Vedlejším efektem dovolené se stal test Ibizy předchozí generace vybavené motorem 1,4 16V. Navíc v prostředí, které tomuto autu perfektně sedí, na Tenerife, které je pokryté množstvím nejfantastičtějších serpentin, které jsem kdy poznal.
Normálně nehovím malým autům (míněno cokoliv pod vyšší střední třídou). Normálně taky nehovím nekoženým sedačkám, stejně jako slabým benzinovým motorům spřaženým s manuální převodovkou. Jenže to je doma, kde od auta chci, abych se nemusel „řízení“ ve smyslu ovládání funkcí vozidla vůbec věnovat. Potřebuju přeskočit 40+40 km do práce a domů, 100 km tuhle, 400 km tamhle – celkově kolem 50 000 km ročně, takže preferuji auto ve smyslu komfortního místa pro dlouhodobý pobyt před autem jako nástrojem pro sportovní řidičské zážitky.
Na Tenerife, kde probíhal tento „test“, mám ale jiné požadavky. Stran velikosti potřebuju, abych odvezl 2 kufry a kočárek z letiště, a abych 14 dní mohl převážet ženu a dítě po ostrově. Navíc v prostředí, kde je 60 % silnic a ulic úzkých a točitých, 35 % superúzkých a supertočitých a jen 5 % tvoří jedna dálnice. Na to je kompakt v manuálu ideální a s výjimkou dálnic perfektně vyhovuje i 1,4.
Zpět na začátek. Objednal jsem přes internet, jak je v půjčovnách zvykem, „třídu“ auta, tj. malý pětidvéř s klimou. Na stránkách byla tato sorta reprezentována C3, čehož jsem se po dřívejších zkušenostech s tímto autem poněkud děsil, jakkoli jsem si říkal, že to snad nějak přežiju. Jenže na letišti mi podali obálku s klíči s visačkou „Seat Ibiza“. Zajásal jsem, protože k Ibize mám na rozdíl od Fábie vztah nevím proč poměrně příchylný. Cena, pokud to někoho zajímá, byla 218,50 €, tj něco kolem 5400 Kč na 14 dní, což považuji za více než přijatelné. Navíc benzin tady stojí (osoby se slabším srdcem a cholerici nechť raději přeskočí na další odstavec… tak? Hotovo? Jsme tady jen my silnějších povah? OK.) jen 17,10 Kč (0,685 €) za litr a Ibiza žrala přes naprosto neekonomické zacházení jen těsně pod 8 l / 100 km. Plnou po rozsvícení hladového oka tak pořídíte za 24 €, tj. něco kolem 600 Kč, za které ujedete pohodlně přes 400 km.
„Testovacím“ autem se tedy stala pětidveřová Ibiza předchozí generace (donedávna aktuální) s manuální klimou, el. okny vpředu a jak už bylo zmíněno, s motorem 1,4 16V s 5st. manuálem. Cesta do hotelu byla spíše úmorná, vede z 99,8 % po dálnici s max. rychlostí 120 km/h, a na to je 1,4 prostě slabá. Normálně jezdím s 2,5 TDI (140 k) a do Frankfurtu jsem navíc přijel SUV s 315k V8, takže chápejte… ten skok byl příliš drastický. Aspoň jsem stihl navnímat, že volant může být i v takovém autě skvělý co do tvaru i materiálu, a že řadit znamená radost a ne lovení kvedlačkou v těstě na knedlíky, jako ve francouzských vozech. Rovněž nastavení posilovače a podvozek se mi zdály OK.
Druhý den jsem začal chápat, že oba tyto parametry jsou více než OK. Ke svému překvapení jsem seznal, že jsou prostě skvělé. Tenerife nabízí desítky variací na serpentiny od uzounkých a pomalých kolem malebné horské vesničky latinoamerického střihu jménem Masca v jižním pohoří Teno nebo na severu v pohoří Anaga, kde jsou v pravidelných intervalech místa na vyhýbání, protože dvě auta se mnohdy prostě nevejdou, až po několik širších s různými povrchy a charakteristikami. Mezi krásně zachovalým starým městem Garachico přes San Juan a El Tanque až k Los Gigantes jsou nejtechničtější, jedna zatáčka se dokonce jezdí na plný rejd na jedničku. Mezi Icod de los Vi?os a Los Gigantes jsou zase rychlejší se skvělým povrchem (před nejvyšším bodem trasy se obě silnice spojují). Stejné kategorie jsou pak čtyři serpentiny vedoucí k nejvyšší hoře Španělska El Teide (3718 m n.m.), která se nachází uprostřed velkých lávových polí v 2300 m n.m., na které zmiňované silnice ústí. Nejhorší povrch má na většině své délky silnice z půvabného města La Orotava, těsně následovaná silnicí z vesnice Guía de Isora, vedoucí přízračnou krajinou, kde rostou pínie na černé lávě. Nejlepší jsou silnice od jižního letiště Reina Sofia přes Vilaflor a od severního letiště Los Rodeos. Jedna jak druhá jsou tyto trasy fantastickým zážitkem na řízení, kdy je nutné neustále řadit mezi 2-3-4, a kde jsou jen tu a tam krátké rovinky tak akorát na předjetí nějakého slimáka, který se řídí místním zaklínadlem „tranquilo“ neboli „v klidu“. Všechny tyto trasy mají kolem 40 km a všechny jsem jel několikrát nahoru i dolů. Na nich jsem pochopil, jak geniálně nastavený podvozek Ibiza má.
