Nedávno jsem si sjel s jedním zajímavým autíčkem. Byl jím „Wartburg moderního věku“, VW Polo s tříválcovým motorem o obsahu 1,2 litru.
Už vidím ty diskuse, proč píšu o takové nákupní tašce. Dělám to proto, že mně Polo v mnoha ohledech negativně i pozitivně překvapilo a především je to auto zajímavé. Na rozdíl například od Opel Astry 1,6 16V, ve které jsem také v poslední době strávil hodně času, jsem se s Polem nenudil, zatímco Astra je nudná k uzoufání jako celek i v detailech. Dále není zanedbatelné, že autíčka typu Polo, Fabie a podobná jsou v Czecholandu velmi rozšířená a tak následující informace bude asi dobrá pro toho, kdo si hodlá něco podobného koupit.
Ještě bych měl napsat, jak jsem k tomu autíčku přišel. Půjčil jsem si ho z půjčovny, abych v něm překonal vzdálenost ČB-Praha a vrátil ho na letišti. Při nestoudných cenách parkovišť u ruzyňského letiště se takový postup totiž vyplatí, protože půjčení autíčka stálo s naší firemní slevou asi 50 EUR včetně DPH bez ohledu na ujeté km a parkování mého auta po dobu třech dnů by stálo asi 2 x tolik. Oproti plánu jsem si musel autíčko půjčit i cestou z letiště a jet zpátky přes Plzeň, díky čemuž jsem ve stejném Polu urazil celkem 410km.
Byl to VW Polo loňského roku výroby, se čtyřmi světlomety, v základní výbavě a s motorem 1,2 o výkonu 40kW.
První dojem po nasednutí do auta byl pozitivní. Vpředu je relativně dost místa, vzadu to je horší, ale u takového auta nelze nic jiného čekat. Sedačky jsou stejné jako u Fabie a mají trochu krátké tvrdé sedáky. Kdo je zvyklý na křesla z francouzských aut, bude asi nespokojen. Interiér vypadá typicky podle norem VW, neurazí, nepotěší, prioritní je funkce. Porůznu jsem našel několik šikovně rozmístěných odkládacích poliček.
Když píšu o interiéru, nemohu si odpustit první rýpnutí do autorů autotestů v motoristických časopisech. Je zřejmé, že se to tuzemští pisálkové teprve učí a kvalit Autobildu a jiných evropských periodik dosáhnou až časem. Tak například oblíbená věta českých testů, „v interiéru použity kvalitní plasty“, je totální blábol a mojí maličkosti, která se plasty živí, to rve uši. Kvalitní materiál je například PA66 s minerálním a skleněným plnivem za pět euro kilogram, ale z toho se nedělají interiéry. Rádobykritici zaměňují slovo „kvalitní“ za slovo „měkčené“, protože se domnívají, že kvalitní plast je hezky měkkounký a na omak příjemný, zatímco plast nekvalitní je tvrdý, studený a nemá na sobě žádný zajímavý strukturovaný povrch.
Horší je, že se tuzemští kritici učí pod dozorem jedné nejmenované tuzemské automobilky a skutečně jen zřídka se dovedou kriticky vyjádřit k její cenové, kvalitativní a designové úrovni, což jsou podle mě oblasti, kde by měla být ona nejmenovaná velká tuzemská automobilka oprávněně terčem kritiky.
