Nyní se zaměřím na pár suchých geografických údajů o místech, kde v Budějovicích můžete život ztratit nebo o něj někoho připravit.
Jen tak pro zajímavost a navození správné atmosféry odpovídající poměrům v ČB, příhoda z pátečního odpoledne.
Jsa po chřipce a poněkud unavený, odejel jsem z práce po půl čtvrté, což je na mě nezvykle brzy. Na křižovatce ulic Kněžskodvorská a Karolíny Světlé jsem odbočoval doleva a musel jsem zastavit, abych dal přednost dražším autům na širší silnici. Za mnou zastavil nějaký starší peugeot a sotva se tak stalo, padla rána. Do peugeota narazil zezadu další peugeot, tentokrát typ 306. Z 306ky vyběhla mladá dáma ve věku asi pětadvaceti let a zakřičela na mladíka z prvního auta: „Jakto že jsi nesvítil?“.
Pražská třída
Pražská třída je nebezpečná po celé své délce. Zejména pro chodce. O semafory neřízených přechodech pro chodce na dvouproudových komunikacích bylo napsáno mnohé, na Pražské jich najdeme celkem pět. Viděl jsem na nich dvě smrtelné nehody, jednu z toho doslova v přímém přenosu. Ve špičkách nejezdím po Pražské rychleji než padesátkou, i tak je zapotřebí maximální opatrnost. Kritická místa jsou u obchodního centra IGY (chodci vstupují na přechod skrytí za autobusy), u křižovatky se Strakonickou – u kolejí vlečky, kde přecházejí chodci a přejíždějí cyklisté (!), před hřbitovem (je tam sice podchod, ale kdo by jím chodil – to je lepší hrabat se přes čtyřproudovku, nechat se přejet a pokazit někomu život) a v Nemanicích.
Aktivita policie na Pražské je v kritických úsecích sporadická, jejich činnost se omezuje na buzerativní měření rychlosti pod železničním mostem u Budvaru. Zkrocení chodeckého stáda a jeho nasměrování na několik bezpečných nadchodů, podchodů nebo přinejhorším přechodů bych na Pražské vnímal jako prioritní. Jako druhé nezbytné opatření bych viděl vytvoření dělícího ostrůvku se zábradlím po celé délce Pražské, v kritických místech se zábradlím.
Pan primátor Tetter a jeho poskokové Thoma a Kubín by se měli stydět, stydět a ještě jednou stydět, když denně vystavují občany svého města takovému riziku. Klidně řekněte, že jsem naivní, ale divím se, že vůbec mohou klidně spát, když mají ve městě, jehož správou jsme je my občané pověřili, takový bordel. Při známé výši částek, které město nalévá do sportu nebo potěmkinovských projektů typu „Zimní stadion“, je ostudné, že hlavní dopravní tepna města vypadá tak jak vypadá. Ty jejich tlachy, že řidiči nepřizpůsobují a nepředvídají a tak dále jsou než koncentrované pokrytectví a svalování vlastní neschopnosti a lenosti na někoho jiného. Jako by sami nevěděli, že řidič, kterému náhle vstoupí před auto chodec, je zcela bezmocný. Když jedu po Pražské a vidím celý ten chaos, mísí se ve mně bezmoc se vztekem a mívám nutkání vystoupit a vrazit panu Tetterovi, který tam často čekává na autobus, pár přes hubu. Dosavadní opatření, která se na Pražské velkohubě zavedla, jsou jen dílčí a skoro pro kočku. Nejúčinnější byla asi instalace dodatečného osvětlení na některých přechodech, díky kterému havrani lépe vidí na svou práci. Po rok a něco trvajícím naléhání občanů Nemanic byl jeden jediný přechod dovybaven světly, navíc se nachází v místech, kde stejně nikdo nepřechází.
O stavu právního vědomí vymaštěnců od českobudějovické policie vypovídá například oranžové pekařské auto, které pravidělně každý den mezi sedmou a devátou stojí kousek od obchodního centra IGY hned za značkou zákazu zastavení. Kolik policejních aut kolem něj za tu dobu projede a kolik řidičů ohrozí chodce na nedalekém přechodu, protože se soustředí na objíždění pekařského auta a nedívají se před sebe?!
Křižovatka Čechova – Mánesova
Mimořádně nebezpečné místo, hra v ruskou ruletu v režii radnice provozovaná 24 hodin denně. Žlutá se v obou směrech rozsvěcuje současně, zatímco auta v jednom směru zastavují, v druhém směru se rozjíždějí. Kdo vjede do křižovatky na žlutou, s velkou pravděpodobností bude havarovat. Nedávno tam byla provedena úprava, kterou situaci zlepšila ve směru z Čechovy, pří jízdě po Mánesově nadále riskujete.
