Test: Peugeot 405GLD

Featured Image

Francouzký stařík i po šestnácti letech dokáže odvést kus práce.

Kus o kterém se chci zmínit se dostal do naší rodiny v roce 1997 jako ojetina dovezená  z Nizozemí. Byl vyroben v prosinci roku 1990 a měl na tachometru 115 tisíc kilometrů. Jelikož do té doby byla naším rodiným přibližovadlem Škoda 120L (r.v.1987), změna z tuzemské značky na francouzkou byla opravdu obrovská.

Vznik tohoto modelu je datován ke konci roku 1987. V roce 1988 byl ve světě zvolen jako auto roku, což jednoznačně naznačuje, že ve své době patřil na automobilovém trhu rozhodně k tomu lepšímu. Zejména design karosérie byl na svou dobu hodně povedený. Karosérie je samonosná, svářená z výlisků z ocelového plechu. Aerodynamika vozu na tu dobu byla taktéž na velmi vysoké úrovni. Součinitel odporu cx u tohoto vozu činí 0,31 a SCx 0,62, čehož bylo dosaženo kromě jiného i montáží vlepených skel a zapuštěnými klikami.

Karoserie mého vozu je tříprostorová, jedná se tedy o sedan. P405 se rozměrově řadí do střední třídy. Jak už to u francouzských aut bývá zvykem i tento model patří mezi pohodlná auta, k čemuž samozřejmě přispívá rozvor o velikosti 2669 cm, což zaručuje dostatek místa na předních i zadních sedadlech. Nevím proč, ale často se setkávám s tím, že každý kdo se usadí zejména na zadních sedačkách, je příjemně překvapený z množství místa pro nohy. Zejména mě vždycky pobaví hláška typu: “Tady je víc místa než v Octávce.”, jako kdyby zrovna Octávka byla český etanolem pro rozměrný a pohodlný vůz…
 

 

Lepší představu o rozměrech si můžete udělat z obrázku z originální příručky pro P405.

 
 
Co se týká pohonné jednotky, tak už označení GLD dává najevo že se jedná o auto s traktorovým (naftovým) motorem bez turba. Pohled na jeho papírový výkon může trochu šokovat. Stádečko 64 koní z této P405 vám opravdu zchladí jakékoliv sportovní ambice. Na druhou stranu ten, kdo uvažuje o tomto modelu a chce mít dostatek výkonu “pro bezpečné předjetí”, určitě sáhne po tehdy vrcholné verzi Mi 16 nebo v pozdější době špičkové T16. 

Při jízdě se tento motor chová doslova jako traktor. Nejenže tak zní, ale dokonce se tak chová. Zabírá totiž v rámci svých možností (výkonu) doslova odspoda. Motor si nechává celkem v pohodě líbit i nižší otáčky. Samozřejmě na tom má největší podíl nakrátko odstupňovaná převodovka. Výsledkem je fakt, že nemusíte často řadit.

S ohledem na dynamiku motoru se předjíždění stává docela adrenalínovou zaležitostí. Motor při vyšších otáčkách rychle vadne a nedostatek výkonu v tomto okamžiku citelně chybí.

Další problém nastává jakmile se dostanete na dálnici. Samozřejmě, že pokořit maximální rychlostní limit není problém, ale při rychlostech nad 120 km/h je hluk docela otravný. Papírovou maximální rychlost 170 km/h jsem vyzkoušel pouze jednou (šlo by to i výš) a přestože podvozek při této rychlosti byl naprosto v pohodě, neubránil jsem se pocitu, že motor doslova týrám.

Na druhou stranu tomuto motoru nemohu upřít vysokou životnost. Vzhledem ke své jednoduchosti je naprosto spolehlivý.

Doba žhavení je dlouhá. Pohybuje se kolem patnácti sekund. Motor ale nemá problém naskočit napoprvé i při teplotách -15°C.

Spotřeba se pohybuje od 5,5 do 6 litrů na 100 km. Při objemu nádrže 70 litrů, pak činí dojezdový rádius velmi slušných 1250 km, což oceníte zejména při dlouhých cestách do zahraničí.

Jízdní vlastnosti jsou průměrné díky relativně komfortnímu naladění podvozku. Auto neplave a snaží se držet stopu i  v ostřejších zatáčkách.

Design palubní desky a středové konzoly i po těch letech nevypadá po designerské stránce špatně. Všechny ovládací prvky jsou velmi dobře ergonomicky umístěné. To, co bych jí nejvíce vytknul, je dílenské zpracování a použité materiály. Při jízdě vám všechno skřípe a vrže. Taktéž laciné plasty nepůsobí zrovna estetickým dojmem.

 

Volant je nastavitelný pouze v jednom směru. Padne docela dobře do ruky a jeho relativně velký průměr korensponduje se slabým motorem (zase ta podobnost s traktorem), takže zase nic pro ty, kteří mají sportovní srdce.