Po nastartování Pola se objevil první šok. Z pod kapoty se začaly ozývat zvuky podobné hučení naplno puštěného vysavače. Po přidání plynu přešla fistule do jakéhosi chrochtání a s rostoucími otáčkami do burácení. Silně to připomínalo zvuk studeného dieselového motoru a to včetně značné hlučnosti. Mohu zodpovědně prohlásit, že veškeré favority i felicie jsou tišší než tříválcové polo. Bzučivý akustický projev motoru má daleko ke kultivovanému zvuku vozu třetího tisíciletí a jediným slušným označením je pojem kravál. Kravál je aktuální při jakémkoli pokusu o akceleraci, při jízdě konstantními otáčkami to ještě ujde. Je to zřejmě způsobeno koncepcí pohonné jednotky (tříválec s protiběžnou hřídelí), kterážto koncepce je sama o sobě dynamicky hůře vyvážená než motory se sudým počtem válců a to projevuje vibracemi při změnách otáček. Protiběžná vyvažovací hřídel zvýšila hmotnost rotačních dílů a motor jde o něco hůře za plynem. Osobně si myslím, že koncept tříválce pro malá auta je bezva nápad – právě kvůli redukci rotačních hmot – jen VW jej poněkud postavil na hlavu.
Dynamika jízdy s Polem je poplatné dvěma číslům: 1200cm3 zdvihového objemu a 1070kg hmotnosti prázdného auta. Polo má krátké převody a při malých rychlostech akceleruje pěkně, vyvolává to dojem, že „jde odzdola“. Při rychlostech od stovky výše začíná být problém. Při stodvacetikilometrové rychlosti točí bzučící pohonná jednotka 4000 rpm a je poblíž konce svých sil. Hnát ji nad tuto hranici nemá smysl. Jediným rozumným jízdním módem s tímto autem bylo držet se někde mezi 2.800 a 3.500 rpm, kdy polo bylo ochotno velmi vlažně zrychlovat. Včasné řazení mělo význam i při předjíždění – navyklý na vysokootáčkovou cordobu i astru, jsem několikrát při předjíždění podřadil na čtyřku a pak jsem zjistil, že auto už je za hranicí 4.500 rpm a skutečně že zrychlovat už nebude a já že už předjíždět vlastně ani nechci. Celkem vzato jsem tříválec ohodnotil jako zcela nevhodný pro ježdění kdekoli jinde než městě, kde byl jeho průběh točivého momentu výhodou.
Motůrek se neobtěžoval zrychlovat do kopce a předjížděly mě felicie. Úplně v nervu jsem začal být, když si na mně v kopci kousek před Blatnou zákeřně počíhal rumunský Oltcit. Chybělo málo a zázrak německé techniky by byl deklasován dvacet let starým balkánským klonem třicet let starého citroënu. Další šok jsem utrpěl kolem vesnice Kasejovice, nacházející se asi na půlce cesty mezi Plzní a ČB. Silnice je tam plná děr, jako by jí rozhrabaly slepice. Moc jsem si z toho nedělal, protože jak řečeno svrchu, auto bylo z půjčovny, a uháněl jsem pracně dosaženou devadesátikilometrovou rychlostí vstříc teplé večeři díry nedíry, což podvozku Pola nečinilo jakýkoli problém. Dojel jsem nějaké dva tuningové drny ve votuněném Daewoo Matiz s plzeňskou registrací a modrými světýlky. Samozřejmě si nechtěli nechat líbit, že je předjelo Polo s pražskou SPZ a začal boj jednookého s poloslepým. Melírované řepáky jsem totiž předjížděl natřikrát, protože kličkovali mezi dírami a pokaždé, kdy jsem se uchystal k předjíždění, vybočili na mou stranu. Pak mi došla trpělivost, vzpomněl jsem si, jaké písmenko mám na SPZ, dal dálková, zahoukal a protlačil se dopředu silou všech 54 koní. Vidláky to neobyčejně frustrovalo a tím byl rozpotán závod dvou malých lenochů, který vypadal, jako když v Jedličkárně hrajou chovanci scrabble. Protože vidláci sami nenašli dostatek výkonu k předjíždění, viseli mi až do Písku na šesté hodině a oslňovali mě světly a modrými světýlky (kdy už to někdo začne pokutovat?!). Vzhledem k tomu, že Polo má silně panoramatická zrcátka, myslel jsem si v první chvíli, že mi ti dva drni nalezli na zadní sedadla.