Levobřežní komunikace u odbočky na sídliště Vltava
Tento dopravní uzel musela navrhovat sama Al-Kajda jako součást útoku na zdraví a majetky prostých a slušných lidí. Projektant, který tato místa řešil, musel být asi zrovna po nějakém brutálním tahu. V těchto místech je řidič konfrontován hned několikrát s fyzikálními, biomechanickými a behaviorálními principy. Do kritické situace může se dostat ten budějovický střelec, který ignoruje 60km/h limit u benzínky ÖMV a hned za mírnou pravou zjistí, že před ním stojí kolona aut čekajících na semaforech. Takovej blb to neubrzdí. Následují zajímavé nehody spojené s násilnou konverzí sedanů na hatchbacky a hatchbacků na kupé, případně hra v domino, zpestřená nějakým speciálním efektem, třeba vystřelením nějakého prvku domina do protisměru pod jiné auto.
Křižovatka sama je řešena jako jeden pruh rovně (Strakonice, Prachatice, Písek) a jeden doleva (na sídliště Vltava). Těžko chápu proč nejsou oba pruhy rovně, což by hromadění aut za zatáčkou potlačilo. Ještě že existuje velký svět a řidiči, co z něj přijíždějí (registrační značky PT, CK, JH), kteří to dávno pochopili a již nyní tento pruh tak používají. Tento vychcánkovský manévr je ještě tím zajímavý, že všechna auta, která jsem ho viděl praktikovat, byla značky Škoda, 90% pak s motorem vzadu. S obsedantním zalíbením sleduji v těchto místech, jak se moje teorie vždy znovu potvrdí.
Další problém je jen o sto metrů dál způsoben nevhodným vyústěním sjezdu ze Strakonické, na jehož úpravě se nyní po sedmi letech utrpení, zranění a hmotných škod začalo laskavě pracovat.
Příhoda kolegyně Evy
Asi třicetiletá Eva zastavila manželovým Puntem na světlech právě na této křižovatce. Zezadu přijela felicie naložená pěti fanoušky ledního hokeje. Řidič měl v krvi 0,6 promile alkoholu, což odpovídá třem pivům, ke kterým se následně přiznal. Všichni jeli z právě skončeného utkání v ledním hokeji. Rychlost felicie v okamžiku nárazu do zadní části Evy Punta byla necelých 80km/h, auto ještě předtím cca 5m brzdilo. Zranění řidičky krční páteře si vyžádalo dvě operace a šest měsíců pracovní neschopnosti. Punto bylo na odpis. Ve felicii se prý nikomu nic vážného nestalo, takže všichni přítomní kreténi mohli hned na příštím utkání podpořit svůj tým stupidním řvaním s kelímky v rukou.
Proces, který tato nehoda mohla vyvolat, se mohl jmenovat lessons learnt. Že na stadionech vohnouti lemtají lacinou zrzavou vodu, to je obecně známý fakt. Že na stadion jezdí auty, taky. Stačily by pouze tři policejní hlídky s dostatečnou zásobou trubiček a náústků, aby byl tomuto stavu učiněn konec při jedné superefektivní dopravně bezpečnostní akci. Jenže Halík, myslete politicky. Halík, když policajti budou obtěžovat fanoušky, seberou jim papíry a napařej flastry, ty příště co? Nepřijdou fandit, Halík. A co taky neudělaj? Nekoupí si vstupenku. Nekoupí si pivo. Kde bude Motor, Halík? V prdeli bude Motor. A Motor jede, Halík, Mo-tor! Lidí je jak sraček, Halík, ale sportovní klub jen jeden. Jasný?
Nádražní ulice, před autobusovým nádražím
Přecházejí tam zcela nenuceně chodci, ačkoli je poblíž podchod. Zejména riskantní situace vzniká, když prolézají skulinami mezi autobusy stojícími na zastávce. Jediná obrana pro řidiče je jezdit v levém pruhu, v pravém hrajete s chodci ruskou ruletu. Poblíž je nádražní oddělení policie, neviděl jsem však dosud, že by policisté opustili tento brloh a vydali se pokutovat takto přecházející chodce.
Fantom Nádražní
To bylo vážně hardcore. V zábradlí, které má zabránit přecházení chodců před nádražím, je v jednom místě díra. Chlívák můj děda tvrdil, že je s věkem čím dál silnější. Za mlada že si ho neohnul a teď že si ho v pohodě ohne. Děda netušil, že s věkem roste i odvaha a touha po dobrodružství, jak se osvědčilo případě dědka, který použil tuto mezeru v CB_Matrixu a vlezl přímo před auto. Zda tam vkročil nebo spadnul, nevím, byl jsem příliš daleko. Řidič octavie uhnul prudce doprava a bočně vrazil do trolejbusu, čímž dědka jistojistě spasil. Viděl jsem jen lítat kusy plastů. Poté, co jsme všichni zastavili, jsme začali postrádat dědka. Zmizel jak pára nad hrncem. Někdo z přítomných dokonce pronesl, že řidič octavie měl halucinaci.
