Pokusím se s Vámi podělit o postřehy a zkušenosti z provozu jednoho ropáka.
Předem upozorňuji, že nehodlám řešit starou a tady tak oblíbenou větu – nafta patří do traktoru. Dnes už jsou naftové motory na takové úrovni, že benzín začíná ustupovat. Ale o to tady nejde. Tady jde o skoro 20 let staré auto, poháněné chrochtomotorem.
Takže jdeme na to, no ni.
Modelová řada E 30, což byla druhá generace bavoráků jejichž označení začínalo číslicí 3, se vyráběla v letech 1983 až 1991. Následovala po E21 a předcházela E 36 (to je ten model, v kterým se proháněl Semir v prvních dílech Kobry 11).
Atmosféra se dělala v letech 85 – 87, kdy ji nahradil motor o stejném objemu, ale doplněn turbem. Výkon nebyl nijak závratný.63 kW při 4600 ot/mim. Točivý moment taky nebyl z nejvyšších. Dle automobilky tento motor dokázal vyvinout 152 Nm při 2500 otáčkách za minutu. Čísla sice průměrná, ale na rozpohybování auta vážícího, i s řidičem, 1350 kg a pohodovou jízdu bohatě dostačující .Dokonce i s plně naloženým autem jsem dokázal na dálnici, bez sebemenších problémů, udržet docela pohodovou cestovní rychlost. Na vysvětlenou, nejsem závodník, takže pohodová u mě znamená 110 až 130 km/h.
Jinak co se týká zrychlení, nemůžu sloužit.Z 0 na 100 to bylo určitě dost přes 10 sekund a dost možná i docela blízko 20 sekundám. Nevím, nikdy jsem to neměřil. A taky si myslím, že u auta jde více u pružné zrychlení, než o vytvoření mraku dýmu ze spálených pneumatik při startu a následného brzdění i očima na dalším semaforu. Takže z 80 km/h na 110 km/h ( což, aspoň podle mě je běžná situace při předjíždění na okreskách ) jsem se na pátý rychlostní stupeň dostal za 9 sekund. Vím, že pro někoho to může být docela trapně dlouhá doba, ale že pokud si člověk uvědomí, že je to výkon 20 let starýho auta, tak slušný. Nebo ne?
Převodovka má 5 rychlostí. Jak taky jinak?!? Jediná záludnost, kterou jsem na ni odhalil, bylo umístění zpátečky. Pokud člověk chtěl couvat, musel z neutrální polohy přitáhnout páku k sobě, jako by chtěl řadit jedničku, ale nezaleknout se odporu a páku přitáhnout ještě víc a pak teprve pohybem dopředu zařadit zpátečku.Musím říct, že jen asi 20 % lidí, kterým jsem auto půjčil, dokázalo bez problémů zařadit zpátečku. Po dvaceti letech provozu byla samozřejmě kulisa řazení trochu, no lepé řečeno trochu víc, vychozená, že při zařazené rychlosti se s pákou dalo zakvedlat, jako na neutrál. Přesto se mi nikdy nestalo, ze bych měl problém s nalezením té správné rychlosti. Řazení jde sice trochu ztuha, ale je docela přesné ( vhledem k věku )a dráhy jsou docela krátké.
Co se mi na tomto modelu vždy líbilo, líbí a líbit bude je design. A to jak exteriéru, tak interiéru.
V interiéru člověka hned zaujme, pro BMW typická ( tedy díky Banglovi, nebo kdo má teď vlastně u BMW na starosti design vnitřku, kdysi ), středová konzola orientovaná na řidiče a dosti mohutný středový tunel. Ergonomii palubní desky bych dal za 2.Jednička jí utíká díky dost nevhodně umístěnému spínaní světel a mlhovek a nízko položenému volantu. Všechno to jsou samozřejmě velmi subjektivní pocity. Vzhledem k tomu že měřím necelé 2 metry a postavou rozhodně nepřipomínám laťku do plotu, tak mi tyhle dvě věci dělali problémy. Abych zapnul mlhovky a nebo světla, musím dost nepřirozeně zkroutit ruku, abych se dostal mezi moje koleno, palubní desku a volant a mohl zmáčknout nebo vytáhnout spínač, podle toho, co chci zrovna použít. U světel se to ještě dá přežít, ale zapnout mlhovku se pomale rovná vykloubení si zápěstí. Naštěstí jsem mlhovku za ty čtyři roky použil snad pětkrát, nebo šestkrát. Vím, že je dost málo na to, abych si stěžoval, ale stejně. Volant mohl být na můj vkus položen také výš.Aspoň o tři centimetry. Ten kousek totiž chybí, abych bez problémů viděl, na jinak skvěle čitelné přístroje. Dalším menším problémem je podsvícení přístrojů. Ta červená barva dost unavuje oči.Osobně bych uvítal modré a nebo zelené podsvícení.Ale to je další subjektivní názor.Někomu to může vyhovovat tak jak to je.
