Nevím, zda jste si někdy všimli zajímavé skutečnosti, která se vyskytuje na našich silnicích tak často, že už vlastně zajímavá není.
Myslím tím to, že vozidla za sebou jedoucí, udržují mezi sebou tak nepatrnou vzdálenost, že tyto dvě vozidla lze považovat za soupravu. Tuto soupravu tvoří „ oběť “ (vozidlo jedoucí vepředu, soupravu vědomě nevytváří) a „vědec“ jedoucí vzadu. Ano, přátelé, zákony aerodynamiky jsou již všeobecně známy a i neznalci všech axiomů, jako např. Franta se Š120, tyto zákony postřehli a zdárně je v praxi využívají. Jedná se převážně o ultra šetřílky a na druhé straně se jedna i „ultra výkoňáky – drsňáky“. Šetřílci se snaží peníze ušetřit kde se dá a jsou si vědomi toho, že v „pytli“, který vzniká za vozidlem jedoucím před nimi, získá jejich vozidlo menší čelní odpor vzduchu – ušetří se nějaké peníze za benzín….,.,.§, ne vlastně za LPG. Druhá skupina drsňáků si je těchto zákonů taky vědoma a jízdy v pytli využívá převážně k předjíždění ve městě na čtyřproudovce. Ačkoli je jízda v pytli nebezpečná, spořílci sázejí na povinné ručení a drsňáci se vymlouvají, že i ten nejlepší jezdec WRC udělá někdy chybu, chyby dělá každý, je to neovlivnitelné ale chyby jsou většinou provázeny adrenalinovým zážitkem a ototujdene.
Tato problematika se mě také dotýká, patřím totiž do skupiny „obětí“, tvůrců pytle. Naštěstí jsem zadní nárazník u mého vozu ještě neměnil, zato můj otec ho již na svém voze měnil. V minulém měsíci do něho narazila vyznavačka jízdy v pytli, která navíc podávala dudlík malému drsňákovi, přikurtovanému v dětské sedačce na zadním sedadle vozu – nedívala se bohužel dopředu. Toto jsem ještě pochopil a i můj otec byl velmi tolerantní. Za týden se ukázalo, že otcovo auto je pro vyznavače jízdy v pytli natolik žádané, že se podobná nehoda opakovala na stejném úseku. Odnesl to opět jen zadní nárazník, krční páteř otce nebyla naštěstí nijak porušena. Šlo opět o řidičku.
Tady bych zmínil další teorii, která si trochu protiřečí s teorií jízdy v pytli – jedná se o TEORII VODÍCÍHO VOZU. I zde figurují dva účastníci – „oběť“ a „žák / lenoch“. „Oběť“ samozřejmě za nic nemůže, „žák“ za ním jedoucí, se snaží napodobovat styl jízdy vozidla, za kterým jede a „lenoch“ zase bere vůz před sebou jako jakýsi senzor, který zachytí problém, na tento problém upozorní rozsvícením brzdových světel a „lenoch“ se pak snaží včas zareagovat. „Žák“ zapomíná na dění před vůdčím vozem snad neúmyslně, vnímat takové množství dat je někdy opravdu složité. „Lenoch“ na vnímání dat sere, má senzor.
Někdy je opravdu složité poznat, která teorie se v dané situaci uplatňuje.
Vyznavači obou teorií jsou většinou nenápadní, ale najdou se mezi nimi i jedinci, kteří se snaží ovlivnit „oběť“ tak, aby ta vytvářela „pytel“ přesně podle gusta „vědce“, podmínky vhodné pro výuku „žáka“, nebo podmínky sedící „lenochovi“. Pokud jste se někdy setkali s tím, že na vás bliká vozidlo jedoucí asi 50cm od vašeho zadního nárazníku dálkovými světly a vy přitom jedete šedesát ve městě, asi víte o čem mluvím. Tato situace se mi stala mnohokrát a dotyčný za mnou asi nechápal, že na padesátce prostě víc jak šedesát nepojedu, protože sankce udělené policií za mě nezaplatí nikdo jiný než já.
Opravdu silný zážitek jsem měl asi před půl rokem, kdy jsem se vracel z nějaké oslavy asi ve tři ráno, byl jsem ospalý a i když jsem nebyl posilněn žádným alkoholickým nápojem, cítil jsem se celkem mizerně, bolela mě hlava atd. Naráz se za mnou objevil kamion fdízlu, který se snažil uplatňovat jeden ze zákonů vysvětlených v předchozích řádcích. Jednalo se vyloženě o jedince, který nutí „oběť“ k tomu, aby jela tak, jak si přeje on. Jelikož se nalevo od mého auta nacházela jen dvojitá plná čára, kamion uznal, že nějaký trouba ho nebude brzdit rychlostí 70 km/h na padesátce a začal se na mě nepěkně tlačit. Když jsem již celkem nepoznal rozdíl mezi vzdáleností zadního skla v kombíku, se kterým sem jel, a vzdáleností, ve které se nacházela světla onoho trucku fdízlu, nastral jsem se. Trochu jsem přidat, abych pak truckerovi ukázal, na co se asi tak udržuje vzdálenost mezi vozidly, začal jsem celkem prudce brzdit. Byly slyšel celkem brutální zvuky od truckerových brzd a v zrcátkách jsem si povšiml i jakési rozkymácenosti celého vozidla. Já jsem s nohou na plynu korigoval celé snažení o vychování truckera. Truckem mi poděkoval pozdravem dálkovými světly na rampě a silným troubením – rozhodl jsem se, že pro jeho vděčnost mu celou lekci zopakuji. I to se mu líbilo a truckem mi poděkoval ještě více, než předtím. Byl jsem potěšen a dojat jsem byl připraven dopřát truckerovi jeho vytouženou jízdu „v pytli dle jeho představ“ a tak jsem zrychlil. 160 koní udělalo svoje a truckem již nebyl na dohled.
To by bylo k vysvětlení pojmů, týkajících se těchto teorií vše. Příště si připravím teorii výhodnosti levého pruhu.
(Zatím nikdo nehlasoval)