. Kdykoliv se objeví někdo s relavatním vědeckým názorem podloženým fakty, je bez milosti ulmčen, protože takové závěry jsou nejen kacířské, ale hlavně ohrožují tok peněz do vlastních kapsiček.
Lidé mnohdy kroutí hlavou nad hromadnými sebevraždami členů sekt, kteří věří v lepší život na Slunci, Plejádách, desáté dimenzi – prostě někde na vyšším levelu. Sami si však neuvědomují, že skáčí na špek obdobným povídačkám a ochotně za ně platí, protože jsou zaobaleny do lepšího kabátku.
Proč jsou tedy hrozby konce světa tolik oblíbené a objevují se s železnou pravidelností? Inu proto, že se na tom dá slušně vydělat. Za dob hlubokého křesťaství se kupovaly odpustky, které lidu zaručily, že přijdou do nebe a zároveň na ně Bůh nesešle nějakou opravdu vykutálenou pohromu. V roce 1910 lidé zase při průletu Halleyovy komety hromadně kupovali roušky, které je měly ochránit před jedovatým kyanidem jež údajně kometa vypouštěla na Zemi. Je jedno, že jejich kvalita byla pochybná a neuchránila by je ani před vlastním prdem. Pohádku o kyanidu podporovala všechna tehdejší média a šířila tak paniku mezi lid bez rozdílu. Je jasné, že prodavači roušek si tehdy přišli na velice slušnou sumičku a ti šikovnější už nejspíš do konce života nemuseli pracovat.
Je tu ale i další důvod, proč lidé na katastrofy rádi slyší. Většině z nich se totiž život zdá víceméně nudný a při drobné zmínce o globální smrti ožijí, najdou smysl života – varovat ostatní. A za pomoci moderních médií se panika přece šíří rychle a bezbolestně.
Proč tedy rok 2012 – a později přidaný datum 21. 12. Na první pohled je odpověď jasná – to datum je magické! Lidé vždy věřili v určitou magii čísel, tedy alespoň od dob, co se je naučili používat. Racionální základ k tomuto smýšlení nemají, ale asi je to baví. Rokem 2012 prý končí Mayský kalendář. Pomiňme fakt, že Mayové na náš gregoriánský kalendář zvysoka prděli a ve skutečnosti ten jejich končí rokem 5126, po jehož dovršení by se mělo začít od nuly. Nikdo s jistotou neví, kdy Mayové svůj kalendář začali tvořit. Budeme věřit posledním „poznatkům“ a konečný počítaný cyklus se započal v roce 3114 před Kristem. Ejhle, už tu máme 2012! Ten krásný magický rok! Nyní se můžeme začít dohadovat, jestli byla dřív slepice nebo vejce, v našem případě jestli někdo nejdřív přišel na rok 3114 před Kristem relevantní metodou a nebo si řekl, že rok 2012 je pěkný a od něj odečteme 5126.
Povězme si, proč 5126. Toto číslo je počtem solárních let, které Mayové ve své mytologii považovali za symbolické. Věřili, že každých 5126 let dojde k nějaké vývojové změně v lidském rodu, dojde k evoluci. My žijeme ve čtvrté etapě tohoto cyklu, tj. předtím nejspíš již nějaké náznaky tří kalendářů končících po 5126 letech byly. A s přelomem každého nastal konec světa? Stále tu jsme, čili nikolivěk. Mayové vždy před koncem tohoto cyklu údajně začali tvořit kalendář další, takže ani oni sami nevěří v konec. Ba právě naopak, jak už bylo zmíněno. Věří, že přijde něco lepšího. Něco, jako když Vám šéf už pátým rokem slibuje, že ten příští Vám tu výplatu určitě zvýší. Jak jsou ale tyto etapy a doměnky o více kalendářích mylné dokládají fakta, kterým Mayové věřili – v první etapě (čili 18492 let před Kristem – dále jen B.C.) měla vzniknout Země a zvířata – ta ale byla primitivní a nenosila bohům požadované obětní dary. V druhé (13366 B.C.) tedy přišli první lidé, s kterými však bohové nebyli též spokojeni (uplácali je z bahna) a tak ve třetí (8240 B.C.) vytvořili lidi ze dřeva. Inu ani to nebyla ta nejlepší volba a tak jsme tu nakonec my. Každý, kdo už vyrostl z povídaček platných pro každého věřícího skautíka v patnáctém století, pochopí, že tady jde opravdu o hlubokou mytologii s cílem vyrejžovat co nejvíc darů na ovečkách, která nemá se skutečností vůbec nic společného. Ostatně, a o tom se z pochopitelných důvodů nikdo z proroků moc nezmiňuje, Mayové věřili, že konec světa má nastat každých 52 let, po jejichž dovršení musí žádat bohy podivnými rituály o prodloužení této lhůty. Těhotné ženy v den tohoto bohulibého výročí byly zavírány do klecí a mučeny (obvyklými prostředky tehdejší doby – kamenování, šťouchání klacky, možná i bičování), aby se nezměnily v divoké bestie. Ušetřeny nebyly ani malé děti, které nejrůznějšími prostředky, nad nimiž by Džamila nejspíš zešílela, byly donucované být přes noc vzhůru. Dítě, které usnulo bylo předurčeno změnit se v hlodavce (ale bohové byli milostiví a pokud ho rodiče v panice před úsvitem raději nezabili, zůstalo samozřejmě člověkem). Muži mezitím celou noc uctívali bohy a přinášeli jim oběti. Jak vyspělé a civilizované… Jestli si nějaká žena dneska myslí, že je opravdu to nejhorší na světě mít měsíčky, pak by měla prubnout život tehdá.
Co tu tedy máme – naše historie nám ukázala knihu, kterou se oháněli ti mocní, aby lidé nosili dary a vyhnuli se tak zatracení. Kniha je hezky napsaná, celkem čtivá, ale spíš jako večerníček na dobrou noc, než že by přinesla nějaká užitečná fakta. Na druhé straně tu máme obdobně vyspělou, možná o něco technicky nadanější civilizaci na opačné straně zeměkoule, která tou dobou ještě nebyla koulí, ale plackou, kde vzniklo obdobné náboženství, akorát místo knihy získalo popularitu díky kalendáři. Co knihy, ty si vycucá kde kdo z prstu. Ale takový vědecky podložený kalendář, to je nářez (zřejmě si někdy předtím planým psaním po svitcích již prošli), zvlášť když po ruce není žádný snaživý archeolog, který by přišel s uhlíkovou metodou a kusem šutru, co vypadá jako kost a pronesl „Hele vole, tam máš asi nějakou blbost, protože tohle je o pár stovek tisíc let starší, než tvůj datovaný vznik světa.“
Rok 2012 je tedy jen krásnou vějičkou, na kterou se dá kde kdo nachytat a určité skupiny lidí na něm vydělávají již drahně let. Plní titulní stránky novin, z nichž následně nepřijde žádná remitenda zpět vydavateli. Nejrůznější filmaři dodávají více či méně dobré snímky do našich kin, které nenechají chladným nejednoho chabruse na hlavu. Některé komunity dokonce vydávají knihy s návody, jak tento rok přežít – hodně lidí si je koupí i jen ze zvědavosti, protože návod na přežití konce planety jako takové, bude jistě hodně votuněný. V médiích se často vyskytují zavádějící informace, které mají i toho posledního nevěřícího obrátit tím správným směrem.
A kazatelé doomsday mají i další „pravá vodítka“ ke konci světa!