Další kapitolou je vnitřní prostor a praktičnost vůbec. Takže nejdřív vnitřní prostor. Pokud měříte kolem 180 cm a sedíte vpředu, tak si nemáte na co stěžovat. Pokud si za Vás sedne někdo kdo měří 150 – 160 cm, tak si taky nemá na co stěžovat. Ale pokud máte víc jak 190 cm, tak budete mít VELMI málo místa nad hlavou. A za Vás si sedne maximálně někdo kdo nemá nohy, pes, nebo taška s nákupem. V případě že auto pojede plně obsazené ( 5 cestujících ), tak se připravte na vtípky o sardinkách a plechovce, a po doražení do cíle na to, že Vás proklejí minimálně do pátého kolena, za to že museli absolvovat takové utrpení a že jste blbeček, který si s dvěma metry na výšku koupí takový malinkatý auto. Suma sumárum, E30 je prostě auto pro 2, maximálně pro 3 cestující.
Co se kufru týče taky žádná sláva. Holt v době kdy se tohle auta vyrábělo, se nekonali závody o největší kufr jako dnes. Já osobně jsem měl v kufru namontovaný CD-changer a musel jsem dávat velký pozor při vykládání a nakládání. Do kufru jsem toho dostal dost ( snad to bylo průpravou ve hraní tetrisu ), ale problém byl v malém otvoru.Každopádně velikost kufru koresponduje s velikostí vnitřku.Auto maximálně pro 3.
Karoserie se mi sice zamlouvá jenom po C-sloupek, ale to jsem už nějak překousnul. Podle mého vkusu by mohl být kufr trochu vyšší a dávat tak autu více klínovitý profil. Další detailem, který se ale na rozdíl od prvního případu dá lehce odstranit, je anténa. Nejde ani tak o umístění, ale o vzhled. Vypadá prostě jako rybářský prut. Jak už jsem však napsal, není velký problém to změnit. Buďto výměnou za výsuvnou ( pořád to ale vypadá, že jedu na ryby ), nebo použitím kratší antény z nějakého novějšího vozidla a její umístění na střechu. Jinak k exteriéru by to bylo všechno. Samozřejmě dalo by se namítnout, že obrovité převisy, jak v předu tak vzadu, taky nepřidají na kráse a vůbec na jízdních vlastnostech a musím než souhlasit, ale těžko se dnes dovíme co vedlo designéry k tomuto řešení. Snad doba vzniku a to že se tenkrát zase tolik nehrálo na vypilované jízdní vlastnosti, tak jako dnes.
Na silnici se auto vždy chovalo klidně. Sice při jízdě po nekvalitních silnicích byl cítit každý větší výmol, ale rozhodně se netřásla celá palubní deska, pokud se člověku podařila trefit nějaká díra. Vzhledem k motorizaci to nikdy nebyla a nebude raketa, ale zatáčky se dají projíždět celkem svižně. A pokud se člověk rozohní více než je zdrávo, auto dá vědět, že se blíží k limitu, jak podvozku, tak pneumatik , nejdříve lehkým a snadno kontrolovatelným vybočením zadku a pak kvílením gum a pak teprve jde auto do přetáčivého smyku.