Polo mě překvapilo dobrým podvozkem, autíčko vypadalo, že si nechá líbit skoro všechno, nenaklání se a na druhé straně nedrncá jako fabie. Převodovka je také velmi přesná, byl to asi nejlepší krok řadící páky, jaký jsem kdy poznal. Na rozdíl třeba od cordoby, kde lovím řadící páku volně si vibrující po interiéru, bylo aspoň tohle pozitivní.
Spojkový pedál skřípal občas. Plynový pedál skřípal furt. Volant vibroval a vypadal hrozně. Auto táhlo doprava. Interiér ohavně smrděl, zřejmě od antikorozní ochrany karosérie. Vevnitř chybí ukazatel venkovní teploty, což je snad už standard. Chybí kontrolka rozsvícených parkovacích a potkávacích světel. Palubní deska hezky modře tuningově září. Polo neprudí řidiče více údaji, než potřebuje vědět, takže se nic nedozvíme ani o funkci EPC a OBD. Blinkr má jakýsi doběhový spínač, který za vás ještě chvíli bliká, když páčku použijete jen velmi krátce. Světlo v kabině má funkci pozvolného stmívání, což se mi zalíbilo. Atd.
Na 168km z ČB do Phy-Ruzyně jsem spotřeboval 12 litrů Naturalu (7,14l/100km) a zpátky 6,48 l/100km. Na tak malý motor a tak pochybné jízdní výkony poměrně hodně. Ostatně pohled na palivoměr, který uhání mílovými kroky k prázdnotě, byl poměrně depresívní. Myslím si, že vysoká spotřeba je opět zdůvodnitelná dvěma čísly: 1070kg hmotnosti a 40kW výkonu. VW v případě Pola opět ukázal, že umí každý další model postavit ještě těžší, línější a žravější než byl jeho předchůdce.
Když mluvím o tom výkonu. V poslední době vládne jakási mánie motorizací typu 1,2-12V 64kW / 6.000 rpm. Automobilky se snaží úspěšně vzbuzovat dojem, že dovedou našlápnout i malý motor tak, že má velký výkon a zmrdi z marketingu to vysvětlují inovacemi v řídící jednotce motoru. Je to velká blamáž. Je třeba se dívat, co je za dále lomítkem – v kolika otáčkách motor tohoto výkonu dosahuje. Pokud se tak děje někde v 6.000 rpm, pak výrobce účelově zkresluje charakteristiky motoru, protože v tomto režimu nikdo nejezdí (a i kdyby jezdil, přijde v 6.200rpm do konfliktu s omezovačem otáček). VW se v případě Pola zachoval ještě korektně (40kW má v 4.750 rpm). Spíš než výkon je pro mě směrodatný kroutící moment, který je dán silou na píst a tudíž především zdvihovým objemem – a ten je u malých motorů bídný, takže ho raději výrobci ani nikde neuvádějí.
Shrnutí problému Polo 1.2:
Je to jako letět na nějakém velkém čmelákovi, sedět mu za krkem a držet ho za tykadla. Čmelák vztekle bzučí, ale dělá přesně, co mu řeknete, 
ovšem pomaaalu a líně. Často zastavuje nabumbat. Pokud máte deset let staré auto, na kterém se sem tam něco rozbije, a uvažujete o koupi něčeho podobného, pusťte to z hlavy a radši opravte to staré, pojede totiž o hodně lepší než to nové. Dynamika i ekonomika jízdy s jedna-dvojkou je na úrovni favoritu, komfort je samozřejmě lepší. Pokud bych měl Polo se silnějším motorem, například 1.4-16V nebo 1.4FSI, byl by s ním asi větší špás a autíčko by mně bavilo. Jenže takové Polo zase nestojí 240 kilo, jako tahle zlostná dvanáctistovka – její cena mi tedy připadá poněkud nadnesená.
Měli by na to přibližovadlo úplně jasně napsat, že se hodí jen do města a pro vyšší rychlosti mimo město nemá už žádnou rezervu výkonu.
(4x známkováno, průměr: 1,75 z 5)