Asi nejzajímavější jsou „předpovědi“ Myrddina Wyllta, známého v naší době prostě jako Merlina (Wyllt se dá přeložit jako „divoký“ nebo „pomatený“, což se s oblibou vynechává), který se z knihy o historii Británie z roku 1136 sepsanou Geoffrym z Monmouthu postupně vyvinul v mediální hvězdu, které se nevyhne ve svých tvrzeních žádný pořádný sci-fista a Hollywood mu sem tam nějaké ty nadpřirozené schopnosti samozřejmě přidá. Z halekajícího vandráka pobíhajícího po lesích a obtěžujícího kolemjdoucí přinejmenším stařeckou demencí se stala nadbožská bytost s vlastnostmi, o kterých se nezdálo ani té nejvyspělejší civilizaci ve známém i neznámém vesmíru. Ono to vlastně začíná už jen vývojem jeho jména. Správná transkripce slova Myrddin by dnes měla být Merdin – franštináři jistě rychle pochopí, proč Gaston Paris, později popisující osudy tohoto pomatence, zvolil raději úpravu na Merlina. Merlin byl nejspíš jen nebožák, který se v šestém století zbláznil během válečného masakru a o konci světa vykřikoval pořád. Byť mu Geoffrey nějaké zásluhy připsal, žádné specifické datum nikdy neurčil. Ostatně Geoffrey také nebyl zrovna historik a míchal s oblibou do stejných časových období osoby, které by se ve skutečnosti nemohly vůbec setkat. Merlina též spojil – s králem Artušem a Ambrosiusem Aurelianisem. Oblíbenými postavami té doby. Zřejmě proto se Merlin stal mezi lidem tolik populární a Geoffrey nakonec stať o Merlinovi rozšířil o další příběhy, které si lid žádal… Skutečnou slávu dnešní doby přinesl Merlinovi ale až v roce 1946 C.S. Lewis svou knihou That Hideous Strenght – zde Merlin vypověděl nejvíce ze svých proroctví, zde pravil, že lidé se jednou zničí obrovskými stroji chrlícími oheň. Tady jsme se dozvěděli, že je ve skutečnosti poslem bohů, který nikdy nezemřel, ale čeká na závěrečnou bitvu proti silám pekelným hibernován kdesi pod zemí. C. S. Lewis nicméně svou knihu nezamýšlel jako nějakou historickou poučku, byla to součást jeho sci-fi Space Trilogy. Je to, jako kdybysme dneska chtěli uvěřit tomu, že v roce 1938 opravdu proběhla na naší planetě válka světů.
Odkud se vzal a jak dlouho vlastně rok 2012 v naší novodobé historii figuruje jako soudný den? Dost dlouho na to, aby se ze zastrašovací báchorky pro členy New Age stal mýtus kolující v žilách všech. New Age vznikl v roce 1809 jako docela mírumilovný směr žití, kterým by se někteří chtěli vydat. Parta mladých hulibrků, kteří si zakládali na svobodných opiových dýcháncích při čtení poezie a bloumáním nad smyslem života nechtěla být opovrhovanou částí společnosti a nastolila Nový Věk pro stejně smýšlející. Něco jako předchůdci květinových dětí. Samozřejmě každá, byť jen relativně přípustná myšlenka, se postupem času zkryplí tak, že by ji ani v Jedličkové ústavu nechtěli. Od počátků dvacátého století začali její stoupenci sílit a založili vpodstatě sektu – okrajové náboženství, které vše, kromě čistého duchovna a všeho z toho vzniklého, odsuzovali. Začali psát články do novin, vydávat knihy. Jejich slova ale nikdo moc nevnímal, stále byli za podivíny. V padesátých letech ale už měli fanouškovskou základnu slušnou a v roce 1975 vyšla přelomová kniha Coming Sixth Age of Consciousness s katastrofickým rokem 2012 založeném na konci Mayského kalendáře, tehdy ale ještě bez přesného datumu. Stazky o soudném dnu se začaly šířit lidem samozřejmě i mimo stoupence této sekty (já vim, já vim – není to sekta, je to životní směr – tyhle kecy si strčte někam). Už dřív vycházely z per „novověkářů“ články o tom, jak je hrozně špatné využívat průmysl, auta, prát v pračkách, atd. Nyní ale lidé začali poslouchat a začali se ptát. A ptali se víc a víc. A tak konečně v roce 1987 přišel Mayský faktor a 21. 12. 2012 s hrozivou klimatickou událostí. Sluší se snad jen dodat, že někteří z New Age se vyvinuli a založili Greenpeace, všemožné strany Zelených, atd. – své základní návyky si však vzali sebou.
Od té doby se vyvíjel lidový příběh. Tu získal punc obřího meteoritu, onde zase obrovké sluneční erupce. New Age ji ale dál šíří jako náhlé zvýšení teploty na planetě, roztátí ledovců, vzedmutí hladin oceánů, spláchnutí a sežehnutí lidstva do prachu dějin, protože bylo příliš smělé a využívalo planetu i jinak, než na sraní hromádek do díry.
Závěrem bych snad jen dodal, že tento článek můžete pokládat za zbytečný. Někteří si dokonce poklepou na čelo a půjdou dál kopat kryt a modlit se před kalendářem na rok 2012, v kterém je zakroužkované datum 21. 12. Já vás varoval, že článek je jen pro odreagování :-) Mimochodem, vědci se shodují, že Mayský kalendář ve skutečnosti konči 23. 12. …
21.8.2009
(Zatím nikdo nehlasoval)