Provozní náklady mi přišly docela přiměřené stáři a stavu vozu.Po 20-ti letech a minimálně 300 tis. kilometrech ( počítadlo při nákupu ukazovalo 165 tis., ale tomu se samozřejmě nedá věřit ) člověk nemůže očekávat, že bude jenom jezdit, kupovat palivo a jednou za čas vymění olej. Mimochodem, servisní intervaly jsou zde hlídány, já bych to nazval, černou skřínkou. Pod budíky máte pár barevných diodek.. Pokud jste v zelených, tak je všechno pohodě. Pokud jste ve žlutých, tak je čas shánět olej.Pokud jste v červených, tak je čas tam ten olej nalít.Ale jak jste za červenýma, tak jste v řiti.Motor se zablokuje a máte po ježdění. Samozřejmě jen do té doby než vezměte drát a na určitou dobu zkratujete dva kontakty. Sice velmi jednoduché,ale účinné, jak hlídat servisní intervaly. Je sice pravda, že pokud toto auto bude požívat nějaký Lojza z Vidlákova, tak bude pokaždé, když se mu rozsvítí žlutá kontrolka, šachovat kolem auta s drátem a výměnu oleje se vykašle (pár takových znám), ale mně to docela vyhovovalo. Vzhledem k tomu, že si olej měním sám, tak se nemusím trápit s vylepováním nálepky nebo s vyvěšováním visačky s počtem kilometrů a následně pamatovat na to, že to musím občas zkontrolovat, ale prostě si počkám až se rozsvítí první červená a pak hurá na výměnu.
Spotřeba se po celé ty čtyři roky pohybovala mezi 8 ( mimo město ) – 10 ( město ) litry na 100 km. Jednou jsem se sice zapřel a jezdil velmi úsporným stylem a to se mi podařilo dostat na 6,5 l/100 km, ale jízda to byla hrozná a ta úspora za to nestála.
Kromě nákladů na provozní kapaliny jsem samozřejmě utrácel peníze i za opravy. Je sice pravdou, že některé jsem provádět nemusel, ale když měníte 3 žhaviče, tak ty zbylý 3 vyměníte taky. U vstřiků to stejný. Sice byste nemuseli a mohli se uchlácholit, že jsou dobrý a vydrží, tudíž se měnit nemusí, ale při mém štěstí by se rozsypaly do měsíce a já bych se v tom musel vrtat znovu.. Samozřejmě, že byly i jiné opravy, než tohle trapný vyměňování spotřebního materiálu. Auto si vyžádalo novou spojku (stará se totálně vysypala), nový výfuk, prahy a zadní lemy (koroze je sviňa), nový nárazník, čelo a podčelo (nechtěné parkování v příkopu po smyku na neprohrnuté silnici ), mimochodem to bylo poprvé a naposled, co jsem nadával na zadní náhon s motorem v předu, nové brzdové obložení (vzadu jsou bubny ) a nová ložiska na zadní nápravu a nové přední tlumiče (obojí ještě z výroby ).Na opravy jsem zatím vydal necelých 24 tis., a to mně čeká ještě koupě chladiče, na kterém se začíná projevovat stárnutí a následky výletu do příkopu. To jsou v podstatě všechny větší opravy, které byly na autě provedeny. Pak samozřejmě ještě takové drobnosti, jako brzdové destičky a zatím hlavně, z mého pohledu, nekončící souboj s korozí.
Pokud bych měl nějak v kostce shrnout moje zkušenosti z těch čtyř let, tak musím říct, že jsem spokojen. Pro mě je to auto prostorný dost. Já řídím a jak pohodlně sedí ostatní mi je ukradený ( za 8 let co mám řidičák jsem jel ve druhé třídě jen dvakrát a pokaždé jsem byl nasolenej jak želva, takže mi to bylo vcelku jedno). Nemám potřebu lítat po silnici jak blázen, z toho jsem už vyrostl a mám moc rád sebe i svůj řidičák na to, abych se pokaždé když sednu změnil v blázna, co si nedá pokoj,dokud všechny nepředjede a neukáže všem, že na to má.Před závoděním prostě upřednostňuji pohodovou v jízdu v mezích pravidel. A to mi tohle auto nabízí a mé požadavky splňuje.Prostě já to auto nemám na parádu, ale na užitek.
(Zatím nikdo nehlasoval)