Nikdy bych nevěřil, že tohle prohlásím o neFordu, protože jak Fiestu, tak hlavně Focuse jsem měl doteď na podvozkových piedestalech, ale Ibiza prostě nemá chybu. Drží se stopy s jistotou autodráhového autíčka, dává přijatelnou zpětnou vazbu, volant padne do ruky jak ulitý, řadička je na správném místě se správnou hlavicí. Zkrátka všechno funguje a tato jistota není vykoupena nekomfortem jízdy, naopak. Navíc ani zadní náprava neuskakuje na příčných nerovnostech a brzdy nevadnou. Sranda je, že jak je potřeba slabý motor točit až za roh, člověk má i při jízdě mírně rychlejší než je obecným zvykem pocit vpravdě sportovního zážitku :-). Jako ctitel automatu navíc přiznávám, že bylo velmi příjemné se na 14 dní vrátit k manuálu a trochu si „zařadit“. Jedinou výtku k jízdě musím mít k e-plynu. Kvůli emisím má půlsekundovou prodlevu mezi zmáčknutím a skutečným okamžikem, kdy se začnou zvedat otáčky motoru. Ve většině situací to nevadí, ale když se rozjíždíte v místních uličkách, někdy skloněných i kolem 45°, takže si připadáte jako pilot raketoplánu, musíte kvůli tomu použít buď ručku nebo ovládat jednou nohou plyn i brzdu.
Aby bylo jasno. Nejezdil jsem s Ibizou na krev. Jednak jsem měl v 98 % případů na palubě ženu s prckem (což až tak nevadí, oba snáší svižnou jízdu bez protestů), ale především jsem zachovával princip „kam nevidím, nevletím“ a jezdil jsem tak, abych svojí jízdou pokud možno nikoho neotravoval. A pak taky je to auto z půjčovny, což má dvě souvislosti. Neznám perfektně jeho stav a pojistka nekryje „reckless driving“ :-). Veškerá zjištění se tedy týkají jízdy velmi svižné, nikoliv nekompromisně sportovní. Nicméně s ohledem na to, že Ibiza nejistotu předvedla jen 2x za silného lijáku, kdy předek nepatrně sklouznul do nedotáčivosti, nemyslím, že by při krevní jízdě negativně překvapila. Za sucha držela i při hodně agresivní jízdě příkladně. Což mě přivádí k otázce. Proč takhle sakra nejezdí Fabie? Mají to samé know-how, ty samé díly, tak proč podobně jezdí sotva ereso?
Když jsme se vyblbli s podvozkem, pojďme na zbytek vozu. Zvenku není moc o čem mluvit. Ibiza se mi na rozdíl od Fábie líbí – a ještě patrnější je to u nových verzí, kde Fabia je… jaká je… (sledujte, jak jsem tolerantní) a Ibiza je prostě kulervoucí nádhera. Na Tenerife jich už jezdí mraky a každé setkání bylo prostě radostí, to auto je krásný z každýho úhlu, v každým světle. Ale zpět k naší Ibize. Palubka má přitažlivé tvary a příjemnou texturu povrchu (měkkost jsem nezkoumal, nejsem založením SM). Volant, jak už jsem zmiňoval, nepřipomíná jako ve Fabii ohnutou zahradní hadici, ale je perfektně tvarovaný a z příjemného materiálu. Sedačky jsou bezchybně tvarované a mají i dobré boční vedení, které v serpentinách oceníte.
Pozice za volantem je doslova ideální a rychle k nalezení, rozmístění i tvar ovladačů světel i klimatizace je bez kazu. Všechny tyto ovladače jsou potřeba často, protože klimatizace je manuální a s neustálou změnou nadmořské výšky se mění i teplota venku a na Tenerife se svítí jen za snížené viditelnosti a v tunelech, což vyžaduje ovládání světel častější než je v našich zemích zvykem. Velmi příjemné bylo el. ovládání předních oken s automatickými dojezdy nahoru i dolů, což dříve u této třídy nebylo zvykem. Prostor vzadu si netroufám objektivně hodnotit, ale na tuto třídu mi přišel nadprůměrný. Kufr je celkem dobře přístupný a pro dané použití dostačující. Malý kočárek se vejde a kufry při cestě z letiště jsem tam také nějak nacpal, byť mít dva velké a ne malý a velký, tak jsem je tam prostě nedostal.
Co se týče nápadnosti auta, tak na Tenerife je Ibiza s odstupem nejrozšířenější kompakt, takže jedna bílá navíc se ztratí v tlačenici. Navíc naše nebyla ani označená logem půjčovny, pročež jsem se všude pohyboval prakticky jako místní.
Tento test jsem musel napsat především ze dvou důvodů. Jednak mě Ibiza překvapila – nenacházím na ní ani jednu zásadní chybu, což je pro každého, kdo mě zná, asi dost překvapující. A přináší plnými hrstmi řidičskou radost. A druhým důvodem je právě srovnání s Fábii. To upřímně také není špatné auto. Jen nebetyčně nudné, řidičsky impotentní a v mnoha ohledech horší než Ibiza. Vím to, protože jsem s ní v lednu musel měsíc jezdit. A nemohl jsem se dočkat, až se vrátím do svého auta – snažil jsem se omezovat pohyb autem na minimum, abych do ní nemusel sedat.. Ibizou bych klidně mohl jezdit denně, kdybych bydlel v prostředí, jako je Tenerife. A novou bych si koupil všema deseti, pokud neztratila nic z kvalit této předchozí verze.
(Zatím nikdo nehlasoval)