Křižovatka Lidická – Mánesova
je nebezpečná ve směru z Mánesovy do Rožnova. Stává se tam enormní počet nehod a já nevím proč. Zřejmě nevidí řidič odbočující doleva na Rožnov přes jiné auto rovněž odbočující doleva vozidlo v protisměru, čili chyba řidiče. Magistrát i v tomto případě zřejmě postupuje podle hesla „nešikovný maso musí pryč“ a čeká, až se méně zdatní řidiči vyvraždí sami.
Výjezd od Makra
Sice již územně nespadá pod Tetterovu blahodárnou jurisdikci, ale musím se o něm zmínit. Mařka Vomáčková je podnikatelka, provozuje Prdelákov´s Food and hardware shop, jinak řečeno koloniál v Prdelákově. Má Matýzka, zlatou Makro kartu a nakoupila sto balíků vložek s křidélky, bednu buřtů a padesát litrů hořčice. Nyní se těší, jak nákupní ceny ponásobí faktorem 1.3 a vydělá love na zájezd do Chorvatska. Podnikání fakt je těžká řehole a člověk na něj musí mít buňky. Přetížený Matiz se blíží ke značce tvořené trojúhelníkem postaveným na špičku a Mařka ještě zcela nediferencuje mezi pravidly Makra a pravidly silničního provozu. Musí podnikatel se zlatou kartou dávat přednost sockám na hlavní, které kartu nemají, natož zlatou? Ještě než to probere s jejím právníkem, tak je skoro v křižovatce a řítíte se na ní vy rozjetý na předchozí devadesátku. Nečekejte, že Mařka na ten plyn šlápne, je posraná hrůzou – to není horčice – a reaguje jako typický Budějovičák. Zašlápne brzdu a ten krám přetíženej fakt ještě brzdí. Zůstane stát přes silnici jak dlouhá, tak široká. Vaše životní perspektivy se smrsknou na strom (úhybný manévr doleva), stráň (úhybný manévr doprava) a Mařky B-sloupek, vložky a buřty (bez reakce). Druhá varianta se mi osvědčila.
Co k tomu říci celkově? Dnešní doba je milosrdenství samo. Když se někdo na silnicích dotříská, tak ho zabalí do hezkých značkových zdravotnických pomůcek, tak že vlastně vypadá s tím límcem na těch hi-tech nosítkách khůl. Naloží ho do hezké dobře vybavené sanitky, která je možná lepší než jeho vlastní auto a odvezou do špitálu, kde to přežije nebo taky ne. Bolest, krev, strach, kosti čouhající z masa ven, to skoro nikdo nezná. Vlastně si všichni myslí, že je to hra a oni jen drží joysticky.
Klíčem k reálnému poznání by byla osvěta, aktivity podobné počinu dvojice Landa-Kresta. Postavit do novodobých svatostánků známých jako supermarkety vraky aut odkoupené od pozůstalých se vším všudy. Vystřelené airbagy zamazané od krve, vyražené zuby na podlaze, neskutečné změti trosek, ve které se proměňují karosérie aut vystavené ničivé energii nárazu. Asociální hovada, která jezdí nalitá, nebo zmrdy, které nachytali jet okolo školy sto deset, zaměstnat za minimální plat po dobu jednoho měsíce jako pomocné síly v nemocnici na pitevně nebo na úrazovce, aby viděli, co to udělá.
V první fázi by si diváci této podívané řekli, že musí jezdit opatrně, ne jako doposud, jako zabedněné venkovské prase utržené z řetězu, které si za volantem léčí syndrom outsidera. Na pořádný průser v pohodě postačí ty chyby, kterých se dopustíme náhodou, kvůli nepozornosti nebo roztržitosti, generovat ještě další kvůli masturbaci ega je nesmyslné. Ve druhé fázi by nám tak nějak kolektivně došlo, že ač děláme, co právě můžeme a dovedeme, tak se nám pořád nedaří zabránit situacím, do kterých nás uvádějí nevhodně řešené komunikace nebo chybějící policejní dozor. Stejně, jako klade na řidiče nároky policie, musí řidiči klást nároky na ten lenivý megaksindl na radnici, jsou to přece naši zaměstnanci a na/za udržování silnic bezpečných si od nás berou nemalé peníze.
Jakožto rodilý Budějovičák musím bohužel ve finále cyklu Tetter rallye poznamenat, že Budějovický magoostrát a budějovická policie selhává v tomto ohledu ještě více než orgány jiných měst, a dokonce se zdá, že to i ví. Jen krajní zhusení může mi pak být odpovědí na takové praktiky.
(Zatím nikdo nehlasoval)