Škoda Fabia II 1.4TDI s tříválcovým vznětovým motorem je poslední linie automobilismu. Ničím horším jsem nejel. Nedovedu si představit, že si někdo koupí takový krám dobrovolně a za peníze.
Fabii II není třeba rozsáhle představovat, protože jich po našich silnicích jezdí mraky. Nemá cenu se rozsáhle rozepisovat o nepovedeném designu, který je poplatný snaze převzít z každého konkurenčního produktu něco, a vyšší výšce karosérie mající navodit dojem rodinného a prostorného vozu. Fabia I představovala slušný střed segmentu malých vozů a kritika tohoto vozu zaznívala jen zřídka. Když Boleslaff Werke představily novou Fabii na platformě té staré, mnoho lidí se podivilo – a měli kurva proč.
Začnu paradoxně netechnickou disciplínou.
Slyšeli v Boleslavi slovo styl? Ne, tohle slovo neslyšeli nikdy. Fabia budiž rodinným vozem, bylo jí to definováno. V reklamách většinou excelují mladé páry s malými dětmi (větší než malé děti si nemají kam sednout, pokud mají nohy), takže je asi určena pro rodinné typy. TV, fotbal, buřt z Lidlu, pivko, ve středu něco jako sex, jednou měsíčně složenka na splátky od Škofinu. Jaké auto asi potřebuje takový člověk … a) pohodlné, aby rodinka netrpěla b) takové, aby nevyčnívalo c) takové, ze kterého soused padne na prdel d) takové, aby nevyvolávalo emoce, protože řízení pro radost je něco, čemu se rodinný typ nemůže věnovat. Neměl by čas na kojení. Výborně. Fabia II specifikaci splňuje.
Slyšeli v Boleslavi někdy slovo ergonomie? Ne, neslyšeli, protože právě byli na školení o snižování nákladů. Volant Fabie II padne dobře do všeho, jen do ruky nikoli. Připomíná ohnutou zahradní hadici. Palubní deska, obrovská bedna z plastu, má ve svém středu konzoli, která vypadá jako malá bednička z plastu. Je nesmyslně široká a její roh je přímo proti řidičově kolenu. Proč není ovládání klimatizace dole a rádio nahoře, aby mohla být konzole adekvátně užší? Rodina to vyžaduje opačně? Spodní strana palubní desky utiskuje nohy rodinného příslušníka na pravém předním sedadle. Kliky dveří jsou přesně tam, kde podvědomě nehledáte kliku dveří. Sedadla připomínají pytle od brambor naplněné starými novinami, boční vedení chybí, asi by to rodině vadilo. Množství chyb a nedodělků v interiéru je ohromné, skoro všechno mohlo být navrženo nebo vyrobeno lépe.
Ne, ne, tohle auto nedělali naši lidé. Tohle auto dělali pitomci.
Slyšeli v Boleslavi něco o pojmu haptika? Haptika je kontakt hmatem mezi člověkem a autem. Fabia II je antihaptická. Všechno, na co sáhnete, je nějakým způsobem odporné. Retro volant z jakési měkké pěny a je ohebný jako poslancův pyj, známe ho už z felicie. Všechny plastové díly v interiéru jsou nějaké rozhrkané a tak na ně raději nesaháme, aby neupadly. Zejména markantní je to na dvířkách jakési schránky před spolujezdcem, kam si babička odkládá zubní protézu, protože se tam nic jiného nevejde. Ohromná hlavice řadící páky nejen že nepadne do ruky, pokud nemáte dlaně jako Shrek, navíc je těžká a tak si občas zamáčknete páku dolů. No co, snad se rodina nebude zlobit.
Tvůrci Fabie se pokusili zkombinovat dva protichůdné cíle a už jen proto nemohli uspět. Když k tomu přidáme, že to navíc byli diletanti, byl výsledek takový, jaký je. Fabia I byla totiž dost obstojné auto. Na „budget brand“ koncernu VW byla až příliš solidní, kdekdo to kritizoval a u Fabie II je to zcela a beze zbytku napraveno. Z Fabie II kchatování kchostů přímo ukapává. Na druhé straně bylo ovšem nutno ohromit souseda a tak se v autě objevily doplňky z prémiového švindlkovu od firmy Lidl polymers a nabubřelá maska, která kromě image neplní žádnou funkci. To auto je neuvěřitelný paskvil. Kdejaký automobil z Rumunska vzbuzuje víc důvěry než výrobek firmy Škoda Auto, navíc se korejská a rumunská auta chovají k zákazníkovi férově, protože ho neotravují hrou na prémiový produkt.
Nyní přicházíme k tomu nejdůležitějšímu, a to ke skutečné perle skryté v této skvostné schránce. Motor 1.4 TDI Pumpe Düse je pohonná jednotka určená pro ty zákazníky s nejnižšími očekáváními. Horší je jen jízda na kole. Motor netáhne, jakž takž zabírá mezi 2-3 tis. rpm, pod 2.000 rpm se neochotně sbírá, nad 3.000 rpm zase ztrácí výkon. Zvukový projev motoru je úděsný, celé auto se chvěje jako sekačka na trávu s ohnutým nožem. Vibrují pedály, řadící páka, volant a když dáte přední zuby blízko k sobě, začnou drkotat o sebe. Vevnitř je samozřejmě taky kravál, rádio nelze poslouchat, a tak je to správně, protože otec rodiny má žvatlat na děti a ne poslouchat cédéčka. Převodovka se marně snaží zachránit zoufalý motor, krátká čtyřka a dlouhá pětka měla být kompromisem pro celou rodinu, ale ve skutečnosti je celý pohonný agregát úplně na hovno. Někdo někde napsal, že ten motor je úsporný – tak to ani omylem. Spotřeba na 700km trati prakticky bez jízdy ve městě, pouze silnice I. třídy a dálnice, byla kolem sedmi litrů na 100km.