Budíky hodně připomínají ty které byly použity ve favoritu. Zkrátka jednoduché a přehledné, nikoliv pohledné. Protože mám pouze základní výbavu, otáčkoměr nahradily analogové hodiny umístěné vlevo od tachometru. Díky tomu má řidič neustále pojem o momentálním čase, kdežto spolucestující a zejména ti na zadních sedadlech mají smůlu.

 

 
Sedadla jsou měkká a pohodlná, což člověk nejvíce ocení při dlouhých cestách. Také boční vedení předních sedaček je na dobré úrovni. V zadu nejsou žádné opěrky hlavy a pro prostřední sedadlo je pouze dvoubodový bezpečnostní pás. Pásy pro pasažéry v předu jsou výškově nastavitelné. Chybí středová loketní opěrka, která se vyskytovala snad jenom u verze Mi16 s koženým čalouněním.

Úložných prostorů není mnoho. Relativně velká schránka je před spolujezdcem, malá kaplička na spodu středového panelu pod popelníkem a zapalovačem. U předních dveří jsou kapsy do kterých se nevměstná ani 0,5 litrová láhev.

Za zmínku ještě stojí zakrývání autorádia ve středové konzoli. Něco podobného můžete dnes vidět pouze u nové Laguny.

Kufr má objem 392 litrů.  Díky jeho velikosti jsem auto párkrát přetížil což s velkou nelibostí nesla (doslova) zadní náprava. Přístup do kufru je hodně špatný. Otevírá se v podstatě pouze horní víko a nákladová hrana je vysoko. Tento problém byl později vyřešen změnou celého zadního víka u faceliftované verze.

Rezerva není uložena v kufru, nýbrž pod ním. Toto skýtá výhodu, že při defektu nemusíte vyskládat celý obsah kufru na silnici. Nevýhodou potom je, že náhradní kolo trpí působením venkovních vlivů.

Co se týká pohledu zvenčí, je třeba konstatovat, že antikorozní ochrana karosérie, která je kompletně pozinkovaná, je velmi dobrá. Po těch šestnácti letech není nikde známka žádné koroze.

Na druhou stranu je lak málo odolný proti oděrkám. Je to dáno tím, že francouzská automobilka stříkala červeně a zlatě zbarvené karoserie pouze jednou vrstvou laku.

Zvláštností je absence klasických trysek ostřikovačů. U P405 je toto vyřešeno integrací přímo do stěračů, což vám vždycky zajistí dodávání kapaliny těsně před stěrače. Díky tomu při jízdě nikdy neostříkáte přední sklo vozu za vámi.
 

Je třeba zmínit i zápory a věci se kterými nejsem spokojen. Kromě zmiňovaného povrzávání v interiéru a zvýšené hlučnosti motoru mi zejména vadí volná kulisa řazení a těžce chodící pedál spojky. Také závěsy dveří mají velké vůle a občas zlobí elektroinstalace. Ruční brzda začne časem ztrácet na účinosti a musí se často nastavovat (většinou v kombinaci s výměnou nových lanek).

Samotnou kapitolu by si zasloužila netěstnost motoru. Kupodivu při provozu olej nemusím mezi jednotlivými výměnami (interval 10 000 km) vůbec dolévat a vystačím s rozdílem od maxima rysky po její minimum. Z toho usuzuji, že motor olej téměř nežere, pouze z něj v malém množství uniká netěstnostmi.

Co se týká bezpečnosti, je P405 po této stránce daleko za dnešními auty. Nemá  airbagy ani ABS. Brzdové kotouče jsou pouze vpředu. Brzdy jsou docela účinné a nijak zvláště nevadnou. Crash test jsem naštěstí zatím neabsolvoval a doufám, že ani nikdy nebudu muset. Pokud máte smůlu, stejně vám nepomůže ani padesát hvězdiček…

Pokud bych měl nějakým způsobem popsat celkové dojmy z tohoto přibližovadla, musím se vyjádřit  kladně. Auto mě nikdy nikde nenechalo. Také množství oprav s ohledem na jeho stáří je nevelké. Pokud k tomu připočtu slušnou spotřebu, pohodlí a prostor, myslím že tento vůz je určen pro ty, kteří chtějí za málo peněz co nejvíc muziky.

Vzhledem k mé současné finanční situaci doufám, že mi tenhle Peugeot bude dobře sloužit ještě alespoň pár let. Věřím, že k tomu má všechny předpoklady.

TECHNICKÁ DATA PEUGEOT 405 1,9 GLD
Pohotovostní hmotnost: 1080 kg
Celková hmotnost plně zatíženého vozidla 1560 kg
Rozvor 2669 cm
Objem kufru 392 dm3
Zdvihový objem 1905 cm3
Výkon motoru 47 kW / 64 k
Maximální rychlost 170 km/h
Průměrná spotřeba 5,5 l/100 km
Objem palivové nádrže 70 l


26.04.2006 Darker

12345 (1x hodnoceno, průměr: 5,00 z 5)
477x přečteno
Updatováno: 28.11.2015 — 0:06
D-FENS © 2017