Jízda
Z auta je poněkud zvláštní výhled. Čelní sklo s malým sklonem evokuje Škodu 120. Krabicoidní karosérie měla navodit dojem prostornosti, tak to přece rodina potřebuje. Prostor je tam, kde ho nepotřebujeme, tedy nad hlavou v oblasti, kde A-sloupek přechází do střechy, a naopak chybí tam, kde je třeba. Palubní deska je monstrózní, vyplňuje podstatnou část přední sekce interiéru a řidiče obklopuje tak, že to připomíná vězení. Toto obklopení lacině vypadající temnou plastovou hmotou, ze které trčí ven ovladače připomínající sovětský radiopřijímač, nutí vaše podvědomí křičet „já chci ven“. Těžko si dovedu představit, že by v takovém autě mohl sedět jiný než frustrovaný člověk, což do jisté míry vysvětluje chování řidičů těchto interceptorů v provozu.
Chování vozu v zatáčkách je poplatné vyšší stavbě karosérie a pocit nejistoty prohlubují pytlovitá sedadla, takže do zatáček hezky pomalu, ano, rodinka to tak má ráda. Řízení postrádá zpětnou vazbu, ale to je u Škodovek normální.
Aktivní bezpečnost? To v Boleslavi také neznají. Vzhledem ke krátkým převodovým stupňům a malému rozsahu otáček krátkodechého motoru je třeba během předjíždění řadit, tím se předjížděcí manévr protahuje. Neuspokojivá akcelerace neumožňuje dostatečně rychle předjíždět takové cíle jako dodávka, avia, kamion. Ale co. Otec od rodiny nepředjíždí, protože pomalu je správně. Auto také dost mizerně brzdí, zejména na mokru, což přičítám širokým pneumatikám. Ale to je všechno triviální, hlavní je, že v interiéru lze do různých držáků umístit celkem 6 láhví s nápoji. Nicméně v jistém okamžiku dovede chcíplá Fabie napumpovat řidiči do žil adrenalin. To když předjíždíte kamion, proti jede auto, na čtyřku to už nejede a na pětku to ještě nejede. To pak musíte myslet na to, zda pasivní bezpečnost je stejně propracovaná jako ta aktivní a zda odpálení příslušného počtu airbagů do tváří zraněných nebo mrtvých rodinných příslušníků je ta správná vize rodinného života.
Celkové zhodnocení
Fabia II je auto na hovno bez ohledu na motorizaci. Je průnikem snahy co nejvíce ušetřit a nekompetence lidí, kteří jej vytvořili. Také nekompetence lidí, kteří takový návrh schválili pro výrobu, kteří ho zkoušeli a kteří na něj pěli ódy do motoristických časopisů. Jenže takové spiknutí ignorantů v praxi neexistuje. Vždy v každém kolektivu se dříve nebo později se najde někdo, kdo konspiraci diletantů odhalí a nejhrubší chyby odstraní, ale u Fabie II se tak nestalo. Za tím výrobkem musí tedy stát něco hlubšího. Dost jsem o tom přemýšlel a došlo mi, že je to patrně nezájem těch lidí o jejich práci, nemístný pocit jistoty, že od nich lidé koupí libovolný zmetek, „protože je to ta naše škodovka“, protože existovalo šrotovné a protože existuje dobře zpracovaná mediální kampaň včetně nakupování „nezávislých“ motoristických periodik.
Přečtěte si, co říkal Herr Manske o tom zprasku.
Motor 1.4 TDI v kombinaci s tím šrotem pak představuje něco, co se vymyká obecně vnímanému standardu pro komfort a dynamiku jízdy. Někteří lidé říkají, že v dnešní době není možné z komponent, co jsou na trhu, sestavit špatné auto. Já bych to obrátil – nejhorší, co je na trhu a co lze z dostupných součástek sestavit, je Fabia II 1.4 TDi. Docela by mně zajímalo, jakým způsobem probíhají zkušební jízdy s tímto vozem v autosalonech. To auto totiž jede, jako by mělo vážnou závadu. Kdyby mi moje auto, benzínový čtyřválec, začalo vydávat takové zvuky, okamžitě bych ho odstavil. Jak se asi zákazníkovi toto chování vozu, zcela a na první pohled nápadné, zákazníkovi vysvětluje?
Koncernová sestra Fabie Ibiza je podstatně povedenější kousek. Když Seat dělal kampaň na toto vozítko, vystupovali v ní konkrétní lidé, kteří se na vzniku Ibizy podíleli. Možná že ne, možná že sehali jen nějaký frikulíny z modelingový agentury, ale pokud připustíme, že byli autentičtí, musíme také připustit, že byli na to auto hrdí. Našel by se v Boleslav Werke někdo, kdo by se k Fabii II přihlásil? Nedovedu si to představit. Kdybych se na něčem tak zoufalém podílel vlastní rukou, zapřel bych to jako Petr Krista.
Fabia II je tak autem pro ignoranty, které navrhli a sestrojili ignoranti. Jakékoli – opakuji – jakékoli auto ze stejného segmentu funguje lépe.
A doobrá zpráva nakonec – motor 1.4TDi pro velký úspěch z nabídky Fabie II vymizel. Zájemci o zemědělskou techniku se přesto dočkají. Koncern má řešení – bude se to jmenovat 1.2 TDi se vstřikováním Common Rail od firmy Delphi.
(60x známkováno, průměr: 1,80 z 5)